Miminko moje, ležím vedle Tebe a poslouchám Tvé spokojené oddechování. Když spíš, vypadáš jako andělíček. Pohladím Tvou malou ručku a Ty mou ruku okamžitě pevně stiskneš, jakobys říkalo: ,,Prosím, neodcházej. Moc se samo bojím."
Obejmu Tě v tiché odpovědi: ,,Neboj se. Jsme tu pro Tebe. My jsme Tvá rodina a nikdy Tě nenecháme malého a bezbranného plakat ve tmě na pospas zlým stínům a příšerám."
Občas poslouchám doporučení, že když Tě nechám plakat o samotě dostatečně dlouho, tak mne pak svými strachy nebudeš obtěžovat. Já si však myslím, že ty doporučení asi vymýšlel někdo, kdo buď vůbec děti neměl a nebo měl srdce z kamene. Protože kdo druhého miluje, není nikdy hluchý, když slyší jeho pláč. Mně také Tvůj tatínek vždy zvednul telefon i uprostřed noci, když jsem plakala a potřebovala si popovídat. Proto i já jsem ráda poblíž, když se s pláčem budíš ze zlého snu.
Těší mě vidět, jak úlek v Tvých očích střídá úleva, jen co mě spatříš.
Vždyť celý život lidé hledají smysl, místo, kde je někdo bude doopravdy potřebovat, upřímně milovat, někoho pro koho mohou být celým světem. A já to teď všechno mám. Mám totiž Tebe.
Ne na vždycky. Jen na chvilku. Na chvilku než vyrosteš. Ale věřím, že je to důležitá chvilka. I když neumíš mluvit, od nás dospělých se už učíš milovat či ignorovat, žít či přežívat, komunikovat či se uzavírat. Láska tvých rodičů je vůbec první láskou Tvého života. Za několik let vyrosteš z mojí náruče, dospěješ, odstěhuješ se a najdeš si vlastní rodinu. Moc bych si přála, abys dokázalo světu rozdat tolik lásky, porozumění a radosti, kolik Ti dáváme s tatínkem právě dnes. Dnes, když jsi ještě malé a bezbranné.
Človíčku můj, máš celý život před sebou a celý svět Ti leží u nohou. Budu stát při Tobě a podporovat Tě ve všem, k čemu Tě tvé srdce povede. Miminko, snad si někde vzadu v hlavičce uložíš ten pocit, kdy Tě hladím po tváři a v mém objetí šťastné usínáš. Snad budeš si i v dospělosti pamatovat, že jsi úžasné a nemusíš nikoho přesvědčovat, nikomu nic dokazovat, abys bylo milované. Snad i za pár let mi budeš věřit, že si se mnou můžeš kdykoli o všem promluvit a mé dveře Ti budou stále otevřené. A já budu moc šťastná, když mě občas navštívíš nebo jen zavoláš.
Proto děkuji za dnešní den, za tu chvíli, kdy se mi choulíš v náručí. Za to, že se mnou sdílíš všechny své strachy, i když mě mnohdy vzbudíš pláčem uprostřed noci. Děkuji, že jsi se nesmířilo se samotou a vyžádalo si mou přítomnost a doteky. Protože právě díky tomu, jsem se přestala platonicky kochat Tvou tvářičkou a mohla se doopravdy zamilovat.
Hladím Tě a líbám Tvé vlásky. Vdechuji zhluboka Tvou krásnou vůni. Přitulené ke mně se ze spaní usmíváš a já jsem právě ta nejšťastnější bytost pod sluncem. Devět měsíců jsi bylo mojí součástí a to spojení vlastně cítím stále. Nikdy Tě nepřestanu milovat. Děkuji, že jsi.
