Jak přišel Samuelek na svět 🙂

Na úvod bych chtěla napsat, že porod byl pro mě neuvěřitelný zážitek. Jelikož jsem měla porod neuvěřitelnou rychlovku tak na něj vzpomínám hrozně ráda.

05:00 - pondělí 26.8.2013

V 5:00 ráno jsem se šla vyčůrat (jako obvykle a samozřejmě už po 4 za noc) a jen jsem cítila takový slabý tlak v podbřišku. Jako když je zácpa. Vůbec mi to nepřipomínalo MS bolesti. Ale bolest se pořád opakovala a to po 10 minutách. Šla jsem ještě spát, jelikož bolest nebyla velká tak jsem ještě usnula. Vzbudila jsem se něco po 6 hodině ranní a bolest byla pořád stejná. Řekla jsem si že to určitě jsou jen poslové a že pak přejdou. Napadlo mě že kontrakce by boleli určitě uplně jinak. Protože já jsem nemusela tuhle bolest ani rozdýchávat, jen jsem prostě cítila že mě něco bolelo.

V 8 hodin ráno přišla i sestra do obýváku a seděli jsme, snídali a řekla jsem že me pořád pobolívá v podbřišku. Tak jsme asi do 9 hodin seděli u televize a sestra se mě pořád ptala: "Tak co, jak ti je? Bolí to? Máš ještě bolesti?" 😀 ... Tak jsem jí pokaždé řekla at se nestresuje, že mám pořád bolesti ale nic hrozného. Asi v 9 hodin jsem si řekla že si dám horkou vanu a bud mě to přejde nebo zesílí. Ve vaně jsem vydržela jen 15 minut. Vůběc mě to tam nebavilo. Mezitím co jsem byla ve vaně tak na mě pořád volala sestra: "Tak co? Jak ti je?" Už mě to pak štvalo 😀. Tak jsem ji řekla že až se to nebude dat vydržet tak jí řeknu 🙂. Bylo něco po 10 hodině když jsem se rozhodla že zavolám přítelovi aby pro mě přijel, že zajedeme do porodnice. Buď nás pošlou zpět nebo budu rodit. Kupodivu jsem nebyla ani nervozní. Hned na to mi volala mamka, co děláme. Tak ji říkám: "Volala jsem Radkovi, zajedem do porodnice." Mamka hned se ptala: "Už máš bolesti? po kolikati minutách?" Já na to: "No tak po 10 minutách. Uvidíme, buď mě pošlou domů nebo si mě tam nechají." Mamka hned řekla: "No to už si tě tam nechají, to už tě nepošlou domů." (samozřejmě jak mluvila tak šlo slyšel že je nervozní 😀 )...

Přítel pro mě přijel asi v 11:45. Ale v 11:30 ještě volala mamka sestře jestli už jsme jeli atd. Sestra říká: "Néé ještě je doma, Radek ještě nepřijel." A mamka hned začala řvát do telefonu že jsem to slyšela i já: "Ježišmarjááá měla si zavola záchranku." 😀 ... Říkám mamce: "Mami prosimtě však neporodím do půl hodiny 😀" Přítel pro mě přijel a měl jen úsměv na tváři 😀... Tak jsem mu jen řekla: "No hlavně že ty se směješ 😀" ...

Do porodnice jsme přijeli v půl 1. Ještě asi 10 minut jsme ale hledali porodnici v areálu nemocnice protože ji přestavěli a já jsem se nebyla dívat na porodnici když jsem byla těhotná. Přišli jsme do přízemí na příjem. Napadlo mě že tady asi budou přijímat při porodu. Tak jsem tam ještě 10 minut čekali až přišla paní na příjem a že co potřebujeme. říkám: "Jsem 40tt a mám bolesti po 10 minutách." Paní na mě vyvalila očí a říká: "Ježiš to musíte do druhého patra na porodní sááál." Tak jsme ještě ťupkali po schodech do druhého patra. Byl tam i výtah ale mě se nechtělo výtahem 🙂. Došli jsme k porodním sálům, tam jsem se ohlásila a vzali nás na ozvy. To už jsem bolesti sítila trošku víc. Sedli jsme si do křesel, do šíleně NEPOHODLNÝCH KŘESEL. No Radkovi se sedělo dobře, jen já jsem musela být prohnutá v zádech, protože křesla byli strašně hluboké, do toho kontrakce, které už jsem cítila víc. Tak jsme seděli 20 minut na ozvách. Přišla sestra a řekla že ještě natočíme tak 10 minut protože malému se nechtělo hýbat. Ale srdíčko bilo normálně. takže na zvách jsem strávila skoro hodinu. No nebylo to moc příjemné. Pak mě sestra odpojil, že půjdu za paní doktorkou aby mě mohla vyšetřit. Tak jsem šla do ordinace, byla tam těhotná doktorka 🙂... Vyslekla jsem se, vylezla jsem si na kozu a ona do mě strčila prst. Zamračila se a strčila do mě 2 prsty. To jsem se už ptala co se děje. Jestli jsem otevřená nebo ne. Doktorka na mě: "Ano jste otevřená na 4cm." Já jsem jí řekla: "Cože to jako dneska budu rodit?" Dr.: "ANo dneska možná porodíte." Proboha, v tu chvilku jsemtomu nemohla uvěřit. Ale nervozní jsem pořád nebyla. Tak přítele poslali pro tašku do auta a mě mezitím zavedli na pokoj. Přítel si ještě zašel na oběd, protože jen snídal. Což to já taky ale já už jsem nemohla jíst 😀... Na porodním pokoji mi napichli kanilu a museli mi dát ATB protože já jsem měla pozitivního streptokoka. Ale to bylo vykapané tak za 10 minutek. Pak mě hned vzala sestřička (bylo ji asi 20 roků) a šla mě udělat klystýr. Jo a jak jsme ještě sepisovali papíry při přijetí tak se mě ptali jestli chci klystýr nebo YAL. Hned jsem řekla že klystýr že chci být hned vyprázdněná a ne chodit po troškách. Navíc že klystýr pomáha při otevírání čípku. Tak mi udělala klystýr a já šla na pokoj. No vydržela jsem max. 3 minuty a musela jsem jít na wc. Mezitím přišel přítel a už seděl v křesle v jejich oblečení 😀

Ještě jsem se osprchovala a šla jsem zase poskakovat na baloně. Byli asi 2 hodiny když přišla PA a ta mladá sestřička že mi udělají KTG. Tak mě napojili. To už nebylo moc příjemné být v klidu při kontrakcích, ale nebylo to nic co by se nedalo vydržet. Ještě pořád to bylo takové slabé. Pořád jsem si opakovala: "Moc se neraduj že nemáš velké bolesti, ještě jsme na začátku." V tom mi PA řekla: "Jste na 6cm, krásně rychle se otevíráte." Byla jsem ráda že to jde tak rychle. A ptala jsem se PA: "A porodím dneska aspon večer?" PA: "A kolik hodin je podle vás večer?" říkám: "tak 8 nebo 9 hodin." PA: "ANo to určitě porodíte do té doby. Po KTG jsem šla zase skákat na baloně. Asi po čtvrt hodince přišla ta mladá sestřička a já jí říkám: "sestřičko, já mám bolesti asi tak po 2 minutách." Sestřička: "Já zavolám PA aby se na vás podívala." za 5 minut přišla PA, že se na mě podívá. PA jen vykulila oči protože to už jsem byla otevřena na 8cm. Hrozně mě chválily že jsem šikovná, že jsem tak v klidu, ani neskučím. No jo to jsem ještě neměla velké bolesti. ALe abych řekla pravdu já jsem vždycky bolest zvládala dobře. Sice se bojím bolesti ale když už mě něco bolí tak se snažím být v klidu. Když PA odcházela tak mi říká: "Kdyby vám praskla voda tak na mě hned zazvonte." No dobře, zazvoním 🙂... Šlajsem zase sákat na balon a mezitim jsme vypisovali papíry k porodu. Radek se snažil i vtipkovat, ale já mu hned řekla: "Zlatko, prosimtě nevtipkuj, ted na to nemám moc náladu." 🙂 Samorřejmě jsem se na něj usmívala ale abych se přiznala chvilkama mě tam rozčiloval 😀 ale byla jsem moc rád aže tam byl semnou.

Bylo asi 15:05... Skáču si na baloně a cítím že jde kontrakce, tak jsem se na ni připřavovala a on sílila a sílila a sílila. Už jsem nevěděla jestli mám lézt po zdi nebo po čem. To na mě vidět i Radek že už to hodně bolí, tak jen seděl a díval se na mě. V tom jsem jen cítila LUP a jak ze mě teče voda. Bolest byla hned pryč. Říkám Radkovi: "Zlato zazvon na sestru praskla mi voda." No přítel hned vyskočil a šel zvonit. PA se objevila mezi dveřma a udiveně se mě ptá: "To už vám praskla voda???" Říkám: "Ano ted mi praskla." PA: "No tak se na vás podíváme." Tak jsem si vyskočila na lůžko a PA mě zkontrolovala. PA říká: "No už nám chybí ani ně 1cm abysme mohli rodit. Ještě mi natočili KTG. ALe řeknu vám že po prasknutí vody byli kontrakce maso... Já jsem špatně dýchala tak mě to hrozně bolelo a PA mi říká: "Dýchejte jako pejsek a uvisíte že hned vás to tolik nebude bolet." A opravdu kontrakce se dali hned lepší zvládat. Jenže když jsem dýchala jako pejsek tak mi strašně vysychalo v krku tak přítel stál pořád u mě a jen mi vždycky podal hrnek s vodou 🙂... Ještě mi řekli at si zajdu do sprchy a vyčurám se. Mezitim mi dali do sprchy balon, tak jsem si na něj sedla a pustila si horkou vodu na podbrišek. Bylo to strašně příjemné. Hmmmm 🙂... Ve sprše jsem měla 2 kontrakce. Přišla pro mě mladá sestřička, at jdu už na lůžko. Ted se sama sobě divím, jak jsem mohla být tak klidná. Asi to tělo prostě bylo uplně v klidu abych ten porod dobře zvládla nebo já nevím 🙂... Lehla jsem si na lůžko, PA mě zkontrolovala a říká té mladé sestřičce: "cítíte? ještě tahle branka zajde a jdeme na to." Už jsem se spíš těšila až to budu mít zasebou. Nacjystali mi všechny podpěry, já si vystavila nohy a hned jsem šla tlačit protože mě to už šíleně nutilo tlačit. Abych řekla pravdu bylo to strašně příjemné. Vůbec žádná bolest, jen děsný tlak a pocit na tlačení a jakmile jsem tlačila tak mi bylo dobře 🙂... Ale malému se moc nechtělo ven tak PA mi tlačila na břicho. To bylo hrozně nepříjmené. Poprvé když mi zatlačila na břicho tak jsem to vůbec nečekala a v tu chvilku ze mě vyšel všechen vzduch který jsem vdechla abych mohla tlačit a vyloženě jsem zařvala 😀 Ale pak už jsem to čekala tak jsem se snažila ten vzduch v sobě udržet ale bylo to hodně těžké. Začalo mi být strašné vedro tak jsem poprosila přítele aby mě ovýval aspon časopisem. Tak přítel stál vedle mě a mával na mě časopisama 😀 Ale bylo mi výborně 🙂... Pak už jsem cítila jak malý sestupuje dole, jak leze mezi těma kostma. Měla jsem v sobě ještě dost vody tak mě to ani nepálilo ale cítila jsem jak hladce jde ven. Pak začala ven jít hlavička a jak se to dole natahovalo tak to dost bolelo. To jsem i zaknučela ale pak to přešlo. Mladá sestřička si přichystala nůžky na nástřih. Ani jsem se nebála jen jsem čekala jestli tobude bolet nebo ne. Jak přišla kontrakce tak sestřička střihla. Jen mě to malinko štiplo. Ale všechno se krásně uvolnilo a hned na to vyšla hlavička. Jako kdyby mě někdo odšpuntoval, tak lupla hlavička ven 😀... A hned šla další kontrakce, já zatlačila a malý vyšel celý ven. Přítel se díval celou dobu jak jde malý ven a to vždycky tvrdil jak k porodu nepůjde, že se toho bojí a že to nezvládne. všechno zvládnul 🙂 jsem na něj pyšná a jsem ráda že tam byl. Hned mi malého dali na bříško. Byl tak krásně teplý 🙂 a mokrý 🙂... Vůbec na sobě neměl ten bílý mázek. Přítel přestřihl pupeční šnůru a mě malého vzali aby ho převážili , změřily a zabalily. A ještě jak mylý vyšel ven tak první co bylo, jsem se podívala jestli má pindíka 😀 a pak jsem se dívala na pusinku a na ručičky 🙂 Byl tak strašně krásný, nebyl pomačkaný ani fialový. Byl krásně růžový 🙂 Přítel ho pak šel fotit a dívat se jak ho váží a měří. Mě zatím začali šít. To bylo teda hrozné. Venek mi opichali aby mi to umrtvili ale hodně jsem se potrhala vevnitř a to umrtvené nebylo jak to šili a to šíleně bolelo. Přítel pak seděl vedle mě v křesle a držel malého a to už jsem vážně skučela jak to strašně bolelo. Ale říkala jsem si: "Už mám porod zasebou, už to přetrp. Vydrž to." To mi hodně pomáhalo abych to všechno už vydržela. Ale to už mě musel držet za ruku i přítel. To bylo poprvé za celý porod co mě držel za ruku. Spíš já jsem ji natáhla aby mě za ni chytil. Pak konečně po půl hodině mě přestaly šít. To byla taková úleva. Konečně jsem simohla říct: "Konečně to mám všechno zasebou." 🙂 Pak nás nechali 2 hodinky s malým na pokoji. Bylo to nádherné se dívat jak si Radek vykládá se Samuelkem 🙂 Pak jsem začala obvolávat abych všem řekla že naše štěstíčko už je na světě 🙂

Takže abych to shrnula. Samuelek se narodil v pondělí 26.8.2013 v 15:42 hod. S mírami 2800g a 48cm 🙂