Najít dobrého lékaře je jako najít poklad. Proto jsem ke své úžasné zubařce přihlásila celou rodinu a dojíždíme za ní do Hradce, i když mnohem pohodlnější by bylo najít si doktora v Praze. Ale pokaždé, když tam jsme si blahořečím za rozhodnutí zůstat u ní a stálo by za to jet k ní snad i přes celou republiku. Dnes jsem ji ocenila obzvlášť, když ošetřovala děti. Dcera bez kazu, navíc vzorně otvírala pusu, protože prostě neměla důvod se bát, s dvouleťákem to bylo trochu horší, ten už kazy měl, ale i on to zvládl a paní doktorka mu zoubky ošetřila bez jediné slzičky. Šetrně, všechno mu vysvětlila, ukázala a byla neuvěřitelně trpělivá. Fakt k nezaplacení ❤

Muž někde vyčetl, že na nachlazení pomáhá česnekový čaj, zaujalo ho to a rozhodl se to vyzkoušet. Hádám, že ten puch nevyvětráme ani do Vánoc. A dneska spí ve vaně - ne-li dýl.

I my jsme - samozřejmě - byli volit. Bohužel naše hlasy výsledek neovlivnily. Výsledek, ze kterého je mi opravdu hodně smutno. Ne proto, že nevyhráli ti, koho jsme volili, ale proto, kdo vyhrál, kolik mých spoluobčanů někomu takovému dalo hlas a jaké to bude mít důsledky. Bohužel, jak už to bývá, pro nás pro všechny - ne jen pro ty, kteří svůj hlas prodají za koblihu. Z toho mám opravdu strach.
Kam jsme to za těch 28 let dopracovali...☹

Zítra budu mít už podruhé možnost, volit sama sebe. Napoprvé to vyšlo, tak jsem zvědavá, jak to dopadne tentokrát...🙂

Vyrazila jsem s dětmi na poštu a tam po vyjetí lístku zjistila, že je před námi ještě 30 lidí. Tak jsme si šli v klidu nakoupit, vrátili se a podle čísel zbývalo ještě 20 lidí před námi. Já unavená, děti rozjívené, usoudila jsem, že na to nemám. Děti si tam mezitím začali hrát s nějakou holčičkou, tak mě aspoň napadlo dát ten náš lístek její mamince. Odcházela jsem s neodeslaným balíčkem, ale i tak spokojená - ona by bývala měla před sebou 40 lidí. Dobrý skutek hřeje, i když nic nestojí 🙂

Půl roku od založení kvásku konečně chleba, se kterým se můžu pochlubit. Tak snad bude chutnat stejně dobře, jako vypadá a voní <3

Zatímco včera cestou do Hradce děti navzdory koukání na pohádky už po půl hodině začly prudit, jestli "už tam budem" a že se nuděj, cestou zpět, kdy jsme: jeli vlakem, který s námi stál přes půl hodiny někde v polích a ve výsledku nabral skoro hodinu zpoždění, kdy děti byly přetažené, protože po obědě nespaly a pak 4 hodiny lítaly v herně, kdy jsme byli na cestě v době, kdy už jsou normálně dávno v postýlkách a občas i spí - byly naprosto zlaté. Samozřejmě si trochu stěžovaly, že už chtějí být doma a že jsou unavené a tak, ale s ohledem na okolnosti bych se na ně nemohla zlobit, ani kdyby tam fňukaly v jednom kuse a skákaly mi po hlavě. Neuvěřitelní miláčkové <3
#pyšnámatka #slzimdojetim #zazrak

Je vůbec možné, nemít v krabičkách na jídlo binec? 😒

Včera u nás byla tchyně s tchánem, aby mi pohlídali malého. Zmínila jsem se, že když u nich byly děti v neděli na návštěvě, strávila jsem 3 hodiny úklidem jejich pokojíčku a tříděním hraček. Tchyně se kolem sebe rozhlédla a povídá: "A ty myslíš, že je to vidět?" 😀 O tom, že jsem před jejich příchodem strávila hodinu a půl úklidem celého bytu, jsem se už raději nezmiňovala 😀

Tak schválně - kdo už nakupujete dárky na Vánoce? (a kdo už máte nakoupeno?) 😀

Šla jsem si koupit voňavku a jak jsem spěchala, nevšimla jsem si, že mi prodavačka dala jinou krabičku než jsem chtěla. A zjistila jsem to až doma poté, co jsem roztrhla obal :-/ Teda já si říkala, že ji používám už dlouho a chtělo by to nějakou změnu, ale za patnáct stovek je to docela drahej hokus pokus... Ale uvidíme, třeba vyjde. I když zatím smrdím jak bonpara - ale třeba se to ještě rozleží...

Utřela jsem Danečkovi jogurt, co měl nad pusou a olízla si prst. Daneček: "Tobě taky chutnaj nudle?" 😀

Nemáte někdo zkušenosti s opakujícími se angínami? A hlavně nějaký tip, jak se toho zbavit? Za poslední 2 roky jsem ji měla nejmíň 8x a už jsem z toho nešťastná

U nás můžete z podlahy jíst...

Od nějakého důchodce jsem se na e-shopovém fb dozvěděla, že "chci-li míti z dítěte blbce, mám mu odstranit všechny překážky". Vzhledem k tomu, že mi to napsal pod obrázek ochrany hran nábytku, docela by mě zajímalo, jestli si opravdu myslí, že rozbitá hlava nějak dítěti zvyšuje IQ...

Neuvěřitelné, co některé holky dokáží s omalovánkami - to jsou hotová umělecká díla 😲 Což je jeden z důvodů, proč mě vůbec neláká si je pořídit. Nedokážu si představit, že bych to měla byť jen z poloviny tak hezké a kreativní. Druhý důvod je, že mi stačí jen se podívat na ty pidiplochy a detaily k vybarvení a jsem z toho ve stresu, takže na mě by to asi nemělo ten správný efekt 😀

Přísahala bych, že jsem s dětmi propojená nějakým neviditelným kabelem, kterým ze mě vysávají energii. Protože čím vyšťavenější já jsem, tím více energie ony mají ☹

Občas se tu dočtu a setkávám se s tím i jinde, že děti, které nedostávají sladkosti a brambůrky apod., jsou chudáci. Já to na jednu stranu chápu. Taky jsem měla období (dlouhé období), kdy pro mě cukr byl nedílnou součástí života a představa, že bych ho nemohla jíst (teda spíš výrobky z něj 🙂) mi připadala, že bych si něco odpírala a v podstatě trpěla. Vlastně jsem to i zažívala při každém pokusu o dietu. Pak jsem ale začala víc přemýšlet o tom, co jím a vlastně poměrně nenásilně tyhle věci ze svého jídelníčku vyřadila. Ne, že bych si je nikdy nedala a jedla super zdravě (to určitě ne), ale některé věci z mého jídelníčku (a špajzu) zmizely jako nadbytečné. A ani na návštěvách, kde mi je nabídnou, na ně většinou nemám chuť. Můj přístup se změnil z "hrůza, kdybych to nemohla jíst" na "je super, že to jíst nemusím". Prostě už tu potřebu nemám. Přitom jídlo miluju. Je to můj koníček, baví mě vařit, chodit do restaurací, číst si o jídle i ho jíst. A určitě od té doby, co jsem tyhle "srajdy" ze svého jídelníčku vyloučila, mám k jídlu mnohem lepší a pohodovější vztah.
A to je důvod, proč tyhle věci nedávám ani svým dětem. Nechci, aby měly závislost na cukru a "junk food" jako jsem měla já. Chci, aby měly můj současný vztah k jídlu odmalička - a zatím se daří 🙂 A to, že jim nekupuju brumíky, tatranky, lentilky a kdovíco ještě, neznamená, že nemlsají. Jedí spoustu ovoce - čerstvého nebo sušeného, sušenky slazené medem a jinými přírodními sladidly, dostávají i čokoládu - tu vysokoprocentní. A taky milují veškerou zeleninu - i tu, kterou děti většinou moc nemusí.
Netvrdím, že kdo dětem cukr dává, dělá něco špatného - to rozhodně ne. Fakt se nepovažuji za supermatku, abych někoho hodnotila. Jen chci říct, že to, že někdo vyloučí z jídelníčku cukr apod., neznamená, že chroupe kořínky a když se chce hodně rozšoupnout, dá si mrkev 🙂 A že se může jednat o velmi nenáročné, ale velmi efektivní "omezení" jídelníčku

Po dlouhé době na józe - už jsem úplně zapomněla, že se při ní člověk může i zapotit 🙂 Ale bylo to úžasné, rozhodně bych měla někam chodit cvičit pravidelně. A doporučuji všem, zejména maminkám mimin. Je mi opravdu líto, že jsem si nevyšetřila čas už mnohem, mnohem dřív

Holky, jak reagujete, když vidíte nebo čtete, že někdo dělá něco, co pro dítě není úplně vhodné? Typicky nošení dítěte ve "visítkách", chodítka, tahání dětí za ruce... Na jednu stranu nechci prudit a říkám si, že mi do toho nic není a jsou to jejich děti - dilema mám z toho, že je možné, že třeba vůbec netuší, že by to mohlo být špatně...

Dnes jsem vyrazila s dětmi ven a dovolila jim vzít koloběžku a motorku. Čekali jsme u dvouproudé silnice, až nás někdo pustí (na přechodu). V pruhu bližším nám zastavilo auto, já mávla na děti, že můžou jet a v tu chvíli ve vedlejším pruhu přidal rychlost nějaký kretén, aby to projel a nemusel mi zastavovat. Děti přes to auto vedle samozřejmě vůbec neviděl. Já zaječela na děti, které už byly rozjeté, takže bez výsledku, on to naštěstí ubrzdil - jen tak tak. Ještě teď se klepu a věřím, že být tam místo mě nějaký chlap, tak by ten vůl bez následků neodjel. Ale řekla bych, že odteď už si bude dávat bacha (a já taky a děti budou přes silnici jezdit výhradně vedle mě)

Pro tchyni 🙂

Zajímavý pohled na věc - pro mě rozhodně k zamyšlení (nejsem zrovna Stepfordská panička -
kulantně řečeno 😀) https://www.adaline.cz/zena-a-jeji-dum-o-cem-vy...