Každej den prvňákovi ořezávám pastelky, tím pádem rovnám i ten chaos v penále a dělám kontrolu, co se musí vyměnit (ty tužky taky prd vydrží). Já: "..a dávej si ty pastelky tady všechny špičkou na stejnou stranu." On, pubertálně protočí oči: "prooooč?" ....tak jsem se přistihla, že už začínám mít manýry učitelek ve školce či na národce, když vyžaduju takovou blbost, ale ono to prostě líp vypadá a nepíchnu se, když tam zalovím. Takže odpověď zní: "prostě proto!!"

Návleky na kolečka. Kde se to dá prosím sehnat, nevíte někdo? Mám golfky Chicco a jsou zdvojená kolečka vpředu i vzadu....neprodáváte dokonce některá? Sháním rychle. Díky

Kluk, sedm let: "Mami, když si byla dítě, zlobila jsi taky?"
Já, sto let: "Hm, víc než ty ne."
"To byla tvoje kamarádka?"
"Co?"
"No ta Tyne..."

U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo.....
křičelo na mne "ham ham". Po odpoledním vyspinkání snědlo kaki, jablko, pak ukázalo na bábovku, dostalo ji, a dvakrát. Ukázalo na vánočku, dostalo ji. Pak dostalo k večeři kolínka se zeleninou, myslela jsem, že odmítne jak je před puknutím, ale nikoliv, snědlo vše a ukázalo na banán. Dostalo ho. Když jsem odnášela nádobí a šlupku, uvědomila jsem si, že mi kručí břicho protože prostě jsem zapomněla na sebe, tak bafnu rohlík a párek, co si manžel včera přinesl (pro to dítě neznámý útvar) a klesnu do křesla. A už je přede mnou, stojí jak u lavice, slzy tryskají do stran, oči zaškvířené a děsně řve. Občas provede výpad na rohlík nebo na párek a řve dál "ham ham". Dívám se na to dětské neštěstí a vidím, že mne škvírkou ve víčku pozoruje. Přenesu se o pět let nazpět, jak jsem dvě hodiny nutila první dítě sníst pár lžic, měla nervy nadranc, že nejí. Vrátím se zpět do přítomnosti. Dítě se mi vyškrábalo na klín a pere se se mnou o můj rohlík. Pouštím kus rohlíku a se slovy určenými manželovi: " teď hlídej ty, já mizim" prchám jíst do patra. Jo, tak přesně tohle jsem si před pěti lety přála, jedlíka.