Natálka Černá

V pondělí 3. září 2007 se nám v 15:38 narodila naše Natálka (3650g a 50cm)
Je to naše sluníčko:o)

Přidávám popis porodu-omlouvám se,že to bude dlouhý,ale jinak to nejde. Termín jsem podle ultrazvuku měla stanovený na 7. září. 29. srpna jsem byla na kontrole u dr-říkal,že na porod to zatím nevypadá a že se těší za týden.Odcházela jsem od něj docela smutná,protože mě od půlky těhu všichni strašili,že to vypadá,že budu rodit předčasně,takže sem od konce července měla vše připravený,a ono nic…Ještě ten den večer se mi začlo podezřele osypávat břicho a další den už jsem byla flekatá celá.Řešila jsem to tekutým pudrem,ale nezabíralo to. V sobotu 1. září jsme s manželem vyrazili na pravidelné každoroční dobývání(sakra jaký i ) malešovské tvrze(kamarádi mě obdivovali,že s termínem za necelý týden běhám po tvrzi ).Navečer jsem se pro jistotu vypravila zeptat do porodnice co s vyrážkou.Dr. na mě koukal jak blázen,nakonec mi píchnul kalciovku a pozval druhý den na krev.Jenže do rána se mi kromě vyrážky začaly dělat i modřiny,takže ten samý dr. soudil,že si mě tam nechají… Byl to pro mě šok,protože jsem v životě v nemocnici nebyla.Sestra se mnou sepsala při monitoru příjem (defakto porodopis) a šoupla mě na pokoj.Připadala jsem si tam naprosto zbytečná.Byly jsme tam jen čtyři na celém oddělení,z toho dvě měly odrodíno a jedna zrovna rodila-no a já tam byla s vyrážkou… Den jsem teda nějak přečkala,ale v noci jsem spát nemohla.Těsně před půlnocí jsem se docourala na záchod,znovu si lehla a najednou šup-cítila jsem jak ze mě něco teče a docela dost.Zavolala jsem sestru,ta zjistila,že je to plodová voda( v papírech mám psáno:odtok plodové vody 2.9. ve 23:59 :o) ) a vzala mě na monitor-vše bylo normal,jen jsem jim to tam pěkně zmáčela :o),pak mě prohlídla a řekla,že nic-zatím se neotvírám-a poslala mě ležet.Ležela jsem a byla jsem naprosto vyklepaná,co bude.Od tří hodin ráno už se ležet nedalo-seděla jsem na posteli a pomaluonku cítila kontrakce.Chtělo se mi strašně spát,ale jakmile jsem si lehla,tak jsem to nemohla ufunět a bolelo to mnohem víc.Každých pár hodin jsem chodila na ten monitor a ráno mě prohlídl dr. i primář.Konstatovali,že jsem otevřená na 3 cm (no aspoň něco)Zavolala jsem manželovi a napsala rodičum.Sestra mě pak odvedla připravit-zážitek jak hrom :o) a nechala mě na pokoji na míči-primář mi řekl,ať si čtu nebo luštím křížovky,tak jsem poslušně mezi kontrakcema luštila :o).Na 10. hodinu přijel manžel.To už jsem u kontrakcí docela i kníkala,tak byl trochu v šoku.Byli jsme spolu ve sprše (teda jen já na míči) a funěli. Na další monitor jsem musela na sál-tam jsme pak dobu zůstali-já zase na míči.Byla jsem tak příšerně unavená,že jsem mezi kontrakcema usínala a manžel mě musel držet,abych z toho míče nespadla.Dr. mě prohlídl a vůbec mě nepotěšil-otevřená jen na 4 cm,jinak nic.Poslali nás znovu do sprchy a pak zase na sál.To už se mi začínalo chtít tlačit,ale pořád jsem nebyla otevřená.Dali mi teda kapačku oxytocinu a už mě nechali ležet na stole napojenou na monitor-to bylo fakt hustý.Po chvílí mě dr. prohlídl a zjistil,že jsem na 6 cm,tak se mi rozhodl pomoct-bolelo to ale byla jsem mu vděčná (během kontrakce mě pomohl "roztáhnout" o 2-3 cm),takže při kontrole po pár minutách už jsem si směla přitlačovat a sestra už předělávala stůl na porodní polohu(pěkně nožky do v :o) ) Místo doktora přišla mladinká doktorka a že jdeme na to.Pak už to bylo rychlý - na tři kontrakce po třech zatlačeních byla naše beruška venku.Před poslední kontrakcí mi dr. povídala,že na tuhle kontrakci už to zvládneme a já na to,že jí budu teda věřit,tak se všichni smáli-no hlavně,že bylo veselo Natálka hned brečela,manžel ji šel fotit a mě vyndali placentu a začli šít-nebylo to nic moc strašnýho,ale přesto jsem ucukávala po stole hezky dozadu.Manžel se chtěl podívat,ale dr. mu to nedovolila,ani když jsem jí řekla ,že je řezník Na to jí pak manžel řekl,že to štupuje rychlejc než on váže salámy :o) Chudák dr. se měla co držet,aby šila tam kde má Když bylo zašito,tak mě umyli,dali nohy dolu (jaká úleva) zabalili do prostěradla a na břicho dali pytlík s 0,5kg písku (aby se líp zavinula děloha).Začali jsme hned posílat sms a volat ,no a pak nám ještě na chvilku Natálku přinesli-hned se přisála-v tu chvíli jsem se štěstím rozbrečela-tak nádherný pocit jsem snad nikdy nezažila .Ještě dneska ji pořád vidím zabalenou v zeleném prostěradle(či co to je)-vypadala jak červíček .Zůstali jsem s manželem na sále ještě dvě hodiny.Byla to taková úleva najednou.Pak mě pomohl odvýst na pokoj (přeci jen tlak 80/50 není níc moc ) a já padla jak zabitá do postele a během půl hoďky jsem usnula.Malou mi přinesli večer na kojení a od dalšího dne už jsem ji měla u sebe. Měla jsem z porodu obrovský strach,kontrakce byly šílené (měla jsem bolesti do kyčlí),ale vím,že to stálo za to! Těch několik hodin bolesti nám totiž dalo ten přenádherný poklad-naši dcerku!