UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘKY NA KONÍKU:

Článek není určen maminkám nespavců. Radši ho ani nečtěte, aby vám nezpůsobil deprese. 

Jde o inspiraci pro rodiče, kterým děti spí, jen jim občas trvá příliš dlouho, než usnou.

Vždycky jsem všem říkala, že máme dobře spící děti. Prostě máme kliku, že se spánkem a uspáváním nemáme potíže.

Ale co když to není (trojitá) klika? Co když to uspávání nemáme snadné proto, že jsou od přírody spáči, ale co když jsou spáči proto, jak je uspáváme?

Máte s uspáváním dětí problém? Nechte se námi inspirovat.

Bojkotem kojení si asi prošla každá maminka, která kojila.

Nemalá část jich ho nepřekonala a jejich kojení bojkotem skončilo.

Většina těch, co to zmákly, jich pak zažila ještě několik. Jdem se podívat, jak na to:

Nastal bojkot – co s tím?

Nejdřív si vyjasníme, jak takový bojkot vypadá:

• Dítě se odtahuje od prsa,
• kouše do prsou,
• pořád dokola se pouští prsu,
• odvrací hlavu při kojení,
• vzpíná se nožičkami a odstrkává se,
• po chvíli sání pláče,
• odmítá se přisát, i když má evidentně hlad,
• atd.

Jak vidí nošení dětí a šátky vůbec blogerka, fotografka a maminka dvou chlapečků Veronika Vavrincová alias @apacheee, která vyzkoušela desítky šátků? Vyzpovídala jsem ji pro vás v nejnovějším článku.

Verču znám díky omalovánkám pro dospělé. Její obrázky mají nádhernou atmosféru (Najdete je až úplně dole na jejím instagramu ) Nově se také věnuje rodinnému fotografování – sledovat ji můžete na Facebooku nebo Instagramu.

Povídaly jsme si spolu ale především o šátcích, protože se stala jejich testerkou a recenzentkou.

– Verčo, na tvém Instagramu máš krásnou galerii šátků na nošení dětí, na tvém blogu k nim máš navíc i recenze. Říkala jsi, žes jich ale vyzkoušela ještě mnohem víc.

Ano, tak k sedmdesátce – šátky, se kterými jsem spokojená nebyla, jsem nehodnotila. Vyzkoušela jsem většinu značek na českém trhu. Ty co mám na Instagramu patří k těm nejlepším.

– Jak jsi se k testování šátků dostala?

„Všechno se bude točit kolem miminka, to je jasný. Prej se to jen musí přežít.“

Mám dobrou zprávu: Přežít se to nemusí, můžete si to užít! Neodsouvejte se (a váš partnerský život) na vedlejší kolej, zapojte dítě do vašeho normálního života.

• Dítě nemá být na prvním místě! Na prvním místě jste vy. Pak váš partner. Pak teprve dítě.
• Šestinedělí je výjimka. Je to speciální období. Novorozenec je v centru dění. Ale i máma-šestinedělka má být opečovávána.
• Pokud budete mít sebe na prvním místě, budete spokojení a budete mít sílu, trpělivost a chuť pečovat o dítě.
• Abyste mohli dávat, musíte mít z čeho

Děti se učí nápodobou – když jim ukážete, jak se mít rád/a, uděláte pro ně mnohem víc, než když se pro ně obětujete

Chci vědět víc

„Motat do hadru se fakt nebudu – ještě by mi z toho dítě vypadlo.“

Není třeba se nošení v šátku bát – nejjednodušší je na novorozence elastický šátek, šátkové nosítko je taky dobrá volba. Pevný šátek je na uvázání složitější a přezkové nosítko není pro novorozence ideální, oboje si nechte na později, ať se zbytečně netrápíte Hodí se vědět:

• Nošení je pro děti přirozené.
• Je potřeba nosit dítě v kvalitním šátku a v ergonomickém nosítku (a to, jestli je nosítko opravdu dobré, se nedozvíte na prodejní stránce výrobce, ale v některé z nosících skupin na Facebooku nebo na Modrém koníkovi, nebo v mateřském centru ve vašem městě).
• V každé pozici je třeba mít dítě symetricky, s podsazeným zadečkem, lehce kulatými zády, zajištěnou hlavičkou a s koleny výš, než je zadeček. (viz úvodní obrázek)
• Šátek musí být vždy co nejpevněji dotažený – dítě v něm nesmí plandat ke straně nebo do záklonu.

Nošení v šátku je pro vás ohromně praktický a dítěti příjemný, takže se o to neochuzujte. Klidně si šátek zpočátku jen půjčte, ale věřím, že si to zamilujete jako miliony maminek a tatínků po celém světě!

Chci vědět víc

„To je děsný, jak jsou ty miminka křehký! Bojim se, že mu něco udělám. Hlavně mu pořád držet hlavičku! (Jak dlouho je to vlastně potřeba?)“

Děti jsou překvapivě dobře vybavené na první dny života – mají spoustu reflexů, které jim pomáhají jejich bezbranná tělíčka ochránit. Utržená ručička nebo nožička fakt nehrozí

A jak je to s tím vývojem? Co má kdy kojenec umět?

• Není důležité, kdy přesně co dítě umí, ale v jakém pořadí jednotlivé fáze prochází. Správné pořadí vývoje je: pasení koníčků – zvedání nohou a pánve do vzduchu (při lehu na zádech) – otáčení se na bok – nadzvednutí se na břiše na natažených rukách – hraní si s nohama – (plazení – nemusí být) – lezení po čtyřech – šikmý sed – rovný sed – stoupání si u nábytku – obcházení nábytku do boku – samostatný stoj – samostatná chůze.
• V prvních týdnech života je dobré měnit často polohu dítěte – samo to ještě neumí. (Na zádech s hlavou doprava i doleva, na bříšku, v šátku = v klubíčku, na levém i pravém boku, v náručí – na obě strany) Předejdete tak slehnutí hlavičky = deformaci.
• Hlavičku mu držte klidně mnohem dýl, než to dítě potřebuje, tím nic nezkazíte

Platí, že nejvíce pro vývoj dítěte uděláme, když mu nebudeme v žádné fázi vývoje aktivně pomáhat a necháme jej všechno objevit samo. (Žádné chodítko, žádné posazování, žádné vodění za ruku!) My se jen můžeme kochat, jak je šikovné, trpělivě čekat, až se mu to povede (a vše řádně zdokumentovat na video )
Chci vědět víc

„Kojení studovat nehodlám – prsa mám, tak jaký cavyky s tím?“

Bohužel dovednost kojit nemáme úplně vrozenou. Příroda počítala s tím, že to odkoukáme od svých maminek a tetiček. Ale kolikrát jste v životě viděli miminko přisát se k prsu? Viděli jste naživo řešení potíží s kojením? Víte, jak vypadá pauza v bradě? (znak, že dítě polyká mléko a jen nedudá bradavku) Musíme se to naučit. Věděli jste že:

• Tvorbu mléka podporuje kontakt nahých těl dítě – matka. Dopřejte ho svému novorozenci co nejvíce.
• Psychika je pro kojení důležitá – věřte si, že to dáte a nemějte strach, že má hlad – pravděpodobně ho první dny nemá, úbytek na váze je normální.
• Nejlepší přisátí k prsu a řešení všech případných problémů zajistí savčí pozice.
• Správné kojení je kojení bez omezování délky a četnosti.
• Investovat peníze do kvalitního kurzu o kojení se vyplatí

Neexistují špatná prsa nebo bradavky, kojit může každá (i nikdy netěhotná žena – kojení adoptovaných dětí je realita). Vaše miminko ví, jak a kdy se kojit, jen mu to umožněte

Chci vědět víc

„K sakru jak mám vědět, jak vypadá ten přirozený, když jsem naživo neviděla nikdy žádný? Rachel v Přátelích hodiny drtila Rossovi ruku, ale vidět bylo prd!“

Každý si pod pojmem přirozený může představit něco jiného, zamyslete se nad tím, co by vyhovovalo vám. Tady jsou body, na kterých se shodne většina. Přirozený porod je:

• Bez potlačování bolesti pomocí léků –  existují i jiné způsoby úlevy a dokonce jsou metody, díky kterým bolest ani nevznikne.
• Bez urychlování – vyvolávání je výhodný pro personál porodnice, ne pro dítě. (Pro vás to na konci porodu může být taky lákavý – zvažte podle sebe.)
• V libovolné poloze – a to po celou dobu, nejen pro první dobu porodní. Vaše tělo si řekne, co potřebuje.
• Bez nástřihu – pokud se na dítě a vaše tělo nespěchá, všechno zvládne bez zbytečného zásahu. Pokud se druhá doba porodní protahuje, je lepší změnit polohu (třeba na svislou), než nechat do sebe řezat.
• Nevyvolávaný – termín porodu je jen číslo … Normální je porodit od 38. do 42. týdne. Až pak by se mělo vyvolávat

V klidu si projděte, co vás zajímá, a sestavte si své porodní přání – plán to může být těžko, porod není něco, co by se dalo naplánovat Nehroťte to, vždycky ho můžete změnit – i během porodu. Vaše přání je podstatnější, než zvyklosti porodnice. Nenechte se překecat k něčemu, co se vám nelíbí.

A proč se vlastně o přirozený porod snažit? Je to ten nejlepší start do života pro vaše dítě. Dokáže spustit ty správné hormony, aby pěkně najelo kojení a bonding byl úspěšný. Naopak poporodní traumata ovlivňují životy dětí i maminek na hodně dlouho – snažme se je nezpůsobovat, páni porodníci.

Chci vědět víc

„Vždyť se přece říká „spát jako mimino“, tak proč mě všichni strašej, že se po porodu pár let nevyspim??“

No – sice budete reálně spát méně, ale díky hormonům vám to nebude až tolik vadit. Vaše tělo je na to uzpůsobené. Co je dobré vědět:

• Pro miminka je normální se budit často, nesnažte se o mnohahodinový spánek kojence – je to marný a nefyziologický.
• Uspávání dětí kojením je ta nejpřirozenější věc. Stejně tak houpání dítěte nahoru a dolů během uspávání (připomíná mu to vaši chůzi, když ještě bylo v břiše).
• Spánek s rodiči je základní potřeba dítěte. Nebraňte se tomu.

Tak jako vy rádi usínáte vedle svého partnera, rádi se vedle něj probouzíte a během noci je vám jeho přítomnost příjemná, tak to samé má rádo vaše děťátko. Nenechte toho nejmladšího člena rodiny o samotě ve tmě.

Chci vědět víc

„V tomhle jedinym aspoň tušim – už mám půlku seznamu pořízenou.“

Ajj. A zrovna tohle je to poslední, co před porodem řešit (ne že by se to řešit nemělo vůbec, to ne). Bez věcí dítě přežije, bez lásky ne Investujte svůj čas a úsilí spíš do hledání informací, jak ji děťátku předat. Kupte, co uznáte za vhodný; poradím, na co se s klidem můžete vybodnout:

• Lahvičky a savičky – pokud budete v tak zoufalé situaci, že umělá výživa bude nutná, koupíte to všechno v lékárně, až pro umělé mléko půjdete. Ale vy pro něj nepůjdete, vy kojení zvládnete!
• Sportovní kočárek nebo trojkombinace – není jistý, jestli se v něm bude dítěti líbit, na začátku stačí hluboký kočárek s velkou ROVNOU plochou na ležení.
• Vybavení do pokojíčku – zpočátku bude dítě spát u vás, a jak dlouhý bude ten počátek, to se ještě uvidí

Na čem naopak nešetřit:

• Autosedačka – bezpečí především
• Šátek / ergonomické nosítko

Zamyslete se, kde bude dítě spát přes den – aby mohlo být stále u vás (kolíbka, košík na kolečkách, hnízdečko, hacka, lehátko, které jde napolohovat do úplné roviny, …). Pozor na všechna lehátka, ve kterých je dítě v polosedu – novorozencům v nich hrozí slehnutí hlavičky = šišatá hlava.

„To teda nevim, jestli vydržim měsíc a půl zavřená doma s miminem – aspoň do nákupáku bych mohla, ne?“

Doma být nemusíte, ven určitě choďte, ale davy lidí si radši odpusťte – kvůli infekcím. Pokud není zbytí, doporučuju vzít spíš šátek, než kočárek – dítě je v něm víc chráněné a je to pro ně menší stres.

• Šestinedělí slouží k navázání vztahu s novorozencem a k zotavení vašeho těla po těhotenství a porodu. Neodflákněte to!
• Hodně odpočívejte, neuklízejte a připravte zbytek rodiny i partnera na to, že vás budou muset v dost věcech zaskočit.
• V tomhle speciálním období máte jedinečnou příležitost rozjet vaše kojenív celé parádě – nestyďte se ležet celé dny pod peřinou s miminkem (a ideálně nemít na sobě oblečení).
• Doma po celé šestinedělí můžete dohnat i bonding, pokud byl v porodnici nedostatečný.
• Cvičení během šestinedělí by se mělo vyhýbat namáhání přímých břišních svalů – aby se nefixovala diastáza, která je díky těhotenství častá. Cviky na posílení vnitřního stabilizačního systému (core) jsou vhodnější. Pozor na intenzivní cvičení – kyselina mléčná ovlivňuje chuť mléka.
• Zavinování dělohy (= její návrat do normálu) trvá nějaký čas, po tu dobu nebude břicho ploché jako dřív. Můžete tomu pomoci speciálními cviky a lehem na břiše.
• I když se bude vše točit kolem novorozence, neodsouvejte se na vedlejší kolej. (Více viz kapitola ROVNOVÁHA V RODINĚ)

V šestinedělí se bouří hormony, tak se nebičujte za to, že chvíli dítě nenávidíte a chvíli jej chcete samou láskou rozmačkat. Je to docela normální ¨

Chci vědět víc

„Všechny mimina, co jsem viděla, pořád jen řvou – je mi z toho blbě už teď – co když moje dítě bude stejný?? Jak poznám, kdy pláče hlady?“

Pláčem miminko komunikuje (neumí ještě nic jiného), takže kdykoliv cokoliv potřebuje, zapláče. Ale dobrá zpráva je, že se dá vypozorovat, co který pláč znamená. Pláčem dítě nikým nemanipuluje, jen hlasitě dává najevo, co potřebuje.

• Miminka pláčou kvůli hladu, strachu, únavě, nepohodlí (počůraná, pokakaná plena, horko, zima, něco je škrtí,…), kvůli nejistotě (neví kde jste), bolesti (úraz, potřebují si odříhnout, nebo mají prdy), přemíře vjemů, …
• Novorozenec pláče nejčastěji z únavy – pokud je nakojený a v suchu u vás v náručí, nejpravděpodobněji se mu prostě chce spát.
• Únava přichází v prvních dnech hrozně rychle.
• Nikdy nenechte cíleně miminko plakat o samotě! Estivillova metoda (vyřvávání) je podle mě ubližování dětem.
• Pláč je lidem nepříjemný právě proto, aby s ním něco udělali.
• Existuje výzkum o druzích pláče (vychází z něj aplikace pro mobil)
• Časem se naučíte rozlišovat jak přesně vaše miminko zní, když potřebuje to nebo ono. Do té doby by se vám mohl pomocník hodit

Pokud jste zkusili všechno a nic jste nezjistili, prostě jen své dítě držte a nechte jej plakat ve vaší přítomnosti. Někdy děti potřebují vyplakat prožitý stres (z porodu, přemíry podnětů, z leknutí, …) Zkuste se v té chvíli uklidnit – jste skvělí rodiče! Nenechali jste jej přece plakat o samotě.

Chci vědět víc

„Vychovávat dítě začnu hnedka, nechci ho rozmazlit, ať nám za pár let neskáče po hlavě. Ostatně babička říká, že pláčem sílí plíce.“

Bohužel na rady starších příbuzných se nedá spolehnout – to co se doporučovalo za minulého režimu, nemělo žádné vědecké opodstatnění a totálně to potlačilo roli matky. A máma je pro dítě to nejdůležitější! Tady je pravda:

• Vyřvávání je drezúra dětí, která je vážně poškozuje (to že jsme to přežili, neznamená, že je to OK).
• Dítě není pes, není třeba jej učit, kdo je tady pánem. Je to náš budoucí parťák. Chceme, aby nám mohlo věřit, tak ho nezraďme!
• Chováním v náruči se nikdy žádné dítě nerozmazlilo.
• Rozmazlenost neexistuje – je to jen nepochopení dítěte – miminko má kontakt jako základní potřebu, proto ho vyžaduje.
• Jako rozmazlené vnímáme ty (starší) děti, které vyžadují nadměrnou pozornost – právě proto, že se jim jí nedostalo v raném dětství. Není to ale jejich vina.

Věřte svému srdci – pokud vám něco říká, ať to brečící miminko zvednete do náruče, udělejte to! Poslouchejte víc sebe, než okolí. Jste nejlepší rodiče pro své dítě – už teď! Stačí si naslouchat.

Chci vědět víc

„To jsem zvědavá, co budu na tý mateřský celý dny dělat! Novorozenec moc zábavný není – jak si s ním mám hrát? Asi se ukoušu nudou …“

Nemějte nereálná očekávání. Dítě není panenka, má své potřeby. První měsíce vám asi nuda nehrozí, spíš to bude pěknej fičák. Ale taky si to hodně užijete, věřte mi. Ostatně kdo je připraven, není překvapen. Tohle jsou fakta, která potřebujete znát ještě před porodem:

• Uspávání kojením je v pořádku – i proto máme prsa.
• Kojenec se budí velmi často (viz kapitola SPÁNEK)
• Dítě pláče, když necítí vaše tělo – dotek potřebuje jako základní jistotu. (Někdy stačí spící dítě držet za ruku nebo jen sedět vedle něj.)
• Pláč je způsob komunikace – vždycky něco znamená (viz kapitola PLÁČ).
• Některé děti nedokážou spát samy v postýlce nebo kočárku (a není jich málo), některé děti berou kočárek na milost, jen když se pohybuje.
• Čich je pro novorozence moc důležitý – buďte nablízku, aby vás cítilo a vynechte parfémy (alespoň v šestinedělí).
• Žádné kojení není příliš časté – když si nevíte rady, zkuste nakojit, je to všelék (viz kapitola KOJENÍ).
• Dítě chce být u vás při vašich běžných činnostech (být součástí vašeho světa) – elastický šátek nebo šátkové nosítko jsou velký pomocníci (viz kapitola ŠÁTEK).
• Existují i tzv. náročné děti (náročňátka) – ty nemůžete odložit vůbec. Nejste v tom sami! Spojte se s rodiči s podobnými problémy.

Nemá cenu si mazat med kolem pusy – rodičovství náročný je. Ale každá minuta, věnovaná dítěti se vrací zpátky v podobě tak silné lásky, jakou jindy nemáte šanci zažít

Chci vědět víc

Kolikrát jste tohle vy, maminky jednoho dítěte, slyšely? A kolikrát vás to naštvalo?

Kolikrát jste to vy, maminky dvou dětí, řekly? A kolikrát jste to myslely ze srdce?

Mnohokrát, všichni, že jo?

Rozumím oběma skupinám – maminkám jedináčků ( = jednomatkám), co toho mají plné kecky i s jedním a štve je to zlehčování jejich snahy. Rozumím i maminkám dvou dětí ( = dvojmatkám), kterým, když mají doma jen jedno dítě, přijde péče o něj tak snadná, že s klidným svědomím prohlásí „Jedno dítě, žádné dítě!“.

Tak kde je zakopaný pes?

Ten důvod, proč tohle dvojmatky říkají, je ten, že jsou vděčné, že můžou alespoň trochu polevit v ostražitosti a netříštit svou pozornost mezi dvě ratolesti. Konečně se jednomu ze svých broučků můžou věnovat naplno. A to je osvěžující. Ony jsou totiž zvyklé na trhání se na dva kusy (plus další kousíčky pro manžela, domácnost, práci, atd.) – to je jejich bazální stav. Všechno míň je vyzdvihnutí hodné

Maminky, tchyňky, babičky a prababičky, děkujeme, že jste z nás vychovaly takové skvělé lidi! Neměly jste to vůbec snadné a nikdy vás za to nepřestaneme obdivovat!

Tenhle článek píšu pro babičky a prababičky, které jsou z dnešního způsobu výchovy dětí tak trochu rozčarované:

Máte pocit, že skoro nic, co jste jako mámy dělaly, není vašim snachám, dcerám a vnučkám dost dobré? Taky vás rozčiluje nějaká z následujících věcích? Začíná to už porodem:

Chlap byl u porodu!

Nedokážete si představit, mít manžela u porodu, protože byste si nepřály, aby vás v takové situaci viděl? Vězte, že tak jak porod probíhal dříve, to už dnes nevypadá. Na porod mnohé ženy rády vzpomínají a pro ty šťastnější byl krásným zážitkem. A kdo by nechtěl se svým nejmilejším sdílet nejkrásnější chvíle v životě? Slovy mého muže: „Moje žena rodí mé první dítě – kde jinde na světě bych měl být, než u ní?!“

Navíc mnozí tatínkové jsou u porodu opravdu užiteční a mamince hodně pomáhají. A pokud porod neprobíhá úplně ideálně, opět je podpora blízké osoby velmi vítaná.

Na dětských hřištích potkávám nejčastěji čtyři druhy maminek – soukromě jsem si je nazvala mamky salámistky, mamky pohodářky, mamky nadšenky a mamky velitelky. Jak je poznáte?

Mamka salámistka

sedí opodál, všímá si svýho a zpozorní jen když se jí dítě zřítí z prolejzačky. Na veškeré požadavky o pomoc ze strany dítěte odpovídá popravdě, že se jí nechce, a že věří, že to dítko zvládne samo.

Mamka pohodářka

sedí nebo stojí poblíž a dítě střídavě pozoruje a střídavě nehlídá. Na každou žádost dítěte o pomoc ochotně přichází, pomáhá, a pak se zase vzdaluje.

Mamka nadšenka

Velké coming out!

Naši starší kluci používali dudlíky. Tak. A je to venku.

Copak jsem nevěděla, že kazí přisátí a vůbec kojení neprospívá?

Případ první

Popravdě si to už u toho prvního nepamatuju. Asi jsem to věděla, ale pro jistotu jsem si dudlík do porodnice vzala. No – dostal ho hned první noc – pomohl mu na bolesti bříška.

Nadšená jsem nebyla, snažila jsem se nabízet spíš prso, než dudlík, ale pána štvalo, že to z prsu hned teče a on přece chce jen dudlat (no jo, nalitá prsa díky tříhodinovým intervalům … )

Asi se to na vás už teď valí ze všech stran – máma je na prvním místě! A je to dobře. Protože to je základ spokojené rodiny – mít každý sám sebe na prvním místě.

Ale také jste už určitě zaregistrovali, že – zejména v šestinedělí s čerstvým miminkem – to prostě vždycky nejde. (Novorozenec nepočká s kojením, až si zacvičíte nebo dopijete kafe )

Pro tohle období říkám, že se může pořadí v rodině dočasně upravit (samozřejmě že není nutné dodržovat striktně šest týdnů, ale neprotahujte to donekonečna ).

Dočasně se zájmy miminka dostanou do popředí. Ale byla by velká chyba, svou osobu odsunout do pozadí. Je potřeba na sebe myslet stále.

Jak prakticky na to?

Dám konkrétní příklad:

Šátek na nošení dětí s manželem zbožňujeme! Momentálně ten elastický, ve kterém nosíme našeho novorozence.

Bezpochyby je mu v něm dobře, ale dnes vám chci vysvětlit, proč se nošení dětí líbí i nám dospělým:

• Máme volné ruce – na cokoliv, co je v domácnosti nebo se staršími dětmi potřeba (a nač si lhát, ono je to občas potřeba i kvůli základní hygieně nás samých ).
• Je to přirozená pozvolná posilovna – šátek nás nutí chodit rovně, nehrbit se. Zároveň jak dítko roste a těžkne, pomaloučku se nám zvyšuje zátěž a jsme namakanější a namakanější
• Kontakt s dítětem je léčivý na poporodní deprese a pomáhá s tvorbou mateřského mléka.
• V zimním období obzvlášť oceňujeme hřejivé závaží.
• Elastický šátek můžeme mít navázaný pod bundou pro strýčka příhodu a v případě potřeby do něj dítě rychle vložit (úvaz se nemusí rozvazovat).
• Uspávání se smrsklo na pár metrů chůze (schody jsou obzvlášť účinné) nebo jeden ploužák s mimčem v šátku
• Mateřská/otcovská láska, která ne a ne po porodu dorazit, se nejspíše předvede ve své největší parádě. (Nemilujte to sladké oddychování na vašem hrudníku a tu opojnou vůni mimískovy hlavičky!)
• Na procházce zejména tatínci ocení babolapkový efekt dítěte v šátku – těch obdivných pohledů si nejde nevšimnout
• Jsme opět plně mobilní – žádné schody, malý výtah, nesjízdný terén ani turnikety nás nezastaví B-)
• A hlavně! Četnost dětského pláče se s šátkem rapidně snížila, protože miminko je v něm prostě spokojené (hřeje si bříško, vyprdí se, odříhne si, má mlíko na dosah, cítí naši vůni, slyší náš hlas i tep, někdo ho houpá, není na světě osamoceno). Starší děti oceňují rozhled z větší výšky, rády sledují naše činnosti, snadno získají naši pozornost a můžou si s námi popovídat nebo „popovídat“; připadají si zapojené do světa dospělých.

Jaké jsou vaše oblíbené důvody pro šátek?

Jaké jsou rozdíly mezi pevným a elastickým šátkem, jaké výhody a nevýhody mají oproti nosítkům, a jak vybrat ten správný šátek nebo nosítko, si povíme někdy příště. Stay tuned

Článek byl poprvé zveřejněn zde

Kojení v těhotenství nebo kojení dvou různě starých dětí pořád vyvolává v lidech úžas. A přitom je to tak přirozený …

Obavy

Hned na začátku si vyvrátíme mýty, ať se můžeme věnovat užitečnějším informacím:

Kojení v těhotenství a riziko pro nenarozené dítě

Oxytocin vyplavovaný při kojení způsobuje stahy dělohy silné asi jako při orgasmu. Pokud je tělo těhotné ženy právě připravené k porodu, může ho to spustit. Jinak fakt ne. Jenom v případě akutního rizika potratu (určí lékař) se doporučuje kojení zvážit.

Kojení v těhotenství a výživa pro nenarozené dítě

Kolikrát jste tuhle větu už slyšeli? A kolikrát jste ji svému chlapci řekli? Přijde vám OK, nebo vám pije krev jako mně?

Nejčastěji ji slyším od tatínků nebo dědečků. Proč mě čílí? Tak zaprvý je to lež. Brečí všichni. Zadruhý umí napáchat hodně škody – potlačování emocí k ničemu dobrýmu nikdy nevedlo. A zatřetí nesnáším jakýkoliv dělení na chlapy a ženský – ve smyslu, že je jedno pohlaví lepší než druhý.

Ohleduplný tatínek

Naposledy jsem tuhle větu slyšela v čekárně u lékaře. Zazněla z úst tatínka a byla určená jeho synovi, který vycházel z ordinace s propíchnutým zánětem středního ucha. Ten „milý“ otec k tomu ještě přidal další věty hodné k tesání: „To přece nebolí!“ a „Brečet můžeš venku.“ 

Klukovi bylo cca sedm let a vypadal, že ho to fakt bolí.

Typická ukázka, jak by to opravdu vypadat nemělo…

Scéna jako Brno!

Děti zas někde objevily plastovou lžící na obouvání bot – takovýho toho hada z IKEY, znáte?

Každý držel jeden konec a tahali vší silou a vřeštěli ty klasický slogany (Já to měl první! To je moje! Já to chci! …)

S manželem jsme na to hodili oko a mimicky se domluvili, že to tentokrát zkusí rozuzlit on. Ještě utrousil „co s tim? Přece nemá cenu zjišťovat, kdo to měl první!“ A já bohorově (plna důvěry v něj): „Vždyť víš, co jim říkat… “

Takže šel na to:

„Martínku, ty chceš toho hada, viď?“ „Uááááá!“

„Na to ho nezvykej, to by se ti mohlo vymstít!“

„Tímhle ho rozmazluješ, pleteš si na sebe bič!“

„Jak jednou povolíš, bude to chtít furt!“

Znáte? No jasně že jo! Některou z těchhle vět uslyší všichni rodiče od okolí dříve či později. Jsou myšleny v dobrém – dotyčný nás chce chránit, ale vycházejí z jednoho velkého omylu a můžou napáchat dost škody.

Omyl jménem Když tohle jednou dovolím, bude to tak navždycky.

Ať už se to týká ulehnutí do postele bez vyčištěných zubů, nošení na rukách / v šátku, odchodu ze školky po obědě (místo obvyklého po spaní), krmení starších dětí, společného spaní, dívání se na televizi bez hotových domácích úkolů, sladkostí před obědem, … čehokoliv – všechno má společného jmenovatele. STRACH.

Tenhle článek bude taková obhajoba mého pohledu na hranice ve výchově. Toho jak to vidím já. Ale třeba to někoho inspiruje a víc se v tomhle uvolní (děti to rozhodně ocení )

Volnost dětem souvisí s vnitřními hranicemi rodičů, a ty máme každý nastavené jinak, takže nikomu svůj pohled nenutím Tak jdeme na to:

Skákání po gauči

Je mi jasný, že pokud máte sedačku za x desítek (nebo dokonce stovek) tisíc, tohle se vám bude pouštět těžko. Ale mé argumenty pro manžela zněly takhle:

• Kdy jindy, než teď? Budou moct po něm skákat v dospělosti? V pubertě? Až budou vážit 20kg+? Dokud jsou to nicnevážící prťata, ani se o kondici gauče nebojím.
• Pohyb na měkkém nerovném povrchu je skvělý trénink pro rovnováhu a plosky nohou. Vlastně se tím posiluje celé tělo. (Taky se u sebe při cvičení zaměřujete na core? ) Pro silné kotníky, příčnou i podélnou klenbu a celkově zdravé nohy je takový gauč neocenitelnou cvičební pomůckou
• Výška gauče nebývá nijak velká, takže případné pády tolik nebolí.
• Když se děti vyblbnou doma, nebudou vám dělat ostudu na návštěvách – budou saturované a cizí gauče budou respektovat.
• Nebudete muset kupovat trampolínu (No dobře, tohle u nás neobstálo, trampolína se koupila, protože nám řízečci začínají nabírat váhu až moc rychle )

Lezení na parapety a jiné „nebezpečné“ kratochvíle

Chcete předejít žárlivým scénám, až se vám narodí další člen rodiny? Bojíte se, že se děti nebudou mít rády? Chcete to vašemu staršímu broučkovi co nejvíce usnadnit?

Mám pro vás několik tipů, které se nám osvědčily:

Příprava před porodem

• Mluvení o miminku už v těhotenství – Mluvte o tom jak to bude u vás doma vypadat, až se narodí. Není dobrý lhát.
  (Klidně přiznejte, že bude mimi plakat, že budete mít míň času. Zmiňte i to pozitivní – že si budou spolu moct hrát a bude mít kámoše na celý život.)
• Uspořádání postelí – Připravte je přesně tak, jak budou, až se miminko narodí.
  (Obzvlášť pro batolata je dobrý udělat změny co nejdřív, ať mají čas si na nový „zasedací pořádek“ zvyknout. Snažíme se snížit počet negativních změn na minimum.)
• Příprava dítěte na noční pláč – Nebojte se to zmínit a navrhnout nějaká řešení.
  (Můžete dítěti připravit další postýlku do jiné místnosti, aby mělo v případě zájmu kam jít spinkat. Můžete nabízet kojení na znovuusnutí. Většina dětí si ale na pláč miminka po pár dnech zvykne a už je v noci nebudí.)
• Zvykání na tatínka – Pokud není dítě na péči od táty zvyklé, je nejvyšší čas to napravit.
  (Po porodu se tomu nevyhnete a je mnohem příjemnější, když už na sebe budou zvyklí natolik, že to dítěti vůbec nepřijde divné.)
• Povídání si o kojení miminka – Váš přístup se bude lišit se podle toho, jestli je, nebo není starší dítě kojené.
  (Nekojeným dětem vysvětlete, že miminko se kojit potřebuje a že nedokáže vydržet čekat. Že se nedá kojení jen tak snadno přerušit. Kojeným dětem řekněte pravdu o tom, že miminko neumí jíst nic jiného, a že maminky mlíčko potřebuje, ale že ho budete mít dost pro oba dva. Děti to dobře chápou, když zdůrazníte, že mimi nemá zuby.)

Tipy pro první dny po porodu

• Dárek od novorozence – Připravte si nějakou hračku pro staršího sourozence, miminko mu ji „předá“ při prvním setkání – třeba v porodnici.
  (Skvělá věc pro vytvoření dobrého prvního dojmu. Dítě si jejich společné setkání spojí s příjemnou emocí Taky se snažte návštěvu naplánovat tak, aby miminko zrovna neplakalo a ideálně nebylo u vás v náručí – tam bude chtít vaše starší dítě
• Příprava před kojením – Vemte si k sobě všechno, co by se mohlo pro starší dítě během kojení hodit.
  (Mnohé děti chtějí taky hned něco jíst, takže drobná svačinka se šikne. Nějaká hračka nebo knížka po ruce pomůže starší dítě po čas kojení zabavit.)
• Žádná očekávání – Nečekejte, že se starší dítě stane najednou „rozumnějším“ jenom proto, že se mu narodil sourozenec.
  (Snažte se mít pořád na paměti věk staršího dítěte a upřímně si odpovězte, jestli byste na ni/něj měli takové nároky, kdyby zůstal/a jedináčkem.)
• Regrese dovolena – Starší dítě se po narození sourozence může začít chovat miminkovštěji, než dříve. Nebraňte jí/mu v tom.
  (Může to zahrnovat stesky, že se neumí najednou obléknout, může chtít krmit, nebo hodně chovat v náručí, nosit v nosítku, … Chce totiž zažít tu samou péči, kterou vidí, že dáváte miminku. Vyhovte jí/mu, je to jen způsob volání po vaší lásce. A je to dočasné.)
• Uspávání v jeho/její režii – Dopřejte staršímu dítěti moc rozhodnout, jak bude večerní uspávání vypadat.
  (Může chtít být stále s vámi, takže bude nutné obě děti uspat najednou. Může ale i chtít být s vámi před spaním o samotě. Pak je dobré zapojit tatínka a předat miminko jemu. Čas před spaním je pro starší z dětí velmi důležitý, nepodceňte to.)
• Častější kojení je normální – Starší sourozenec, pokud je kojen, může začít vyžadovat častější kojení, než dřív. Dopřejte jí/mu to.
  (Při kojení vás má dítě zase jen a jen pro sebe. Je to vaše společná chvilka a tak může tenhle příjemný čas chtít zažívat častěji. Opět je to jen období a až se ujistí, že tu jste stále i pro ni/něj, vrátí se to do vašeho normálu. Nebo se i odstaví – o tandemovém kojení chystám další článek.)
• Plná důvěra ve starší dítě – Důvěřujte dítěti, že novému členovi rodiny neublíží.
  (Pokud to není za vaší vnitřní hranicí, neomezujte starší dítě v pohybu kolem miminka. Věřte jí/mu, že je opatrné a snaží se na mimi dávat majzla. Třeba když vám skáče na gauči a na jeho druhém konci miminko leží.)
• Střídání se v péči o miminko – Svěřte mimi tatínkovi alespoň na chvíli.
  (Starší dítě s vámi potřebuje být alespoň někdy o samotě. V ten čas se jí/mu věnujte na 100 %! Skvělá jsou „randíčka“ s každým členem domácnosti zvlášť.)

Víte co to je? Setkali jste se tím už? Je vám jasné, co se tím myslí?

Přesnou definici vynechám, určitě jich existuje víc – každý na to může mít jiný úhel pohledu.

Povím vám, jak je vidím já, a hlavně proč se jimi vůbec v rámci výchovy zabývat.

Vnitřní hranice je něco, co vám může hodně usnadnit vztahy s vašimi dětmi. Je to skvělý nástroj pro komunikaci (a nejen s dětmi – týká se to všech vztahů s lidmi kolem vás).

A v neposlední řadě to je věc, díky které si můžete každodenně potvrzovat svou vlastní hodnotu, své sebevědomí.

Jaké vnitřní hranice můžou tedy být?

Co vám brání začít?
Je to obava, že nebudete umět miminko správně držet? Nevíte kdy dítě dávat vyčůrat? Nedokážete si představit, jak bezplenkovku praktikovat venku? Hodláte zároveň s BKM přejít na látkové pleny a moc se vám do nich nechce? Nevíte jak si připravit místo, kde budete kyblíkovat?
Na to všechno se vám pokusím v tomhle článku odpovědět

Polohy miminka

Základní pozice je v klubíčku – dítě držíte pod stehny, jeho záda leží na vašem břiše, nahatou prdelku má strčenou v kyblíku nebo nad nějakou mísou/umyvadlem.

Můžete ho držet v rukách různě – zkuste, co vám a dítěti nejvíc vyhovuje.

Miminka s refluxem více položte – buď ho mějte v náručí (viz foto) nebo ho položte na svoje předloktí (viz obrázek).

Ty úplně nejmenší prcky poberete i do dlaní (viz obrázek).

Jedno všední odpoledne:

P: „Martínku můžeš mi, prosím, pučit toho bagžíka?“

M: „Ano.“ „Posim.“

P: „Jé – to je supe(r)! Děkujuuu!“

M: „Kuju!“

Odposlechnuto z dětského pokoje (P 4 roky, M 2,5 roku)

Bezplenkujeme i třetí dítě, a tak se už zase setkáváme s otázkami, proč ty děti nutíme sedět na nočníku od miminka. Taky se nás lidi ptají, proč si to tolik komplikujeme, proč ho prostě nenecháme počůrat se? (Starší generace dokonce projevila obavu, jestli mi to dítě poroste, když nebude zalévané! – porodila jsem snad hlávku zelí? ) Další komentáře jsou v duchu: „Tak ho netrapte…“ nebo „Vždyť je malej, má právo se počůrat.“

Tak aby bylo jasno:

Beplenkovou komunikační metodu (bezplenkovku) neděláme proto, abysme byli nějaký cool rodiče, nebo abychom ušetřili pleny (to je jen příjemný benefit). Neděláme to pro masírování svýho ega, ani z nějakýho hlubokýho přesvědčení, že tak je to správné a tak to má být!

Děláme to čistě v zájmu dítěte – prostě proto, že to od nás vyžaduje.

Důvody, proč začít bezplenkovat se můžou u rodičů lišit (viz můj předchozí článek), ale jakmile vám dojde, že čůrání dětí mimo plenu je jim přirozené, že je jim takové chování vlastní, nemůžete přestat

Pokud totiž začnete dostatečně včas, dítko ještě nebude naučené čůrat si a kakat do kalhot, a bude dělat všechno proto, aby mohlo vykonat potřebu mimo ně.  U nás to zahrnuje vyplazování špičky jazýčku (signál Chci na kyblík), když to není zaregistrováno, následuje pofňukávání a vrtění se, a pak přijde na řadu pláč. V ten moment to máme tak padesát na padesát, jestli je, nebo není počůraný. Když ho dáme včas (tzn. před tím, než se rozbrečí), máme momentálně téměř stoprocentní pravděpodobnost, že bude suchý a do kyblíku se vyčůrá.