Můj porod č. 1

Pořád tu čtu články ostatních maminek o porodech, tak i já jsem se rozhodla, že vám tu sepíšu ten svůj. První dcerka byla císařem. První dva trimestry byli bez problémové. Ukázkové tehu. V 30tt zjistili, že je dcerka KP, takže se začal domlouvat císař, že už je malá pravděpodobnost, že se ještě otočí. ( taky, že už se neotocila, nechtělo se jí) 😃. Ten den co jsem odešla od svého gynekologa, jsem si to všechno pro případ obehala ohledně toho císaře ať mám všechno hotové. Od 33tt začala tak trochu zlobit, takže mě poslali si jít lehnout na gynekologii aby byla pod dozorem. Byla jsem otevřená na 2 prsty. Tam mi pichali kortikoidy na dozrani plic a v 35tt kdy řekli, že kdyby už k porodu došlo bylo by miminko schopné samo dýchat, mě pustili domu. Dostala jsem pokyny, že mám jen ležet a nechat se obskakovat, a netahat nic těžkého. Jenže manžel taky musel jezdit do práce a sem tam mi to nedalo a musela jsem něco udělat. Nebavilo mě to jen letět. Nachystala jsem si po příjezdu z nemocnice tašku ať pak nelitame a nezapomeneme něco zabalit. Další 2 tydny byli v klidu. Byla jsem 37+4 den jako každý jiný. Večer jsme dostali chuť na krupici tak jsme si udělali na večeři krupici. Manžel umyl nádobí, nasypali jsme si sušenky, zalehly do pelechu. A pustlili si film. V 18:30 mě chytlo curani. Šla jsem se vycurat, utrela se a jak jsem se zvedala, že se obliknu, tak slyším lupnuti a nad zachodovou mísou mi praskla voda. Řekla jsem manželovi, že už je to tady, šla se osprchovat, manžel dobalil drobnosti, oblikli jsme se a jelim do porodnice jsme dojeli asi v 19:30. Přijali nás, zkontrolovali miminko, přišel pan doktor, že si mě zkontroluje a kdyby bylo miminko správnou polohou necháme to přirozeně. Souhlasila jsem. Dcera se ale otočila do blbe polohy, kde se chystala jít nozkou napřed a byla tam celkově jaksi pokroucena. Takže císař je jasnej. Vycevkovali mě a jeli jsme na sál. Bylo něco kolem 22:30h(mrzelo nás, že u toho nemohl být muž, ale čekal venku až mu malou privezou). Nechala jsem si dát spínání anestezii abych mohla dcerku hned vidět. Zamnou seděl anesteziolog, hladil mě po hlavě a vykládal mi přesně co se teď děje. Pak řekl, že už budou malou vytahovat. Jen to dorekl a nastal ten hlasitý krásný pláč. Položili mi ji chvíli na hrudník a pak odnesli ukázat manželovi. Mě mezitím dosivali a pak odvezli na hlídací pokoj kde mohl být manžel chvíli semnou a ukazoval mi fotky naší dcerusky. Ráno mi ten uzliček přinesli a já se hned zamilovala. Ješte jsme byli přes noc bez sebe abych si odpocinula a pak už jen pořád spolu. Ani jsem nechtěla nic proti bolesti. Ten pohled na ni, všechnu bolest jsem hned zapomněla. 

Vaneska narozená 27.2. 2017 v 22:48 sekci