Měla jsem poslední dobou výčitky. Pravidelně jsem se snažila alespoň textem pomoci té skvělé místní skupině Charitativní dražba v jejich snaze udělat svět trošku lepším a v rámci možností pro někoho snadnějším. Ale nejsem teď úplně v kondici, fyzické ani psychické, takže jsem se na psaní článku opravdu necítila.
Ale dnes na mě vyskočil článek o Anežce a jejích spolužácích. Anežka odešla dva týdny po mém manželovi, nejspíš stejná diagnóza. Vzhledem k jejímu věku si tak nějak říkám, i když to strašně bolí, že bychom měli být vděční, že manžel onemocněl až po padesátce. A zahanbují mě Anežčini spolužáci, protože svoji bolest ze ztráty kamarádky dokázali přetavit v něco krásného...
To, že nejsem v kondici, platí, ale něco udělat mohu. Na tavení nemám sílu, ale recyklace je v současné době moderní pojem, tak zrecykluji také. Prostě vám se naleju odkazy na mé předchozí články ohledně dražby.
Z vlastní zkušenosti vím, jak náročná je péče o milovaného nemocného člověka... A jak moc může pomoci i jen naprostá maličkost, kterou by mnozí považovali za zbytečnost... Maličkost, drobnost, kapka... Ale i moře je tvořeno kapkami...
Díky, že čtete, a ještě víc, pokud přispějete...
Třeba se rozdejte… Ale s rozumem...
Děkuji za článek. Taky se snažím každoročně buď tvořit, nebo alespoň sdílet odkazy na dražbu. Letos jsem to nějak zažila. Jdu se hned mrknout, co krásného letos holky vyrobily. A buď něco vydržím, nebo alespoň pošlu nějakou kacku mimo dražbu. Moc dobře vím, že každá koruna je při nemoci pomocí.
Drž se, zlato. Hodně sil. 😘
Začni psát komentář...
@helulela @vera_vila