26.8.2013 pondělí

Po porodu a po dvou společných hodinách na porodním boxu se Samuelkem a s přítelem jsem byla převezena na pokoj a sestřička mi říká: "Ted se pěkně prospěte maminko ať jste odpočatá." Jenže to nešlo. Byla jsem tak zaplněná těch pocitů z porodu, z prvního okamžiku kdy jsem uviděla a uslyšela maličkého, kdy jsem ho pohladila, obejmula a on ta krásně plakal 🙂 to byl ten nejkrásnější zvuk co jsem slyšela 🙂... Prostě to nešlo zavřít oči a spát. Navíc já měla rychlý a ne moc bolestivý porod takže jsem nebyla ani unavená. Pořád jsem si přehrávala v hlavě jak ten porod probýhal, co mi při porodu dělali a co jsem cítila. Cítitla jsem velikánskou úlevu že už to mám všechno zasebou a že konečně mám naše zlatíčko u sebe 🙂

Pak mi přivezli Samuelka na pokoj a to byla nádhera 🙂 nemohla jsem se na něj vynadívat jak byl krásný.

Bože byl tak malinký, a křehký 🙂 a jak nádherně voněl. Pořád jsem mu čichala k jeho vláskům, chytala ho za ručičky, pusinkovala ho, říkala mu jak moc ho miluju a při tom mi tekly slzy štěstí a tak obrovské lásky, že až mě samou to překvapovalo.

Samuelek byl strašně hodné miminko, po celé 4 dny v porodnici skoro vůbec neplakal. Když spinkal tak jsem ho mohla klidně přebalit a on prostě spokojeně spinkal. Šlo vidět jak je to spokojené miminko. Semtam se usmál 🙂 ale hlavně mi bylo strašně dobře když jsem ho měla u sebe 🙂...

Jediné čeho jsem se bála tak ho v porodnici poprvé sama vykoupat. Bála jsem se že ho nebudu dobře držet, že mi spadne do vody, že se bouchne. Ale pak jsme šli na to a všechno dopadlo na vybornou. Všechno jsme zvládly skvěle a pak ty další dny to už bylo jen a jen dobré 🙂.

30.8.2013 pátek

V pátek nás propustili, Samuelek přibral 100g tak nás i pochválili a propustili. Já jsem pořád měla problém s chůzí, šíleně mě bolel spodek, dělali mi nástřih (to by nebylo až tak hrozné), ale potrhala se mi uplně celá pochva a taky čípek. Byla jsem šitá kompletně celá. Strašně to uvnitř bolelo a při chůzi ještě víc. Ale zvládli jsme to 🙂.. Už jsem se strašně těšila domů až budeme v klidu. Ta nemocnice je přece jiná. Doma to bylo parádní. Hned jsem se cítila líp. Samuelka jsem plně kojila a pak po měsíci a půl mu to nestačilo. Já jsem měla mléka hodně, odstříkala jsem i 200ml ale měla jsem strašně moc předního mlíčka a málo zadního. Když jsem si přední odstříkala tak to zadní malému nestačilo a plakal hlady. Takze když se napil i předního tak za hodinku měl hlad a chtěl zase pít. Tak jsem ho týden krmil apo hodině. V noci teda po 3 hodinách. Ale přes den se mi nestačili nalévat prsa a neměla jsem v nich skoro nic a to bylo ještě horší. Tak jsem začala malého přikrmovat UM. Jedno pití UM další pití ode mě. S UM vydržel i 3 hodinyk do dalšího jídla a mě se za ty 3 hodiny aspon nalily pořádně prsa. Mě se pak začaly dělat záněty v prsou a tak jsem malého kojila aby mi to vytahl ale maly plakal po kojení. Jakoby mu něco vadilo u mě v mléku. Tak se to tahlo asi 2 týdny že malý plakal po kojení a tim pádem jsem pak i já byla nervozní a začalo se mi ztrácet mlíčko. Zkoušela jsem to zachránit ale nezachránila. Takjsme zůstaly plně na UM. Byla jsem z toho špatná ale dětská dr. mě uklidnila, že malému jsem to nejdůležitější dala a ted už nevadí že je na UM. A ted abych řekla pravdu jsem spokojenější když malého krmím z lahve. Všechno jde krásně hladce, malý neplače, nejsme nervozní 🙂

Jako první UM jsem zvolila Sunar, měli jsme ho měsíc a ten malého strašně ucpal. Přešli jsme na nutrilon a po tom taky nekakal a navíc se oházel. Přešli jsmena Hami citlivá bříška na zácpu a koliky. Pořád nekakal. Nakonec jsme přešli na HIPP Bio Combiotic a po tom už krásně kadí. Malý mi nikdy ani neublinkával. S timhle jsme neměli nikdy problémy. V noci mi spinkal 3 hodinky v kuse a pak se budil na jídlo. A po 2 měsících začal spinkat nádherně. Usne v 9 večer a vzbudí se v 5 ráno na jídlo.

Je to naše zlatíčko, Už máme 4 měsíce a malý je strašně hodný. Někdy si poplače ale víceméně se směje, hraje si, brble si. Je pořád to spokojené miminko. Je strašně šikovný, všechno mu krásně jde. Snaží se sedět, přetáčí se ze zad na bříško. No je to naše šikovné zlatíčko. Jsem strašně ráda že ho mám. A co cítím když se nad něj nakloním nad postýlku? Malý se na mě hned usměje a mě by vyskočilo srdce z hrudníku samou láskou. Uplně cítím ten tlak v hrudi, někdy se mi až brečet chce z toho jak moc ho miluju. A říkám mu: "Saminku, maminka tě někdy tou láskou sežere." 😀... A pořád se s ním mazlím. Přítel mi říká že to bude rozmazlenec. Ale co mám dělat? Domluvili jsme se na jednom miminku, tak si ho chci co nejvíc užívat, mazlit se s ním, posinkovat ho, obýmat ho. Protože až bude chodit do školy a já mu budu chtít dát pusu tak mi řekne: "Mamko to je trapné." 😀 Musím toho využít dokud je možnost 🙂 Hodně lidí mi i řeklo že jsem mladá na to abych měla děti. A víte co? Ničeho nelituju. Jsem moc ráda že ho mám. Vzdycky jsem chtěla mít brzo miminko. Na co čekat až do 30? Pokud to jde tak at je brzo 🙂

Na úvod bych chtěla napsat, že porod byl pro mě neuvěřitelný zážitek. Jelikož jsem měla porod neuvěřitelnou rychlovku tak na něj vzpomínám hrozně ráda.

05:00 - pondělí 26.8.2013

V 5:00 ráno jsem se šla vyčůrat (jako obvykle a samozřejmě už po 4 za noc) a jen jsem cítila takový slabý tlak v podbřišku. Jako když je zácpa. Vůbec mi to nepřipomínalo MS bolesti. Ale bolest se pořád opakovala a to po 10 minutách. Šla jsem ještě spát, jelikož bolest nebyla velká tak jsem ještě usnula. Vzbudila jsem se něco po 6 hodině ranní a bolest byla pořád stejná. Řekla jsem si že to určitě jsou jen poslové a že pak přejdou. Napadlo mě že kontrakce by boleli určitě uplně jinak. Protože já jsem nemusela tuhle bolest ani rozdýchávat, jen jsem prostě cítila že mě něco bolelo.

V 8 hodin ráno přišla i sestra do obýváku a seděli jsme, snídali a řekla jsem že me pořád pobolívá v podbřišku. Tak jsme asi do 9 hodin seděli u televize a sestra se mě pořád ptala: "Tak co, jak ti je? Bolí to? Máš ještě bolesti?" 😀 ... Tak jsem jí pokaždé řekla at se nestresuje, že mám pořád bolesti ale nic hrozného. Asi v 9 hodin jsem si řekla že si dám horkou vanu a bud mě to přejde nebo zesílí. Ve vaně jsem vydržela jen 15 minut. Vůběc mě to tam nebavilo. Mezitím co jsem byla ve vaně tak na mě pořád volala sestra: "Tak co? Jak ti je?" Už mě to pak štvalo 😀. Tak jsem ji řekla že až se to nebude dat vydržet tak jí řeknu 🙂. Bylo něco po 10 hodině když jsem se rozhodla že zavolám přítelovi aby pro mě přijel, že zajedeme do porodnice. Buď nás pošlou zpět nebo budu rodit. Kupodivu jsem nebyla ani nervozní. Hned na to mi volala mamka, co děláme. Tak ji říkám: "Volala jsem Radkovi, zajedem do porodnice." Mamka hned se ptala: "Už máš bolesti? po kolikati minutách?" Já na to: "No tak po 10 minutách. Uvidíme, buď mě pošlou domů nebo si mě tam nechají." Mamka hned řekla: "No to už si tě tam nechají, to už tě nepošlou domů." (samozřejmě jak mluvila tak šlo slyšel že je nervozní 😀 )...

Přítel pro mě přijel asi v 11:45. Ale v 11:30 ještě volala mamka sestře jestli už jsme jeli atd. Sestra říká: "Néé ještě je doma, Radek ještě nepřijel." A mamka hned začala řvát do telefonu že jsem to slyšela i já: "Ježišmarjááá měla si zavola záchranku." 😀 ... Říkám mamce: "Mami prosimtě však neporodím do půl hodiny 😀" Přítel pro mě přijel a měl jen úsměv na tváři 😀... Tak jsem mu jen řekla: "No hlavně že ty se směješ 😀" ...

Do porodnice jsme přijeli v půl 1. Ještě asi 10 minut jsme ale hledali porodnici v areálu nemocnice protože ji přestavěli a já jsem se nebyla dívat na porodnici když jsem byla těhotná. Přišli jsme do přízemí na příjem. Napadlo mě že tady asi budou přijímat při porodu. Tak jsem tam ještě 10 minut čekali až přišla paní na příjem a že co potřebujeme. říkám: "Jsem 40tt a mám bolesti po 10 minutách." Paní na mě vyvalila očí a říká: "Ježiš to musíte do druhého patra na porodní sááál." Tak jsme ještě ťupkali po schodech do druhého patra. Byl tam i výtah ale mě se nechtělo výtahem 🙂. Došli jsme k porodním sálům, tam jsem se ohlásila a vzali nás na ozvy. To už jsem bolesti sítila trošku víc. Sedli jsme si do křesel, do šíleně NEPOHODLNÝCH KŘESEL. No Radkovi se sedělo dobře, jen já jsem musela být prohnutá v zádech, protože křesla byli strašně hluboké, do toho kontrakce, které už jsem cítila víc. Tak jsme seděli 20 minut na ozvách. Přišla sestra a řekla že ještě natočíme tak 10 minut protože malému se nechtělo hýbat. Ale srdíčko bilo normálně. takže na zvách jsem strávila skoro hodinu. No nebylo to moc příjemné. Pak mě sestra odpojil, že půjdu za paní doktorkou aby mě mohla vyšetřit. Tak jsem šla do ordinace, byla tam těhotná doktorka 🙂... Vyslekla jsem se, vylezla jsem si na kozu a ona do mě strčila prst. Zamračila se a strčila do mě 2 prsty. To jsem se už ptala co se děje. Jestli jsem otevřená nebo ne. Doktorka na mě: "Ano jste otevřená na 4cm." Já jsem jí řekla: "Cože to jako dneska budu rodit?" Dr.: "ANo dneska možná porodíte." Proboha, v tu chvilku jsemtomu nemohla uvěřit. Ale nervozní jsem pořád nebyla. Tak přítele poslali pro tašku do auta a mě mezitím zavedli na pokoj. Přítel si ještě zašel na oběd, protože jen snídal. Což to já taky ale já už jsem nemohla jíst 😀... Na porodním pokoji mi napichli kanilu a museli mi dát ATB protože já jsem měla pozitivního streptokoka. Ale to bylo vykapané tak za 10 minutek. Pak mě hned vzala sestřička (bylo ji asi 20 roků) a šla mě udělat klystýr. Jo a jak jsme ještě sepisovali papíry při přijetí tak se mě ptali jestli chci klystýr nebo YAL. Hned jsem řekla že klystýr že chci být hned vyprázdněná a ne chodit po troškách. Navíc že klystýr pomáha při otevírání čípku. Tak mi udělala klystýr a já šla na pokoj. No vydržela jsem max. 3 minuty a musela jsem jít na wc. Mezitím přišel přítel a už seděl v křesle v jejich oblečení 😀

Ještě jsem se osprchovala a šla jsem zase poskakovat na baloně. Byli asi 2 hodiny když přišla PA a ta mladá sestřička že mi udělají KTG. Tak mě napojili. To už nebylo moc příjemné být v klidu při kontrakcích, ale nebylo to nic co by se nedalo vydržet. Ještě pořád to bylo takové slabé. Pořád jsem si opakovala: "Moc se neraduj že nemáš velké bolesti, ještě jsme na začátku." V tom mi PA řekla: "Jste na 6cm, krásně rychle se otevíráte." Byla jsem ráda že to jde tak rychle. A ptala jsem se PA: "A porodím dneska aspon večer?" PA: "A kolik hodin je podle vás večer?" říkám: "tak 8 nebo 9 hodin." PA: "ANo to určitě porodíte do té doby. Po KTG jsem šla zase skákat na baloně. Asi po čtvrt hodince přišla ta mladá sestřička a já jí říkám: "sestřičko, já mám bolesti asi tak po 2 minutách." Sestřička: "Já zavolám PA aby se na vás podívala." za 5 minut přišla PA, že se na mě podívá. PA jen vykulila oči protože to už jsem byla otevřena na 8cm. Hrozně mě chválily že jsem šikovná, že jsem tak v klidu, ani neskučím. No jo to jsem ještě neměla velké bolesti. ALe abych řekla pravdu já jsem vždycky bolest zvládala dobře. Sice se bojím bolesti ale když už mě něco bolí tak se snažím být v klidu. Když PA odcházela tak mi říká: "Kdyby vám praskla voda tak na mě hned zazvonte." No dobře, zazvoním 🙂... Šlajsem zase sákat na balon a mezitim jsme vypisovali papíry k porodu. Radek se snažil i vtipkovat, ale já mu hned řekla: "Zlatko, prosimtě nevtipkuj, ted na to nemám moc náladu." 🙂 Samorřejmě jsem se na něj usmívala ale abych se přiznala chvilkama mě tam rozčiloval 😀 ale byla jsem moc rád aže tam byl semnou.

Bylo asi 15:05... Skáču si na baloně a cítím že jde kontrakce, tak jsem se na ni připřavovala a on sílila a sílila a sílila. Už jsem nevěděla jestli mám lézt po zdi nebo po čem. To na mě vidět i Radek že už to hodně bolí, tak jen seděl a díval se na mě. V tom jsem jen cítila LUP a jak ze mě teče voda. Bolest byla hned pryč. Říkám Radkovi: "Zlato zazvon na sestru praskla mi voda." No přítel hned vyskočil a šel zvonit. PA se objevila mezi dveřma a udiveně se mě ptá: "To už vám praskla voda???" Říkám: "Ano ted mi praskla." PA: "No tak se na vás podíváme." Tak jsem si vyskočila na lůžko a PA mě zkontrolovala. PA říká: "No už nám chybí ani ně 1cm abysme mohli rodit. Ještě mi natočili KTG. ALe řeknu vám že po prasknutí vody byli kontrakce maso... Já jsem špatně dýchala tak mě to hrozně bolelo a PA mi říká: "Dýchejte jako pejsek a uvisíte že hned vás to tolik nebude bolet." A opravdu kontrakce se dali hned lepší zvládat. Jenže když jsem dýchala jako pejsek tak mi strašně vysychalo v krku tak přítel stál pořád u mě a jen mi vždycky podal hrnek s vodou 🙂... Ještě mi řekli at si zajdu do sprchy a vyčurám se. Mezitim mi dali do sprchy balon, tak jsem si na něj sedla a pustila si horkou vodu na podbrišek. Bylo to strašně příjemné. Hmmmm 🙂... Ve sprše jsem měla 2 kontrakce. Přišla pro mě mladá sestřička, at jdu už na lůžko. Ted se sama sobě divím, jak jsem mohla být tak klidná. Asi to tělo prostě bylo uplně v klidu abych ten porod dobře zvládla nebo já nevím 🙂... Lehla jsem si na lůžko, PA mě zkontrolovala a říká té mladé sestřičce: "cítíte? ještě tahle branka zajde a jdeme na to." Už jsem se spíš těšila až to budu mít zasebou. Nacjystali mi všechny podpěry, já si vystavila nohy a hned jsem šla tlačit protože mě to už šíleně nutilo tlačit. Abych řekla pravdu bylo to strašně příjemné. Vůbec žádná bolest, jen děsný tlak a pocit na tlačení a jakmile jsem tlačila tak mi bylo dobře 🙂... Ale malému se moc nechtělo ven tak PA mi tlačila na břicho. To bylo hrozně nepříjmené. Poprvé když mi zatlačila na břicho tak jsem to vůbec nečekala a v tu chvilku ze mě vyšel všechen vzduch který jsem vdechla abych mohla tlačit a vyloženě jsem zařvala 😀 Ale pak už jsem to čekala tak jsem se snažila ten vzduch v sobě udržet ale bylo to hodně těžké. Začalo mi být strašné vedro tak jsem poprosila přítele aby mě ovýval aspon časopisem. Tak přítel stál vedle mě a mával na mě časopisama 😀 Ale bylo mi výborně 🙂... Pak už jsem cítila jak malý sestupuje dole, jak leze mezi těma kostma. Měla jsem v sobě ještě dost vody tak mě to ani nepálilo ale cítila jsem jak hladce jde ven. Pak začala ven jít hlavička a jak se to dole natahovalo tak to dost bolelo. To jsem i zaknučela ale pak to přešlo. Mladá sestřička si přichystala nůžky na nástřih. Ani jsem se nebála jen jsem čekala jestli tobude bolet nebo ne. Jak přišla kontrakce tak sestřička střihla. Jen mě to malinko štiplo. Ale všechno se krásně uvolnilo a hned na to vyšla hlavička. Jako kdyby mě někdo odšpuntoval, tak lupla hlavička ven 😀... A hned šla další kontrakce, já zatlačila a malý vyšel celý ven. Přítel se díval celou dobu jak jde malý ven a to vždycky tvrdil jak k porodu nepůjde, že se toho bojí a že to nezvládne. všechno zvládnul 🙂 jsem na něj pyšná a jsem ráda že tam byl. Hned mi malého dali na bříško. Byl tak krásně teplý 🙂 a mokrý 🙂... Vůbec na sobě neměl ten bílý mázek. Přítel přestřihl pupeční šnůru a mě malého vzali aby ho převážili , změřily a zabalily. A ještě jak mylý vyšel ven tak první co bylo, jsem se podívala jestli má pindíka 😀 a pak jsem se dívala na pusinku a na ručičky 🙂 Byl tak strašně krásný, nebyl pomačkaný ani fialový. Byl krásně růžový 🙂 Přítel ho pak šel fotit a dívat se jak ho váží a měří. Mě zatím začali šít. To bylo teda hrozné. Venek mi opichali aby mi to umrtvili ale hodně jsem se potrhala vevnitř a to umrtvené nebylo jak to šili a to šíleně bolelo. Přítel pak seděl vedle mě v křesle a držel malého a to už jsem vážně skučela jak to strašně bolelo. Ale říkala jsem si: "Už mám porod zasebou, už to přetrp. Vydrž to." To mi hodně pomáhalo abych to všechno už vydržela. Ale to už mě musel držet za ruku i přítel. To bylo poprvé za celý porod co mě držel za ruku. Spíš já jsem ji natáhla aby mě za ni chytil. Pak konečně po půl hodině mě přestaly šít. To byla taková úleva. Konečně jsem simohla říct: "Konečně to mám všechno zasebou." 🙂 Pak nás nechali 2 hodinky s malým na pokoji. Bylo to nádherné se dívat jak si Radek vykládá se Samuelkem 🙂 Pak jsem začala obvolávat abych všem řekla že naše štěstíčko už je na světě 🙂

Takže abych to shrnula. Samuelek se narodil v pondělí 26.8.2013 v 15:42 hod. S mírami 2800g a 48cm 🙂

ZAČNU TROCHU JINAK 🙂

Bylo mi 18 let. Byla jsem normální holčina, studující, jako každá jiná. Jedinou vážnou nemoc jsem prodělala ve 14-cti letech a to byla mentální anorexie. Ale s tou jsem bojovala statečně 🙂.

Stalo se to jednu sobotu (nevím už přesně jaké bylo datum, ale vím že byl únor). Jsem vyučená kadeřnice, tak jsem byla domluvená s mým dědečkem, který byl po mozkové mrtvici, že ho přijdu ostříhat. On byl ležák, tak jsme ho museli dát na invalidní vozík a na něm ho ostříhat. Potom jsme dědečka uložili zase do postele a šli uklidit věci po sobě. Pak jsem si sedla na vozík, že si odpočinu. Přišel ke mě brácha a začal mě ze srandy vozit na vozíku. Já jsem mu hned řekla at toho nechá. Když nás viděla mamka, tak říká: "nedělejte si z toho srandu, nebo se vám to vymstí. Z nemocných se sranda nedělá". Potom jsme šli domů. Přítel šel něco dolů do kuchyně, něco tam potřeboval a jak odešel, já jsem si sedla k pc. Najednou jsem cítila jako by mě zalehlo v uchu. Jako když máte v uchu vodu a nemůžete ji dostat ven. Bylo to divné, až nepříjemné. A najednou se mi začalo uplně všechno točit. To nebylo že bych měla motáka jako když je někdo opitý (jo a nikdy jsem opilá nebyla :D ) prostě všechno se točilo dokolečka. Chtěla jsem si jít pro telefon ale já jsem nemohla na čtyřech udrže rovnováhu, normálně jsem padala na bok. Proště jsem nemohla stát, nemohla jsem lézt po čtyřech. Nějak jsem se doplazila k telefonu a napsala Radkovi: "Honem přijd nahoru je mi zle". Já nemohla ani křičet tak proto jsem psala tu sms. On dobjehl i s mamkou a divaji se na mě jako co mi je? Já jim říkám: "Mě se uplně všechno točí". Z té závratě se mi začalo dělat špatně. Tak mamka mi říká: "Tak se obleč zajedeme na pohotovost". Ale jak jsem se pohla, začala jsem zvracet. Museli mě držet po pažema, Radek z jedne strany mamka z druhe strany. Dovlekly mě do auta, a hned sme jeli. To auto ty zavratě trošku stabilizovalo. Ale jakmile jsme zastavili tak to byl děs. Zvracela jsem před poliklinikou. Hned mě přijmuli, vyšetřili a doktor říká hned volejte erzetu a jedem do Hradiště do nemocnice. Přišel chlap ze záchranky že mě odvede. Chytl mě za ruku a já vstala a říkám: "Já padám držtě mě'. A všichni mi říkaji:"nepadáš vždyt stojíš rovně"... No byl to děs. Takže mě převezli do nemocnice, kde mi točili EKG, dělali odběry. 4 dny jsem byla na JIP a pak jsem šla na normální pokoj. Brala jsem prášky a bylo to v pohodě. Hlavně jsem nesměla žádné rychlé pohyby. Ale když mě přijmuli v nemocnici tak doktorka na mě zůstala hledět jak pařená, že to jsou příznaky Menierovy choroby. A že jaktože jsem to dostala v 18-cti letech dyž to může člověk dostat až k 30-ti rokám. No nechápali jsme nikdo. Ale ty prášky mi pomáhali. Ale já měla jen ten jediný záchvat. A asi po roku jsem začala žít zase normální život kdy jsem dělala uplně všechno. Začala jsem zase chodit do posilky, cvičit, prostě v ničem ne neomezovat.

Nejvic mě ale štvalo že všude psali, že ženy co prodělali Menierovu chorobu nesmí mít miminka. Nevim teda proč, ale pořád mě to trápilo. Jako každá jsem chtěla mít miminko, stát se maminkou 🙂 mít svoje bydlení. A když jsem tohle někomu řekla (bylo mi 20 let) tak na mě každý hleděl jak opařený, že holky v mých rokách chodí po diskotekach a baví se a já přemýšlím o miminku a o svem bydleni? No jo holt jsem jina. Nebavi mě někde skotačit. Ano šli jsme si sednout s přítelem do baru s kámošema a to bylo všechno.

Když mi bylo 21, tak jsme se s přítelem v květnu odstěhovali do podnájmu do bytu. Samozřejmě jsme chtěli mít svoje vlastní bydlení, ale zatim jsme se spokoji s podnajmem. Rok postupoval jako každý. Chodili jsme do práce, v létě na koupaliště. A nějak v září mi řekl přítel, že po vánocích si vezmeme hypoteku (on podnika takze musel počkat do března na daně a apka si vzit hypoteku), koupime si baráček, zajedem si na první a poslední dovolenou a pak se budeme snažit o miminko. Tak jsem byla šťastná, pořídíme si bydlení, založíme rodinu. O svatbě jsme ani moc nepřemýšleli. Zatim nám to nepřijde nutné.

Tak jsme dál chodili do práce a po tom září jak jsme se bavili o miminku, jsme se na to tema bavili uz opravdu často. Mě to začalo chytat čím dál víc :D..  Apřítel se taky ptal kdy mam plodné dny atd. V listopadu jsem přešla k jinemu gynekologovi. To si pamatuju uplně přesně, že 20. lustopadu mi začala MS, 26. listopadu mi skončila a 29. listopadu jsem šla na kontrolu. A tak jsme se bavili a ja se ho ptala jak pozna zenska ze ma plodne dny atd. Tak my to všechno vysvětlil a já mu říkám: " abych tu nebyla za měsíc že jsem těhotná". :D ještě jsm se tomu zasmáli a doktor mi říká žto by byla sranda :D...

No samozřejmě jsme měli s přítelem sex jako jindy 🙂. Já teda nebrala prášky už víc jak 3 roky (bylo mi po nich špatně od žaludku) a vždycky jsme použili kondom, někdy taky ne. A za ty 3 roky se nikdy nic nestalo. No a v listopadu jsme se milovali a přítel mi říká že by si to chtěl úžít až do konce že to pustí do mě. A já říkám jo klidně vždyt nemám plodné dny. OMYL... zrovna jsem měla plodné dny :D... Samozřejmě jsme se milovali i ty další dny. A ještě jsem řekla pak přítelovi že: "to by byla sranda kdybych ted otehotněla že?"... A přítel mi říká: "no to jo to by byl hukot". No samozžejmě v prosinci jsem čekala mensturaci a já ji nedostala. Čekala jsem ji o víkendu. To si pamatuju že jsem ji měla dostat 16. nebo 17. prosince. A pořád nic. A bylo mi tak divně, cítila jsem se uplně jinak. Byla už 20. prosince a já říkám Radkovi: "Zlato já pořád nemám MS. A bolí mě prsa a cítím se divně." A on mi říká: "no snad nejsi těhotná???" Tak jsem mu kývla že asi jo. Dělala jsem si testy. Vždycky jsem načůrala a test, a čekala. Vyskočla jen horní čárka. Tak jsem test hned vyhodila a šla si po svěm. Pak mi to na druhý den nedalo já si šla udělat znovu test. Zase jen horní čárka. Tak jsem ho zase vyhodila. Tak se to opakovalo asi 4x. Jenže já KOZA vždycky se nedívala dost dlouho a všechny ty testy už byli pozitivní. A to nebyl jen duch to byli obrovske silné čárky. No a bylo pondělí, 24.prosince. Přítel musel ještě na chvilku do práce. Já jsem ráno šla si zase udělat test. Zase jen horní čárka. A napadlo mě vytahnou z koše ten včerejší test. No a hledím na to jak opařená, dvě obrovské //.... Ted jsem se zadívala na ten ranní test a začaly se objevovat //... A pořádně sílily. Začali se mi ruce klepat jak nějakému alkoholikovi :D Hned jsem šla volat přítelovi že opravdu jsem těhotná že máme //. Tak přítel mi řekl že at pockam až dojde dom. A v práci že ještě řekl: "chlapy mát tu slivovici? moje je tehotná" :D A tak si dali stamprtlu 🙂. I když on slivovici vubec nepije. 

Na kontrlu na gynekologii jsem musela jít až v lednu, protože byly svatky. Tak jsem pak jela na kontrolu, seděla jsem v čekárně, natěšená jak malé děcko. Doufám že mi to potvrdí. Vůbec jsem nevěděla co mám očekávat :D. Myslela jsem si že už uvidím malinké miminko :D... tak jsem šla na UZ a byla tam jen malililinkata tečka. A doktor mi říká že: "No to je asi ono, ale nejsem si stoprocentne jistý, tak vám vezmeme krev a zitra vám napíšu mail jestli je to pozitivní nebo ne." COŽE??? vždyt jsem měla pozitivní testy sakra :D :D... Tak jem jela zklamana domů. čekala jsem úplně něco jiného. Na druhý den mi přišel mail ža je to pozitivní a je to embryo. Tak jsem byla šťastná jak blecha. Musela jsem jít na kontrolu ten další týden. To už byl krásna fazolka a já říkám: "Jejda to tak rychle roste??" Sestra říká:" Ano ted už jen poroste". To jsem byla 5tt. Pak Mi doktor asi v 7tt řekla že by bylo dobré kdybych nastoupila do nemocnice na kapačky. Protože mi bylo špatně (ale nezvracela jsem jen od žaludku mi bylo divně) a málo jsem jedla tak jsem shodila. Jenže jsem shodila na 41kg. A doktor řekl že mám zvýšené riziko potratu. Tak jsem nastoupila na kapačky a hned mi bylo líp, ano špatně mi nebylo a já začala zase přibírat. Po 6 dnech jsem jela domů. Musela jsem šetřit atd. Tak jsme překročili krásný 12tt. Byla jsem ráda že to největší riziko máme za sebou 🙂... Kontroly byli jako vždy vy pořádku 🙂 V 18tt se nám potvůrka malá nechtěla ukázat 🙂 miminko bylo otočené prdelkou 🙂...Ale mě to nevadilo. Pak jsem šla na kontrolu ve 22tt. Ještě se mě sestřička ptá: "a jak se cítíte?" Já s úsměvem ji říkám: " Výborně, nic mě nebolí, jen mě tak tahne bříško. Pak přišel doktro. Tak jsem si šla odložit a vylezla na kozu. Jen se na mě podíval a říká: "Vám strašně tvrdne břicho". V tu chvilku jsem se děsně lekla. První co ze mě vypadlo bylo: "A je miminko v pořádku?" Doktor řekl že se hned podíváme. Tak mi zkontroloval čípek. Naštěstí jsem se vůbec neotvírala. Ale já byla vyklepaná jak pes. Zrovna nám řekl že budeme mít chlapečka. No ale taky mi řekl že musí hned do nemocnice na kapačku aby mi to povolilo to bříško. Tak jsem od doktora jela přímo do nemocnice. Na parkovišti nechala auto a přítel jel akorát z práce tak ho chlapy vysadili v hodoníne, vzal auto, jel domů, pobalil mi věci, a dovezl mi je do nemocnice. V nemonci bylo všechno OK. Bříško tvrdlo mín ale samozřejmě už nepřestalo tvrdnout. Po týdnu jsem jela domů. Pak jsem byla na kontrole ve 28tt. Ale to už jsem byla nervozní jak pes. To už si člověk říká, jen abych se neotvírala, bože jen at je všechno OK. Doktor mě zkotroloval a byl spíš až sám překvapený že jsem zavřená. Tak mi spadl tak neuvěřitelně obrovský kámen ze srdce.

Ted půjdu na kontrolu příští týden a taky mám strach aby bylo všechno OK. To budu 32tt. Ale malý mě krásně kope. No kope, spíš už se jen tak převaluje a protahuje 🙂 A já vlastně nemám ani žádné potíže jako opuchlé nohy, pílení žáhy. prostě nic. Jne pozoruju že mi někdy opuchnou trošku prsty na rukách, a někdy mě bolí záda a kyčle. Jinak bříško je čím dál víc těžší. Tak se snažím i hodně ležet a ne jenom sedět aby prcek netlačil pořád na spodek.

V 33tt jsem zase musela nastoupit do nemocnice. Byl večer 8 hodin a já cítila že mi pořád tvrdne břicho. Ale tvrdlo strašně rychle nebylo to snad ani po 2 minutach. Tak jsem v 10 večer zavolala mému gynekologovi co mám dělat a on mi řekl at hned jedu do nemocnice na kapacku. Tak jsme vyjeli. Já vyházala plenky z cestovní tašky a naházela věci pro sebe. Měla jsem děsný strach abych se neotvírala. Bylo to ještě hrozně brzo. V nemocnici už na mě čekali. Ta mě přijali a já šla ka KTG. No tam byli kopce jako hrom. Sestra se divila že mě nic nebolí. Naštěstí po kontrole jsem byla uplně zavřená. Přítel tam semnou byl celou tu hodinu a půl než všechno udělali. Říkala jsem mu at jede domů, ale on chtěl počkat na výsledky. Byla jsem moc ráda a hřálo mě u srdíčka že tam chtěl být s náma 🙂 i když na křesle skoro usínal. Pak mě dali na pokoj a on jel domů. Na druhý den už to bylo ohodně lepší. Prostě tablety magnesium co jsem brala nezabírali. zabrali až kapačky. Tak mi dr. zvýšil pak tablet na den. Brala jsem 8 tablet denně. A pak při kontrole v 36tt mi dr. řekl at vysadím tablety a už můžu klidně porodit. Ale že ještě musím držet aspon do 38tt. Ae to už jsem se tak nešetřila. Chodila jsem na procházky, uklízela jsem. Prostě jsem se hýbala 🙂. A pak jsme jezdili každý týden na kontrolu a maličký se narodil ve 40tt 🙂 Takže jsme měli krásně dopečené miminko 🙂 I když měl jen 2800g a 48cm. Nemusel být ani v inkubátoru a byl nádherně růžový 🙂 Prostě náš šikula 🙂

A s tatínkem ho milujeme 🙂 to nejde ani nemilovat takového drahouška 🙂 ♥♥♥