Moje cesta k bezplenkovce

 Dnes s oblibou říkám, že první dítko mělo jednorázovky, druhé látkovky a třetí bezplenkuji. Zní to úsměvně, ale tak nějak vypadala moje cesta k bezplenkovce....

   Když jsem o ní slyšela asi před 3 lety poprvé, tak jsem si klepala na čelo. Já odchovanec knihami, radami a skripty pana doktora Matějčka, jsem si říkala, že to snad není možné a někdo si ze mě dělá srandu. Jenže nedělá a to jen já jsem před těmi 3mi lety byla totální zabedněnec.

Začalo to látkovými plenkami….
   Když našemu druhorozenému bylo něco kolem půl roku, začalo opravdu šílené teplo. Ten rok bylo mimořádně teplé brzké jaro. Již na konci března jsme byli s dětmi venku a miminko měli v kočárku rozbalené jen v košilce. Začala ve mně hlodat myšlenka, jak mu asi broučkovy musí v těch plenkách být. K tomu jeho věčné problémy s kůží v oblasti plenek a nápad proniknout k látkovým plenám byl na světě. Pustila jsem se do studia a po necelém měsíci jsme již plně látkovali. První čeho jsem si všimla, bylo, že miminko spolehlivě hlásí, že je mokré. Přičítala jsem to látce a říkala si, že nám půjde dobře učit na nočník.

   Látkovali jsme a já si to opravdu užívala. Mazlila jsem se s plenkami, které jsou krásné a ňuňací. A skoro litovala, že po roce a půl tedy téměř ve dvou letech se můj chlapeček začíná odlenkovávat a na můj vkus ještě celkem rychle. Jenže ouha něco se u mě najednou změnilo. Měla jsem radost s ním po každé, když se mu povedlo jít čůrat mimo plenku do nočníčku, záchodu či jen tak na travičku. Když jsme po necelém měsíci byli již na čůrání hodně spolehliví a začalo se nám dařit i kakání, tak přišla ta správná euforie. V té době jsem se opět potkala s maminkami co bezplenkují. Ne že bych je do té doby nepotkávala, ale najednou jsem měla pocit, že jim víc rozumím. A tak jsem otevřela svoji mysl pro informace o bezplenkovce znovu.

   V té době jsem již čekala naše třetí děťátko a začala přemýšlet víc do hloubky o bezplenkové komunikační metodě. Zašla jsem si tedy na kurz BKM, že sama uvidím. Do této doby jsem si ještě pořád říkala, že to jsou takové ty moderní vymoženosti maminek, které už roupama neví, co by, a že jsem zvědavá kde na BKM budu brát čas. Taky jsem měla v hlavě běžné otázky neznalých maminek včetně zakořeněných mýtů o této metodě: 

1. Jak může být tak malé miminko bez plen?
2. Není možné, aby si tak malé dítě uvědomovalo potřebu a umělo ji ovládat?
3. Co to je za moderní výdobytek a výmysl?
4. Miminko ze začátku kaká do každé plenky budu s ním pořád nad nočníkem?
5. Kde na to budu brát čas? To budu muset být s miminkem 24 h denně a neudělám nic jiného?
6. Jak se u toho budu starat o starší bratry? 

   Již na kurzu jsem zjistila, že tomu tak není. Bezplenková neznamená, že dítě nemá plenky (pro mě oddech, protože jsem měla již vytvořenou pěknou zásobu novorozeneckých kalhotkových látkových plen a svrchních kalhotek včetně vlastnoručně pletených vlněných svrchních kalhotek), ale má ji jako pojistku pro případné nehody, když maminka neodhadne dobře signál miminka či to jednoduše nestihne. Takže dítě vlastně plenky nosí – první mýtus zažehnán.

   Taky mě překvapilo, že bezplenkovka není žádná moderní záležitost, ale že ji v určité formě od určitého věku provozovaly už naše maminky s námi. Nejedna z nás se již setkala s názorem starší generace, když už Ti dítko sedí, tak s ním šup na nočník. Ano naše maminky bezplenkovaly: vzbudily jsme se se suchou plenkou? Šup na nočník a my se tam většinou vyčůrali. Maminky celkem brzy poznaly kdy chceme kakat (měly nás v oku), tak šup na nočník a zase většinou úspěch, po jídle – sucho – šup na nočník atd. Zeptejte se maminky či tchýně, zda to tak dělaly cca od 6 – 8 m. Většinou řeknou, že ano. Bezplenkovaly ani neví, že to dělaly – další mýtus pokořen.

   Čím mě, ale lektorka kurzu dostala, bylo, že se na náš „civilizovaný svět“ dívá zbytek světa skrz prsty, protože jsme sice supermoderní společnost, ale z plenek jsme udělali dětem toaletu. Zastyděla jsem se. Malé dítě si opravdu uvědomuje, že si to pod sebe udělat nechce. Zvířátka, taky nedělají pod sebe tam kde leží a spí. A děti to umí patřičně dát najevo. Pravdou je, že když si dítě uvědomuje, že má hlad a umí nám to dát najevo, tak je logické, že si musí uvědomovat i tu druhou stranu trávícího traktu a pochopitelně i to nám dát najevo. Naše maminky si u nás myslely, že pláčeme, protože jsme počůraní, ale nikoho nenapadlo, že bychom mohli plakat, protože se nám teprve chce a my to nechceme pustit do toho suchého a teplého, aby to bylo pak nepříjemně mokré a my museli čekat, až nás z toho někdo přebalí. Naše děti to mají stejně…..

   Narodil se náš třetí chlapeček. V porodnici jsem měla látkové plenky a řešila sžití s rodinou apod. Přeci jen máme mezi dětmi jen malý věkový rozdíl. Jenže ouha narodilo se nám miminko, které o sobě a svých potřebách umí dát patřičně nahlas vědět. Synáček je hold plakací miminko. Když mi takto jeden den pořád brečel a brečel, tak jsem ho celá zoufalá rozbalila a dala nad umyvadlo. Okamžitě se mi tam vykakal a vyčůral a stal se zázrak. Pláč ustal a miminko bylo na několik hodin spokojené. Pak se zase začalo kroutit a já proces opakovala. Ten den se už žádný hysterický pláč neopakoval.

   Víc jsem miminko pozorovala a zjistila jsem, že když spí v šátku nebo i klidně posteli se mnou, tak nečůrá, ale čůrá až při probuzení a pak stačí rozbalit a dát nad nočníček. Že vydává signálek pobreknutím, které se zintenzivňuje když mi nedochází co se děje, že pro kakání má takový typický tlačivý zvuk. A hlavně, že se snaží vše udržet a nepustit do plenky, tedy že pouští jen to co už nemůže vydržet. Z toho je ten mýtus o pokakané každé pleně. Nad nočníkem nic nezadržuje a udělá třeba dvě nebo tři pořádné nálože denně a je klid. Další mýtus zažehnán.

   Miminko mám stejně pořád u sebe. Buď ho mám v šátku nebo mi leží v pojízdném kočárku, který si po bytě vozím tam kde jsem, abych ten uzlíček měla pořád u sebe a pod kontrolou. Takže vlastně slyšet signál a dát ho nad nočník je velmi snadné a taky časově méně náročné než pětkrát do hodiny měnit pocvrkanou nebo poprcanou plenku, ve které se mu nelíbí.

   V tuto chvíli úspěšně bezplenkujeme téměř rok a čtvrt a já jsem do této metody tak zapálená, že jsem se rozhodla maminkám předávat informace jak na to a proč o tom vůbec přemýšlet.

Podtrženo sečteno BKM jde provozovat i s více dětmi a i u řízení vzdělávacího projektu pro maminky…..

   Srdečně zvu všechny těhulky, maminky malých i větších miminek na náš kurz Bezplenkové komunikační metody, který jsme zařadily do nabídky kurzů, protože nám dává smysl v tomto směru šířit informace a osvětu.

Dagmar

Originál článku najdete na www.pluspromaminky.cz