Těhotenství a život s miminkem ve 20ti letech

Před rokem jsem studovala v prváku na VŠ a s přítelem jsme si užívali každý víkend na party. Jezdili jsme do Prahy, Brna, nebo jen do okolních klubů u nás v okolí.

V 15 jsem začala brát antikoncepci a s ni se mi vrátil ekzém, na který jsem trpěla jako malá. Proto jsem se v 19 rozhodla prášky vysadit a zkusit, jestli to nepomůže.

Jeden večer jsme byli s kamaradama v hospodě a oslavovali kamarádky těhotenství. Byla jsem si jistá, že přesně v tuhle dobu otěhotnět nemůžu, ale..

Za měsíc a pul jsem si začala všímat ranních nevolnosti, které trvali asi 2 týdny. Jak to přestalo, už jsem to nechala být. Po 2 měsících jsme si s přítelem psali, že už jsem to dlouho nedostala. Byla jsem nemocná, tak zajel do lékárny pro tehotensky test. 

Jelikož jsem si ho dělala i jen tak pro klid na duši o měsíc dřív, šla jsem s klidem na záchod. Když jsem viděla dvě čárky, usmala jsem se s pocitem, že není možný, abych JÁ byla těhotná. Udělala jsem druhý test a zase dvě čárky.

Leželi jsme s přítelem v posteli a nevěděli , co dělat. Šli jsme to dolů říct našim. Strašně jsem se rozbrecela a našim hned došlo, co se stalo. Taťka zalezl do koupelny, kde brecel, protože jeho "malá" holčička je těhotná. Mamka semnou komunikovala v pohodě a bez rozmysleni jsem řekla, ze chci jít na potrat. Objednala jsem se za 5 dnu k doktorovi. Přítel se semnou nebavil a doma jeho mamce brecel, že by si to chtěl nechat. Já doma brečela hotová, co se to stalo. 

Za 5 dnů jsem šla s přítelem k doktorovi. Přišla jsem do místnosti na UTZ a rozbrečela se mu, kvůli čemu jsem přišla. Udělal mi vyšetření a já poprvé viděla naši malou fazolku 💜 (8tt) Šla jsem do čekárny za přítelem rozhodnutá, že si to nechame. 

Ten pocit jak se mi ulevilo, když jsem se takhle rozhodla nejde popsat! Předtím jsem celé dny brecela a teď jsem se jen smála.

Celých 9m pro mě bylo úplně pohodovych až na ty pribrana kila😂 Po te přišel porod s komplikacemi, kdy to skončilo sekcí(viz článek porodu)

Můj první kontakt s malou už si ani moc nepamatuji, kolik jsem v sobě měla prášků. Jen vim, jak jsem se do ni totálně zamilovala a jak byla nádherná.

Po 4 dnech jsme šli domů, kdy malá přibírala víc než ukázkově.

Tím jak jsem byla v porodnici čilá, jsem to doma schytala. Jen co jsme přijeli, nemohla jsem si bolestí ani sednout ke kojení, jak mě bolela jizva. Přítel zajel koupit kojící polštář a já 10 dnů vylezla z postele jen do sprchy nebo na záchod. Moje tělo nepřijímalo stehy a já při každém vstávání brečela bolestí jak malé dítě. 

Přítel celé noci vstával k malé, prebaloval ji a jen mi ji nosil na kojení (je to fakt ten nejlepší táta!). Asi 8.den po porodu k nám přišla babička( byvala sestra) a říkala, že mám jizvu fakt divnou (já se fakt bolesti nemohla ani hýbat). Ještě ten večer mi jizva na jednom místě trochu praskla a vytíkala z toho čirá tekutina. Vymačkala jsem to a přišla ÚLEVA. Mohla jsem se konečně zvednout! Ale jizva zase nabobtnala a takhle to šlo pořád dokola. Nakonec jsme jeli na pohotovost,kde mi nic moc neřekli, jen ať to vymačkavám a takhle to trvalo asi 2 týdny.

Od té doby jsem se stala mamou na plný úvazek💜 Naše zlatíčko spí asi od jejího týdne celou noc.

Je to necelých 6m zpět, kdy jsem si domů přinesla MIMINKO. Miminko které pořád spinkalo, dělalo pomalé pohyby a byl to prostě drobeček.

Když se na mě poprvé usmala, zamotal se mi celý svet. Tak jsem se na ten den těšila a on přišel 🙂 

Každým dnem pozoruji na naší slečně nové a nové pokroky. Když si prohlizim fotky z porodnice, fňukám, jak byla malinka. Nikdy jsem si neuvedomila, jak rychle ten život utíká, jen na miminku si toho člověk všimne. O 6m později tu mám holčičku, která se klepe když vidí někoho jist, sní toho tolik, že čekám kdy zblajzne i mě... Pořád se směje, piští, křičí "tatata mamama bababa", je rychlá že to nedokážu ani zpozorovat a je to už velká 7kg ženská. 💜 za svoje rozhodnuti mít miminko jsem nejšťastnější. Vlastně bych se nemohla rozhodnout jinak, ty pocity byly hrozný. Všichni se smali, že zrovna já budu máma.

Trochu lituju, že jsem tak trochu vzdala kojení ve 3m. Sama doktorka říkala, že malá přibírá víc než by mela, ale jak přišla první krize a malá po jídle brecela, bála jsem se, že je hladová. Po týdnu trápení jsem ji zkusila dat Nutrilon a byla spokojená. Samozřejmě to vedlo nakonec k úplnému konci kojení:(.

Ale můžu říct, že jsem dobra máma a klidně bych měla dětí sto! Nikdy jsem nebyla šťastnější a pyšnější než jsem teď 🙂