Drndy rodí dobře!

Rozhodla jsem se, že napíšu o mém porodu. Tedy o tom, jak přišel na svět můj prvorozený syn Matěj.

Otěhotněla jsem asi za půl hodiny poté, co jsme si s přítelem řekli „Tak to zkusíme“. 🙂 Věděla jsem to. Věděla jsem to prakticky ihned. Nedokážu popsat ten pocit, ale bylo to něco hrozně silného a já věděla, že někdě uvnitř mě vzniká nový život. Věděla jsem, že to bude kluk, i když jsme si přáli holčičku. Každý den jsem si před spaním hledala, jak embryo ten den vypadá. Postupně se začaly přidávat nepatrné signály, které mě utvrzovaly v tom, že moje tušení je skutečně pravda. Věděla jsem, že další menstruaci už nedostanu. Nedostala 🙂 . Sama sobě jsem slíbila, že těhotenský test si udělám až dva dny po vynechání. Takže v úterý 2.8.2016 jsem v den narozenin mého táty uviděla ducha na těhotenském testu 🙂 . Graviditu mi gynekoložka potvrdila v pátek 12.8.2016 na můj svátek.

Těhotenství probíhalo dobře, až na silné celodenní a celonoční nevolnosti, kdy jsem jenom ležela nebo klečela u kýblu a moje skvělá sestra a mamka se o mě staraly. Tak jsme to společně zvládly až do konce 4. měsíce těhotenství. Těšila jsem se na prvotrimestrální screening, až přítel uvidí poprvé naše miminko. Bohužel z této události nemáme moc příjemné vzpomínky, protože vyšlo riziko 1:94 na Downův syndrom. Zaplatili jsme si neinvazivní test Prenascan, který postižení vyvrátil.

Nepodstoupila jsem tripple test, ani nešla na testy na těhu cukrovku. Na mojí obvodní gynekologii to nikdo neřešil a možná to bylo dobře, stresovali jsme se už jednou dost. Podle ultrazvuků jsme čekali větší miminko a od 36tt mi doktoři říkali, že už to může přijít kdykoli. Nakonec se Matýsek narodil 40+4tt na Zelený čtvrtek 🙂 .

Ten den jsem se vzbudila v 5h ráno s lehkými nepravidelnými bolestmi. Chtěla jsem ještě spát, ale už to nešlo. Ne kvůli bolesti, ale kvůli vzrušení, že už je to možná tady 🙂 . Na porod jsem se těšila a přivolávala jej už dlouho. Dala jsem si vanu a nic se nezměnilo. Tak jsem se připravila, nasnídala a jeli jsme do pražského bytu, abychom byli blízko porodnice. Mezitím přišly na prohlídku bytu dvě zájemkyně. Kontrakce jsem měla cca po 15 minutách, takže jsme to všechno zvládli, aniž by slečny věděly, že vlastně rodím 🙂 . K obědu skočil přítel pro kebab, cehož jsem později dost litovala 🙂 .

V 16h jsme přijeli do porodnice, kde jsem se ještě chvíli procházela, kontrakce pořád po 15 minutách a na můj vkus „nic moc“. O hodinu později mě přijali na sále, natočili monitor s tím, že je to opravdu nic moc, ale už si mě tam nechají. Lékařka se mě v téhle fázi zeptala, jestli budu chtít epidurál. Hrdinsky jsem řekla, že nejspíš ne, ale že nevím, co mě čeká. A to byl teprve začátek 🙂 .

 Jakmile jsem vyšla na chodbu za přítelem, kontrakce se rozjely po 3 minutách stále silněji. Chvíli jsme chodili a začaly pravé porodní bolesti. Udělalo se mi špatně od žaludku, litovala jsem ten kebab a řekla příteli, ať zvoní na sál, že chci epidurál 🙂 .

Takže jsem šla na přípravu, asi hodinku jsem byla na balonu ve sprše, kde mě šíleně rozčiloval závěs, který se mi lepil na nohy. Také jsem pořád musela odpouštět vodu, protože míč ucpával kanálek, neskutečně mě to obtěžovalo 🙂 .

Asi ve 20h jsem šla na borodní box, kam mi přišli píchnout epidurál a pak už za mnou mohl přijít přítel. Epidurál mi nezabral, vždy jsem měla problém s působením anestetik a bohužel i u porodu. Po hodině mi dali další dávku, ale bolesti byly stále větší. Byla jsem zklamaná, že se mi vůbec neulevilo 🙂 .  Pamatuju si, že jsem se jednou zeptala, jestli mi nemůžou dát ještě něco. Ale jak jsem to vyslovila, tak jsem se na sebe naštvala a řekla si, že to prostě zvládnu.

O hodinu později doktorka provedla dirupci vaku blan a už se jen čekalo, až zajde lem. Netuším, jak dlouho jsem tlačila. Nejdříve mi to moc nešlo, porodní asistentka mi několikrát říkala, že to dělám špatně. Při každé kontrakci jsem „bručela“, prostě jsem musela. A pak mě z toho bolelo v krku 🙂 . Neměla jsem pojem o čase, a když doktorka řekla „To stihneme ještě dneska.“, došlo mi, že už je vlastně tma. A pak pronesla větu, která mě neskutečně psychicky nakopla. „Když budete dělat přesně to, co Vám řeknu, tak budete bez poranění.“ (Počítala jsem s nástřihem vzhledem k odhadu váhy miminka 3870g.) A tak se stalo. Jen díky doktorce, která nespěchala, nechala rozvinout hráz a radila mi, kdy si lehce přitlačit a kdy přestat, jsem opravdu porodila bez nástřihu a bez poranění. Syn Matěj se narodil půl hodiny před půlnocí s mírami 4140g a 54cm 🙂 .

Ten pocit, kdy máte to vlhké teplé tělíčko na vlastním břiše a poprvé vidíte svoje dítě, se nedá popsat. Každá máma ví, o čem mluvím 🙂 . Dopřáli nám hodinový bonding, kdy jsme si užívali ten zázrak.  Matýsek se krásně přisál a teď je to opravdu velký jedlík 🙂 .

Po celou dobu porodu mi byl přítel velkou oporou jen tím, že tam byl. Nakonec vše sledoval přímo, kontroloval placentu a střihal pupeční šňůru.

Celý porod jsem neměla pojem o čase, vše probíhalo „v mlze“. Ale v krásné mlze, byla jsem sjetá vlastníma hormonama 🙂 .  Časově jsem si to dala dohromady až podle esemesek, které  jsem posílala mamce. Od doby těch největších bolestí trval porod asi 5,5 hodiny, což je u prvorodičky super. I když to bolelo víc, než jsem předem čekala, musím říct, že to byl krásný porod a těším se na ten další.

Porod byl označen jako rizikový. Matýsek měl dvakrát omotaný pupečník kolem krku a na začátku vypuzovací fáze vůbec nesestupoval do porodních cest. PA mi ležela na břiše a sesouvala miminko. Sice se to dneska nesmí, ale jsem jí vděčná, jinak bych tam tlačila ještě teď 🙂 . Matěj měl apgar 10/10/10.

Za 14 hodin od porodu za námi přišla moje rodina na návštěvu. Byla jsem pořád v euforii a vyprávěla mamce porod. Ta pronesla hezkou větu „Drndy rodí dobře.“ (Jsme Drndy podle našeho příjmení 🙂 .) A měla pravdu. Takže i moje sestra, švagrová a já budeme mít všechny dobré porody 🙂 .