Kam mám dát ty ruce? Kam?
Toto je má nejčerstvější (a snad vzpomínkovým optimismem ještě nepoznamenaná) rekapitulace mého rychlého třetího domácího porodu 😉
Dnes, 10.12.2022 v 1:14 me probudí záda-nemohla jsem se na posteli přetočit (táhly mě esíčka už od včerejška) a dívám se na budík.
Říkám si, že na moc dlouho ta páteční večerní horká sprcha na záda nepomohla a že to zkusím znovu a ještě si na topení nahřeju polštářek.
Takže polštářek na topení a já jdu do sprchy si znova nahřát záda.
V 1:17 volám že sprchy na Tomáše (manžela), ať volá Laďce (naší porodní asistentce), že potřebuju ty záda fakt uvolnit, že nemůžu skoro hýbat pravou nohou 😅
Tomáš se na mě jde podívat a v 1:20 jí volá, ať jede, že potřebuju protáhnout záda a zkontrolovat jestli je mimčo v pohodě, že obvyklé šílené pohyby, kdy se tam mele od rána do večera, jsou teď spíš něžnější.
Jsme spolu v koupelně, já klečím ve sprchovém koutě (máme velký vyzděný), jde mi na záda proud horké vody a bavíme se, že je PA moc hodná, že přijede i když si myslím, že to ještě není k porodu 😅.
Asi tak v 1:24 mu říkám: "tyjo hlavička! Chceš ji chytit?"
Tomáš hystericky: "kam mám dát ruce? Kam!!??"
Nakonec na dvě vyklouznuti (hlavička a pak tak nějak najednou plynule celé tělíčko) se v 1:26 narodila naše malá kráska. ❤️
Další hovor Laďce v 1:28, že to nejsou jenom bloklý záda 😅 a že malá už je na světě 😆🤣
Přijela cca 1:40, zkontrolovala malou (krásně růžová a zvědavě pokukujici a klidná) a mě (žádné poranění) podívala se, jak se malá přisává, konstatovala že na nás nic nevykouká, a že se může stavit ještě k večeru...
Od té doby naše princezna skoro pořád spí a a dělá ksichtíky 😀
Tímto posledním porodem uzavírám rozrůstání naší rodinky, už jsme kompletní 😍
Přeji všem ženám krásné porody, na které budou rady vzpomínat, spoustu zdraví pro maminku i miminko/a, pevné nervy a štěstí ❤️🍀
Ať je se vámi vždy láska 😍
Babička (93let, ale aktuálně si myslí, že jí je 20) má stareckou demenci, už nikoho nepoznává a museli jsme ji nutně odvézt ke tchanovcum (její dcera a manzel) a občas je to s ní legrace. Vejdeme do předsíně, ona uvidí tchána a začne: Já tady v tom harému nebudu, on si na mě bude dovolat, mně je to jasný, já nikomu povolná nebudu. A hůlkou na něj: Sahni na mě a manžel ti ruky zpřeláme! 😀 a na tchyni (63let) :ty chudero, už ses mu po vůli dlouho, co, podívej, jak staře vypadáš! 😁😁😁
Dnešní super přeřeknutí tchyně: Hrají si s malým a jeho vláčkodráhou (každý má vlastní vláček a vagónky) a tchyně povídá: "Podívej, tady jsou moje vagínky" 😀
kojím malou a prvorozený nás pozoruje a říká: "Maty papá!"
já: "ano, Maty papá..."
syn: "já taky papát"
-tak schválně vytáhnu druhý prso a říkám: "tak pojď taky" (byla jsem zvědavá)
syn přijde k prsu a jen na něj položí pusu (už to asi zapomněl)
já: "musíš sát a poteče mlíko"
syn se na mě podívá, podívá se na prso, zmáčkne prstem bradavku a říká: "necu míko, cu čaj!" 😀 a znova přiloží pusu....
jo, jsem jak nápojový automat 😀
Kojím na veřejnosti... jop, ale na lavičce na dětském hřišti, pod bundou a přijde ke mně nějaká babička a ptá se: kojíte? já: ano. babička: a můžu si ji pochovat??? 😀 wtf??? 😀
31 minut, které ségře zkazily den 🙂
ač to podle nadpisu nevypadá, toto je náš druhý neplánovaně domácí porodní příběh 🙂
Druhé těhotenství přišlo po tom prvním nečekaně brzy, přes všemožné překážky (bez pravidelné MS, kojení, ochranu apod.) nás asi miminko moc chtělo a tak si nás našlo 🙂 Termín porodu měl být skoro přesně dva roky od toho prvního a tak mě trochu provázely pochybnosti, jak to se dvěma docela malými dětmi zvládneme - no, ale to je na jiný příběh 🙂
U prvního těhotenství jsem obíhala předporodní kurzy, chodila cvičit, pila maliník, jedla semínko, cvičila s epi-nem, sehnala si soukromou PA a sháněla všemožné informace.
U druhého těhotenství jsem obíhala všemožné aktivity s prvorozeným, byla pečená-vařená na dětských hřištích, angažovala se více v neziskové dětské dílně, chodila s malým na cvičení, no zkrátka na mě samotnou a mimčo moc času nezbývalo a občas jsem i v 8mém měsíci zapomněla, že jsem těhotná a snažila se narvat do ne-těhotenských džín (což se mi se zataženým břichem i jednou omylem povedlo 😀 ).
Mezi smysluplné věci, které jsem ale zařídila patřilo, že jsem si opět opatřila soukromou PA, zaregistrovala se znova ve Vyškově (pro Brno, kdyby to šlo rychle, byl záložní plán Milouši) a "vyhnala streptokoka" (jupí!!!!), aby při porodu v porodnici nehrozily antibiotika.
Pořád jsem doufala, že se malá narodí nejdříve 16.10., protože týden od 10.10. jsem měla fakt nadupaný a 15.10. jsme chtěli na svatbu kamarádce. No a manžel si dokonce přál termín 20.10., aby se mu data dobře pamatovala (20.7. svatba, 20.9. narození syna a teď chtěl 20.10. - narození dcery 🙂 ) spousta dat v říjnu bylo "obsazených" - hodně členů rodiny je narozených v říjnu a tajně jsem si pro malou přála "vlastní" datum. Nejvíc o tom mluvila moje sestra, která se narodila 9.10. a chtěla mít "svůj" den (jop a to je jí 26 let 😀 ) .
V sobotu 8.10. jsme byli u tchánovců, kde byla i švagrová s dětma (6 a 4 roky) a holky si s malým si super vyhrály, šli jsem ven dopoledne i odpoledne, pořád jsme děcka vysazovali na různé houpačky, běhali za nima a byli dost v pohybu, ale moc si to užili 🙂 večer už jsem cítila svaly v rukou a trochu mi tuhlo břicho, ale přikládala jsem to akčnímu dni (a navíc první termín od mého Dr. byl 14.10., takže klid, ne? 😉 )
O půlnoci jsem se probudila a šla čůrat, ale malá se v břiše mlela o stošest a tak jí říkám, klid, potřebuju se vyspat slečno, zítra máme taky ještě program!
Ve 4 hodiny ráno mě znova probudí nutkání čůrat a tak se zvedám a píchá mě v podbřišku jak blázen. Jdu na záchod, a přemýšlím, že dnes má přece ségra narozeniny a tak jí hned píšu na Viberu (žije v Číně a tam je +6 hodin) gratulaci, abych byla první 🙂
Když jdu ještě do kuchyně pro pití, tak mě začíná fest bolet podbřišek, záda a ruce. Tak si říkám, že zítra zvolním, a jdu do sprchy, abych si nahřála záda. Koukám na mobil, který jsem si položila na umyvadlo a je 4,06hod ráno. Bolesti v podbřišku sílí (ruky a záda pořád stejně). Volám své PA ve 4,14hod, že mě dost bolí podbřišek a že jsem ve sprše a břicho mám tvrdé, ale pořád nahoře a plodovka neodtekla. Tak radí, ať ještě chvíli ve sprše vydržím, že to porod asi nebude, ale ať si pustím hodně teplou vodu a za cvhíli klidně mám volat znova, kdyby se bolesti zpravidelnily. Připomínám jí, že u prvního porodu to byl taky fičák, že na žádnou pravidelnou bolest si nepamatuju, ale odtekla hned plodovka a břicho kleslo, což teď nepozoruju.
Ve 4,28 volám znova PA, at pro jistotu přijede, že bych byla ráda, kdyby mě zkontrolovala, ať víme, co se děje, protože menstruační bolesti v podbřišku se zhoršijí a nutí mě to prodýchávat, ale pravidelnost nula (někdy dvakrát hluboce těsně za sebou, jindy je třeba minuta pauza a pak 5x intenzivně prodýchávám do břicha) a odtok plodovky asi taky nic (nebo o tom nevím) a břicho stále nahoře. Odpovídá, že vyjíždí a já jdu budit manžela, že se asi něco děje, přinejlepším to budou poslíčky a nebo jedeme do porodnice.
Manžel vytahuje tašku ze skříně, jde se oblíkat, připravovat malýho a malýmu věci (v plánu byla moje mamka, že si pro něj přijede).
Já se mezitím ve sprše zapírám o horní rám a hlasitě dýchám a šíleně, ale naprosto šílěně mě bolí kyčle (nejhorší bolest z celého porodu) a nutí mě to roztahovat nohy od sebe. V mezičase si dávám ruku mezi nohy a nahmatávám hlavičku!
Vůbec se mi to nechce věřit, šahám malé na hlavičku, je to zvláštní teple-kulatě-slizký pocit 🙂 Začínám se smát a to tak, že nahlas, já mám hlavu mezi nohama! 😀
tak si v duchu myslím "oki, to asi poslíčky nebudou" a "do dvacátýho to asi nepočká", pak ale nahlas říkám: "Maty, pojď, ty nedočkavče, jsme tu pro tebe!" a jen si podřepnu, tak se najednou vyvalí spousta vody, jako na tobogánu a hned za ní přijíždí v té vodní smršti celé tělíčko, tak tak, že mi neporklouzne mezi rukama, jak je celá mokrá a kluzká 🙂
Koukám na ni, směju se jak blázen, vůbec tomu nemůžu uvěřit, že už je tu. Slyším na umyvadle pípání telefonu (zrovna mi odepisuje ségra z Číny, že děkuje za přání, takže dokonce i vím, kdy se malá přesně narodila 🙂, ve 4,45 ráno. )
Manžel jde do koupelny, aby se mě zeptal, jestli má malýmu balit i pyžamo a kouká na nás jak puk, já držím malou v náručí a říkám mu, že už nemusí spěchat 😀
Vtom z ložnice zní kníkání právě probudivšího se prvorozeného a tak pro něj manžel jde, Toník se na malou směje, pak se vymaní manželovi z náručí, jde si pro vláček a strká vagónek malé k ruce, těžklo mu vysvětlujeme, že to bude asi ještě chvilku trvat, než si budou společně hrát 🙂
Ve 4,52 voláme PA, jak to vypadá a ona, že je dole a studuje zvonky, kam má zvonit 🙂 manžel ji pouští nahoru a PA se směje, že ani nemusela jezdit, že to všechno už znám a zvládám sama 🙂
U každého porodu mě překvapí, jak bolí rodit placentu - to fakt nesnáším (jsou to jediné pravidelné kotrakce, které u porodu zažívám - trvalo to tentokrát na 6 konktrakcí)... brrr!
Po kontrole od PA (narosto bez poranění - haha, kdo pak potřebuje epi-no! 😀 ), rychlé sprše a nasazení kontaktních čoček (abych na tebe Matynko lépe viděla 😉 ) si jdu s malou lehnout. Toník se k nám přitulí a hladí malé ručičku. Když chci malou pohladit taky, tak mi ruku odsune a říká "šám"!!! (S mu ještě vyslovovat moc nejde 🙂 ) zatím se chová jako brácha s velkým B, tak doufám, že mu to vydrží 🙂
Z postele posílám fotku ségře do Číny, že jsme jí k narozeninám vyrobili Home-made dárek. Odpovědí je, že jsme jí zkazili den 😀 ale že to bere a jde to rozdýchat 😀
Takže tak to bylo je a bude, od počátečního pocitu, že se děje asi něco víc, než jen namožené svaly, do samotného zrození, uběhlo 31 minut 🙂
Před porodem jsem v legraci (ale myslela to vážně) říkala, že můj porod bude super, že porodím v noci, v posteli a probudí mě, až mi mimčo bude žužlat nohu... to se mi pravda tak úplně nesplnilo, ale třeba do třetice všeho dobrého, kdo ví? 🙂
Výhra nad streptokokem
Tento článek-poznámky píšu převážně pro sebe (abych příště zase pracně nehledala co a jak) a pro zájemkyně, které to taky řeší a chtěly by slyšet, že "to jde" 🙂
U prvního těhotenství mi vyšel pozitivní streptokok (dělá se kultivace z pochvy na Streptococcus agalactiae zhruba v 37. týdnu). Doktor mě velmi strašil, že pokud si pak při porodu nenechám dát ATB, tak umřeme všichni (já, dítě, babička i sousedi) na sepsi... no, nakonec to dopadlo tak, že po překotném porodu to nikdo neřešil, i když jsem na to pak Dr. která prohlížela malého upozorňovala (žádná ATB mu nedala a řekla mi "aha, to není podstatný"... tak asi tak 🙂 )
Každopdáně jsem se zařekla, že tentokrát bude vše víc pod kontrolou (z mé strany) a udělám vše pro to, aych ho pozitivního neměla 🙂
Dr. mi říkali, že pro to udělat nic nemůžu a buď tam bude nebo ne.
S tím jsem se moc nehodlala smířit a říkala jsem si, že stejně případně moje "léčebné" metody neublíží, tak proč by ne 🙂
takže:
-prvně jsem zkusila zavádět česnek v gáze (doporučení i dle mé PA) - česnek český, silný, oloupaný jeden stroužek a do takové té čtverečkované gázy zavést na noc. No, po první noci jsme se probudila a cítila se jako proložená česnekem, protože mi táhlo ze všech otvorů 😀 a navíc mě tu holky na MK vystrašily, že bych se mohla popálit... takže česnek v této formě ne.
-za druhé: šla jsem do lékárny a pořídila ty nejsilnější česnekový kapsle, co měli.
ty jsem brala každý den (sice mi tvrdili, že je cítit nebudu, ale stejně jsme měla pocit česneku v krku), ale vydržela jsem je brát.
-za třetí: brala jsem lichořeřišnici (tinkturu) v kapkách (každý den 3x15 kapek)
-za čtvrté: používala jsem Femigel (s aplikátorem) - příjemný pocit osvěžení, moc doporučuju 🙂
-za páteké: když už jsem byla u toho tea-tree, tak jsem si pořídila i jen mycí gel - taky super 🙂
Slyšela jsem i o možnosti kapat na tampon tea-tree, ale tu sjem nakonec nezkoušela.
Kdo ví, jestli by streptokok byl pozitivní, kdybych tyto věci nepoužívala, ale takto jsem měla pocit, že sjem udělala všechno, co jsem mohla a - VYPLATILO SE 🙂
všem, které mají z ATB u porodu strach/obavy a zavžují, jestli do toho jít/nejít - zkuste to a dejte vědět, jestli se vám to taky vyplatilo, případně co se vám ještě osvědčilo 🙂
HODNĚ ZDRAVU VŠEM!
Jak poznáte, že vaše dítě určitě nebude vegetarián?
Na procházce v trávě cíleně hledá slimáky/šneky a s nadšeným řevem "mao"!!! (maso) si je cpe do pusy...
Dnes odhadem padly dva malý kousky 😀 holt matka ve 30tt už není z nejhbitějších 😀
dnešní návštěva (manželův kamarád se šestiletým synem Pavlíkem) - Pavlík nám v předsíni otevírá skříně a tak se ho ptám, co hledá?
P: "bordel"!
Já: bordel?
P: jo, máma říkala, že se mám podívat, jakej máte bordel...
Já: no a jakej?
P: no, menší jak u nás!
😀 😀 😀
Ráno vstanu, nachystám chlapům snídani, umyju okna v celým bytě, převleču postel, dám prát asi 5 praček prádla, umyju koupelnu a záchod, předpřipravím si oběd, jdu s malým na písek, vysaju celý byt, dodělám oběd, nakrmím malýho (manžel se naštěstí krmí sám), uspím malýho (na hodinu s ním usnu - jsem ve 27tt, tak si říkám, že mám právo 😀), dám malýmu a manželovi svačinu a chci ještě umýt podlahy, prostříhat kytky a utřít prach a tak se ptám muže, jestli s malým nechce jít ven, že bych to dodělala?
A on: nechcu, co jsi celej den dělala? stejně si s ním jen spala, ne?
Tak na něj koukám a říkám si: když ho ještě dneska stihnu zahrabat u našich na zahradě, tak pak domeju ty podlahy, malýho nechám u babičky a půjdu se udat. Dají mi tak 20let, za dobrý chování mě po 10ti pustí a když kápnu na soudkyni ženskou, možná to bude jen podmínka! 😀
dnešní etuda v šalině (tramvaj). Hrají: Já (J), Toník (T), Chlapeček (CH), Chlapečkova maminka (M).
dějství: sedíme v šalině, Toníka zajímá Chlapeček, natahuje se po jeho autu, co drží v ruce.
T: ehhh, tů, eh!
Ch: Na, tady máš.
M: to jsi hodný...
J: děkujeme
Ch: no, my když ve školce necheme půjčit hračky mladším, tak nás paní učitelka bije!
M: no to snad ne....
Ch: to by ses divila...
J: a těšíš se do školky?
Ch: jo, to jo...
J: za kamarády?
Ch: ne, ale že se najím...
M: (rudá až na zadku)... loučí se, bere Toníkovi půjčené auto a rychle vystupují...
😀 😀 😀