První porod jsem měla plánovaným císařským řezem. Nelinka byla koncem pánevním a tak rozhodnutí bylo jednoznačné. Ve skrytu duše jsem cítila, že druhé dítko toužím porodit přirozeně. Možná to bylo trochu egoistické, přiznávám.

26. 10. 2013 jsem zjistila, že jsem těhotná, na druhém prckovi jsme pracovali přes rok. Z ultrazvuku ve 13. týdnu nám byl stanoven termín na 3.7. 2014. Z počátku bylo vše v naprostém pořádku až na tripple testy v 16. týdnu, které mi vyšly pozitivní. Měli jsme před sebou přes měsíc starostí a stresu, které se naštěstí ukázaly jako zbytěčné. Výsledky byly naprosto v pořádku a dozvěděli jsme se, že čekáma chlapečka.

Další průběh těhotenství byl bezproblémový. Běžel týden po týdnu a najednou jsem se loučila se svým gynekologem a mířila do těhotenské poradny v mostecké Nemocnici. Hned při první konzultaci s paní doktorkou Jůnovou jsem ji řekla, že bych si přála rodit přirozeně. Její odpověď mě potěšila. Řekla, že nevidí žádný problém, ale musím se rozrodit do 42. týdne. Jelikož po sekcích prý porody nevyvolávají.

Další týden proběhla kontrola v pořádku, doktorka mi udělala hamiltna s tím, že malému trochu pomůžeme...nic. Během týdne mi začala odcházet hlenová zátka. Je až neuvěřitelné kolik toho bylo. Následující kontrola proběhla v sobotu, kdy si mě paní doktorka pozvala na natočení a opět mi udělala hamiltna...nic. V úterý následující kontrola, to už jsem byla 40+5. Paní doktorka mi sdělila, že pokud neporodím, mám přijít ve čtvrtek a naplánujeme sekci. Opět mi provedla hamiltna. Celé odpoledne jsem probrečela. Sen o přirozeném porodu se mi začal ztrácet před očima.

Ve středu ráno jsem se vzbudila a musela jít hned na velkou. Což se mi nestává. Proběhla očista, která se několikrát opakovala. V 8.00 mi začaly slabé kontrakce...bolesti do podbřišku a zad. Někdy okolo desáté zintenzivněly, tak jsem začala měřit. Od samého počátku jsem je měla po 4 min. Okolo poledne jsem se rozhodla zavolat manželovi, aby přijel z práce, že asi rodíme. Sama jsem tomu nemohla uvěřit, furt jsem si říkala, že to jsou určitě poslíčci a až přijedeme do porodnice, že nás pošlou domu. Manžel přijel ve 13.00 domu. Mezitím jsem volala tchýni-babičce Ivče...dostala jsem vynadáno, co ještě dělám doma, když mám pravidelné kontrakce. Babička tu byla za 10 min. a vzala si Nelinku na zahrádku.

V porodnici nás přijali ve 13.35. Jedna PA mi natočila monitor a druhá sepisovala formality. Když mi dávaly podepsat všelijaké papíry, tak mi došlo že opravdu budeme rodit. Monitor byl v pořádku kontrakce pravidelné, přišla paní doktorka Jůnová a vyšetřila mě. Konstatovala, že od včera se nic nezměnilo a nález se jí zdá stejný...byla jsem trochu zklamaná. Čekala jsem, že se tam něco dole za celé dopoledne pohnulo. Naordinovala mi klystýr, který mi sestra ihned provedla. Popravdě vydržet to v mém případě 6 min. bylo hrozné, ale dalo se to. Po klystýru kontrakce zesílily...

Mezi tím mi natočily ještě dva monitory a uběhly další 3 hodiny. V 17.00 si mě paní doktorka vzal na ultrazvuk, aby vše zkontrolovala. Malý byl natočený v první porodní poloze, tj. na pravé straně a zádíčka měl dopředu. Pupeční šňůra nepřekážela a odhad byl 3450g. Nic nebránilo pokračovat v přirozeném porodu. Doktorka po vyšetření řekla, ať jdu do sprchy na míč. Sprchovala jsem se dlouho, hlavně břicho a záda, když v tom rána jak z děla...došlo mi, že mi praskla voda. Okamžitě jsem volala na manžela ať mi podá vložku, abych mohla chytit plodovku. Zavolali jsme PA a ta potvrdila, že je to plodovka...opět mě napojila na monitor, prý po prasknutí vody se to musí. Takže další cca hodina na zádech, myslela jsem že už to nevydržím...Když v tom vešla doktorka s PA, odpojila mě a paní doktorka vyšetřila. Se slovy, že to vypadá dobře, že to pěkně postupuje mi sdělila, že jsem otevřená na 4 cm. Potom jsem střídala sprchu a chození po pokoji...snažila jsem se udělat vše pro to, aby to co nejrychleji postupovalo.

Okolo 21 hodiny následoval další monitor...to už jsem měla opravdu veliké bolesti. Z ničeho nic přišlo pár kontrokcí, ve kterých jsem měla potřebu tlačit. Snažila jsem se je prodýchat a docela se mi to dařilo. Po odpojení z monitoru jsem šla do sprchy...tam následovaly tři ohromné kontrakce, které už opravdu nešly prodýchat a při kterých ze mne stříkala plodovka. Zavolali jsme PA, jelikož jsem nevěděla jestli můžu tlačit. Ta mě vyšetřila a řekla, že jsem otevřená na 8cm a mám zaniklou branku. Další informace mě, ale šokovala...že mimčo není vůbec vstouplé v porodních cestách a že by bylo škoda to znovu ukončovat císařských řezem. V tu chvíli jsem si řekla, že udělám vše proto, abych malého porodila.

Přešli jsme na porodní sál...super polohovatelné lůžko, příjemné prostředí... Dvě PA mi přesně říkaly co mám dělat, nejprve jsem zatlačila na zádech...pak jsem musela na levý bok, tam jsem tlačila asi dvě kontrakce. Najednou PA řekla, že to vypadá dobře, že půjdou zavolat paní doktorku. Mezitím jsem tlačila jednu kontrakci, přišla doktorka a pak už na dvě kontrakce byl malý venku.. Nástřihnutí jsem vůbec necítíla. Ve 22:15 se Tomášek začal ozývat do světa z plných plic...paní doktorka mi malého položila na břiho. Byl to nejkrásnější zážitek z celého porodu. Po chvilce ho vzaly dětské sestřičky. Najednou slyším, jak hlásí: 52cm a 3850g. Tak si v duchu říkám, že máme pořádného chlapáka 😀

Při šití říká jedna PA té druhé: "Moc jsem tomu nevěřila, že to pani zvládne" a ta druhá jí odpovídá: "já jsem paní věřila." Natož jim paní doktorka Jůnová, která mě celou dobu vedla v poradně odpovídá: " Děvčata, pani si přála porodit přirozeně, tak se ji to podařila,  je to všechno o psychice" a tím mě velice potěšila. Tímto všem děkuji, že mi pomohly a splnily mi tím můj sen.