Můj porod snů 🙂

Měla bych asi začít tím, že jsem v pondělí 22. září byla poprvé v poradně u své PA. Vyšetřila mně, dostala jsem veškeré informace ohledně porodnice, ukázala mi porodní sál, čekací pokoje a také jsem dostala dokumenty, které byly potřeba vyplnit k porodu. Nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit dřív, i když já vnitřně cítila, že to dřív bude. Jen jsem netušila, že  hned druhý den , v úterý ráno 23. září vstanu z postele, ucítím mokro a jak mi něco teče po nohou. V tu chvíli první co mně napadlo bylo, že jsem se počůrala! Termín porodu byl 14.-15. října. Říkala jsem si, že to nemůže být plodová voda!!?  Byla jsem v 37+2tt. Další myšlenka byla, nepanikař 😀  Byla jsem sama doma a než jsem zavolala manželovi, čekala jsem co bude…Přijdou kontrakce? Bude ze mě dál odtékat voda? Šupla jsem si vložku mezi nohy a v klidu se nasnídala, vyplnila papíry, bohužel jsem nestihla dát ověřit oddací list. Tašku do porodnice jsem měla zabalenou, takže zbývalo přihodit bačkory a zavolat manželovi, že je to tady. Mezitím jsem volala PA Verču a mojí milované sestřičce, zkušené matce, jestli je to ono 😀  No a bylo…

Manžel  hned nechtěl věřit, když jsem mu volala, ale jak jsem ho přesvědčila, že fakt nežertuju, obvolal celou rodinu, kdo u nás bude jako první ať mě odveze a on, že tam dorazí. Do půl hodiny přijel švagr a jelo se. Na Bulovce už o mně věděli. Udělali mi vyšetření, paní doktorka se snažila o Hemiltna, ale kromě toho, že mi odcházela plodová voda, nic nenasvědčovalo tomu, že budu rodit. Čípek nezkrácený! Nezbývalo nic  jiného než čekat. Na čekacím pokoji jsem strávila 2 dny. První den a noc byla výživná, protože jsem slyšela všechny porody za 24 hodin. Byl to docela očistec a já se duševně připravovala na nejhorší, na největší bolesti v mém životě a byla jsem připravená opravdu na všechno.  Po dobu kdy se nic nedělo ( myšleno, žádné bolesti) , mi zavedli  dvě vyvolávačky, dělali mi monitory a hlídali jestli je malá v pořádku, čípek se pomalinku zkracoval, ale to čekání na to kdy to přijde bylo nekonečný. Moje PA Verča, opakovala „ Trpělivost, buď trpělivá, ono to příjde“. Snažila jsem se o to, jak nejvíc jsem mohla. Být v klidu a trpělivá, zrovna já! 😀 Ve čtvrtek ráno mi zavedli poslední 3. tabletku a kolem půl 9 ráno jsem začala cítit menší, jako by menstruační bolesti. Další vyšetření ukázalo, že už je to konečně na dobré cestě a dopoledne určitě porodím.  Celá rodina byla dva dny jak na trní 😀 Konečně jsem mohla napsat UŽ RODÍM 😀

Silnější kontrakce jsem měla cca od 10ti hodin a Verča (PA) mi konečně sdělila, že rodím  a ať volám tatínka. Vše bylo najednou tak rychlý, že jsem v to ani nedoufala. Manžel dorazil do půl 11 a to už porod opravdu začal. Celou tu dobu mně držel za ruku a když jsem zrovna neměla kontrakce tak mi podával vodu. Z toho funění jsem byla vyprahlá jak Sahara a skoro jsem se uchlastala 😀 Samotný porod trval půl hodiny, prý jsem třikrát zatlačila a malá byla na světě. Byl to ten nejkrásnější moment v mém životě. Hned mi jí položili na prsa a já v tu chvíli pocítila takovou lásku a štěstí , že se to nedá popsat. Naše Marianna se narodila 25.září.2014 v 11:03 minuty. Měřila 46cm a vážila 2830 gramů. Náš malinký uzlíček té největší lásky.

Jsem pyšná na sebe, že jsem to zvládla tak v pohodě a bez jakýchkoliv analgetik. Že to šlo hladce a naše Mariannka šla na svět přirozenou cestou a bez komplikací. Byla jsem hrdá na svého muže, když jsem ho poprvé viděla držet malou v náručí, bezprostředně po porodu. Nikdo v životě už mi nevezme to , jak něžně se na mě a malou díval. Byla jsem v totální euforii a tím , že byl porod rychlý a trval i s bolestma 3 hodiny, jsem měla energie na rozdávání. Plakali jsme štěstím a užívali si ten pocit, že už jsme konečně tři.  Že to máme za s sebou…

Opravdu velké díky, patří mé PA Verče, která byla fakt skvělá a přála bych každé rodičce, aby měla před porodem i během porodu takovou péči  jako jsem měla já!  Během kontrakcí se mnou dokonce tančila 😀 Sice to bylo bez hudby, ale opravdu mi to pohupování ze strany na stranu moc pomáhalo. Vedla mě, říkala mi jak mám dýchat, kdy tlačit, kdy počkat, abych se zbytečně nevysilovala a moc mi pomohlo jak byla klidná a optimistická. Naprosto jsem jí důvěřovala !

Můžu říct, že můj porod byl krásný, dojemný a nad očekávání rychlý. Jasně, bolelo to, ale v momentě, kdy jsem malou poprvé držela v náručí , jsem na všechno zapomněla.  A opravdu to nejsou jen slova…

Klidně bych si to zopakovala znovu a kéž by mi někdo zaručil, že to podruhé bude probíhat stejně 😀