Pohybuje se vám doma přes léto jako zázrakem neidentifikovatelný větší počet dětí? Jste s dětmi na táboře a potřebujete kolektivní hru, která je lehce vysvětlitelná a mohou se do ní zapojit děti různého věku? Pak tu pro vás jednu rychlou a zábavnou máme!

PEXESO V POHYBU

Pro sudý počet dětí si připravte rozstříhané jógové pexeso a podle počtu hráčů vyberte dvojice obrázků do hry. Ujistěte se, že dané cviky všichni znáte, a společně si je zacvičte. Pak pexeso otočte tak, aby obrázky nebyly vidět. Každý z hráčů si vybere jednu kartičku a nikomu ji neukáže. Jakmile jsou všichni připraveni, zacvičí najednou pozici, kterou si vybrali. Úkolem je najít toho, kdo cvičí ten samý cvik, aby se s ním "spárovali". Pak můžete obměnít obrázky a hrát znovu. 

Krásnou zábavu!

Jógová pexesa ve třech variantách najdete u nás na eshopu - https://eshop.jogasdetmi.cz/vyprodej-2/

Čím jsou děti starší a víc se profiluje směr jejich zájmu, tím méně doma listují všeobecnými encyklopediemi. V centru dění stále stojí naučné knihy o zvířatech s bohatou fotodokumentací nebo reálnými fotografiemi. Publikace založené na příliš dětských nebo humoristických ilustracích téměř vždy propadnou a skončí v zasunuté v neposlednější polici. Naštěstí po této stránce novinka z nakladatelství Familium Můj atlas zvířat a rostlin, kterou jsem dostala v rámci spolupráce v prosinci, rozhodně nestrádá. Ono především nejde tolik o tradiční encyklopedii jako o knihu, která vyžaduje aktivní spoluúčast dětí a ty si ji dotvářejí samy.

Autorka knihy PharmDr. Monika Kopřivová pod hlavičkou Familia publikuje pravidelně. Může se pochlubit především velkou řadou vzpomníkových a záznamových knih – např. Babičko, vyprávěj, Strom života naší rodiny nebo Jak rostu. Díky tomu je novinka Můj atlas zvířat a rostlin pro své malé čtenáře velmi uživatelsky příjemná. Vysokogramážní papír snese bez problémů u fixy (ano, do této knihy je žádoucí psát i kreslit), text je členěn do malých bloků a prokládán fotkami/ilustracemi, ale přesto působí jednotně a přehledně. Svojí grafickou podobou a logickým uspořádáním kniha vybízí k listování a dalšímu zkoumání.

Někomu by mohl vadit větší formát, ale obávám se, že u knihy, do které mají děti zaznamenávat vlastní pozorování, to ani jinak nejde.

Kniha, kterou si děti dotváří samy

To je podtitulek, kterým se kniha pyšní…

Můj atlas zvířat a rostlin své čtenáře vybízí nejen k pasivnímu listování a čtení, ale i k ověřování informací, pozorování světa kolem sebe, změn v přírodě i vyrábění. Nechybí dostatek prostoru ke kreslení i vybarvování nebo formulaci vlastních názorů. Návody na jednoduché zábavné pokusy děti školního věku nenásilně uvádí do světa biologie, fyziky i chemie.

Co si budeme nalhávat, právě velké množství pokusů nebo tipů na vyrábění bude pro děti nejlákavější a mnohým rodičům pomůže ukrátit dlouhé zimní večery.

Pro představu nahlédneme do mé oblíbené sekce „Pokojové rostliny“.

• Pozorujeme – jaké pokojové roslliny se doma vyskytují, jak vypadají a jaké vyžadují podmínky
• Pěstujeme, vyrábíme – návod na řízkování s tabulkou pro zápis progresu kořenění, pěstování vlastního citrusu, návod na výrobu vlastní kokedamy!
• Kreslení – vlastní kouzelná rostlina

Na první pohled to může vypadat velmi automaticky a samozřejmě, pokojovky má doma snad každý. Celá kapitola dává celostný pohled na to, co obnáší pěstování rostlin v bytě/domě a jaké množství práce a času obnáší.

Zábavné pokusy

Pokusy v domácím prostředí pro rodiče často zavánějí katastrofou následovanou dlouhým úklidem. Naštěstí experimenty z této knihy jsou často koncipované tak, aby vyžadovaly co nejmenší asistenci dospělých a přitom byly pro děti zajímavé.

V kapitole „Zvířata na farmě“ se děti dozví, jak nechat zmizet vaječnou skořápku, v „Exotických zvířatech“ si na vlastní kůži zkusí, jak odolat mrazu a ledu, v samostatné sekci věnované „Motýlům“ dostanou návod, jak si doma odchovat motýla a v kapitole věnované „Hmyzu“ zjistí, jak v noci lovit hmyz pomocí prostěradla a světla.

Po každém pokusu nesmí chybět interpretace výledků a vlastních závěrů, i na to autorka a celý spolupracující tým myslely a nechávají v knize dostatek místa na text.

Právě pokusy, úkoly i návody na tvoření podpoří děti nejen v jejich kreativitě, ale i v dalším vlastním bádání a iniciativě. Navíc jim ukáže svět kolem nich v trochu jiné perspektivě a rozměru.

Komu věnovat Můj atlas zvířat a rostlin?

Dětské knihy, které by zábavně a přitom velmi jednoduše nabízely dětem tolik aktivit, je na trhu velmi málo. Celá kniha vznikla v Čechách, je tedy přizpůsobená pro děti žijící v České republice a odpovídá (včetně kapitoly „Exotická zvířata“, která je orientovaná na zoologické zahrady) tuzemským biologickým podmínkám. Nakladatel doporučuje knihu věkové skupině 8 – 12 let. Děti tohoto věku jsou již samostatnou jednotkou a nevyžadují žádnou asistenci dospělého. Pokud máte doma ale zvídavého předkoškoláka nebo prvňáčka, kniha vám dá prostor strávit spolu mnohé zajímavé chvíle.

Můj atlas zvířat a rostlin stejně dobře poslouží i průvodcům v lesních/montessori/waldorf školkách jako dětem na prvním stupni klasické ZŠ, kde může tvořit zajímavý doplněk do hodin prvouky.

Co na to děti?

E. (9 let): líbily se mi zajímavé aktivity a úkoly. Zaujalo mě, že některé obrázky jsou kreslené a jiné fotky. Už se těším, že si podle návodu z knížky zkusím odchovat vlastního motýla.

T. (7 let): nejlepší na knížce jsou pokusy a kvízy, ty mě hodně bavily. A pak taky hodně hezkých obrázků. Nevěděl jsem, že kočka může být levák i pravák, to musím vyzkoušet!

Vyšlo v nakladatelství Familium. 

https://www.maleradosti.net/2022/01/14/cteme-detem-muj-atlas-zvirat-a-rostlin/

Poté, co se konečně otevřely hranice okresů a my mohli beztrestně opustit Prahu, první cesta směřovala směr Koněprusy. U Klárky z blogu Pondělí jsem se nechala inspirovat jejich úspěšným hledáním zkamenělin na naučné stezce Zlatý kůň. Výlet, který se obejde bez protestů dětí, protože kdo nechtěl někdy mít doma trilobita jako v Cestě do pravěku…

Naučná stezka Zlatý kůň

Koněpruské jeskyně jsou sice oblíbenou destinací školních výletů, ale byla by škoda soustředit se pouze na cestu pod zem a vynechat naučnou stezku, která je neméně zajímavá a provede vás oblastí, odkud byly jeskyně objeveny.

Krátká, cca 4 kilometry dlouhá trasa, vede přes jediný vrchol přímo nad vstupem do jeskyní, kde při dobré viditelnosti můžete dohlédnout až na Točník. Divácky vděčný je výhled nejen po krajině, ale i na lom Čertovy schody a na hranu Císařského lomu. Areál lomu Čertovy schody by měl být v budoucnu zpřístupněn a stát se součástí geoparku.

Po táhlém prudkém klesání na dno Houbova lomu přichází to, na co všichni čekají  Na dně lomu se nachází několik přístupných a legálních paleontologických nalezišť, kde při troše štěstí objevíte otisky prvohorních obyvatel mořského dna.

Celá oblast Národní přírodní památky Zlatý kůň je geologicky zajímavá a po těžbě vápence i paleontologickém průzkumu tu zůstalo mnoho míst, kde lze bezpečně získat zkameněliny. Jediné, co budete potřebovat, je trpělivost a případně geologické kladívko na roztlučení volně ležících kamenů. Ale i bez něj se dají najít krásné kousky. Nejčastěji jsou to otisky lilijic, hlavonožců a řas, trilobita nevyhlížejte, na ty to chce blíž ku Praze.

Právě zde, ze dna Houbova lomu je vidět i místo, odkud byl při odstřelu stěny lomu objeven areál vápencových jeskyní.

Lom Na Kobyle

Komu by stačila pouze návštěva dna lomu a hledání zkamenělin, může z Houbova lomu cestu zlomit zpět na parkoviště. Byla by to ale škoda, zbytek naučné stezky prochází přes udržitelně obnovenou krajinu, protíná silnici a míří do lomu Na Kobyle, který je součástí přírodní rezervace Kobyla.

Těžba v tomto lomu byla ukončena již v roce 1929, lze tu pozorovat, jak se příroda samovolný sukces vegetace. Z lomu ven vede cesta původním několik desítek metrů dlouhým tunelem, který sloužil k dopravě vytěženého vápence, poté zpět k parkovišti.

V současné době probíhá výstavba nového návštěvnického centra u vstupu do jeskyní, které si dlouho čekalo na důstojné uvítání návštěvníků.

Kam dál?

Na závěr si neodpustím malé gastrookénko  Na Berounsko jezdíme dost často, stavit se pro jídlo v Blackdogu, sníst si jídlo na náměstí a následně si dopřát sladkou tečku s kávou v kavárně Šťastná koza už se stalo naší tradicí. Obzvlášť během pandemie je důležité podpořit své oblíbené podniky a dopřát si zdání “normálního” života.

https://www.maleradosti.net/2021/04/30/na-vylete-za-zkamenelinami-na-ns-zlaty-kun/