Zdravím všechny příznivce cestovatelského blogu domov_muj. Z časových důvodů za sebe hledám náhradu, dobrou duši, která by si vzala tento blog na starosti (plánování moderátorů, správa blogu). Je vás tu hodně sledujících, najde se někdo? 🙂
Zájemce poprosím hlásit se buď zde v komentáři, v IP nebo u mě - @kathy_smilca
Tak to je jen zlomek krásných a zajímavých míst ve městě Brně. Kdo ještě neměl příležitost se k nám podívat, určitě to napravte! Brno je opravdu krásné město, které stojí za návštěvu- to ví i Tom Hanks!! 🙂
Krásný den přeji, Marcela (mummy88)
KOSTEL J. A. KOMENSKÉHO - TZV. ČERVENÝ KOSTEL
Kostel, jenž je v Brně všeobecně více znám pod názvem Červený kostel, dle použité barvy červeného cihlového zdiva, byl postaven v letech 1863-1865 podle projektu Heinricha Ferstela (1828-1883). Ferstel je jedním z hlavních architektů vídeňské Ringstrasse. Brněnská stavba tzv. červeného kostela z let 1862-1867 je ovlivněna severoněmeckou gotikou s charakteristickým neomítaným cihelným zdivem s kamennými detaily.
H. Ferstel koncipoval kostel Jana Ámose Komenského jako objekt s podélnou síňovou dispozicí a osově situovanou průčelní věží, která se hlásí k tradici severoněmeckých protestantských kostelů. Po dostavbě byl tzv. červený kostel označen za „pomník liberálního ducha“ brněnské obce a stal se také první velkou nekatolickou modlitebnou v Brně. Kvůli dobré akustice se zde často konají koncerty duchovní hudby.
V lednu 2011 student Masarykovy univerzity zazdil USB flash disk do zdi Červeného kostela. Náhodný kolemjdoucí na ni mohl nahrát libovolná data. Jednalo se o první zapojení do streetartového projektu Dead drops v České republice. Flash disk byl ale po krátké době odstraněn.
KOSTEL SV. JAKUBA
Kostel sv. Jakuba byl postaven počátkem 13. století. Nejstarší písemná zmínka o kostele sv. Jakuba v Brně pochází z roku 1228. Původní podoba kostela se nedochovala. Románský kostel z počátku 13. století byl později nahrazen kostelem gotickým.
Kostel sv. Jakuba byl postaven počátkem 13. století. Nejstarší písemná zmínka o kostele sv. Jakuba v Brně pochází z roku 1228. Původní podoba kostela se nedochovala. Románský kostel z počátku 13. století byl později nahrazen kostelem gotickým. Stavba trojlodí, na které se podílel významný stavitel A. Pilgram, byla v dubnu 1515 přerušena požárem. Obnova a dostavba kostela byla završena v roce 1592 dokončením věže. V polovině 18. století byl interiér barokně upraven, ovšem v letech 1871- 79 mu byla vrácena gotická podoba. Práce probíhaly podle plánů vídeňského architekta H. Ferstela. V té době vznikla dnešní podoba hlavního oltáře. Za pozornost stojí náhrobek maršála Louise Raduita de Souches, úspěšného velitele obrany Brna při obléhání Švédy v roce 1645, který zde byl pohřben. Další známý náhrobek patří Regině Brem-Seiseneggerové z Tarnovic. Nese erb brněnského rodu Čertů, který navrhl A. Dürer, a grafické znázornění Pythagorovy věty. V interiéruje umístěna dřevořezba Ukřižování Krista z konce 13. století, kamenné desky s poloplastickými výjevy Oplakávání Krista a Ukřižování z počátku 16. století. Typickou věž, která se tyčí do výše 92 m, dokončil až roku 1592 Antonio Gabri. Do josefínských reforem roku 1784 byl kolem kostela hřbitov. Více než 500 let sloužil k pochovávání zámožných měšťanů, proslulých umělců i prostých lidí.
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE...
...kostel sv. Jakuba původně obklopoval hřbitov a dnešní náměstí s novorenesanční školou vzniklo až po zrušení pohřebiště roku 1784. Při průzkumu podzemí byla na křižovatce ulic Běhounské, Kozí a Jezuitské objevena takzvaná Zlatá studna, zmiňovaná už v roce 1358.
...mezi zdí kostela a rohem Rašínovy ulice byla před úpravami Jakubského náměstí v roce 2001 objevena podzemní kostnice pravděpodobně ze 17. a počátku 18. století, do níž byly umístěny kosterní ostatky ze zrušeného hřbitova. Kostnice u sv. Jakuba je celoročně přístupná veřejnosti.
...jedním ze stavitelů chrámu sv. Jakuba byl A. Pilgram, autor portálu Staré radnice. Podobně jako tamní ohnutá věžička má i sv. Jakub svou drobnou hříčku pozdní gotiky – mužíčka, který vystrkuje zadek na všechny kolemjdoucí z jižního okna věže.
...při návštěvě kostela sv. Jakuba můžete nově využít i chytrý mobilní telefon? Stačí se jen připojit na „kostelní wi-fi“ a na oltářích i sochách najít jeden z dvaadvaceti QR kódů. QR kódy v kostele sv. Jakuba v Brně nabízejí službu virtuálního průvodce. Virtuálních průvodců je pět a jsou rozlišeny liturgickými barvami. Celá trasa má 22 zastavení v lodi kostela, na kůru a v krovech. Na každé kartičce je pět QR kódů zarámovaných různými barvami. Každá z nich představuje jednoho průvodce a je určena různým skupinám návštěvníků.
KAPUCÍNSKÝ KLÁŠTER
Klášter kapucínů v Brně a jeho kostel Nalezení sv. Kříže patří ke stavbám raného baroka a jsou postaveny v typickém kapucínském architektonickém stylu – v duchu prostoty. Kostel i hrobka pod ním byly dokončeny v roce 1651. Krypta sloužila jako pohřebiště řeholníků, šlechty a dobrodinců řádu. Hrobka je běžně přístupná veřejnosti a nabízí jednu z nejzajímavějších prohlídek funerálního typu - prohlídku vzduchem mumifikovaných lidských těl.
Chodila jsem tam často jako dítě a byl to teda neskutečný zážitek. 🙂
KAŠNA PARNAS
Už ve středověku se prodejní stánky soustřeďovaly kolem kašny Parnas. Byla postavena v letech 1690-1695 podle návrhu vídeňského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu.
Kašna symbolizuje jeskyni z přírodních kamenů. Alegorické postavy znázorňují tři dávné říše - Babylónii, Persii a Řecko. Voda byla do kašny přiváděna nejstarším brněnským vodovodem z řeky Svratky.
STARÁ RADNICE
Bývalá radniční budova a nejstarší světská stavba ve městě. Dnes je využívána pro kulturní účely.
Každé královské město v Českých zemích si zakládalo na své radnici, která symbolizovala jeho vážnost a prestiž, slavnou minulost i budoucnost. Stará radnice, během staletí mnohokrát rozšiřovaná a upravovaná, je nejstarší a nejzajímavější dochovaná světská stavba v Brně. Scházela se zde městská rada a soudy, ukládaly se písemnosti, pečetidla i peníze, sídlila tu kancelář městského písaře, byli zde přijímáni a vítáni vzácní hosté a odtud také byla v případě ohrožení organizována obrana města. Součástí komplexu samozřejmě bývala i věznice.
Historické jádro s věží vzniklo kolem roku 1240. Klenutý průchod mezi Radnickou ulicí a nádvořím tvoří bohatě zdobený portál s legendární ohnutou věžičkou, který v roce 1511 vytvořil sochař a řezbář Anton Pilgram, představitel středoevropské pozdní gotiky. Nádvoří s renesančními arkádami upravili koncem 16. století italští stavitelé, další úpravy jsou výsledkem raně barokní přestavby.
V objektu sídlí turistické informační centrum a galerie, v letním období jsou k vidění historické sály – Ernův sál, Křišťálový sál, Freskový sál a Klenotnice. Přístupná je také 63 m vysoká věž s renesanční helmicí a vyhlídkovým ochozem.
Stará radnice je opředena řadou pověstí. Jedna z nich vypráví o tvůrci gotického portálu, mistru Antonu Pilgramovi, ty nejznámější jsou o legendárním brněnském drakovi a brněnském kole. Tyto unikátní symboly města jsou instalovány přímo v průchodu budovy
Nedělní troubení z věže Staré radnice
Historie trubačů sahá až do středověku, kdy byli trubači najímáni městem, aby pravidelně vytrubovali na věžích a branách (Nový rok, svatby, slavnosti). Jednou z jejich hlavních povinností bylo i sledovat, zda někde nevypukl požár. Směr požáru se udával praporkem, v noci lucernou.
Město Brno obnovilo tuto tradici v roce 2004. Každou neděli v 11.00 hodin, tedy ihned po odzvonění tzv. „brněnského poledne“ na katedrále sv. Petra a Pavla na Petrově, se ozývá z věže Staré radnice tradiční nedělní troubení. Slyšet a vidět je můžeme od začátku května do konce srpna. Hudební vystoupení pěti trubačů trvá 15 minut.
Možná nevíte, že ... o ohnuté věžičce na portálu Staré radnice se říká, že když mistr Pilgram nedostal za svou práci pořádně zaplaceno, schválně zkřivil prostřední věžičku? Možná ale šlo o pouhou drobnou stavební hříčku pozdní gotiky.
LABYRINT POD ZELNÝM TRHEM
V hlubokých podzemních prostorech Labyrintu pod Zelným trhem můžete na vlastní oči spatřit unikátní a tajemná zákoutí středověkých chodeb a sklepů.
Prohlídková trasa nabízí mnohá překvapení včetně pravého historického pranýře. Labyrintem Vás ve skupinách (max. 25 osob) provází naši průvodci celoročně každou hodinu. Od června do září probíhají víkendové prohlídky po 30 minutách. Vstup do Labyrintu je ze Zelného trhu č. 21.
Zelný trh patří k nejstarším dochovaným náměstím v Brně. Poprvé je zmiňován počátkem 13. století, kdy nesl název Horní trh. Dnešní název pochází z 15. století. Odjakživa byl rušným místem, které žilo každodenním obchodováním. Zdejší sklepy vznikaly pod jednotlivými domy od středověku po novověk - nejvíce jich bylo vybudováno v době baroka. Sloužily zejména k uchovávání potravin, zrání piva a vína v sudech i jako úkryt v době válek. Především však byly zázemím trhoveckého života Zelného trhu, který zde přetrvává už více než 700 let.
V současné době Labyrint pod Zelným trhem tvoří dva samostatné celky. Část určená pro společensko-kulturní využití je situována ve spodní úrovni náměstí směrem k divadlu Reduta. V turistické části před návštěvníky díky průvodcům v dobových kostýmech ožívá brněnská historie. Trasa míří pod náměstím vzhůru k Malému Špalíčku a vede v hloubce 6–8 metrů pod povrchem. V turistické části labyrintu si návštěvník může udělat představu, jak byly sklepy využívány v dobách svého vzniku. Dozví se například, jak se uchovávaly potraviny v dobách, kdy sklepy nahrazovaly lednice: na dubových roštech jsou umístěny sudy s pivem a vínem, a potraviny v různých nádobách a pytlích. Seznámí se i s vývojem osvětlovadel používaných v podzemí od prvních pochodní přes louče a loučníky až po lojové či parafínové svíčky a petrolejové lampy. Expozici doplňují předměty denní potřeby nalezené během archeologických průzkumů Zelného trhu. Součástí prohlídky je alchymistická laboratoř připomínající slavné lékaře, lékárníky a fyzikusy, kteří v Brně působili a proslavili město po celé Evropě. Na místní vinařskou tradici upozorňuje starý vinný sklep a historická krčma s ochutnávkou moravských vín. O stinných stránkách života v dávných dobách vyprávějí repliky městského pranýře a klece bláznů, které v 17. století stávaly na tržišti. Na závěr se v trestnici dozvíme, co čekalo nepoctivé řemeslníky, kupce a obchodníky.
Původně nebyly sklepy vzájemně propojeny. O řadě z nich jsme stovky let nevěděli, byly objeveny až během novodobých výzkumů brněnského podzemí. Aby mohlo město tuto ojedinělou architektonickou památku zpřístupnit, bylo nutno je staticky zajistit a zachránit tak před zničením. V roce 2009 pak prošly sklepy komplexní stavební úpravou, která umožnila jejich novodobé využití. Tehdy byly spojeny do jednoho celku. Vznikla tak unikátní soustava historických sklepení a chodeb, která dostala název Labyrint pod Zelným trhem. Projekt "Zpřístupnění brněnského podzemí" byl realizován ze sdružených finančních prostředků fondů EU, statutárního města Brna a Jihomoravského kraje.
Dalším místem, které byste určitě měli v Brně navštívit je Kostnice u sv. Jakuba. My v ní byli před pár lety a je to teda super zážitek! Je pravda, že oproti Kostnici v Kutné hoře je to trochu slabší odvar, hlavně je ta brněnská kostnice menší, ale litovat návštěvy určitě nebudete 🙂.
KOSTNICE U SV. JAKUBA
V roce 2012 se veřejnosti otevřela Kostnice pod děkanským kostelem sv. Jakuba. Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost spatřit na vlastní oči unikátní prostory, které byly objeveny při průzkumu podzemí v roce 2001. Kostnici je možné navštívit celoročně od úterý do neděle od 9.30 do 18 hod.
Hřbitov u kostela sv. Jakuba na dnešním Jakubském náměstí existoval už počátkem 13. století. Stejně jako další městské hřbitovy byl založen uvnitř hradeb, které bránily pozdějšímu rozšiřování. Kapacita brzo přestávala potřebám rostoucího města stačit, proto byl zaveden výměnný systém pohřbívání: po uplynutí 10 až 12 let od pohřbu byl hrob otevřen, ostatky vyjmuty a na stejné místo byl pohřben další zemřelý.
Obsah původních hrobů se pak ukládal do speciálních podzemních objektů – osárií neboli kostnic. K rychlému zaplňování kostnic docházelo i z důvodů častých morových a cholerových epidemií, které obyvatelstvo města doslova decimovaly. Josefínské reformy vedly v roce 1784 ke zrušení kostelního hřbitova z hygienických důvodů. Ostatky z hrobů byly uloženy do krypty, hřbitovní zeď byla stržena a prostranství kolem kostela vydlážděno nepotřebnými náhrobky. Postupem doby se na kostnici, její velikost i umístění zapomnělo.
O to větší překvapení přinesl rok 2001, kdy začal před úpravami Jakubského náměstí systematický průzkum podzemí. Několik sond do hloubky čtyř metrů potvrdilo existenci rozsáhlého pohřebního komplexu. Jednotlivé prostory byly často až po klenbu zaplněny obrovským množstvím kosterního materiálu. Počet pohřbených se odhaduje na více než 50 tisíc. Z dosud provedených antropologických rozborů vyplývá, že jsou zde pochovány i oběti středověkých morových a cholerových ran, válečných událostí z doby třicetileté války a švédského obléhání. Nahromaděná vlhkost a plísně by bez zásahu postupně vedly k rozpadu kosterního materiálu i ke zborcení a sesuvům klenebních prostor, ležících necelé dva metry pod frekventovanou vozovkou Jakubského náměstí. Proto byl jako jediná možnost záchrany této jedinečné památky zpracován návrh na revitalizaci a zpřístupnění kostnice. Při rekonstrukci byly všechny ostatky vyzvednuty, očištěny a znovu pietně uloženy na místo svého posledního odpočinku. Společně s dalšími archeologickými nálezy je expozice dokladem způsobu pohřbívání na jednom z největších městských hřbitovů v Brně. Projekt „Zpřístupnění brněnského podzemí“ je financován ze sdružených prostředků statutárního města Brna a Evropské Unie (Regionální operační program NUTS II Jihovýchod).
Haha, tak tohle mě pobavilo! 😀
10 základních slov z brněnštiny pro všechny Pražáky
Že v Brně nejezdí tramvaje, ale šaliny, ví každý pako. Jenže to není všechno, co vás může ve městě pod Petrovem zaskočit. Máme pro vás rychlokurz hantecu, neboli základní výrazy pro přežití v Brně. Čtěte!
1. Štatl: Centrum města, neboli ta mini část Brna, kde se alespoň občas něco děje.
2. Cajzl: Vy. A všichni ostatní, kteří vědí, na který straně eskalátorů si stoupnout v metru.
3. Chálka: Divnoslovo pro jídlo. Pozor, za jedinou lokální gastro specialitu lze považovat špagety se sojovkou imitující čínský nudle z bufáče u nádraží. Protože takovej hegeš vám žádný hladový okno jinde v republice nenabídne.
4. Mařka: Ani masařka, ani Marie, ale jakákoliv lidská samice spadající věkem do části populace, která je schopná kopulace.
5. Mejdlo na kéru: Nikoliv čisticí prostředek na tetování, nýbrž večírek u někoho doma. Což zní fajn, než si uvědomíte, že doma znamená v Brně.
6. Betle: Odchází-li Brňák do betle, nejde si s bojovnou náladou zopáknout bitvu u Slavkova, ale naopak odchází spát. Nuda.
7. Krigl: Pivo, či spíše nádoba na něj. Bohužel, místní se často dopouští té chyby, že do ní místo piva lejou Starobrno. Brrr…
8. Prigl: Nezaměňovat a nezkoušet vypít. Přehrada za městem, kde se omylem ocitnete, když sednete na špatnou šalinu.
9. Čára: Ke všeobecnému zklamání nejde o žádné drogy, nýbrž o místo. Náhrada za to, že Brňáci se nemůžou scházet pod ocasem (když nepočítáte ten Onderkův). No, aspoň je to ve štatlu.
10. Rozjezd: Nejde o drink na uvítanou, ani způsob likvidace nepohodlné zvěře, ale o překvapivě funkční a pohodlný systém noční veřejné dopravy. Tenhle vynález je konec konců asi to jediný, čím kdy Brňáci natrhli Pražákům kaďák.
A ještě jeden významný "brněnské betlém" (překlad: brněnský dům) 🙂
MORAVSKÁ GALERIE V BRNĚ - JURKOVIČOVA VILA
Jurkovičova vila v Brně – Žabovřeskách je dílem slovenského architekta Dušana Sama Jurkoviče a tvoří páteř jeho dochovaného díla v České republice. Tato pohádková architektonická památka má pro secesní Brno stejný význam jako Vila Tugendhat pro Brno funkcionalistické.
Přestože větší část aktivního života strávil Dušan Samo Jurkovič na rodném Slovensku, zapsal se vedle Jana Kotěry jako jeden z nejvýznamnějších architektů působících v českých zemích na přelomu 19. a 20. století. Nejdůležitější památkou Jurkovičova působení v Brně zůstává vila, kterou si v roce 1906 navrhl a postavil na lesním svahu nad řekou Svratkou, na okraji tehdy ještě samostatné příměstské obce Žabovřesky (ul. Jana Nečase 2). Zasazení vily do krajiny je výsostným tvůrčím činem, v němž se Jurkovič projevil jako jeden z nejcitlivějších architektů ve vztahu k přírodě.
Lokalita je dodnes vyhledávaným cílem výletů. Nabízí blízký les, řeku a bohaté výhledy. Jurkovič si sám aktivně těchto požitků dopřával. Stavba vily je mezníkem ve vlastní Jurkovičově tvorbě. Demonstruje vývojový posun v jeho stylu, opouštějícím počáteční parafrázování dřevěných lidových staveb, jejichž vliv se tentokrát omezil pouze na základní konstruktivní podstatu.
Z dispozičního hlediska je vila důsledně rozdělena na vstupní reprezentačně společenskou část přízemí, kde architekt zařídil i vlastní výstavní sál, na pracovní část na patře a soukromé obytné místnosti na obou podlažích. Všechny tyto prostory spojuje hala, jakožto sjednocující princip. K vile přiléhá také architektova zahrada, která byla spolu s objektem za podpory tzv. Norských fondů od roku 2009 rekonstruována a znovuotevřena v roce 2011.
V objektu můžete navštívit mimo stálé expozice „Dušan Jurkovič. Architekt a jeho dům“ také krátkodobé výstavní projekty, nejčastěji zaměřené na design a architekturu.
Otevírací doba
leden-únor sobota-neděle 10.00-12.00 a 12.30-18.00
březen čtvrtek-neděle 10.00-12.00 a 12.30-16.00
duben-říjen úterý-neděle 10.00-12.00 a 12.30-18.00
listopad čtvrtek-neděle 10.00-12.00 a 12.30-16.00
prosinec sobota-neděle 10.00-12.00 a 12.30-18.00
Kdo nemáte čas na návštěvu Vily Tugenhat, můžete aspoň takto virtuálně 🙂
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE...
VILA TUGENDHAT V ČÍSLECH
5 – vila Tugendhat patří ve své typologické kategorii (rezidenční dům) mezi 5 nejvýznamnějších vil světa
6000 – obestavěný prostor má rozlohu 6000 čtverečních metrů (což odpovídá velikosti cca 15 rodinných domů)
73 – vila Tugendhat má 73 místností
35 000 – součástí Studijního a dokumentačního centra Villy Tugendhat je budování vlastního knihovního a sbírkového fondu z nějž digitalizované plánové a fotografické konvoluty obsahují ku dnešnímu dni cca 35 000 položek.
Pro milovníky historie něco málo o vile Tugendhat 🙂
Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929 – 1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, je instalovanou památkou moderní architektury. Od roku 1994 je vila přístupná veřejnosti jako instalovaná památka moderní architektury.
Dům v Brně-Černých Polích Černopolní ulici č. 45, známý pod názvem „Villa Tugendhat“, vzbudil mimořádnou pozornost už v době svého vzniku. Čas, který mezitím uplynul, jeho výjimečnost potvrdil: rodinný dům vilového typu, nejvýznamnější realizovaná stavba německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe na půdě Evropy, se stal jedním z mezníků v historii moderní architektury.
Manželé Tugendhatovi se do vily nastěhovali v prosinci roku 1930 společně s Gretinou dcerou z prvního manželství Hannou a synem Ernstem. V následujících letech v rodinné vile bydlelo 4 – 5 členů rodiny Tugendhatovy a 5 osob personálu. Už v květnu roku 1938 byla židovská a velmi pokrokově smýšlející rodina, která se rozrostla ještě o syna Herberta, nucena opustit Československo před nastupující fašistickou expanzí.
V říjnu 1939 byl dům konfiskován Gestapem. V lednu 1942 byl dům registrován jako majetek Velkoněmecké říše. Následně byla v letech 1943 – 44 vila Tugendhat pronajata Walteru Messerschidtovi podniku Flugmotorenwerke Ostmark. Při osvobozování Brna v dubnu 1945 byla vila značně devastována jezdeckým oddílem sovětské armády.
V letech 1945 – 50 ve vile působí soukromá škola tance a rytmiky profesorky Karly Hladké, poněvadž již v červenci 1945 byla na dům uvalena národní správa. Své sídlo zde později našel Státní ústav léčebného tělocviku, jako součást fyzioterapeutického a rehabilitačního oddělení nedaleké Fakultní dětské nemocnice v Brně.
V prosinci 1963 byla vila Tugendhat registrována ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek s rejstříkovým číslem 0098. V srpnu a září roku 1968 se v Akademii umění v Berlíně konala výstava celoživotního díla Ludwiga Miese van der Rohe, která byla na přelomu let 1968 a 1969 reprízována také v Brně. Během této výstavy byla uspořádána konference k otázce vily Tugendhat, jíž se zůčastnila rovněž Grete Tugendhatová a architekt Dirk Lohan z Chicaga (vnuk původního architekta) zastupující Miese van der Rohe.
K první památkové obnově však došlo až v letech 1981 – 1985, kdy byl dům upraven pro účel „vládní vily”, tedy konferenční a ubytovací zařízení pro významné hosty komunistického Československa. Byla opravena stavební substance a dispoziční řešení bylo navráceno do stavu z let 1930 – 38. Vila však byla vybavena novodobým mobiliářem a za své vzaly některé ještě zachované autentické části (například vybavení koupelen a velkoplošné zasklení).
V lednu 1994 byl dům převeden do správy Muzea města Brna, které ho poprvé od jeho vzniku zpřístupnilo veřejnosti. Objekt byl vybaven volnými kopiemi mobiliáře pouze v hlavním obytném podlaží. V srpnu roku 1995 byla vila Tugendhat prohlášena národní kulturní památkou a v prosinci roku 2001 byla zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Hlavním cílem památkové obnovy a rehabilitace vily Tugendhat, která proběhla v letech 2010 – 2012, byl pietní návrat do doby, kdy ve vile žila rodina Tugendhatových, tedy do let 1930 – 38. Byl kladen důraz na důsledné zachování autentických částí domu a materiálových substancí. Byl opraven dům, restaurovány a doplněny veškeré interiéry (výrobou replik volně stojícího nábytku podle dochované původní plánové dokumentace). Rovněž zahrada byla navrácena do původního řešení včetně rostlinného sortimentu.
VILA TUGENDHAT
Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929 – 1930, navržená architektem Miesem van der Rohe, je instalovanou památkou moderní architektury. Jako jediná památka moderní architektury v České republice je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
V letech 2010 – 2012 prošla vila Tugendhat celkovou památkovou obnovou a restaurací. Stavba i s přilehlou zahradou byly restaurovány do podoby v době jejího dokončení v roce 1930. Interiéry jsou vybaveny exaktními replikami původního mobiliáře.
V takzvaném suterénu bylo restaurováno technické zázemí vily (prostory vzduchotechnicky kotelna, strojovna spouštění oken, molová komora), které je nově zpřístupněno veřejnosti v rámci prohlídkové trasy. Je zde také umístěna expozice představující architekta, stavebníky a život rodiny do roku 1938, kdy před hrozbou druhé světové války Tugendhatovi emigrovali.
Vila Tugendhat je unikátním uměleckým dílem ve smyslu konstrukce, prostorového uspořádání, interiérového vybavení, technického zázemí a začlenění do přírodního rámce. Poprvé v dějinách architektury byla v privátním domě užita ocelová nosná konstrukce založená na sloupech s půdorysem kříže. V interiérech jsou vzácné materiály, jako je onyx ze severního Maroka, italský travertin, dýhy z dřevin pocházejících z jihovýchodní Asie, například z palisandru, zebrana a makassarského ebenu. Zcela výjimečné je technické zázemí domu: teplovzdušné vytápění a chlazení, elektrické spouštění oken, fotobuňka u vstupu.
Exkluzivita a futuristický moderní výraz vily Tugendhat přinesl celosvětový ohlas a uznání zahraničních periodik. Zájem o tuto památku se odráží i ve faktu, že vstupné je vyprodáno v mnohaměsíčním předstihu. Návštěvníky přitahuje luxusní minimalismus unikátní architektury a designu. Posláním Villy Tugendhat je však také edukace a kulturní poselství. Jednoznačnou prioritou správce, potažmo majitele národní kulturní památky Villa Tugendhat je důraz na zachování prokázané vynikající celosvětové hodnotě vážících se na statut UNESCO památky.
Ve vile Tugendhat sídlí Studijní a dokumentační centrum, které mohou badatelé navštívit po předchozí domluvě.
A máme tu #odpoved_za_srdicko :
Copak je to za domeček? 🙂
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE...
... studna na velkém nádvoří hradu je hluboká 119 metrů a dosahuje tak až pod úroveň řeky Svratky, pro srovnání: nejvyšší budova AZ Tower v Brně měří 111 metrů.
... nejslavnějším vězněm byl loupežník Václav Babinský, na Špilberku si odpykával dvacet let těžkého žaláře, po zrušení věznice byl na zbytek trestu převezen do věznice v Kartouzích u Jičína.
... hrad je proslulý svými příkopy, západním a východním, o kterých si lidé často myslí, že v nich byli chováni medvědi, což však není pravda.
... funkci dozorce pro osvětu a náboženství zastával na hradě také Jára Cimrman.😉
Kasematy
Kasematy, jako máme na Špilberku, byste těžko někde jinde hledali. Systém dlouhých chodeb s valenou klenbou přitom vznikl až v době baroka, kdy se hrad Špilberk měnil na pevnost. Jako vězení se kasematy používaly jen necelé století – veřejnost je ale navštěvuje už 135 let. Klenuté chodby byly vestavěny do dvou původních příkopů: na severní straně vede Josefínský trakt, na jižní pak Leopoldův trakt. Jejich útrobami prošlo mnoho těžkých zločinců z celé Habsburské monarchie.
Označení kasemat má románský původ: „casa“ znamená dům a „matta“ znamená temný. V baroku ovšem kasematy byly všechny valeně klenuté prostory, které sloužily vojsku.
Brněnské kasematy na Špilberku postavil v roce 1742 plukovník Rochepin. Právě za jeho působení se hrad definitivně stal pevností.
Kasematy měří víc než sto metrů – v severním křídle Špilberku 109 a v jižním 102. Chodby bývají široké kolem 7 metrů.
Původně kasematy sloužily vojákům. V severních kasematech se mohly ubytovat celé posádky, vešlo se do nich téměř 1200 mužů. Ty jižní pak používali na skladování potravin a vojenských potřeb.
Na věznici byly kasematy přestavěny po roce 1783, kdy císař Josef II. reformoval soudy a vězeňství a právě brněnský Špilberk byl určen pro nejhorší zločince z rakouských i českých zemí.
Právě jako žalář ale kasematy prosluly mnohem víc – v první polovině 19. století platily za nejtvrdší věznici v Habsburské monarchii.
Veřejnost kasematy poprvé navštívila roku 1880, kdy je zpřístupnil tehdejší ředitel vojenských staveb Anton Costa-Rossetti.
Současná podoba kasemat vznikla při poslední rekonstrukci z let 1987–1992, kdy se přiblížily baroknímu vzhledu z 18. století. Nacisté totiž kasematy za války značně pozměnili.
Za éry věznice vzniklo kolem špilberských kasemat mnoho povídaček a mýtů, které už době otevření kasemat v roce 1880 nedávaly lidem spát. Většinou jde ale jen o lidovou bujnou představivost. Ta ostatně trvá dodnes a samy kasematy ji stále úspěšně živí dál. V rozlehlých chodbách uvidíte stísněné dřevěné kobky, kde byli v okovech a v černočerné tmě drženi nejtěžší zločinci, fungující mučidla, dlouhé dřevěné pryčny, na nichž spaly desítky vězňů, kamna, světlíky, kuchyni i kanály na vodu. Kasematy ale naskýtají i pohled na „modernější“ věci – najdete tu Wehrmachtem zapomenutou zrezivělou telefonickou ústřednu nebo takzvaný operační sál, kde podle jedné z legend nacisté zabíjeli vězně. Snad pouze v něm se budete cítit nepříjemně. Jinde v kasematech je ale i v létě velmi příjemný chládek. 🙂
CO MŮŽETE NA ŠPILBERKU VIDĚT:
- Zvonkohra
Nainstalována na velkém nádvoří, složená z 15 zvonů o hmotnosti od 16 do 220 kg, v každou celou hodinu hraje některou ze 32 skladeb. Zvonkohra je volně přístupná.
- Rozhledna
Umístěna v nárožní věži hradu, po překonání 103 schodů umožňuje návštěvníkovi výhled na celé Brno a při jasném počasí lze zahlédnout i známou siluetu Pálavy. Rozhledna je otevřena celoročně, za příznivého počasí.
- Barokní kaple
Kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici nechal v roce 1693 zřídit tehdejší velitel špilberské pevnosti, vznikla přebudováním starších, původně gotických prostor. O 60 let později byl v jižní zdi prolomen oltářní výklenek, tzv. Trenckova kaple. Boční oltář zde umístěný byl pořízen 1753 z odkazu proslulého plukovníka pandurů Františka svobodného pána Trencka, který zemřel ve špilberském vězení v roce 1749 a ve své závěti věnoval na postavení kaple částku 3 tisíce zlatých. V 18. a 19. století se v kapli konaly bohoslužby pro špilberskou posádku i vězně, případně vězeňský personál. Během rekonstrukce v letech 1939 – 1941 se z kaple stala vojenská slavnostní síň, která měla připomínat padlé německé vojáky. Náboženskou symboliku nahradila nacistická – hákové kříže a říšská orlice. Tyto symboly byly po válce většinou odstraněny. V kapli se dnes konají příležitostné výstavy, pouze tehdy je kaple přístupná pro veřejnost.
- Jihozápadní bastion
Bastion tvořil spolu s podobným severním nárožním bastionem a ravelínem předsunutým mezi nimi raně barokní frontu vnějšího opevnění hradu. Tato fortifikace byla zbudována během dvou let – před návratem švédského vojska k Brnu (květen 1645) – k obraně vstupní, západní strany hradu, tehdy opevněné jen nevelkými kamennými baštami. Prohlídka možná pouze s průvodcem na objednání.
- Kasematy
Původ pojmenování kasemat (kasematte, casemate, casamatta) se odvozuje z dialektu některého románského jazyka, přičemž „casa“ znamená dům a „matta“ temný. Kasematy představují tedy temné prostory, nebo místnosti bez oken. Kasematy byly vestavěny do postranních hradních příkopů, jde o dvoupatrové, z cihel postavené klenuté chodby. Původně měly poskytovat úkryt vojenské posádce v případě dělostřeleckého útoku, později zde bylo vězení pro těžké zločince, vrahy, lupiče, žháře či penězokazce. Kasematy, jako proslulé vězení opředené řadou romantických a hrůzostrašných mýtů, byly poprvé zpřístupněny veřejnosti v roce 1880. I dnes se zde konají každou celou hodinu komentované prohlídky s průvodcem.
- Muzeum města Brna
Od roku 1960 je hrad sídlem Muzea města Brna a v jeho prostorách je instalována řada expozic. Najdete zde expozici věnovanou dějinám Brna, expozici o stavebním vývoji hradu Špilberk či o Špilberku jako obávanému vězení. V horních patrech pak je možné zhlédnout expozici věnovanou výtvarnému umění, od středověku po současnost, a moderní architektuře. Muzeum v prostorách hradu také pořádá přechodné výstavy.
Hrad a pevnost Špilberk
Další z hlavních dominant města představuje hrad Špilberk. Už z dálky nelze přehlédnout kopec porostlý zelení s mohutnou pevností na vrcholku. Hrad byl založen ve 13. století jako zeměpanské sídlo. Postupem času se úloha Špilberku měnila. Z hradu, kde příležitostně přebývala moravská markrabata, se stala vojenská pevnost a později nejtěžší vězení rakouské monarchie. V posledních padesáti letech je Špilberk sídlem Muzea města Brna.
Špilberk je dnes zejména díky výhledům z hradeb oblíbeným místem pro setkávání a procházky. Tak jako je dominantou Brna, je i jeho kulturním centrem - konají se zde koncerty, divadelní představení, kulinářský Špilberk Food Festival, Letní shakespearovské slavnosti, hudební Festival Špilberk pořádaný Filharmonií Brno, mezinárodní festival ohňostrojů IGNIS BRUNENSIS a řada dalších akcí. Každoročně Muzeum města Brna také organizuje víkendovou akci Špilberk žije, při které veřejnosti zpřístupňuje všechny části a expozice hradu za jednotnou cenu.
Sama můžu ještě doporučit sportovcům běžecký závod Deset mil nočním Brnem, kterého se každoročně zúčastňuji a je opravdu velkým zážitkem s úžasnou atmosférou! Trasa vede přes historické centrum Brna, okolo Petrova, přes park a nádvoří Špilberku a loňský rok se běželo i skrze kasematy, což byl tedy opravdu zážitek! 🙂
a ještě trocha historie pro zájemce🙂
Hrad Špilberk založil v polovině 13. století český král Přemysl Otakar II. k ochraně českého státu i města Brna. Díky strategické poloze, která se obzvláště potvrdila v době švédského obléhání Brna v roce 1645, se hrad v průběhu 17. a 18. století postupně proměnil v nejmohutnější vojenskou pevnost na Moravě. Součástí pevnostního systému byly i proslulé kasematy. Od 17. století byl na Špilberku také pevnostní žalář. Roku 1783 byl z rozhodnutí císaře Josefa II. hrad přeměněn na civilní trestnici pro nejtěžší zločince a brzy také pro politické vězně ze zemí celé habsburské monarchie. Tehdy si Špilberk vysloužil nelichotivou pověst nejtvrdšího vězení Evropy a přízvisko "žalář národů". Mezi nejznámějšími vězni byli italští karbonáři v čele s básníkem Silviem Pellicem.
Vojenský význam hrad ztratil za napoleonských válek, kdy v roce 1809 francouzská armáda zničila nejdůležitější části opevnění. Po zrušení věznice v roce 1855 Špilberk sloužil jako kasárna, avšak ještě dvakrát vstoupil do obecného povědomí jako místo utrpení a nesvobody – poprvé během první světové války, kdy zde byli vězněni odpůrci rakouského režimu, podruhé pro české vlastence v době nacistické okupace Československa za druhé světové války. V roce 1962 byl hrad prohlášen za národní kulturní památku.
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE...
...jednou z petrovských zvláštností je vyzvánění poledne, které se z katedrály rozléhá každý den již v 11 hodin? Připomíná rok 1645, kdy se Brno jako jediné město na Moravě ubránilo švédskému obléhání za třicetileté války. Podle pověsti po třech a půl měsících obléhání generál Torstenson prohlásil, že pokud nedokáže město dobýt, než budou na Petrově zvonit poledne, ukončí obléhání. Velitel obránců Louis Radouit de Souches tehdy použil lsti, nechal poledne zvonit o hodinu dřív a švédská armáda odtáhla s nepořízenou.
Je jarní podvečer a kam se se svým klukem vydat, než na romantickou procházku na Petrov? Kdo si nedal pusu na Petrově, jakoby nežil 😉 Prostě Petrov je základ, takže kdo má resty, koukejte to rychle napravit! 😝😉
A teď pár slov o brněnské katedrále:
Katedrála svatého Petra a Pavla (zkráceně Petrov) je sídelním kostelem biskupa brněnské diecéze. Nachází se v Brně na vrchu Petrov v městské části Brno-střed. Je národní kulturní památkou, patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám jižní Moravy a také mezi nejvýraznější brněnské dominanty (mj. je vyobrazena na české desetikoruně). Obě věže jsou vysoké 84 metrů, interiér lodi a vnitřní zařízení je převážně barokní od sochaře Ondřeje Schweigla.
Podle nejnovějším poznatků sahají počátky chrámu na Petrově do 70. let 12. století. V období gotiky prošel několika přestavbami. Původní kostelík přestal stačit a byl nahrazen větším, vzrostl i jeho význam, zvláště poté, co se roku 1296 stal Petrov sídlem kolegiátní kapituly. V následujících staletích několikrát vyhořel (mj. při švédském obléhání) a byl tak opravován a přestavován. Stopy po jeho velkolepé barokní éře můžeme v interiéru spatřit dodnes. V roce 1777 zřídil papež Pius VI. v Brně biskupství a kostel sv. Petra a Pavla byl povýšen na katedrálu.
Poslední významné stavební práce se odehrály na konci 19. a začátku 20. století. Petrovský chrám tehdy oblékl novogotický háv a ozdobil se novým dvojvěžím, bez kterého bychom si dnes moravskou metropoli dokázali jen těžko představit. Dominanta Brna tak dostala originální podobu známou i ze současné desetikoruny. Na začátku 21. století pak do bočního vchodu přibyla adorační kaple, která je dílem velehradského sochaře Otmara Olivy.
Devadesátá léta minulého století byla ve znamení rozsáhlých oprav, restaurátorských prací a také archeologického výzkumu přímo v katedrále. Tak byla pro veřejnost zpřístupněna románsko-gotická krypta. Jsou to vlastně základy kostela z poloviny 12. století včetně různých mladších přestaveb, které svědčí o počátcích křesťanství v Brně. V kryptě se konají příležitostné výstavy, komornější hudební produkce či duchovně-vzdělávací přednášky.
Pokud máte chuť prohlédnout si město Brno i široké okolí shora a netrpíte přitom závratí, určitě si nenechte ujít příležitost vystoupat po bezmála 130 schodech na vyhlídku z věží. Vaše odvaha bude ještě v přízemí odměněna pohledem na krásu kaple Zvěstování Páně se vzácným renesančním oltářem z ebenového dřeva.
Nabrat dech můžete při návštěvě trvalé expozice v klenotnici katedrály, kde spatříte bohoslužebné textilie, monstrance, kalichy a další předměty dříve skryté před okem návštěvníka v nepřístupných depozitářích.
Ráda bych vás pozvala k nám do Brna na jedinečnou akci!
V závěru května a především pak v měsíci červnu se v Brně uskuteční jubilejní dvacátý mezinárodní soutěžní festival ohňostrojů STAROBRNO IGNIS BRUNENSIS. Pro dvacáté jubileum je připraveno celkem sedm ohňostrojů. Úvodní a závěrečná nesoutěžní show v centru Brna nad hradem Špilberkem a pět ohňostrojů v hlavní soutěži na hladině Brněnské přehrady. Brněnský festival se tak v roce 2017 zařadí mezi největší ohňostrojné akce v Evropě i ve světě s pěti a více ohňostroji v hlavní soutěži – mezi destinace jako Cannes, Montreal, Macao nebo Hannover.
Výjimečný je v rámci výročí i výběr účastníků ohňostrojné soutěže. Festivalu se zúčastní Rakousko, Německo, společný tým Švýcarska s Čínou, ohňostrůjci ze Španělska
a samozřejmě také domácí české týmy. Všichni účastníci v soutěži jsou vybráni jako čerství vítězové některé z velkých světových přehlídek v předchozích letech. Dvacátý ročník STAROBRNO IGNIS BRUNENSIS je tak ročníkem skutečných světových ohňostrojných laureátů.
kompletní program zde: http://www.gotobrno.cz/starobrno-ignis-brunensi...
Tak tohle video o městě Brnu se dost povedlo! ❤ Doporučuji shlédnout, není dlouhé, nebojte 😉
Ahoj všichni,
ráda bych se vám představila. 🙂
Jmenuju se Marcela a možná mě znáte pod přezdívkou mummy88 nebo jako ambasadorku značky Joie.
Byla jsem oslovena, abych vám představila své rodné město Brno, což udělám moc ráda, protože je to město, kde jsem se narodila a kde žiji doposud- dokonce trapně v té samé městské části 😀.
Doufám, že tedy Brnu neudelám ostudu a zvládnu vám představit jeho světlou stránku tak, aby vám stálo minimálně za návštěvu 😉
A teď otázka na večer za srdíčka, jak se jmenuje jedna z dominant města Brna, která je na fotografii ? 🙂
Hygge - recept způsob na štěstí
Než se s vámi dnes rozloučím a předám otěže dál, ráda bych vás seznámila s tímto fenoménem.
Hygge, to není něco, pro co bychom si zašli do obchodu nebo mohli jen tak někde získat. Je to dánský koncept žití.
Tento fenomén je podle Dánů tajemstvím toho, jak být šťastný. Přesný překlad v češtině bohužel neexistuje. V angličtině by se to ale dalo přiblížit ke slovu "chill". Co to tedy přesně je?
Je to umění dělat si život příjemným, šťastným. Znáte takové ty okamžiky v životě, kdy pocítíte neskutečnou úlevu a můžete si konečně vydechnout? Třeba když je konečně pátek večer nebo jste si zrovna nalili sklenku dobrého vína či se sejdete s rodinou u stolu a dobrého jídla? Tak to je přesně hygge. Maličkosti, které nás dělají šťastnými. Například doktoři vám v Dánsku na nachlazení předepíší "čaj a hygge".
Za čím vším hledat hygge?
- ten pocit, když si po dlouhém dni navlékneme teplé ponožky,
- ten pocit, když je neděle ráno a my ležíme rozespalí v posteli,
- ten pocit, když nás vesele přivítá náš domácí mazlíček,
- ten pocit, když si dáme horkou koupel,
- ten pocit, když si zapálíme svíčku,
- ten pocit po meditační praxi,
- ten pocit, když se posadíme potom, co jsme celý den stáli na nohou,
- ten pocit, když upíjíme skleničku kvalitního červeného vína,
- ten pocit, když popíjíme teplý čaj,
- ten pocit, když sledujeme západ slunce,
- ten pocit, když na tváři ucítíme sluneční paprsky,
- ten pocit, když někoho obejmeme,
- ten pocit, když si užíváme večeři s nejbližšími,
- ten pocit, když přivoníme k oblíbeným květinám,
- ten pocit, kdy na nás začne padat první sníh.
Hygge ale neznamená pasivně čekat, až k nám konečně ta pohoda přijde, znamená to snažit se na tom aktivně pracovat. Skvělé na tom je, že skoro každá situace se dá v hygge proměnit. Musíte uklízet? Pusťte si k tomu hudbu, která vás rozproudí a vykouzlí vám úsměv na tváři. Jste otrávení z práce? Udělejte si pracovní prostředí příjemnější – kupte si do kanceláře čerstvé květiny a nový stylový blok na psaní.
Něco na tom všem asi bude, protože Dánsko se každoročně řadí mezi nejšťastnější země světa a neustále poráží své kolegy Švédsko a Norsko. Co je dělí, je právě koncept hygge.
Já doufám, že se vám toulání po Dánsku alespoň trochu líbilo a doufám, že se potkáme někdy jindy při dalších toulkách. Ještě máme v Dánsku spoustu míst, která bychom spolu mohli navštívit. Mějte se krásně a začněte váš týden s "hygge" pohodou 🙂
Trelleborg
Nejlépe zachovaná dánská Vikingská pevnost, stojící ve venkovské krajině jižního Sealandu. Uvnitř je k nalezení zrekonstruovaná vikingská síň, malé návštěvnické centrum a samotná pevnost s masivními zdmi z roku 980. Celkem 16 budov sloužilo kdysi jako kasárna, kromě toho kolem leží i několik pohřebišť.
Víte, že: V Dánsku žije více vepřů než obyvatel Dánska? Poměr je 30 000 000 ku 5 000 000. Dánsko také patří mezi největší vývozce vepřového masa (a v Dánsku, oproti čemukoliv jinému, je vepřové maso velmi levné).
Ladbyskibet - stará vikingská loď
Zbytky 22 m dlouhé vikingské lodi, která kdysi sloužila jako hrobka vikingskému náčelníkovi z 10. století. Všechno dřevo se už dávno rozložilo, otisk lodi je však stále vidět v zemi, spolu s kovovými hřebíky a kotvou, i ostatky koní a psů, kteří byli pohřbeni se svým pánem.
Vikingové jsou dnes velmi populární. Možná pro svou odvahu, s níž podnikali dobyvačné výpravy přes nebezpečné moře a oceán. Mně se líbí současný seriál televizní společnosti History. Realistické zobrazení drsných lidí v drsném světě, kde vyhrává ten drsnější. I tento příběh lodi z Ladby pasuje do historického vnímání severských válečníků.
V roce 1935 se lékárník a amatérský archeolog Poul Helweg Mikkelsen z nedalekého města Odense odhodlal prozkoumat nenápadnou vyvýšeninu na břehu Kerteminde na ostrově Fyn. Objevil unikátní a na území Dánska ojedinělý hrob, mohylu vrchovatou nad lodí z vikingského období, kde byl pohřben kolem roku 925 místní král, Jarl.
Pan Mikkelsen zaplatil také za stavbu betonové klenby nad hrobem. Bylo to nutné, protože dřevěná loď byla po 1000 letech v takovém stavu, že její převoz byl nemožný a bylo nutné vytvořit podmínky, ve kterých pozůstatky tohoto Drakkaru ještě dlouho vydrží. Tak vzniklo muzeum, které se dočkalo obnovy v roce 2012, právě na 75. výročí založení.
Předpokládá se, že loď, jedinečný autentický artefakt, leží na původním místě, kde byla vypravena na svou poslední plavbu do Valhally, přičemž měl král s sebou svůj majetek, včetně 11 koní a čtyř psů a možná je i nějaká lidská oběť.
Bohužel byl hrob vypleněn ještě ve vikingských dobách a vzácné věci, spolu se zesnulým, už v hrobě chybí. Archeologický výzkum ale dokázal i po 1000 letech najít vzácné předměty, které jsou vystaveny v muzeu. Z lodi se zachovalo i železné kování, 2000 nýtů, kroužky pro upevnění stěžně, kotva s řetězem a hlavně dračí hlava z přídě lodi zdobená železnými kudrlinkami.
Rozměry lodě byly na tu dobu impozantní, loď byla 21 a půl metru dlouhá a až 3 metry široká.
V muzeu vznikla loděnice ve formě starodávné loděnice z vikingského období, kde vznikla replika této lodi.
Nyní je rozestavěná další a návštěvníci ji mohou pozorovat při práci mistrů starých řemesel, kovářů, tesařů, lanaří atd.
V roce 1963 byla postavena první replika lodě z Ladby. Až to svého potopení v roce 2009 sloužila na vyhlídkové plavby, nebo účinkování v médiích. Jmenovala se Imme Gram.
Muzeum v Ladby se nachází jen pár kilometrů od města Odense na ostrově Fyn.
Víte, že: Dánové si již několik let drží prvenství nejšťastnějšího národa světa?
