NESOBECTVÍ.
To je jedna z důležitých vlasností, které typicky přisuzujeme k tomu "být mámou".
OBĚTOVAT SE.

Být tady ve dne v noci, odložit svoje přání a potřeby stranou pro druhého. Pocit ztráty něčeho, co jsme měly dříve.

Často máme ten pocit, že čím více se obětujeme, čím více tady budeme a čím méně se budeme starat samy o sebe, tím lepší mámy budeme. Protože mámy přeci trpí, nespí, neudělají si na sebe ani hodinku čas, jenom přežívají den ze dne a uprostřed toho všeho stojí, křičí a chtějí utéct pryč.

Ještě rok zpátky mi to přišlo naprosto nereálné, jít někam sama bez dětí, chvíli na ně nemyslet, být sama sebou. Když už jsem někde byla, rychle jsem chvátala domů a cestou poslala alespoň pět zpráv typu: "Tak co doma? Nezlobí holky? Zvládáte to?"
Měla jsem pocit, že beze mě se nezvládne nic.
Už ve dveřích se mi honily hlavou myšlenky, jestli to bude dobré, jestli nejsou moc malé, nebudu pryč až příliš dlouho?

Samozřejmě je to jiné, když máte doma miminko, které Vás potřebuje a je zvyklé na nějaký režim a systém, který jste si nastavili. Ale věřte mi, že jedno krmení opravdu bez Vás zvládne. I jedno vykoupání. Není to dlouhá doba, je to jen pár hodin, které POTŘEBUJETE.
Pochopila jsem totiž jednu věc.
Že ten vynucený pocit o sebeobětování a nesobeckosti je jen přeceňovaný pocit důležitosti.

Starat se o sebe, NENÍ SOBECKÉ.
Dělat, co si přejete, NENÍ SOBECKÉ.
Být i někým jiným, než mámou, NENÍ SOBECKÉ.
Chci Vám také ale říct jednu věc. ROZUMÍM VÁM.

Pokud si teď neumíte představit, že odejdete byť jen na hodinu od svého dítěte a děsí Vás myšlenka, že někdo jiný ho bude chovat, krmit a utěšovat, když bude plakat. Chápu Vás, že cítíte v srdci tíhu a i když se díváte z okna a přejete si mít pro sebe alespoň hodinu, nikam nejdete.

Ani já jsem nešla. První tři roky naší poslední dcery jsem nikam sama nechtěla jít. Všude jsem jí brala sebou, zvykly jsme si na sebe a když najednou přišla ta chvíle, kdy nebyla se mnou, bylo mi smutno. A věřte nebo ne, první dny ve školce byly pro mě stejně těžké, možná těžší, než pro ní.
Najednou tu nebyla a místo úlevy jsem cítila prázdno.
Ano, ano vím všude se píše, hurá ať už jdou děti do školky, do školy a často na to myslíme my všechny, protože být mámou je náročné, ale někdy také jen sedíme, pijeme KONEČNĚ HORKOU KÁVU BEZ PŘERUŠENÍ a cítíme se samy.

Proto je v pořádku, když trávíte čas bez dětí a užíváte si ho. I já už si ho užívám. Vím, že jsou v pořádku a já se vracím odpočatá a mohu být lepší mámou. Ale stejně tak je v pořádku, pokud nikam nejdete a cítíte, že na to ještě nejste připravená. Je to Vaše volba, Váš život.

S tím vším, co se po nás vlastně požaduje a co být mámou obnáší, musíme ale myslet i na sebe. Musíme.
Tolik času trávíte zajímáním se a staráním se o potřeby druhých, kromě sebe. Vaše jméno je někde na spodní straně, nekonečného papíru, na posledním řádku.

A dojde Vám to až ve chvíli, kdy zjistíte, že už prostě nemůžete dál.
Slyšíte dítě plakat z chůvičky, ale nemůžete se zvednout.

Ale co mi také od doby, kdy myslím i na sebe došlo, je vlastně legrační. Došlo mi, že nepotřebuji nutně víkend pro sebe, o kterém jsem kdysi snila. Nepotřebuji někdy ani celé odpoledne, abych se cítila dobře.
Někdy je to tak jednoduché, že nemusím ani jít ven z domu.

Naše potřeby jsou stejně důležité, jako potřeby našich dětí. Vím, je to těžké přiznat si to a nemít pocit viny, protože děti by měly přeci být na první místě. Možná by měly být, ale měla byste na něm také mít samu sebe. Naopak tím, že budeme vychovávat děti vedením k tomu, aby respektovaly druhé, v nich vybudujeme pocit, že touhy a potřeby každého člověka jsou důležité. Tedy i jejich.

Pokud je dnes nějaká možnost, jak byste pro sebe mohly něco udělat, udělejte to. Vezměte slovo "Sobecké" ze svého slovníku a zahoďte ho. Protože to, co je důležité pro Vás, je důležité i proto, abyste mohla být mámou.

TAKOVOU MÁMOU, JAKOU CHCETE BÝT.

Monika❤
#mk_academyblog #blogujeme #bytmamou #neobetovatse#rodina

PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/