dzogobela
27. čer 2019
528 

Můj druhý a... taky vyvolávaný

O druhém porodu musím začít už 7.3.2019. Termín porodu byl 16.3., takže času dost. Dcerku jsem sice rodila o 8 dní dřív, ale vyvolávaně. Cítila jsem se dobře, porodu nic nenasvědčovalo.

No... takže zpět k tomu 7.3. 🙂 Byla jsem se Štěpánkou odpoledne doma, manžel jako obvykle dlouho v práci a ještě měl jít večer na pivo. Dcerka šla kolem stolu, zakopla a spadla... nic velkého, jindy by to přešla asi i bez pláče, ale tentokrát plakala uplně jinak, byla z toho cítit hrozná bolest... ukazovala na ruku. Plakala a plakala... Pak přijel manžel, Štěpánka se trochu uklidnila a usnula jako normálně. Ruka nateklá nebyla, tak jsem si řikala, že snad ok. Manžel odešel na pivo. Za hodinu se malá vzbudila s usedavým pláčem, že jí bolí ručička... volala jsem manžela, že asi pojedeme na pohotovost. 

Nicméně ruka nateklá nebyla, tak jsme do ní narvali nurofen a pak usnula a spala až do rána. 

Co vám budu povídat, nervy jak hrom, břicho tvrdlo o 106.

Ráno ji to bolelo jen při oblékání a občas při špatném pohybu. 

Ja se vydala do porodnice na plánovanou poradnu, manžel se Štěpánkou do zoo. Břicho mi furt tvrdlo, bylo mi tak nějak divně... Uvidíme, co na kontrole, řikala jsem si 🙂

Tam mi doktorka řekla, že je to celkem hezky připraveno a jestli nechci pomoct. Tak jsem řikala, že ne, že si ještě užiju poslední týden s dcerou.

Odpoledne k nám přijel kamarád namontovat žaluzie a mně po jejich odchodu došlo, že mě to břicho bolí vlastně pravidelně po asi 20 minutách 🙂

Šli jsme spát a kolem 1:30 mě bolesti už vzbudily a nešly zaspat. Celé těhotenství mě nejvíc stresovalo, že nestihnem odvést dcerku k babičce a manžel nestihne porod. ...

Takže jsem manžela budila hned a po spřse jsme vyrazili.

Odevzdali jsme dceru, kontrakce byly nepravidelné po 8-15 minutách. Do porodnice jsme dorazili asi ve 3:30. Nikdo tam nebyl, i tak příjem trval dlouho, když konečně dorazila doktorka, zkonstatovala, že mě pošlou domu. Nález - otevřená na 2 prsty, stejně jako dopoledne v poradně.

Pak je napadlo mi změřit tlak... když minule mi vyvolávali kvůli tlaku, 150/106... ok, dáme tabletu na snížení a po půl hodině přeměříme. Překvapivě se nic nezměnilo a tak jsme se dohodli, že porod urychlíme vyvolávací tabletou. To bylo v 5 ráno. Nejhorší na tom bylo, že jsme se vlastně vůbec nevyspali a tak manžel klimbal na pordním boxu, zatímco já prodýchavala kontrakce, které ale slábly a po podání magnésia do žíly téměř ustaly... Po nějaké době asi začala fungovat tableta a kontralce byly po 5-1 0 minutách, už celkem silné... radovala jsem se, že to bude snad rychlé.

V 11 následovalo další vyšetření... stále na 2 prsty... Jakto doprčic? To není možný :( A tak mi šoupli další tabletu... a pak už to jelo.

Porodní asistentka mi po zavedení dala monitor a odešla. Manžel ještě před zavedením oděsel pro něco k jídlu a já začala trpět. Snad po 2 minutách od zavedení nastoupily kontrakce jako blázen snad po minutových intervalech. Přišla PA a když me viděla, tak řekla, že fajn, že za chvíli uděláme přípravu, klsytýr... vykapem atb kvůli pozitivímu streptokokovi. Odešla... za chvíli jsem na ní zvonila, že se to nedá v leže kvůli monitoru a kvůli tabletě. Byla překvapená, že je to až tak hustý a odešla... Přišel manžel, zíral na mě jak puk, co se jako děje? Praskla voda a mě už to nutilo na tlačení. Zvoníme na PA, nevěří, vyšetřuje, propána vy rodíte? Ještě netlačte, ještě vydržte!!!

Kapačku s atb vykapali aspoň jednu nějakou mega rychlostí, klystýr jsem ani u svého druhého porodu nestihla 😀

Jde se tlačit. Šlo to trochu hůř než s dcerou i jsem si zařvala. Ale

bylo to bez nástřihu a jen s pár stehy na stydkých pyskách.

Naše překvápko Jindřich byl na světě 9.3. v 11:34. 🙂 Po narození neplakal a měl trochu problém s dýcháním, ale apgar měl nakonec 8-10-10.

Zpětně musí říct, že mě trochu mrzí to zavedení druhé tablety, ta půlhodina byla vražedná... myslím si, že bez toho by to třeba trvalo dýl, ale ne tak bolestivě. I když kdo ví 🙂

Podle mě mi porod vyvolaly hlavně ty nervy o dceru z předchozího dne, ale nebýt mého strachu, že nestihnem Štěpánku odvézt, asi bychom do porodnice tak nespěchali a třeba by z toho byly jen poslíčci 😀

Ale to jsou věci, o kterých už můžu pouze spekulovat 🙂)

Začni psát komentář...

Odešli