Krásné ráno 🙂
u nás ode dneška místo zvuků přírody jedou zbíječky 😀 neb se nám dělá další koupelna, takže je to náročné. Do toho nemocné doma čtyři holky, co Vám budu povídat. Kávovar jede v permanenci.
Mějte krásný a poklidný den <3
P.S.- budu přidávat hodně pečení na podzim, kdybyste někdo chtěl recept, tak napište, já nevím, jestli je to o vůbec zájem 🙂

Miluju podzim, i když se mi občas zasteskne po letních večerech, ty podzimní dny u nás mají svoje kouzlo. Tím, že bydlíme u lesa, slyším každé ráno jeleny v říji, pravidelně potkáváme zajíce, kteří hopkají přes náš pozemek a když se opravdu hodně, ale hodně poštěstí, vidíme i stádo srnek, které cupitají kousek od domu.🍂

A k podzimu kromě sychravých rán a kouzel matky přírody patří pečení. Jablíčka a skořice na sto způsobů. A tak jsem letos začala s recepty dříve a zkusila obměnit naše oblíbené skořicové šneky za jablečno skořicové. No, dopadlo to tak, že jsem mále neměla co odfotit😂

#skoricovesneky #applecinamonnrolls #jablkaskorice #maminka #dnespecu #podzimnirecepty

Podzimní inspirace🍂

SOS pokračování-nechala jsem si před časem udělat barevnou typologii od slečny z UK a chtěla bych se tu s vámi podělit o výsledky, protože jste mi některé radily, abych přidala barvy, čehož si moc vážím 🙂 a proto tady přidávám další fotky-na některých jsem v teplejších barvách, na jiné ve studených, a jiná neutrální+ přidávám i tu analýzu od slečny a budu ráda za každý komentář, máte totiž vážně smysl pro detail a díky tomu jsem si některé věci uvědomila! Moc děkuji. Jste zlaté <3

❤HOLKY SOS, ale prosím jen opravdu ty, které jsou ochotné mi poradit.
Mám dlouhodobější krizi v oblečení, to už jsem tu psala, že mám pocit, že mi nic nesluší a hlavně teda moderní oblečení, no třeba mi to jen přijde.
Chtěla bych Vás poprosit, jestli byste napsaly do komentáře číslo fotky, kde si myslíte, že mi to "sluší"? Na některých jsem nemocná, tak berte s rezervou 😀 Ale asi neumím být objektivní a dětí se ptát nemůžu, pro ně jsem krásná i v pytli do popelnice, což je krásné <3 ale víme 😉 děkuji všem, kdo si udělal čas, moc mi to pomůže 🙂

Skanzen Pribylina na Slovensku. Místo, kde se zastavil čas a i když původní obyvatelé už svoje skromné příbytky dávno opustili, přesto stále cítíte, jakoby tam byli.
A tak si určitě zaslouží samostatný článek. Tohle místo si totiž zamilujete, pokud historie a staré časy jsou to, co milujete tak moc jako já❤

Procházíte se po obchodu plném módních kousků, prohlížíte si ladné figuríny, které si Vás prolíží nazpět. Rukou ukazují Váš směr i cíl a v duchu se smějí, že nerozeznáte lodičkový výstřih od čtvercového.
Ramínka a stojany jsou ověšené kousky oblečení a seřazené podle barevného spektra napříč celým obchodem. Dokonce jsou jednotlivé kousky již napárovány s vršky i spodky tak, abyste v mžiku měly celý outfit najednou.
Už jste se někdy mezi tím vším ptaly samy sebe: " Co tady vůbec dělám?!"

Já jsem totiž asi nějaký anti-fashion úkaz, jinak si neumím představit, proč módě vůbec nerozumím. Na ostatních ženách to vypadá vždycky tak krásně a elegantně, mám nakoukaná videa, na pinterestu moodboardy, teorii mám v malíčku, ale jakmile vkročím do obchodu a valí se na mě ze všech stran pruhovaná trička, pak zase černá tílka, zvonáče, capri kalhoty, sukně, šaty, vůbec nevím kdo jsem.

Nikdy jsem módu moc neřešila, to se přiznám. Nosím co se mi líbí a rozhodně bych žádnou módní policií bez ztráty kytičky neprošla, ale já fakt nevím, kde dělám chybu? Přijdu si vážně jako úplně jediná, kdo prostě nechodí trendy, nekombinuje ladně béžové odstíny a nepáruje boty s kabelkou. Nerozumím délkám, jsem prcek a navíc s figurou přesýpacích hodin, takže mi Bůh nadělil křivky i s větším zadkem a krátkýma nohama, což znamená, že většina kalhot je mi buď dlouhá, úzká a nebo těsná přes zadek a sedí v pase a nebo velká přes zadek a odstává v pase...to zase bude září fakt. Není divu, že druhým rokem nosím jenom šaty👎

Krásnou sobotu 🙂
všem moc děkuji za hlasování a teď bych ráda udělala druhý průzkum 😉
Kolik z Vás by naopak ocenilo obsah pro mámy, který by zahrnoval i tu přípravu jídla pro sebe, péči o pleť vzhledem k věku, nějaké to povídání, ale zároveň i více rodiny. Takže i recepty na svačiny-zdravé, které pro holky dělám, věci, které pro ně kupuji a celkově režim mámy, která pracuje z domu, ale má na starosti kromě sebe také pět holek, domácnost a dvě kočky 😀
Hezký víkend všem <3

Holky, ženy 😀
udělám si tu takový research a budu ráda za každý komentář i od těch, které mě nesledujete 🙂
kolik z Vás by ocenilo příspěvky s tipy na zdravá jídla včetně přípravy na týden, péči o pleť i make-up zejména pro ženy v našem věku čili-že 35+ a obecně nějaké povídání o životě ženy a mámy?
Jde mi o běžný život, ne žádný hyper, super moderní fitness blog, i když ráda cvičím a nutně potřebuju pár kilo shodit kvůli rodinné anamnéze a také se chci ale cítit líp, takže to nechci dělat jen kvůli číslu na váze, ale hlavně pocitu sama pro sebe.
Ráda bych ale svoji cestu ke zdravějšímu já sdílela hlavně se ženami v mém věku, zvlášť pokud jste někdy měly nebo máte špatný vztah k jídlu...o tom jindy 😉 a také bych ráda motivovala ženy a mámy, že věk je jenom číslo a že o sebe můžeme pečovat a cítit se krásné v jakémkoliv věku. Samozřejmě pleť moje ve 39 letech je už jiná, než maminky ve 20, i o to by to mohlo být zajímavější...a hlavně jsem máma pěti holek, celý den na nohou, kroužky, atd. takže bych chtěla sdílet i jídlo, které si chystám dopředu včetně nějakých vloček, chia pudingu, zeleniny, obědy, atd....tak mi prosím napište do komentu, kdo byste takový obsah uvítal, stačí jenom dát LIKE a nebo ❤ případně nějaký nápad a postřeh..budu moc ráda a děkuji!

Už více než rok se chystám tvořit obsah pro mámy nebo ženy, které pracují doma a nebo jsou v domácnosti.
Pokaždé, když chytím směr a inspiraci a už už se chystám jít na světlo, se stáhnu.
A tak stále jen sedím, vyčkávám až bude lepší příležitost, až zhubnu nabraná kila, až omládnu, až budu míc energie, až bude ta správná chvíle.

Pravdou je, že to, co mě drží zpět je strach. Ať se podívám na kteroukoliv stranu kolem sebe, vidím úspěšné, mladé ženy, které mají život dokonale srovnaný, ráno začínají jógou, vodou s citronem, pak cvičí, připravují zdravá jídla, mají krásný make-up a dokonalé fotky. A mezitím někde se mihnou děti buď sporadicky a nebo jsou bezdětné.
A to nemluvím jen o sociálních sítích, které už dávno nejsou na můj dosah.

Zatímco ony pečlivě plánují svůj content, chystají oběd do krabičky na pět dní dopředu a hodiny vybírají outfit, aby měly co postovat, až přijde jaro...podzim...zima.... já svůj čas trávím na farmářských trzích, nadchne mě další přístroj na výrobu těstovin, trhám s holkama šípek u nás na zahradě, nadšeně tancuju kuchyní, když se mi povedou muffiny a vyhlížím veverku, která každý rok přichází s podzimem k nám.

Můj den je plný rodiny, lásky k ní a vděčnosti, kterou cítím s každým nádechem...byly doby, kdy jsem byla nevděčná, nevážila si toho co mám, ale dnes je to naopak...vnímám změnu přírody a těším se na podzimní vůně, na cinkání rolničky, na těšení.
Sbírám anglický porcelán a sním o možnosti vrátit čas pár desítek let zpět.

Sama jsem se ztratila někde uprostřed toho "jsem máma" a "chci dělat, co mě baví." Nosit volné šaty a přes ně hřejivý svetr, který mi upletla babička...ano, jiný svetr by mi určitě líp seděl, mojí postavě, ale už by nebyl od ní...mám spojené vzpomínky s vůněmi, chutěmi, zážitky, doteky a tím vším se chci pochlubit a povzbudit každou mámu, která nemá chic život plný luxusní kosmetiky a kabelek, protože sama sebe vidí spíš u krbu s knížkou a čajem...mámu, která miluje, která tápe, která dělá dobrá i špatná rozhodnutí..častěji ta špatná...ale která vytváří teplo domova.
Místo, kde všechno opadá a zůstává jen vůně právě dopečených muffinů na plotně.

Snažím se tuhle mámu v sobě přijmout a mít ráda, i když bych měla být úspěšnější, rozhodně štíhlejší, s titulem za jménem i před a vědět, co je in a trendy, ale nevím to.
Už nikdy mi nebude 20, ani 30 a za dva roky ani 40.
ten čas je teď. Nezastaví se, ani když si to v hloubi duše někdy přeju.
Stejně jako si přeju, aby bych byla oblíbená, aby mě lidé vyhledávali, abych měla co nabídnout.

Mnohem častěji se ale cítím pravým opakem a nabídnout nemám co.

Ale jsem tady a věřím, že tohle někdo čte...jste tam někde? někdo? Kdokoliv...

Jednou možná najdu dost odvahy sednout před kameru a svou vášeň předvést světu...natočit podcast, začít zase psát blog..založit kvásek a sdílet svou lásku k přírodě...jednou možná...

Pokud i vy jste někde uprostřed tohoto světa, který se zběsile žene dopředu a nestačíte mu, nejste sami.
Počkejte na mě, já Vás dojdu a půjdeme společně.
A až nám bude pod nohama šustit listí a vánek do obličeje...až cestou sníme ty muffiny, které jsem dopekla a schováme se před deštěm pod strom, pak možná bude naprosto jedno, že nejsme trendy, ani chic...ale mnohem důležitější bude, že "jsme".

S láskou,

Monika <3

Po tolika letech diet a odpírání jsem se rozhodla, že nemá smysl chtít dosáhnout původní váhu.
Mít zase dvě a půl kila stejně není realistické.😅

#zanormalnimamy#ctyricetneniduchod#maminka#dietyjsounaprd

"Dnes slavím své 39. narozeniny 🎉 Poslední rok před velkou čtyřicítkou! 😅 Cítím se nesmírně vděčná za všechno, co v životě mám – za zdraví, za všechny krásné okamžiky a za lidi, které miluji a kteří milují mě. 💕 Každý den je dar a já jsem vděčná za každou chvíli, kterou mohu strávit s těmi, které mám ráda. Těším se na to, co tento poslední rok před 40 přinese! 🥂 Děkuji vám všem za lásku a podporu, kterou mi dáváte. 💖 #vděčnost

#narozeniny#dnesslavim#39today#skoro40#maminka#maminkacz#bytmamou#miluji#dekuji

Karamelová, našlehaná káva🌟lépe známá jako káva Dalgona, je báječná a zároveň dobře vypadá. A já tu pro vás mám dnes recept na verzi s karamelem🫶🏻

☕️Ingredience
• 2 lžíce instantní kávy
• 2 lžíce bílého cukru
• 2 lžíce vroucí vody
• karamelový sirup
• mléko nebo smetana ve sklenici s ledem

✨Do mísy přidejte instantní kávu, cukr a vroucí vodu a šlehejte na středním stupni pomocí mixéru nebo napěňovače kávy. Pomalu se ztrojnásobí a změní se v konzistenci, co vypadá jako šlehačka. Čím déle budete mixovat, tím bude tužší, takže je jen na vás, jak tuhé to chcete mít. Mezi 2-4 minutami je tak akorát.

Ve sklenici smíchejte led s mlékem (nebo smetanou), přidejte karamelový sirup podle chuti a navrch přidejte vrchovatou odměrku našlehané kávy.

Ozdobte karamelem nebo posypte třtinovým cukrem a vychutnejte si. ✨👌

#ledovakava#kavadalgona#karamelovakava#summercoffee#summerdrink#leto#letnirecepty#mama#maminkacz#mamavdomacnosti#materska

Na venkově to pro městskou holku není úplně jednoduché. Prvotní nádech romantiky vystřídal každoroční nájezd mravenců a nález vosích hnízd přímo pod terasou. Ještě pěkně v teple uprostřed městského bytu bych se tomu zasmála a mávla nad tím rukou, však to patří k venkovu! Jenže tváří v tvář realitě drobného hmyzu, který se každý rok s pevnou pravidelností vrací k námi domů, už tak pozitivní nejsem.

Začínám ale pomalu přivykat, že nás v domě nebude jen sedm a dvě kočky, ale pár desítek (ne)chtěných mini obyvatel k tomu. Budiž mi útěchou, že po nich nemusím ani prát, ani poslouchat, že jim tohle a tamto nechutná a už vůbec se nemusím trápit tím, jestli mají vyčištěné zuby a PROČ je opravdu už teď nutné jít spát!

Něco mi říká, že jestli jsem někdy na maličkou chvíli měla pocit, že  se nudím, tady mě to přejde raz dva.

Tak krásný nový týden <3

Je to náročné, protože nám na tom tolik záleží.

Je to náročné, protože se stále učíme, den za dnem. Je to náročné, protože neexistuje žádný návod, a tak zkoušíme všechno možné, co by mohlo fungovat.

Je to náročné, protože se nevyspíme. Je to náročné, protože se bojíme. Někdy opravdu hodně.

Je to náročné, protože si nenajdeme/nebo prostě někdy nemáme čas na sebe. Je to náročné, protože ztrácíme přehled o tom, kým jsme hlavně kým jsme byly.

Musíme si jen připomenout, že máme vydržet, dělat, co je v našich silách, a být na sebe hodné. To potřebujeme ze všeho nejvíc.

Protože každá z nás bez rozdílu, jsme pro naše děti těmi nejlepšími maminkami. 🤍

#mamavdomacnosti#maminka#maminkacz#bytmamou#motivacepromamy

Tolik vděčnosti, kterou cítím za poslední dobu by vydalo na samostatnou knihu. Vděčnost za naprosto obyčejné věci. Možná právě kvůli tomu, co se kolem naší rodiny za poslední týdny děje.
Přivezli jsme si nemocného kocourka z hlídacího hotelu a dnes s ním jedu na čtvrtou dávku antibiotik. Opravdu snad jen díky modlitbám je na tom skoro úplně dobře. Na rozdíl od kamaráda, který tam s ním v tu dobu také byl a který se léčí skoro dvakrát tak dlouho, s nejistým výsledkem.

I u nás jsou dny, kdy opravdu jedu nadoraz. A mám strach, jak to zvládnu. A taky mě to někdy semele, jako každou z nás. Nejsem máma superhrdinka, jsem jenom máma. A manželka. Manželka muže, který každý den tvrdě pracuje, aby nás zajistil. Nehledí na sebe, ani na své problémy a tak se i já snažím pracovat stejně tvrdě tady doma.
Dnešní společnost vnímá ženy v domácnosti jako novodobé otrokyně, podřízené mužům a opravdu nás často vykreslují jako Nanynky, které kolem svých mužů běhají, zouvají jim boty a zapínají knoflíky u košil. Jakoby jejich muži byli nesamostatné děti.

Měla jsem často problém vnímat samu sebe jinak, ale dnes už vím, kdo jsem a co dělám a bez ohledu na pokřivené, patetické a snad občas i závistivé poznámky ostatních žen, jsem tam, kde mám být.

A tak i když jsou poslední týdny hektické, jsem vděčná. Jsem vděčná za každou pračku prádla a že ho máme hodně 🙂 Protože to znamená, že máme oblečení, které můžeme nosit.
Jsem vděčná pokaždé, když zapnu myčku nádobí a čisté z ní vyndáme. Protože špinavé nádobí znamená, že naše rodina má dostatek jídla.
Jsem vděčná za plnou lednici, protože to znamená, že máme to, čeho se mnohým na světě nedostává.

Dnešní řádky jsou nám všem. Všem mámám, tatínkům, každé rodině, která občas bojuje, aby vydržela a přežila další den.
Je snadné cítit se, že je toho až moc. Že už to nezvládneme. Že běžíme maraton, i když máme sílu na to jen jít.
Než doběhnete cílovou pásku, která je možná až támhle za tím hrozivým kopcem, zkuste být vděční. Za to co máte už teď, za ty, kteří běží s Vámi.
A vydržte.

S láskou,

Monika❤

Byly doby, kdy jsem si říkala, že až vyrostou a budou velké, bude to všechno snazší. Mýlila jsem se. Nejenom, že to není vůbec lehčí, ale nebojím se o ně ani o trochu méně. Možná spíše naopak. Protože už to nejsou nemotorná miminka, ale zvídavé bytůstky, každá tolik jiná a svá. Dnes mě při každém zakašlání píchne u srdce, jako před lety. Děsím se toho, že budou muset zůstat v nemocnici byť na jednu noc. Vím, že v tu chvíli tam s nimi zůstane kousek mě samotné.
❤
Občas si říkám, že doba, kdy jsem psala tento blog je dávno pryč a moje slova už nejsou potřeba. Většina z Vás, mých věrných čtenářek/čtenářů, už má děti větší a starší a tak nás nespojují noci, kdy jsme se snažili společně uspat naše uzlíčky štěstí a modlili se za každou byť jen půl hodinu spánku.
Ale pak se na ty svoje lásky podívám a vidím, že často prožívám bezesné noci i dnes a přitom tolik jinak.
❤
Jako mámy se už nikdy nezbavíme strachu ani starostí, vždycky nás píchne u srdce s každým au, zlomeným srdcem i zklamáním, protože život už je takový a nepřináší jen pěkné věci.
Zatímco dnes nemusím měnit plenky každé tři hodiny a popojíždět kolébkou sem a tam, musím vysvětlovat, radit a být tady připravená, když si pro tu radu chtějí přijít. A když o ní nestojí, držet je alespoň za ruku a vyčkávat na chvíli, kdy bude potřeba mámino objetí. To, které je ze všech objetí nejsilnější.
❤
Dnes tedy malá připomínka pro nás všechny. I když už jsou velké, větší, stále nás potřebují. A ještě více, než kdy jindy.
S láskou,
Monika ❤

@vlaxyz za prvé se omlouvám za smazaný komentář, ale někdy prostě nechci číst útoky na sebe zvlášť, když se tu otevřu.
@janedv
@esterka610
Dřív to tu bylo tak pěkný, milé prostředí, vkusné komentáře, i kritika...Té se nikdo nebrání, ani já ne. Nečekám, že se bude každému líbit, co píšu ani styl, jakým píšu, ale tak proč to komentujete? A co hůř, když Vám to vadí, proč to čtete a ztrácíte tím čas? To přeci nedává smysl.
Víte Vy co? Máte pravdu. Snažila jsem se být milá, ale upřímně? .Ne, nemusím si nechat všechno líbit jenom proto, že jsem veřejná osoba. Nemusím to přecházet, ani to číst. Komu by se to líbilo, když napíšete něco osobního a někdo naprosto cizí se Vám vysměje? Proč?

Nechci vyznít, jako že si stěžuju nebo že píšu "sluníčkově"-ani nevím, co to znamená, tak mi to někdo prosím vysvětlete do komentáře. Ale pokud to tak někdy vyznělo a pokud jsem se tím někoho dotkla nebo ho urazila, tak mě to mrzí, to jsem neměla v úmyslu.

V životě by mě nenapadlo, že se osobně setkám s lidskou zlostí a frustrací takhle napřímo. Co vede lidi k tomu, že si sednou a píšou takové nesmyslné komentáře a snaží se druhého zesměšnit a ublížit mu? Proč prostě nenapíšete něco smysluplného a k věci? Já se nad tím ráda zamyslím, okomentuju to...ale když napíšu něco osobního, evidentně se mě to dotýká, to je problém alespoň ze slušnosti to nechat být? Nelíbí se mi to,= ale nebudu se ještě trefovat?
Kdyby to alespoň mělo přínos, smysluplný komentář, ale Vy prostě máte jen za cíl někoho naštvat nebo mu ublížit. Myslela jsem si, že jsme tu dospělé a ženské k tomu. Tohle fórum by mělo být přeci pěkným místem, ale kolik lidí mi píše SZ, že je to tu hrozné, plné frustrovaných k.... a já tomu nevěřím a pořád sem přispívám. Fakt se sama sobě divím.

Nemyslím si, že to mám ani já, ani vy zapotřebí.

Až zase jednou budete sledovat patnáctivteřinové video nebo dívat se na něčích dvacet centimetrů naklizeného čtverečku, chci, abyste se zamyslely.
.
Nad tím, jak moc skutečné to je. A jak moc skutečné, to je u Vás doma. Se všemi drobky, fleky od sirupu na stole, dřezem s nádobím ještě od snídaně a prachem na poličce.
Ne, nebudu Vám tu dnes psát o tom, že mít doma nepořádek je naprosto fajn, a že "šťastné dítě=bordel v bytě." I když možná trochu jo.
Ale pokud jste uklízecí typ, jako já, tak Vás tohle všechno může děsit. Hlavně se děsíte toho, proč nedokážete mít perfektně naklizeno, jak byste si přála, i když by to mělo být jednoduché, že? Každý to přeci zvládá.
.
Tak já vám řeknu, že já to třeba nezvládám.
A taky Vám řeknu, že nepořádek kolem Vás nevypovídá vůbec nic.
Nepořádek, je jen nepořádek. Je přirozený. Je součástí našich životů i našich domovů. Protože v nich žijeme, protože i my jsme skuteční. Dýcháme, smějeme se, jíme, chodíme po podlaze, saháme na kliku a okna, cpeme se oblíbeným popcornem na sedačce.
.
Žijeme tu. Tohle je náš domov.
Nepořádek, drobky, neumytá okna i prach tam někde v rohu nevypovídá nic o tom, jaký jste člověk a už vůbec neznamená, že jste špatná máma. Jenom proto, že máte plný dřez nádobí a koš s odpadky je pootevřený, protože už včera jste ho chtěly vynést.
.
Nepořádek je jen nepořádek. Jsou to jen věci. Drobky se zametou, prádlo poskládá, sirup utře a odpadkový koš vynese. Je to jen nepořádek. Nemá žádnou váhu ani hodnotu.
.
Já chci vidět domovy a místa, kde lidé žijí. Kde je normální, že musíte vyklepat sítko se zbytky jídla, kde je normální, že máte zapatlanou zeď v předsíni, protože namalovat ji na růžovo byl s pěti dětmi bezva nápad.
Kde je normální, že máte špinavé víko od koše, protože jste tam špatně hodila víčko od jogurtu.
Kde je normální, že jsou kapky na zrcadle.
Kde je normální, že je občas nutné vysát příborník, protože vůbec nechápu, jak tam se drobky můžou dostat?
.
Jsou lidé, kteří se dívat nechtějí.
Chtějí vidět dvacet centimetrů naklizeného čtverečku a jeho úklid, který je stejně nesmyslný, jako předstírat, že v domě s dětmi a kočkami, je to jako z magazínu o bydlení. I s tou béžovou sedačkou, bílými polštáři a sněhově bílým nábytkem.
A jedním fíkusem v rohu.
Neožraným od kocoura. Div je, že to přežil. Kocour ne fíkus.
.
Protože já chci. Chci vidět domovy a další mámy, které to nemají všechno srovnané, které nemají naleštěný stůl ani podlahu a u kterých najdete, stejně jako u nás, kočičí chlupy v rohu. Vůbec nesejde na tom, jak moc a často zametáte, jak moc a často berete hadr do ruky a utíráte a utíráte.
Protože domov je od toho, abyste v něm žili, abychom my v něm žili. Smáli se, brečeli, radovali se, vařili jídla, která milujeme a sdíleli vzpomínky, které nám v paměti zůstanou víc, než uklizená podlaha.
.
Vím, že se to teď říká často, stejně jako oblíbené "body positivity a minimalismus", ale když se někdy večer zamyslím nad tím, co se stalo ten den, vidím všechno možné, jen ne ty kočičí chlupy v rohu. I když tam stále jsou, protože s dlouhosrstým kocourem a kočkou, prostě budou. Už mě to neděsí, i když jsem puntičkář, protože ty chlupy opravdu nikam neutečou. Ale mohly by mi utéct vzpomínky na ty chvíle, které jsme tu strávili. A to nechci. Ani vy to nechcete.
.
Takže až zase příště uvidíte něčích dokonalých dvacet centimetrů v domě a budete mít pocit, že kolem Vás je pořád nepořádek a že to děláte špatně, vzpomeňte si na mě. Protože děláte všechno dobře, děláte všechno tak, jak můžete nejlíp. S dětmi, únavou, prací, v domě nebo v bytě...i s tím dlouhosrstým kocourem, který se rozvaluje na koberci a zlomyslně pouští další chlupy. Nemám mu to za zlé a ať už je u Vás tím kocourem cokoliv nebo kdokoliv, ani Vy nemějte.
Já tu jsem, stejně jako Vy a snažím se každý den. Protože tak to my mámy děláme. Ať už jsme kdekoliv, ať už jsme jakkoliv unavené nebo smutné.
A tak doufám, že i u Vás doma se žije, miluje, hádá, brečí a směje. I s těmi kočičími chlupy v rohu.
S láskou,
Monika ❤
IG: @mamaholciciparty

🎈 SKUPINA VYTVOŘENÁ🎈

Krásné pondělní ráno 🙂

Pro ty, kdo vědí-vy víte 😉 pro ty z Vás, které třeba ne a rády by se připojily.
Založila jsem skupinu pro všechny maminky, které rády budují domov s láskou, tvoří, pečou, vaří, inspirují nebo se chtějí inspirovat od ostatních. Chtěla bych, aby to byla příjemná komunita žen, které se podporují, neodsuzují a společně sdílejí radosti i starosti všedních dnů.

Protože já sama jsem žena v domácnosti, je to zejména pro maminky, které také jsou doma, pracují z domu a máme společnou cestu. Pokud navíc jako já, milujete všechno retro a vintage, budeme si hodně rozumět 😉

Rády ale uvítáme i maminky, které pracují mimo domov, jen prosím buďme k sobě slušné, naslouchejme si a respektujme, že máme každá jiný příběh a jinou cestu.

Pokud jsem zapomněla poslat žádost některé z Vás, přidávám odkaz zde 🙂
https://www.modrykonik.cz/group/9084/

Už se na Vás všechny těším <3

Zdravím Vás po dlouhé době a upřímně, ani se mi nechtělo do on-line světa vracet. Už si ani nepamatuju, kdy jsem něco napsala a nesetkala se pod mým postem s nějakým rýpavým komentářem od neznámého člověka, který měl potřebu vyjádřit názor, který nikoho nezajímal. A tak jsem toho nechala. Jenže čím déle jsem pryč, tím víc mi dochází, že to není v pořádku. Nemusíme počítat s troly, ani s pomluvami, ani s negativními komentáři, jenom proto, že sdílíme cokoliv veřejně. A těm, kteří je píší, nikdo nedal právo se takhle vyjadřovat.
❤
Před pár dny jsem se stala členkou skupiny žen, které mají rády retro módu. Víceméně 1940-1960. Dneska jsem se dozvěděla, tedy nejen já, ale i my ostatní, že většina skupiny jsou moderní ženy, emancipované feministky a že tam "nepochodíme". My, které jsme doma, s dětmi, bez dětí, pracujeme nebo pleteme, to je koneckonců jedno. Nikomu do toho, jak žijete nic není. Nikomu nemusíte předkládat účty, snad jen tomu nahoře, pokud v něj věříte a i to je vaše věc. Já sama jsem doma, muž je úspěšný, často cestuje na dny nebo týdny a na mě je chod domácnosti a starání se o dům a našich pět holek. Už jsem unavená z toho, že je to nemoderní, že jsem za "hloupou" slepici, která peče, šije a poskakuje doma v podpatcích. Neposkakuju. A peču občas ráda. To je fakt.
❤
Mám se stydět za to, že nechodím do práce, protože cokoliv bych vydělala by byly drobné a navíc by to celý chod rodiny zkomplikovalo? Mám se stydět za to, že se ráda oblékám žensky do šatů a sukní? Za pár let mi bude 40 a mám pocit, že jsem se celý život za něco styděla. Hlavně za to, že jsem úplně jiná, než většina lidí a žen v mém okolí.
❤
Ale taky vím, že Vás(ty které mě sledujete rády a tímto zdravím sestřičku z dentální kliniky 🙂/ tu je dost. A s Vámi chci sdílet svoji cestu, svůj život. Proto dnes večer založím soukromou skupinu, do které budou moct jen ženy, které to mají podobně jako já. Ženy, které se nestydí za to, že pracují z domu nebo třeba jsou doma, ale nepracují, prostě rády vaří, pečou, pletou, malují nebo jezdí na koni, to je jedno. Založím skupinu pro ženy, kde se můžeme inspirovat, povzbuzovat, chápat a být si přítelkyněmi. Soukromou proto, aby nám tam bylo hezky, cítily jsme se v bezpečí a nemusely jsme poslouchat nějaké rýpavce, kteří se nudí a potřebují ventilovat svoje frustrace 🙂 Skupina bude i pro maminky, které chodí do práce, ale prosím, buďme k sobě tolerantní a chápavé. Neříkejme si věty typu: " Kdybych byla celý den doma, taky bych zvládala to a to..."
❤
Možná jsem naivní a v dnešním světě opravdu úplně mimo, ale věřím, že jsou tu ženy, maminky, které se rády podpoří, a že nám tam bude pěkně. Kdo by se chtěl přidat napište mi komentář tady s ❤ nebo zprávu a já Vás do skupiny přidám.
Snad se tam s Vámi uvidím 🙂😉

Monika

Za naši rodinu vám přejeme krásné a klidné Vánoce. Dnes jsme byli zapálit svíčku nejen za naše blízké, kteří s námi už nejsou, ale i za ty, kteří přišli o život nedávno. Dávejte na sebe pozor🫶🏻
MŮJ IG: @mamaholciciparty

#veselevanoce #krasnevanoce #holynight #merryandbright #milujuaděkuju #rodina #mama #maminka #maminkacz

Vzpomínáme💔 V době, kdy celý svět oslavuje Vánoce se náš svět zastavil. Už poněkolikáté.

Další tragédie. Další zbytečně ztracené životy. Mladé životy. Věnujme jim tichou vzpomínku a nejen jim. I těm, kteří po nich zůstali. A my, obejměme naše nejbližší. A buďme vděční. Za všechno. za to, že tu jsme.

#vzpominame#obetistrelby#budmevdcecni#tragedie#jsmesvami

🎉🎁 VÁNOČNÍ EBOOK 🎁🎉ZMĚNA LINK JE I ZDE

pro ty z Vás, kteří to přehlédly, vyrobila jsem letos takový Vánoční Ebook s tipy na úklid, vánočními aktivitami a oblíbenými recepty. Ty z Vás, které o něj projevily zájem, prosím pošlete mi emailovou adresu do zpráv, pošlu Vám ho dnes večer jako PDF. A ty, které by ho ještě chtěly, pošlete mi zprávu také

Ať se líbí a hlavně ať zvládneme ten předvánoční shon i radosti co nejvíce v klidu a pohodě.

Odkaz na EBOOK zde:
https://heyzine.com/flip-book/149015d42d.html

Monika
Můj IG: @mamaholciciparty

TAK JEŠTĚ V ČESKÉ VERZI, pro ty, co si přály 🙂

VÁNOČNÍ TAPETY A KALENDÁŘE 🎉

Posílám Vám vánoční tapety a kalendáře, které jsem vytvořila. Doufám, že se Vám budou líbit. ❤

Monika
IG: @mamaholciciparty

Krásné úterý ,

blíží se Vánoce a ty jí naprosto Miluji. Jako vážně a hodně. Ale i když je miluji, je to přeci jen náročné období, abych všechno stihla připravit, trochu poklidit a také k nám tradičně přijíždí rodina na slavnostní oběd.

Tak mě napadlo, neuvítal by někdo takový Christmas plánovač s aktivitami, takový Adventní kalendář? Kde byste našly týdenní výzvy-co uklidit a postupně připravit na Štědrý den. Také nějaké oblíbené recepty (já třeba budu chystat Gingerbread granolu jako dárek a nějaký alko i nealko drink na Vánoce, prkénko na Štědrý den i takový brunch).

tak mi dejte vědět, pokud byste měly zájem. Já ho připravím a pošlu Vám ho 🙂

Monika

Pokud Vám to ještě dnes nikdo neřekl a já vím, že zřejmě ne, jste úžasná a musíte si to teď říct hlavně sama sobě.
Protože i když se nám občas chvály od ostatních dostane, stejně se na sebe při pohledu do zrcadla ani nepodíváme.

Odvracíme zrak, protože co v něm občas vidíme, se nám nelíbí. Léta stejně jako smích, pláč a všechny okamžiky se nám do našich tváří vpisují rychleji, než bychom si snad přály. A najednou stojíme u zrcadla, díváme se na tu osobu v něm a chceme se zeptat, co se s ní stalo? Kam se ztratila?
Přitom ona je pořád tady. Vy jste pořád tady.

Pod rozcuchanými vlasy. Pod legínami, které v koutku duše možná proklínáte. Pod unavenou tváří bez make-upu.
Pod tím vším nádobím ve dřezu. Pod tím vším pláčem a záchvaty vzdoru. Pod tou kopou prádla, které se trčí v rohu. Pod každou hádkou mezi nimi, pod každou probdělou nocí, pod každým dojetím i svraštělým čelem, když Vaše ruka zabloudí na teplé čelo.

Všude tam jste. Vím, že tam jste. A chci, abyste se dnes do toho zrcadla podívala. Ne, na tu osobu tam. Ale na sebe. S láskou, s vděčností, s maličkou pýchou. Protože máte být na co pyšná.
Já na Vás jsem. Na nás všechny. ❤
Dobrou noc.💋
IG: @mamaholciciparty