Každej den prvňákovi ořezávám pastelky, tím pádem rovnám i ten chaos v penále a dělám kontrolu, co se musí vyměnit (ty tužky taky prd vydrží). Já: "..a dávej si ty pastelky tady všechny špičkou na stejnou stranu." On, pubertálně protočí oči: "prooooč?" ....tak jsem se přistihla, že už začínám mít manýry učitelek ve školce či na národce, když vyžaduju takovou blbost, ale ono to prostě líp vypadá a nepíchnu se, když tam zalovím. Takže odpověď zní: "prostě proto!!"
@rencinka87 no ono, když odpovídáš u po 120 a k tomu vaříš a v náručí máš třeba 15m, které musíš nějak zabavit....tak tak chuť odpovídat celou větou dochází
někdy
@rencinka87 ja tyhle vety pouzivat obecne taky nechci, ale uz ted se najdou situace, kdy proste nedovedu vysvetlit, proc chci, aby dcera delala to ci ono nebo naopak nedelala neco jinyho.. Protoze duvod "protoze me to sere" pouzit nemuzu 
tak hledam opravdicky argumenty a casto proste fakt nevim
@rencinka87 oni to v dospelosti pochopi
já teda prvňákovi ořezat pastelky můžu pomoct, když je potřeba, ale je mi jedno pokud to chce mít naskládané jinak..... každý to máme nějak..... já kdybych chtěla aby to tak bylo, tak přemýšlím, že bych asi řekla, že se mi to tak líbí a pak se zeptala jak se to líbí tobě? a nechala svobodu
@rencinka87 já se k tomu uchyluju zoufale. Za prvé: že se mi to líbí není argument, který pochopí, za druhé, než dojdu k tomu, že se nepopíchám, tak mne stejně neposlouchá, za třetí musím fofrem uvažovat o dalších věcech, jakože malá řičí,že už chce volnost, přitom to znamená jediné: jít bráchovi rozsápat tašku a sešity, takže po dobu úkolů je uzemněná v jídelní židličce a to se jí nelíbí. Jídlo jí trvá nanosekundu, čmárat si deset minut, ale ty úkoly jemu trvají století a to je na ni moc...
já ty pastelky řežu když on dělá úkoly, musíme být efektivní, aby to odsejpalo...ten uragán co nám v domě řádí se dá zabavit a znehybnit jen chvilinku.
mě by hlavně zajímalo.... proč si to neořezává sám?