Uspávání hadů 🙂
UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘKY NA KONÍKU:
Článek není určen maminkám nespavců. Radši ho ani nečtěte, aby vám nezpůsobil deprese.
Jde o inspiraci pro rodiče, kterým děti spí, jen jim občas trvá příliš dlouho, než usnou.
Vždycky jsem všem říkala, že máme dobře spící děti. Prostě máme kliku, že se spánkem a uspáváním nemáme potíže.
Ale co když to není (trojitá) klika? Co když to uspávání nemáme snadné proto, že jsou od přírody spáči, ale co když jsou spáči proto, jak je uspáváme?
Máte s uspáváním dětí problém? Nechte se námi inspirovat. 😉
Rada nad zlato
Marně vzpomínám, jestli mi to kouzlo někdo poradil, nebo jsem na něj přišla sama. Ale je to na uspávání dětí asi to nejzásadnější:
Nemysle u toho na to, kdy už konečně zabere! Myslete na cokoliv jiného, příjemného.
Třeba si zrekapitulujte den, co se vám na něm líbilo, nebo si utřiďte myšlenky, co chcete zvládnout zítra. Zasněte se do nějakých svých fantazií, nebo jen relaxujte jako na józe.
Děti mají radary a jakékoliv emoční napětí vycítí a brání jim usnout. Když není v pohodě jejich máma, jak by mohli upadnout do „nevědoucí říše snů“? 😉
Denní uspávání
První rady pro vás:
Neřešte školku fůru měsíců předem! Všechno s dětmi se neustále mění, co platí teď, může být za týden jinak. Navíc ve školce bude mít dítě jiný režim (většinou se mnohem víc unaví, než doma), takže je možný, že po obědě utahané bude.
Pro váš klid si zjistěte, jak se vaše učitelky staví k nespícím dětem. Jestli mají pro ně nějaký klidový režim (jako naše MŠ), nebo trvají na ležení na postýlce, nebo dokonce nutí děti mít zavřené oči (proboha!). Pokud školka tohle striktně vyžaduje, nebude asi respektovat děti ani v jiných potřebách; já osobně bych se radši porozhlídla po jiné.
Další mantra rodiče, neřešícího uspávání dětí, je:
Dítě usne, když je unavené. Když pocítí únavu, půjde usínání samo. Nesnažte se ho přeučit na jiný čas odpoledního spánku, než potřebuje. Nechte to na něm. Pak nebude třeba ho uspávat.
To, co slyším o odpoledním spánku ze všech stran, u nás taky neplatí: „Když se přes den nevyspí, bude strašná noc.“ Nebo: „Když bude spát moc dlouho, nebude chtít spát večer.“ Anebo: „Nesmí spát po páté hodině, jinak usne až o půlnoci!“
Ani jedna z těchhle vět se u nás nepotvrdila. Nevěštěte z denního spánku, jak bude vypadat ten noční. Říká vám něco „sebenaplňující proroctví“?
Když budete pořád myslet na to, že dneska večer bude teda uspávání horor, horor to bude. Děti se přirozeně snaží naplnit naše očekávání. A i když to třeba neřekneme nahlas, tyhle malé potvůrky to z nás vycítí.
Takže na tohle úplně zapomeňte – doufejte, že večer bude v pohodě! 😉
Co pomáhá vytvořit atmosféru, vhodnou k dennímu spánku?
Doporučujeme
@rebe nemožné je i u nás a to s nikým neřádí.je mu 5,5 měsíce.jak je "přetaženej",je uřvanej,mne oči,potřebuje spát,ale neusne.
s tím pozitivním nalazením ale souhlasím.Ráďa má od pondělí šílenou rýmu a naladila jsem se na to,že bude spát celou noc,jako vždy a dnes to tak bylo,včera jsem jen 1x odsávala o půlnoci.snažím se "nepřivolávat"to špatné a fakt to funguje.
hezký den
Já tedy vim že náladu mohu mít jakou chci a pokud chlap má noční tak před jeho odchodem do práce nusne a může být unavený nebo čili ale klapnou dveře a chlap odchází a spí ihned .. to samé když má odpolední chodí spát 13:30po jeho odchodu nikdy dřív... Když má ranní tak to usíná dopoledne v 11aby už ve14h byl vzhůru ... S únavou to nemá nic společného .. s piš s tím že směňuje s tátou
Já mám 3 déti, všechny byly naučené usínat u kojení a nemohu si to vynachválit. Ty dvě starší už usínají u pohádky.
Mlady pan Jaromir vecer v postylce udela tisic kroku, milion vykriku, svlikne pyzamo a spi, bez nasi pritomnosti. Ovsem musi ukladat tatinek, ja vysilam spatne signaly a nesmim odejit dokud tvrde nespi.
Článek se mi líbí a v mnohém se dá najít spoustu moudrého. Nicméně, neexistuje žádný univerzální manuál (bohužel) a ač je pravda, že rodiče toho mohu udělat hodně, největší míru hraje charakter dítěte. Já mám třeba dítě, které vše řeší aktivitou (radost, únavu i bolest), takže mechanismus spaní jsem mu musela vyloženě vysvětlovat. Možná taky napíšu článek o tom, jak jsme nespací dítě nenásilně (ale zdlouhavě) naučili spát, třeba zase pro opačný pól rodičů, co neměli takové "štěstí". 😉
@cobaltino Ver mi, je to 100% trojita klika ;) Vsechno, co pises, je fajn a dava to smysl, ale jenom pokud mas opravdu spave deti. Pokud je dite nespavec, tak jsou vsechny ty rady k nicemu. Dite, ktere je nespave, neusne, kdyz je unavene. Bude pretazene do ultima, bude neuveritelne podrazdene, bude usinat ve stoje, ale ani za boha si nelehne, aby si odpocinulo. Ani uspavani pulrocniho ditete drzenim za ruku opravdu nefunguje, pokud je dite nespavec. To tam tak akorat muzes lezet vedle jeciciho ditete a cekat na den, kdy odejte na vysokou :D :D
Hezký článek... ALE... Buďte ráda, že to tak máte. Ale může to nadělat víc škody než užitku. Sebenaplňující proroctví 🙂? Na to moc nevěřím... Pak je snadné podlehnout pocitu, že si za to ta máma může sama... A to bych řekla že málokdy platí. Každé dítě je jiné, mám dvě. Každé usínalo a usíná jinak... U každého byly problémy. Jiné a v jiných fázích. On se totiž dětský spánek taky vyvíjí... Navíc to hodně souvisí s temperamentem... je to zkrátka složité. A přečíst si váš článek, byť myšlený moc hezky, u prvního syna, mám tak akorát depresi... Dneska už se nad tím usměju.
Jo, je to hezký, když to někomu klape. 🙂 Pro nás bylo usínání horor, spaní horor, vlastně první půl rok si pamatuji především řev a řev. Na důvod jsme nakonec přišli - zablokovaná krční páteř. Jakmile se to vyřešilo, vydali jsme se na dlouhý běh srovnávání spánkového režimu.
Dnes má dcera 2,5 a je to mnohem, mnohem lepší. Neusne sama, ale to respektuji, sedím v koutě místnosti a po písničce dcera usíná. Někdy to jde snadno, do 15 minut je tuhá. Někdy hůř, poslední dva večery to trvalo hodinu. Ale dnes už vidím důvod - špatně se jí dýchá kvůli rýmě.
Ale souhlasím s tou psychikou. Nálada rodiče se v dítěti velmi odráží.
Unavenost ano, ale unavenost nesmí být přehlcenost dojmy. To se pak těžko usíná.
A nakonec jednu věc, co jsem se naučila - nikdy dítě nebuďte, pokud to opravdu není nutné. 🙂 Takže občas spí odpoledne tři hodiny a já samozřejmě v duchu špekuluji, jak usne večer. A velmi často naprosto v pohodě. Ctím pravidlo, že spánek plodí spánek. Když se dítě dobře vyspí, bude většinou dobře spát dál 🙂
A taky musí spát dobře maminka! Aspoň v rámci možností!
Úplně nejlepší kombinace je mít spavé dítě a dítě nevyžadující uspávání. Švagrová má štěstí. Položí malého v určitou hodinu (přesně dodržuje čas už od miminka) a on usne sám během chvilky. Přes den spí téměř 4 hodiny, v noci usíná stejně dobře. Tolik hodin přes den mi dítě spalo jen pod sedativy (když jsme byli v nemocnici).
Dětí mám 5 a kdybych uspávání neřešila, tak nejstarší syn píše úkoly každý den do desíti do večera a ne v klidu po obědě. Všechny děti (kromě těch dvou nejstarších), mám naučené na spaní přes poledne v určitou hodinu a řízeně je budím. Pokud to neudělám, špatně mi večer usnou bez ohledu na únavu. Navíc mému jedinému spavému dítěti bude 8 měsíců a tuším, že do roka mi z toho taky vyroste 🙂
@eithelwing Naprostý souhlas!
Ostatně my jsme nikdy děti neukládáli ke spánku tak, že bychom odešli. Vždycky usínají v naší přítomnosti. A jsme tam nimi rádi.
Obě moje děti jsou od miminka neskuteční nespavci a ať děláme, co děláme, spánek je u nás prostě sprosté slovo. Čtyřletý syn neusnul sám od sebe snad nikdy, ani když byl unavený. Přitom dodneška potřebuje i odpolední spánek. Pokud bychom u něj spánek neřešili, tak by šel do postele klidně o půlnoci... Dcera má rok a tři čtvrtě, v noci se pořád budí každou hodinu, a spí jedině se mnou. Párkrát se snažil uspávat tatínek, ale naprosto bez úspěchu. I když už je totálně vyřízená, tak prostě neusne. Ječí, piští, vzteká se, ale spát nebude... Tyhle rady jsou opravdu teoreticky krásné, ale ne vždy v praxi použitelné. U nás tedy ani jedna.
@cobaltino mate proste kliku. 3nasobnou. Sice se muzes placat po rameni, jak to delate bajecne, ale kdyby se vam 4. narodil nespavec, pochopila bys tu svou nebetycnou aroganci... Ja mam jedno dite nespavce, druhe spave. Stejne geny, stejna domacnost, stejny pristup, stejna vychova... A jeden spi, kdyz je unaveny, druhy ani za zlaty prase.
Takoveto rady "mame to skvele, protoze to proste skvele delame, delejte to taky tak" akorat citlivejsim matkam zpusobi deprese a pocity menecennosti. Vaz si, co mas a neudilej cisarske rady.
Jsem drsna, ale tyhle clanky me fakt toci.
Není mým zvykem psát útočné nebo jedovaté komentáře, ale tady absolutně souhlasím s @zvedavec2 . Prostě máš kliku, ale fakt z toho nedělej patent na rozum (a na uspávání dětí). Moje dítě NESPALO 3,5 ROKU. Jako fakt nespalo. Já byla při uspávání tak pozitivně naladěná a klidná, že jsem sama asi tak 10x usnula (vzbudilo mě že mi třeba skočil na krk), a nebo jsem velmi klidně a trpělivě čekala, až synáček sám padne únavou (a ve 4 ráno když pořád čile poskakoval sem a tam jsem se chtěla oběsit). Nepomohl bohatý denní program, nepomohlo "utahat ho", nepomohlo nedat ho odpoledne spát, nepomohlo snažit se ho odpoledne uspat. Nepomohly kurzy uspávávání dětí, nepomohl doktor, nepomohl neurolog. Nepomohlo nic. BYLA JSEM OPRAVDU, OPRAVDU NA SEBEVRAŽDU. Pomohl jedině čas a okolo jeho 4. roku věku se to srovnalo. Takže vážně prosím, uvědom si, že máš JENOM A JENOM KLIKU.
@guinea Tak to je masakr. To jsem si myslela, jak jsme na tom špatně. Rok a čtvrt jsem nespala víc jak hodinu v kuse a celkový čas spánku taky nic moc, syn se budí klidně 15x za noc a jeho "noc" trvá stejně max.9 hodin (od 23h do 8h), přes den max.půl hoďky, hlídání nemám žádné. Celý den je protivný, vzteklý, ale prostě spát nedokáže. Občas si říkám, kolik mi chybí do toho stavu, kdy se fakt zcvoknu a prostě odejdu a nechám to tam doma řvát. Neumím si představit, že by to trvalo 3,5 roku. Klobouk dolů, že jsi to zvládla se zdravým rozumem! Mě nevytáčí jen tyhle články, ale i maminy okolo, které si myslí, že to, že jim dítě spí jen co ho položí do postýlky, je jen jejich zásluha a rozdávají moudré rady :D
Začni psát komentář...
Obávám se, že takhle snadné to není. Ze své zkušenosti bych řekla, že dítě usne samo, když jde usínat přesně v okamžiku, kdy pocítí únavu. Když jsem tuhle chvíli propásla, je uspávání peklo. Dítě zjevně je unavené, pláče, žmoulá si červené oči, usíná a zase se probouzí, ale zabrat nedokáže. A poznat ten správný okamžik, když se ho dítě snaží co nejvíc skrýt, aby mohlo řádit se sourozenci, mi momentálně přijde nemožné...