Můj porod

Na porody celkově jsem měla jeden jediný názor- přijedu, udělejte to všechno co jde ať to nemusím řešit a hotovo. Jenže to je začátek konce.  

Termín jsem měla 10.12., já sama jsem pocitově věděla, ze to bude dřív. 

Náš Matěj se narodil 24.11., ve 22:16. Je v pořádku, krásný, 52 cm dlouhý miminko. 

Rodila jsem v porodnici v Neratovicích, protože jsem zde u své lékařky už od 18 let. Rozdíl v přístupu ambulance/porodnice je brutální. 

Všechno začalo už ve čtvrtek 21.11., večer jsme Matěje popohnali trochu sexem a já už v noci nespala, kvůli poslíčkům co dvě hodiny. V pátek jsem ale měla přes den energie, že jsem uklidila komplet celý dům a pekla jsem cukroví. V noci už mi tak hej nebylo, začali mi docela brutální poslíčci, ze začátku nájezd jako menstruační bolest. Začala jsem psát časy a dostala jsem se i k 13 minutám. Řekla jsem si, že počkám hodinu co bude a pojedeme. A nedělo se nic. Poslíčci se zase stáhli na hodinu a více a takhle to bylo zhruba celý den. Co mi bylo ale divný, že se už dva dny sama od sebe čistím, což pro mě jako člověka, co trpí hemeroidy a zácpou bylo záhadou. Ale byla jsem ráda, neříkám nic. Navečer už jsem měla opět poslíčky po 40-20-15 minutách a protože mi vadilo jak mi všichni volají a řídí můj porod nechala jsem se bez pravidelnosti v poslickach přemluvit k odjezdu. Muž čekal až zavelím, ale máma do mě ryla až jsem měla všeho dost. Jeli jsme na 20:30 do porodnice do Neratovic. Při příjmu se mi představila úžasná doktorka Terezka a porodní asistentka Lenka. Myslela jsem, že pojedeme domů, ale nález 3cm znamenal, že zůstáváme. Dostala jsem klistýr- opět díky mým problémům bych neřekla ani půl slova, že nechci a šlo se do vany. Vtípky, že do půlnoci je Maty na světě a pohoda. Ve vaně se mi ale kontrakce zpomalovali, tak se udělal monitor. Něco tam bylo, ale asi žádný zázrak a tak Terezka přišla s tím, že rupne vodu. Řekla jsem, že ano a ona, že se domluví s Lenkou a přijdou. Přišla jen Lenka a už bylo zase vše jinak. Dostala jsem injekci pravdy, buď rozjede kontrakce, nebo jdeme spát a šlo se na pokoj. Spát jsem nešla. Kontrakce po hodině byli silný jako prase a mě ulevilo vždy jen stát a stát. Po injekci, se mi spustila krev z nosu, takže už mi nic nedali a nechali mě být do rána do 4. Točili jsme monitor a dělalo se vyšetření. Vyšetření ukázalo jenom 4cm a na monitoru jsem regulérně usínala sjetá. Ten lék co jsem dostala se jmenuje plegomazin. Dost dobrá ňamka. V 6 mě píchnuli na další monitor a jelikož se v 7 měnila služba, tak mě hvězdy nechali přes hodinu a půl sedět s pásy na břiše. Ten monitor, to bylo něco, co mi doopravdy na celém porodu vadilo snad nejvíc. V 7 hodin nastoupila službu porodní asistentka Gábina. Od pohledu nesympatická, představila se mi tak na půl huby a když jsem se představila já, tak mi řekla: “vždyť já vím, já vás včera viděla, když jste prijeli”. Domluvili jsme se na dalším kole přípravy. Šlo se na další klistýr, při kterém mi řekla, že musím vydržet alespoň 20 minut. Upřímně kdyby mi tahle paní řekla, že mám držet rok, tak ten rok držet budu. Došla jsem se vyprázdnit, umýt a šlo se zase do vany. Žádný zázrak se opět neděl. Návštěvy byli od 2, Kuba přijel někdy před, protože jsme byli na chodbě patra a dovnitř nemohl. Usnula jsem mu vyčerpáním v klíně, občas mě něco zabolelo. Opět kontrakce, opět monitor a Kuba už nikam jezdit nechtěl, takže čekal dole v autě. Byla jsem vyčerpaná a už mi i slzeli oči z toho, že mám x hodin čočky. Když přišla Gábina, dostala jsem vynadáno, co bulim a ať se nestresuju. Díky za rady, sama na “vaně” jak se té místnosti říká a unavená po tom koktejlu z noci. Když mi řekla, že po monitoru uvidí, jestli můžu zavolat chlapa, tak jsem jí odpověděla, že čeká dole v autě. Za to jsem taky dostala vynadáno, ale dovolila ať teda přijde už teď. Vyšetřila mě, řekla, že furt nález na 5cm a píchla mě na monitor na míči. Trochu víc se mi to rozjelo, ale i tak kontrakce dosahovali max hodnoty 80 a podobně. Doktorka opět chtěla prasknout vodu. Gábina PA nesouhlasila a zavolala primáře oddělení ke konzultaci. Pan primář mě přišel vyšetřit a upřímně? Větší bolest než to co mi předvedl jsem nezažila. Ještě teď zkroutím prsty u nohou, když si vzpomenu. Zlatý tlačení. Primář mi sdělil jednu věc. Voda se praskat nebude, mají jen dva porodní sály a rodíme tři. Jediná nemám prasklou vodu, ikdyž mám takový nález, ty dvě mají sice nález 1cm, ale nemají vodu. Matýskovi je tam dobře, necháme to tak a počkáme. S tím co uvnitř prošahal to prý nebude trvat dlouho. To už jsem zas brečela, protože jsem sosala z posledních sil. Šla jsem chodit na chodbu, aby se to uspíšilo a prodýchávala jsem ve stoje co se dalo. Nedokážu odhadnout jak dlouho to trvalo, jediný co vím, že jsem poslala Kubu se najíst třeba někdy kolem 4 hodiny a v 17:15 pro mě přišla doktorka Terezka a odvedla mě na sál k vyšetření. Sotva do mě sáhla, praskla mi voda. Jestli to udělala naschvál nehtem, nebo to přišlo samo nevím. Gábina mi řekla, že to udělala ona a začala mě vyslíchat jak to celé bylo. Přišel Kuba, protože jsem mu já psala a zároveň mu Gábina i volala. Opět výslech, jak to bylo a následoval monitor po odtečení plodové vody a strašení ze strany Gábiny. Vytiskla nám záznam z monitoru a měla furt nějaké řeči typu: já to pro Vás udělám a dám Vám to. Kdyby náhodou. Pro jistotu. Kuba to nevydržel a ptal se jestli tím chce něco naznačit? Řekla že ne, jen že chce abysme jí věřili. 

Po monitoru jsem opět šla chodit na chodbu a kolem 7 opět monitor. Gábina odešla a přišla Soňa. Díky bohu za tohohle anděla. Od 7 do půl 9 jsem chodila mezi chodbou, monitorem, prodýchávala, věšela se na Kubu a odolávala kontrakcím. Pořád to ale nebylo ono, hodnoty měření kontrakce byli strašně nízké. Dostala jsem kapat oxytocin a trochu se to rozjelo. Na porod to nebylo, ale otevřela jsem se na 8-9. Dostala jsem další dávku a protože mi furt nechtěla zaniknout branka na malém kousku tak i tabletu. Po chvilce jsem si zkusila zatlačit ve stoje a opět ulehla na monitor. Ve 21:45 už u mě byla i doktorka, dostala jsem pokyn tlačení, ale branka na kousku furt ne a ne zaniknout. Zkoušeli jsme tlačit v dřepu, ve stoje, na zádech a nic. Měla jsem si dojít na záchod, ale nešlo to, takže jsem musela dostat cévku. Díky tomuhle zážitku jsem měla celý pobyt trauma ze záchodu v nemocnici. Pak už jsme se vrhli na intenzivní tlačení a Soňa mi dost pomáhala. Tlačila jsem přes půl hodiny, na jednu kontrakci i 3x, Terezka mě chtěla povzbudit a tak mi řekla, že už vidí vlasy a ať si sáhnu. Sáhla jsem dolů a jediný co vím, že jsem řekla: on má doopravdy vlasy! Kuba mi přikládal kyslík, ale dělal to pomalu, tak jsem mu ho vytrhla a dávala si ho sama. Pak zhruba na 5 kontrakcí jsem na boku malého na sílu vytlačila. Bez nástřihu, s minimálním poraněním, byl najednou na světě. V tu chvíli mi nic nebylo. Opravdu jsem poznala to, co znamená “jak když se rve za živa maso”, ale upřímně? Teď nevím jak to bolí. Prostě si to nepamatuju. Malý křičel, Kuba brečel a já se jen smála. Měla jsem energie, že bych šla složit kamion uhlí. 

Malý byl u mě, Kuba to šel obvolat a sestřička dětská malého měřila a vážila. Měl 52 Cm a 3140 gramů. Vrátili ho ke mě, Terezka mě zašila a malý se šel s tatínkem koupat. Na pokoj a do sprchy jsem došla po svých, v zádech jsem měla Soňu jako jistotu. Lehla jsem si, malý byl u mě a asi za hodinku mi ho odnesli, abych se vyspala. Terezka ho prý celý večer na lékařáku mazlila a tak byl hodný a neplakal. 

Celkově co se dělo od 7 hodin večer v neděli bylo podle mě v pořádku a jak má být. Do té doby to bylo jen o ukojení EGA jedné nebo druhé strany. Když budu příště rodit, chci svojí PA po celou dobu, abych měla jistotu. 

Kdyby nebylo tak úžasné oddělení šestinedělí pro Matýska a nebýt Soni a Terezky, tak na porod vzpomínám ve zlém. Takhle to hodně změnilo a jsem ráda, jak to dopadlo.