Divadelní hra "život"

Divadelní představení - Jste si jistí, že víte, co je důležité???

Nikdy nezapomenu, jak jsem se děsila, že budu s malým 3roky doma. Napadaly mě myšlenky typu "mě hrábne a skončím v blázinci"...nakonec... Naopak jsem neskutečně ráda, že můžu být matkou, tak úžasné bytosti, jako je náš syn - malý raubíř  (který se mi snaží při psaní těchto slov do bloku - ukrást blok i tužku 🙂 ) - ale to není téma o kterém jsem vám chtěla psát. ...slova k tomuto textu mě včera provázely před spaním a jen jsem se modlila, abych je do dnešního dne nezapomněla 🙂

To o čem vám tu chci psát - ráda bych vám ukázala jiný úhel pohledu - jak se dá také využít čas na mateřské  (rodičovské) - když pominu být tou nejlepší maminou, jak nejlépe žena svede. 

Naskytla se mi šance "zastavit se" a rozhlédnout se kolem sebe! Pohlédnout na život, který kolem proudí každou minutu,sekundu - zkrátka neustále. Upřímně mi z toho bylo zle a smutno zároveň. Nejvíc jsem si toho začla všímat, až od doby, co je malej na světě . Teprve mi začalo docházet v jaké době opravdu žijem. ..opravdu jsem to pocítila do poslední buňky svého těla . Nikdy dřív - i když jsem se občas snažila něco  vidět, prohlédnout - stejně jsem to vlastně vidět nechtěla. Jen díky roku a půl "volna" (dovolené :D) jsem měla  (mám) možnost sledovat naši společnost. Jak se od mého dětství "vyvinula" - někdo tomu říká pokrok, někdo úpadek - ať si to každý přebere podle svého. Prostě mám potřebu se podělit, když mi to nedalo spát.

Už delší dobu jsem se chystala do divadla - moc jsem se těšila - dlouho jsem na žádném představení nebyla a tahle hra měla i zajímavý název "život" - dost široké pojetí poskytuje toto jedno slovo.Nakonec jsem se odhodlala a šla. ....  Hra "život" byla depresivní, žalostná až groteskní.Hra plná lidí, který se neustále za něčím hnali. Měli jen vidinu svého chtění - "já chci nový telefon, počítač, televizi, auto, motorku" - a kdyby to šlo nejlépe každý rok nový. Jak jim to bylo vštěpováno v televizi u které vysedávali několik desítek  hodin týdně. Tyto herce nadchla jen vidina vlastnit hnotnou věc a když už ji vlastnili, tak je to omrzelo a hned chtěli další. Jak malé děti. Nic jiného je vlastně ani neuspokojilo natolik, jako vlastnit všechny ty "nepostradatelné" věci. A bohužel jim nedocházelo to podstatné....

Pak bylo k vidění několik rodinných sešlostí. Na které většina zúčastněných šla z povinnosti nebo ze slušnosti. Když už se akce účastnili, tak vysedávali u telefonu a nebo neustále sledovali čas, aby už konečně mohli domů  - aby přece stihli svůj oblíbený seriál. .. pak jste jen slyšeli několik výmluv, že už honem musí domů  (a kvůli čemu?? - aby stihli svůj film či seriál v televizi) - kolikrát v životě už jste řekli, či slyšeli - hele musím domů ať stihnu seriál - nebo poběží mi ten úžasný film (který už jsem viděl alespoň 10krát)...ruku na srdce..

Bylo mi z toho smutno ...málo komu v té hře dochází to podstatné. ..... život není jako film - nejde zmáčknout stop ani přehrávání...

 ..každý by měl žít okamžikem... ..to co je teď a tady...ne včera ani zítra . .. To podstatné, co hodně lidem nedocházelo bylo, že okamžiky s jejich blízkými nejdou opakovat ani nahradit...když pak šli na rodinnou sešlost a už jim tam někdo chyběl, tak litoval, že minule raději běžel k televizi... 

Ale tohle všechno jim většinou došlo, až když bylo pozdě. ..proč to nešlo hned??..proč si nemohli vážit toho co měli a brát to tak jak to je teď a tady??

V určitých momentech vám dojde, co je nejdůležitější. ...a věřte tomu či ne. ..ale žádná hmotná věc kvůli které teď nemůžete spát to není. ..Nejdůležitější je přítomný okamžik, který si máte užívat s lidmi, které milujete a za které jste vděční, že je v životě máte. ...❤LÁSKA❤ je to nejdůležitější, co máme a můžeme ji rozdávat každý den...nevěřili byste, co dokáže úsměv ❤ Hodně z vás si hraje svoji hru - svůj hon za pokladem...zkuste se zastvit a uvědomit si, co v životě máte a zjistíte, že je to víc než si myslíte. ..možná, že ten poklad už vlastně máte a ani si to neuvědomujete.A věřte, že na změnu není nikdy pozdě.Já jsem moc ráda, že jsem mohla na chvilku sedět, jako divák ...měla jsem možnost vidět věci, které mohu změnit, když budu chtít. ..je to jen na mě... ..ve vaší hře jste hlavní hrdina vy...změny jsou na vás ...život, co žijete jste si vybrali vy sami...

Děkuji za vaší pozornost...přeberte si to každý po svém ❤❤❤