Jelikož jsem od narození druhého potomka v jednom kole a chvilky klidu využívám k jiným činnostem, zatím nebyla příležitost k napsání příběhu o tom, jak se nám do života vetřelo druhé dítě. 

Dítě číslo dvě v plánu bylo, ale ne tak brzo po sobě, ale co už, prostě chyba v kalkulaci 🤗, takže mají naši drobci věkový rozdíl 1,5 roku.

Celé těhotenství bylo v pohodě, opět jsem však skončila na dietě a inzulínu proti cukrovce, ale tentokrát jsem na to byla už psychycky připravená. Po předchozím císařském řezu jsem chtěla zkusit rodit klasicky, leč nesplnila jsem všechna kritéria pro takovou možnost a jedním z nich byl odhad váhy miminka (těsně před porodem tak max 3 kg, no a my měli odhad už 3,8 kg), takže jsem si prostě zvolila datum plánovaného císaře a tentokrát jen v částečné narkoze. 

Den před porodem jsem nastoupila na gynekologické odd. a strávila příšernou noc hledáním vhodné polohy na té jejich neskutečně tvrdé betli. V šest ráno budíček, žádná snídaně (poslední jídlo byla večeře), ještě nás nahnali na monitor a pak příprava na operaci. Sestřičky ruce studené, do každé ruky jsem dostala kanylu, a cévka jim dala docela zabrat. Cestu o dvě patra výš jsem absolvovala nahá pod peřinou - dost nepříjemný pocit. Na sále jsem samozřejmě klepala kosu, jaká je tam vždycky zima. Napíchnutí spinálky bylo nakonec to nejmíň bolestivý ze všech těch příprav. Pak mě celou zarouškovali a čekalo se až anestezie zabere. Necítila jsem nic, jen nějaký tahání a škubání a přesně tu chvíli, kdy mi těch 4,37 kg živé váhy vytáhli z břicha, to byla paráda. Těch pár minut bylo úžasných, ale přípravy a pak následné sešívání bych klidně mohla prospat. 

Syna mi ukázali na sále a pak jsem ho viděla až druhý den, co jsem mohla vstát (první jídlo po porodu byl oběd druhý den). Měl hodně nízkou hladinu cukru, tak musel být na kapačce. Já pak taky dostala glukózovy roztok, páč mi taky klesal cukr, ale sestra to nastavila na nějak rychle, takže to do mě zahučelo a bylo mi pak trochu divně a mdlo. 

Jako jeden z příšerných pocitů si z toho odnáším těch pár hodin po porodu, než mi břicho a nohy přišly k sobě. Celou dobu mi hlavou běželo, jestli se takhle cítí vozíčkáři, ta bezmoc, když člověk necítí nohy, toho je při celkové narkoze člověk ušetřen. 

23.10.2017 se nám narodil druhý syn Dominik s váhou 4.37 kg a 49 cm.

Paráda je, že všechno, co jsem se u prvního musela učit za pochodu, jsem u druhého dělala levou zadní a i to vplutí do běžného domácího režimu bylo jednodušší.