Já a moje děti jsme byli vybráni na testování produktů značky Nivea. Byli jsme nadšení a tímto moc děkujeme.

Nejdříve představím moje dva malé testery -

Matěj (téměř 3 roky) - neustále špinavý malý brebenta, od malička moc nemusí koupání a mytí vlasů je jakk souboj matky lvice a něčeho jako malého čtyřhlavého draka.

Amálie (téměř 5 měsíců) - absolutní prototyp jemného pohlaví, miluje koupání a prostě plná vana teplé vody, to je vrchol dne. Je to ženská 😊.

Bohužel obě mé děti mají velmi suchou pokožku, Matěj až se sklony k ekzému. Máme doma dost nízkou vzdušnou vlhkost a tvrdou vodu, takže mažeme mažeme mažeme.

Jako první jsme testovali Nivea baby micelarní gel. Vůně je velmi příjemná, dávkování pomocí pumpičky je super praktické. Obzvlášt, když držím na jedné ruce Amálku a tou druhou prostě jen pumpnu 😁. Gel mě velmi překvapil a to z toho důvodu, že mám i jiný mycí přípravek Nivea baby a tak mohu porovnat. Ten testovaný micelární je lepší a pokožka je po něm pěkně vláčná.

Druhý testovaný produkt je Nivea baby My first cream a jsem z něj absolutně nadšená. První dojem byl příjemné překvapení co se týká konzistence. Čekala jsem, že bude hutnější, tak jako klasická Nivea v plechovce. Ten pro děti je jemnější, ale stále krásně hydratuje, rychle se vsákne a na pokožce nezůstane mastný film. Velmi pěkně se roztírá a pokožka je po něm vláčná. Příjemně voní a mazali jsme s ním tvář i celé tělo. A já si s ním chodím mazat ruce, je super 😊.

S testováním jsme byla velice spokojena, oba produkty mě velmi mile překvapily. Krém v plechovce bych určitě koupila znova. Pokud bych měla najít nějakou výtku, tak snad jen to, že plechovka se snadno otlapká a krém rychle mizí. 😁 Ale je to Nivea - takže kulatá plechová dóza k tomu neodmyslitelně patří!

Oba produkty rozhodně doporučuji všem dětem a maminkám, které si rádi užívají společné hýčkání. 

    Tak máme s maminkou zase zpoždění. Už mi bude skoro půl roku a mamka to pořád nenapsala. Pořád se vymlouvá, že musí uklízet nebo vařit.

    Maminka vaří taky pro mě. Jako že už nepapám jenom mlíčko, chápete. Když jsem papal jenom mlíko, tak se smála a říkala, že má pořád uvařeno. To se změnilo. Teď vždycky říká, že už se to vaří. Nevím proč je to teď jinak a moc tomu nerozumím. K obědu papám zeleninu. Mamka vaří skvěle, tak mi chutná uplně všechno, ale nejradši mám to velký oranžový. Mamka tomu říká hokaido. Nevím, proč to říká cizím jazykem. Jednou tomu řekla dýně a to jsem hned rozuměl. Naštěstí mi dá mamka vždycky ještě mlíko, protože ví, že ho prostě miluju. Vždycky mi říká, ať se jenom napiju na žízeň, ale já saju co nejrychleji a stejně vymlasknu celou dávku. Myslím, že maminka na to ještě nepřišla. Tak jsem pak napucnutej a jdeme většinou ven. V kočárku spinkám. Někdy ale nemůžu usnout. Jezdím teď v nový káře. Mamka tomu říká sporťák a to zní fakt dobře. Je tam odklápěcí střecha, takže konečně taky vidím ven a můžu koukat na stromy, ty mám moc rád.

    Byly jsme na dovolené s mojí mamkou, babičkou a tetou. Nevěděl jsem, co to slovo znamená, ale pak mi to došlo. Nic jsme tam nedělali a spali jsme ve velký posteli. Mamka nic neuklízela a chodili jsme jíst pokaždé na jiný místo. Bylo to fajn, ale dostal jsem rýmu. Nemohl jsem usnout a pak jsem dostal i teplotu. Nemohl jsem vůbec dýchat, tak si mě maminka vzala k sobě a spali jsme vsedě. Teda spali jsme jenom chvilku. Nebylo mi vůbec dobře. Ráno mi maminka dala prášek a pak se mi ulevilo, tak jsem se konečně pěkně vyspal. Tatínek pro nás přijel a jeli jsme domů. Mamka všude pověsila mokré ručníky, bylo to legrační. Roztáhla gauč v obýváku a celý den byla u mě. Spinkali jsme spolu, četla mi knížku a hráli jsme si. Naštěstí mě to rychle přešlo. Tatínek měl taky rýmu, ale říkal, že mu bylo mnohem hůř. Říkal, že to snad dá. Nevěděli jsme s maminkou, co tím myslí. Nakonec to zvládnul, je to můj hrdina. Mám ho rád.

Ahoj, Váš Matýsek

    Tatínek říkal, že maminka už je naše. Koukal jsem na něj, co to zase povídá. Moje byla vždycky. Maminka mi pak vysvětlila, že už má stejné příjmení. Já pořád moc nevím, o co jde. Ale slíbil jsem vám vyprávění o té svatbě.

    Nepokakal jsem se. Maminka koupila oblek. Dlouho ho žehlila, prý tam dělala nějaké puky. Přitom doma říká, že hokej nemá rada. Taky jsem měl kravatu, učil jsem se to slovo dost dlouho. A byla perfektní na cucání.

    Ráno jsme jeli babiččiným autem. Babí dala kolem mojí sedačky bílýho hada, prý se tím zdobí auta vždycky, akorát venku. Abych měl radost, tak ho omotala kolem nás s maminkou a já jsem z toho vůbec neusnul.

    Maminka s tatínkem si hráli na schovávanou, to mě bavilo. Pošeptal jsem mamce, že chci hrát taky, tak vymyslela, že budeme spolu v našem pokoji. Tatínek nás opravdu nenašel, přitom jsem ho několikrát slyšel na chodbě. Tak jsme to s mamkou vyhráli.

    Pak přišlo hodně lidí a já už jsem byl venku v kočárku. Maminka najednou přišla ve velkých bílých šatech a byla moc krásná. Ty šaty vybírala se mnou, slíbil jsem tátovi, že to ohlídám.  Tak jsem ho snad nezklamal. Pak tam byl pán v dlouhým černým plášti a hodně dlouho něco povídal mamince a tatínkovi. Všichni ho poslouchali, ale mě to nebavilo, tak jsem usnul. Najednou mě probudila hudba a začal zpívat můj strejda Pavel. To se všem moc líbilo a pak lidi tleskali. Nakonec mě babí dala mamince a všichni lidi k nám chodili, usmívali se a pusinkovali mojí mámu. To mi trošku vadilo, protože to dělám jenom já a tatínek. Tak jsem nevěděl, co mám dělat, ale táta byl v pohodě, tak jsem taky nic neříkal. Ale tvářil jsem se naštvaně, aby všichni věděli, že maminka je moje. Musel jsem jí chránit.

    Hodně jsem byl v kočárku a pořád se na mě chodil někdo koukat nebo mě vozit. Všichni říkali, jak jsem hodnej a pak chodili za maminkou a říkali jí to taky. My jsme se tak s mamkou domluvili. Vždycky jsme šli spolu do našeho pokoje a tam jsem se napapal. Večer jsme si spolu zatancovali, tak jak jsme to doma trénovali. Spinkal jsem u maminky v kočárku až do večera a pak mě šla mamka uložit do postýlky. Byla se mnou, než jsem usnul a pak už bylo ráno a všichni lidi byli pryč…

    Pak už jsme byli doma a mamka říkala, že budeme mít konečně klid. Doma to mám rád a tak tam vždycky řádím. Maminka mi často dává do pusy lžičku a zkouší, jestli mi prý cinkají zuby. Vůbec to nechápu. Žádný zuby nemám. Pak cucám mojí černou dečku a mamka řekne, abych to necucal, že budu mít černý zuby. Maminku mám moc rád, ale někdy vůbec nechápu, co mi říká. Často mi říká, že jsem starej zvědavka nebo starej komediant. Už jsem pochopil, co tohle znamená. Starej zvědavka jsem, protože mě všechno zajímá a klidně nespím celý den, ale musím to všechno vidět. Starej komediant mi říká, když kašlu. Já totiž dělám, že kašlu a vyplazuju u toho jazyk. Ale mamka už to asi prokoukla. Tatínek říká, že maminka ví všechno nejlíp. Začínám mít pocit, že má pravdu.

    Zítra jdu zase na očkování, tak držte taťkovi palce, ať moc nebrečí.

Tak ahoj, Váš Matýsek

Ahoj všichni, konečně jsem usnul, aby mohla maminka napsat, co jsem jí pošeptal.

    Teď jsme to moc nestíhali, protože babička říká, že moje maminka bude nevěsta. Viděl jsem velké bílé šaty, co se třpytily, ale je to tajemství, nesmím to říct hlavně tatínkovi. Jenže my chlapi držíme spolu, tak jsem mu aspoň řekl, že to mamce bude moc slušet. Ale táta mi stejně nerozuměl. Já už mám taky oblečení na svatbu. Maminka říká, že mi ho koupila, když jsem byl ještě v břiše. Tomu teda vůbec nerozumím. Stejně mám v plánu se hned pokakat až na ramena. Jsem v tom dobrej a všichni se pak smějou, tak mě to moc baví. Směje se i maminka, tak to dělám skoro každý den, abych jí udělal radost.

    Slavili jsme tři měsíce a taky mi prý byl rok. Sice neumím počítat, ale vím, že to nedává smysl. Mamka říkala něco jako že „se to povedlo hned napoprvé“, tak ví přesné datum. Ptal jsem se pak tatínka, co to znamená, ale ten dělal, že mi nerozumí.

    Občas jdeme k paní doktorce, tu mám moc rád. Sice mě vždycky zkouší, ale já se snažím a ona mě pak vždycky chválí. Minule jsem dostal první očkování. Maminka mi dávala něco papat lžičkou, říkala tomu medicínka a vysvětlovala mi, co je to očkování. Já jsem pochopil, že to nic není a tak jsem byl moc statečnej a ani jsem nezaplakal. Paní doktorka mi dala náplast s obrázkama a zase mě moc chválila, že jsem nebrečel. Brečel muj tatínek, tak jsem mu pak doma vysvětlil, co je to to očkování a že to nic není. Maminka mu to asi zapomněla říct, jinak by taky nebrečel.

    Umím spoustu nových zvuků a slovíček.  A taky mám hodně hraček. Maminka mi chtěla koupit ten Oball, protože ho prej mají všechny miminka a já bych ho měl mít taky. Jenže měli jenom oranžovej a ten se mi moc nelíbí, tak si s ním moc nehraju. Ale babička mi koupila volant a to pak děláme, že řídíme a to je lepší klučičí zábava. Taky mám opravdický pianko, na který hraju. Je tam jedna písnička, na kterou s maminkou vždycky tančíme. To mám moc rád.

    Kámoš Jáchym nám půjčil šátek na nošení miminek. Moc jsem tomu nevěřil, ale Jáchym říkal, že je to fajn. Tak jsme to s maminkou zkusili a líbilo se nám to tak moc, že maminka sehnala další šátek jenom pro nás. Akorát je mi v něm horko a mám pak zpocený vlasy a nohy.

    Taky už mi rostou zoubky, to mi dělá starost. Ale když si cucám ruku, tak je to lepší. Mamka mi pořád dává nějaký kousátka, ale moje ruka mi stejně chutná nejvíc. Akorát to někdy neodhadnu a strčim si prsty moc daleko do pusy a pak se mi chce trošku blinkat. Tak pak kašlu, abych přivolal mamku a pak se na ní mohl smát.

    Taky vám musím vyprávět, jak jsme jeli na chalupu a měli jsme nehodu. Bylo to velký dobrodrůžo. Spinkal jsem v autosedačce jako vždycky, když najednou táta říkal, že mu cuká volant. Tak jsme museli jet pryč z dálnice a zastavit. Naše auto smrdělo a tatínek říkal, že se rozbila brzda. Tak jsme museli vystoupit a počkat na strejdu Lukajdika, kterej pro nás příjel. On má velký rychlý auto a jel rychleji než taťka. Maminka se bála, ale mě to bavilo, protože už byl večer a já jsem místo spinkání vyzkoušel auto strejdy Lukajdika.

    Musím se už probudit, protože mamka mi chce určitě zase ostříhat nehty. Tak jí to chci překazit jako minule. My se takhle škádlíme pořád.

Tak ahoj a počkejte na příště, až vám budu vyprávět, jak jsem se pokakal na tý svatbě.

Váš Matěj

    Ahoj, jmenuju se Matěj, ale všichni mi říkají Matýsek. Táta mi říká Matý, nevím jestli je línej to říct celý nebo mu to přijde víc chlapský. Taky mě často oslovuje "čau chlape". Moc tomu nerozumím, ale asi je to dobrý.

    Nebudu vám vyprávět, co jsem dělal ten první měsíc. Protože jsem hodně spal nebo jsem pil mlíko a nebyla se mnou moc zábava. Za to teď se s mámou bavíme celý den.

    Hodně se směju, nejvíc na mámu a na mojí tetu. Ale včera jsem se usmál i na paní doktorku. Je to kočka a chtěl jsem jí udělat radost. S mámou se někdy smějeme jen tak. Prostě na sebe koukáme a smějeme se. Závodíme, kdo ty koutky roztáhne víc. Já vyhrávám. Máma mi pak dává pusinky a to se mi líbí.

    Máma mi někdy řekne, že si jde dát oběd. Vůbec nevím co to znamená, ale vždycky mě dá do kolíbky a vezme mě do kuchyně. Máma sedí u stolu a pořád si něco strká do pusy. Vypadá to jako kdyby mluvila, ale nic mi neříká. Nerozumím tomu a vždycky nad tím hrozně přemýšlím. Koukám na mámu a ta mi pak řekně, že tak budu taky papat. Vím co znamená papat, to je moje mlíčko. Ale já nechci papat jako máma, já chci vždycky jenom mlíčko! Ale vyzkouším to, taky otevírám pusu a dokonce mlaskám, ale nic z toho nemám. Nevím, proč to máma dělá.

    Máma mě učí říkat "ano". Já to vždycky řeknu a máma mě pochválí. Sice to zní jinak, ale máma mě stejně vždycky pochválí. Mám rád svojí maminku.

    Přes den sleduju stropy. Hrozně mě to baví, zkoumám každý roh a vydržím to dělat hodně dlouho. Když jsme v obýváku, tak koukám na žárovku, která visí ze stropu. Máma vždycky říká, že táta ještě nekoupil lustr. A táta mi říká, že ho máma ještě nevybrala. Nevím, co si o tom mám myslet. Když jsme šli s mámou do pracovny, viděl jsem na stropě velký lustr. Proč má táta v pracovně lustr a v obýváku visí žárovka? Nevadí mi to, stejně mám tu žárovku radši.

    Včera mě táta přebaloval, to byla sranda. Nejdřív jsem tomu nemohl uvěřit a koukal jsem kde je máma. Ta říkala, že musí něco uklidit a že mě přebalí táta. Tak jsem mu to dovolil. Chtěl jsem ho počůrat, ale nestihl jsem to. Táta moc nevěděl co má dělat, tak musela přijít máma, aby mu to ukázala. Bylo to legrační, táta na mě dělal čerta. Asi si myslel, že se budu bát, ale já jsem se tomu hodně smál.

    Ještě něco vám o sobě řeknu. Nemám rád vedra. Hodně se potim a pak se mi udělaj ty pupínky a nemůžu si dát to studený pití jako máma, tak vždycky brečim. Nejdřív brečim a pak už i ječim. Mám každou chvíli žízeň, ale máma mi dá vždycky napít. Hrajeme spolu takovou hru. Máma musí vytáhnout prso co nejrychleji, jinak řvu pořád víc a víc. Nejvíc mě to baví někde mezi lidma, třeba v obchodě. Máma si potřebovala koupit plavky, protože má velký prsa. Ale v tu chvíli jsem si vzpomněl na mlíko a začala ta naše hra. Babička tu hru nezná a tak mě houpala, mazlila se se mnou, ale já jsem pořád brečel. Nakonec jsem stejně zase vyhrál. Vždycky vyhraju.

    Taky se rád protahuju a zívám. Nemám rád, když se někdo baví, ale ne se mnou. Tak zívnu a vydám při tom hlasitý zvuk. Naučil jsem se těch zvuků několik a vždycky je střídám, abych na sebe upozornil. Mám pocit, že máma s babičkou už to prokoukly, ale zkouším to i na ostatní. Někdy to zabere.

    Můj kamarád Jáchym mě naučil si cucal pěstičky. Je to super a dělá to dobrý zvuky. Mámě se to nelíbí, říká abych to nedělal a dává mi ruce pryč. Já dělám, že jí nerozumím. Jednou mě po koupeli namazala sádlem a já jsem si pak cucal prsty. Bylo to zajímavý, ale máma mi ty ruce zase dala pryč. Škoda.

    Musíme se jít zabalit, máma říkala něco o žehlení a pak pojedeme na chalupu. V autě bude horko jako vždycky, ještě si rozmyslím jestli usnu nebo budu zase trochu brečet.

Tak čau a příště vám budu zase vyprávět.

Váš Matýsek

Rozhodla jsem se, že napíšu o mém porodu. Tedy o tom, jak přišel na svět můj prvorozený syn Matěj.

Otěhotněla jsem asi za půl hodiny poté, co jsme si s přítelem řekli „Tak to zkusíme“. 🙂 Věděla jsem to. Věděla jsem to prakticky ihned. Nedokážu popsat ten pocit, ale bylo to něco hrozně silného a já věděla, že někdě uvnitř mě vzniká nový život. Věděla jsem, že to bude kluk, i když jsme si přáli holčičku. Každý den jsem si před spaním hledala, jak embryo ten den vypadá. Postupně se začaly přidávat nepatrné signály, které mě utvrzovaly v tom, že moje tušení je skutečně pravda. Věděla jsem, že další menstruaci už nedostanu. Nedostala 🙂 . Sama sobě jsem slíbila, že těhotenský test si udělám až dva dny po vynechání. Takže v úterý 2.8.2016 jsem v den narozenin mého táty uviděla ducha na těhotenském testu 🙂 . Graviditu mi gynekoložka potvrdila v pátek 12.8.2016 na můj svátek.

Těhotenství probíhalo dobře, až na silné celodenní a celonoční nevolnosti, kdy jsem jenom ležela nebo klečela u kýblu a moje skvělá sestra a mamka se o mě staraly. Tak jsme to společně zvládly až do konce 4. měsíce těhotenství. Těšila jsem se na prvotrimestrální screening, až přítel uvidí poprvé naše miminko. Bohužel z této události nemáme moc příjemné vzpomínky, protože vyšlo riziko 1:94 na Downův syndrom. Zaplatili jsme si neinvazivní test Prenascan, který postižení vyvrátil.

Nepodstoupila jsem tripple test, ani nešla na testy na těhu cukrovku. Na mojí obvodní gynekologii to nikdo neřešil a možná to bylo dobře, stresovali jsme se už jednou dost. Podle ultrazvuků jsme čekali větší miminko a od 36tt mi doktoři říkali, že už to může přijít kdykoli. Nakonec se Matýsek narodil 40+4tt na Zelený čtvrtek 🙂 .

Ten den jsem se vzbudila v 5h ráno s lehkými nepravidelnými bolestmi. Chtěla jsem ještě spát, ale už to nešlo. Ne kvůli bolesti, ale kvůli vzrušení, že už je to možná tady 🙂 . Na porod jsem se těšila a přivolávala jej už dlouho. Dala jsem si vanu a nic se nezměnilo. Tak jsem se připravila, nasnídala a jeli jsme do pražského bytu, abychom byli blízko porodnice. Mezitím přišly na prohlídku bytu dvě zájemkyně. Kontrakce jsem měla cca po 15 minutách, takže jsme to všechno zvládli, aniž by slečny věděly, že vlastně rodím 🙂 . K obědu skočil přítel pro kebab, cehož jsem později dost litovala 🙂 .

V 16h jsme přijeli do porodnice, kde jsem se ještě chvíli procházela, kontrakce pořád po 15 minutách a na můj vkus „nic moc“. O hodinu později mě přijali na sále, natočili monitor s tím, že je to opravdu nic moc, ale už si mě tam nechají. Lékařka se mě v téhle fázi zeptala, jestli budu chtít epidurál. Hrdinsky jsem řekla, že nejspíš ne, ale že nevím, co mě čeká. A to byl teprve začátek 🙂 .

 Jakmile jsem vyšla na chodbu za přítelem, kontrakce se rozjely po 3 minutách stále silněji. Chvíli jsme chodili a začaly pravé porodní bolesti. Udělalo se mi špatně od žaludku, litovala jsem ten kebab a řekla příteli, ať zvoní na sál, že chci epidurál 🙂 .

Takže jsem šla na přípravu, asi hodinku jsem byla na balonu ve sprše, kde mě šíleně rozčiloval závěs, který se mi lepil na nohy. Také jsem pořád musela odpouštět vodu, protože míč ucpával kanálek, neskutečně mě to obtěžovalo 🙂 .

Asi ve 20h jsem šla na borodní box, kam mi přišli píchnout epidurál a pak už za mnou mohl přijít přítel. Epidurál mi nezabral, vždy jsem měla problém s působením anestetik a bohužel i u porodu. Po hodině mi dali další dávku, ale bolesti byly stále větší. Byla jsem zklamaná, že se mi vůbec neulevilo 🙂 .  Pamatuju si, že jsem se jednou zeptala, jestli mi nemůžou dát ještě něco. Ale jak jsem to vyslovila, tak jsem se na sebe naštvala a řekla si, že to prostě zvládnu.

O hodinu později doktorka provedla dirupci vaku blan a už se jen čekalo, až zajde lem. Netuším, jak dlouho jsem tlačila. Nejdříve mi to moc nešlo, porodní asistentka mi několikrát říkala, že to dělám špatně. Při každé kontrakci jsem „bručela“, prostě jsem musela. A pak mě z toho bolelo v krku 🙂 . Neměla jsem pojem o čase, a když doktorka řekla „To stihneme ještě dneska.“, došlo mi, že už je vlastně tma. A pak pronesla větu, která mě neskutečně psychicky nakopla. „Když budete dělat přesně to, co Vám řeknu, tak budete bez poranění.“ (Počítala jsem s nástřihem vzhledem k odhadu váhy miminka 3870g.) A tak se stalo. Jen díky doktorce, která nespěchala, nechala rozvinout hráz a radila mi, kdy si lehce přitlačit a kdy přestat, jsem opravdu porodila bez nástřihu a bez poranění. Syn Matěj se narodil půl hodiny před půlnocí s mírami 4140g a 54cm 🙂 .

Ten pocit, kdy máte to vlhké teplé tělíčko na vlastním břiše a poprvé vidíte svoje dítě, se nedá popsat. Každá máma ví, o čem mluvím 🙂 . Dopřáli nám hodinový bonding, kdy jsme si užívali ten zázrak.  Matýsek se krásně přisál a teď je to opravdu velký jedlík 🙂 .

Po celou dobu porodu mi byl přítel velkou oporou jen tím, že tam byl. Nakonec vše sledoval přímo, kontroloval placentu a střihal pupeční šňůru.

Celý porod jsem neměla pojem o čase, vše probíhalo „v mlze“. Ale v krásné mlze, byla jsem sjetá vlastníma hormonama 🙂 .  Časově jsem si to dala dohromady až podle esemesek, které  jsem posílala mamce. Od doby těch největších bolestí trval porod asi 5,5 hodiny, což je u prvorodičky super. I když to bolelo víc, než jsem předem čekala, musím říct, že to byl krásný porod a těším se na ten další.

Porod byl označen jako rizikový. Matýsek měl dvakrát omotaný pupečník kolem krku a na začátku vypuzovací fáze vůbec nesestupoval do porodních cest. PA mi ležela na břiše a sesouvala miminko. Sice se to dneska nesmí, ale jsem jí vděčná, jinak bych tam tlačila ještě teď 🙂 . Matěj měl apgar 10/10/10.

Za 14 hodin od porodu za námi přišla moje rodina na návštěvu. Byla jsem pořád v euforii a vyprávěla mamce porod. Ta pronesla hezkou větu „Drndy rodí dobře.“ (Jsme Drndy podle našeho příjmení 🙂 .) A měla pravdu. Takže i moje sestra, švagrová a já budeme mít všechny dobré porody 🙂 .