Nepřirozený porod – vedený 100% medicínsky aneb takhle to být opravdu nemělo
Termín porodu jsem měla 5.9., jenže naše princezna měla spoustu času a ven se jí nechtělo. 10.9. jsem byla na kontrole, kde mi MUDr. udělal takového hamiltona až se mi zatmělo před očima, leč s naší malou to ani nehnulo. Pokud by si to sama nerozmyslela, tak v neděli 15.9. nástup na preindukci. Porodní cesty nepřipravené, otevřená na špičku prstu.
Zatím to tedy vůbec nevypadalo na nějaký samovolný přirozený porod tak, jak jsem si ho vysnila. Po příjmu byl nález stejný, v 10.30 mi zavedli tabletu na připravení porodních cest. Od 12.30 jsem měla nepříjemné „plané“ kontrakce, které bohužel vystřelovaly do zad, a nic mi neulevilo. Jediné „snesitelné“ bylo sezení na židli a kroucení se do všech možných i nemožných stran. Monitory, kde jsem musela ležet, logicky nic neukazovaly.
V 19hodin mě doktor vyšetřil, otevřená jsem byla na 2cm, cesty dozrály, nicméně jsem dostala injekci, aby mi kontrakce zastavili a já se vyspala. Takže další zbytečný medicínský zásah, mohli to klidně nechat běžet, stejně to kontrakce nezastavilo. A od půlnoci mi zakázali jíst a pít. Do dneška fakt nechápu proč?! Beztak jsem pila, protože jsem byla úplně vysušená.
Ve 3 hodiny ráno byly kontrakce pravidelné po 4 minutách, už nešly do zad, ale do podbřišku a celého bříška, malá se mlela jako blázen a já jsem v mezičase usínala. Natočili mi monitor, kontrakce přestaly být pravidelné a byly max. 50. Doktor mě vyšetřil, otevřená na 3 prsty, odcházela hlenová zátka.
Na porodní sál to prý ale ještě není. A dostala jsem další injekci na zastavení kontrakcí s opiáty. Souhlasila jsem s ní, dneska vím, že kdybych to nechala běžet bez ní, tak bych to taky přežila. Injekce totiž účinkovala jen tak, že jsem byla jak sjetá a kontrakce se prodloužily a pokračovaly po 15-20minutách. O tom, že mimino bylo taky sjeté radši pomlčím. Takže moje tělo bylo už úplně zmatené. Nejdříve se po něm chce, aby rodilo, pak se po něm chce, aby nerodilo ☹
V 6hodin ráno se kontrakce pomalu vracely a já jsem koukala z okna a říkala jsem si, co mě proboha ještě čeká.
V 6.30 jsem se otočila v posteli a břichem mi projel takový zvláštní pocit. Následně jsem cítila čůrek vody. Vyskočila jsem z postele jako laňka, těhotná netěhotná a upalovala jsem do koupelny. Naše Julinka si vypustila bazén. Voda byla snad úplně všude a mně se strašně ulevilo. Polevil tlak v břiše, cítila jsem, jak se malá posunula a děkovala jsem bohu, že se to rozjelo jakžtakž samo – byla to taky jediná přirozená věc, která se stala sama. S radostí jsem volala manželovi, který vůbec nechápal, z čeho mám radost 🙂
Potom nastal přesun na porodní sál. Předtím mi ještě měřili výšku, protože se báli, aby porod neskončil sekcí. Velký plod – malá postava. Odtud tedy pramení to, že jsem neměla jít a pít, což mě neskutečně stresovalo. Poprvé jsem se napila až v 16h odpoledne.
V 8.30 mi napíchnuli infuzi na zavodnění a udělali mi klystýr. To byl jako hnus. Hrozně mě bolelo břicho, do toho kontrakce. Klystýr jsem chtěla, měla jsem zácpu celé těhotenství a přece jen ta teplá voda pomáhá otevření, takže jsem nebyla proti.
V 10 hodin jsem měla zavolat manželovi, zmohla jsem se jen na rychlé: Přijeď. Byl mi velkou psychickou podporou, nesměl na mě sahat ani mluvit, ale stačilo mi, že tam je a občas jsem mu drtila ruku.
V mezičase kontrakcí jsem škemrala o epidural. Manžel byl poučen, že ho nechci za žádnou cenu. Jooo, doma jsem byla hrdina. Ovšem na porodním sále nebyl na hrdinské činy čas. PA říkala, že čekají na výsledky z krve a pak přijde doktorka a podívá se, jak to vypadá. Bylo 11hod. a doktorka hlásila, že jsem otevřená na 8cm, epidural jaksi nebude a jdeme rodit. Hlavou mi jelo jen to, jak to chce udělat, když se mi vůbec nechce tlačit. Jsem šťastná, že se epidural nestihl. Nakonec by se porod zastavil a ještě by z toho byla sekce. Když na to vzpomínám dneska, tak to bolelo, ale bála jsem se, že to bude bolet ještě víc, ale to už bylo maximum, takže se to dalo vydržet i bez epiduralu. Ale byla jsem hodně unavená.
Chvilku ve mně šmátrala, protože nebyla zašlá branka. Proč jí proboha nenechala zajít samovolně?! A pak řekla, že na další kontrakci už můžu tlačit. Jenže to vůbec nešlo. V polosedu na koze, musela jsem si držet nohy, co nejvíce přitažené k sobě, což prostě nešlo. Diagnóza zněla, že mám krátké kontrakce, takže mi dali světe div se, oxytocin, aby kontrakcím pomohly. Malá nesestupovala, na boku to nešlo, byla jsem ve stresu, pořád opakovali, že musím rychle, rychle, i když malé se stále dařilo dobře. Pásy jsem samozřejmě měla na břiše, ale nijak mi nepřekážely.
Gravitace by mi možná pomohla, celou dobu jsem prochýchávala kontrakce ve stoje opřená o porodní křeslo nebo na 4 v kleče. Byla jsem z nich ale strašně vystresovaná, pořád se na mě spěchalo, doktorka chodila kontrolovat i jinou rodičku, byla jsem zoufalá, že mi to nejde.
Oxytocin nepomohl! Kontrakce byly bolestivější, ale stále stejně dlouhé. V tom do dveří vrazil nějaký docent. Vrazil do mě ruku a konstatoval, že tam je hodně místa a že malá projde. Najednou se na porodním sále objevilo několik dalších lidí. Já už jsem neměla sílu ani za půl mravence, ale soustředila jsem se na to, že maličká musí rychle ven a musím tlačit, co to dá. Docent mi tlačil jednu nohu, PA druhou, další PA mi skákala po břiše, div mě neudusila. Dokonce jsem na ní jednou musela křičet, ať toho nechá, protože se dusím. Když jsem viděla jejich zoufalé obličeje, dokonce jsem jim navrhla, ať teda udělají nástřih, když to nejde. Opět jsem u toho, že kdybych mohla rodit v jiné pozici a pořád se tak moc nespěchalo, tak by nebyl ani nutný.
Nakonec po mě chtěli souhlas s vakuumextrakcí. Byla jsem zoufalá a strašně jsem se bála sekce, takže jsem dala svolení. Pořád mě strašili, jak musíme rychle… ale malá měla pořád ozvy dobré. Ale rozumím tomu, že po 40minutách tlačení už to mohla být trošku panika.
Manžela poslali pryč, aby malé mohli nasadit vex na hlavu. Další stresující okamžik, proč musel pryč?! Opět mi ta protivná stará PA ležela na břiše a řvala na mě, že se málo snažím. Jasně, jsem na dovolené, tak co bych tlačila… Když se zadařilo, tak v kontrakci mírným tahem malé pomohli a hlavička byla venku. To byla taková bolest, že mi málem vypadly oči z důlků a křičela jsem na ně, ať jí okamžitě vytáhnou, protože to strašně bolí. Doktorka za hlavičku tahala, nikoliv kvůli vexu, ten už byl sundaný, ale pohybovala s ní nahoru dolů a tahala za ní. Bylo to hodně nepříjemné. Na další kontrakci byla malá venku a rozkřičela se na celé kolo. Bylo to prostě nepřirozené ☹
Manžel se vrátil a vůbec chudák nevěděl, co má dělat. Řekla jsem mu, ať jde maličkou fotit. Udělal jen pár fotek, pak se ke mně vrátil a plakal, objímal mě, líbal mě a děkoval mi za krásnou dceru. Vůbec jsem jí ale neviděla, rovnou jí odnesli na vážení, měření a aplikaci vitamínu K. Injekčně. Tohle už nikdy nedopustím.
Potom mi jí vrátili na 5minutový bonding, kdy mi jí položili na hrudník fakt blbě. Dívala se na mě svýma tmavě modrýma očima a já jsem se zamilovala 🙂 Ovšem potom mi jí opětně vzali, zahousenkovali a odnesli si jí na novorozenecké odd. i přesto, že měla apgar skore 10-10-10 a klidně tam zůstat s námi. Pokus o přiložení proběhlo, když už byla zahousenkovaná a nešlo to. Sestra to odbyla slovy, že nechce a odnesla jí ☹
Masivní nástřih doktorka sešívala skoro hodinu. Pak jsme tam zůstali s manželem sami, po 3 hodinách mě odvezli na šestinedělí. Měli po 2hodinách, ale protože bylo tak strašně narváno, neměli ani lůžko ani čas. Naštěstí na mě vyšel nadstandard.
Julie se narodila ve 12.32h, tedy 24 hodin po nástupu "planých" kontrakcí, 6hodin po odtoku plodové vody. Váha 4370g, délka 53cm.
Takže jsem asi splnila všechny podmínky nepřirozeného porodu:
Preindukce
Zastavování kontrakcí 2x
Zákaz pití a jídla
Oxytocin
Injekce na bolest
Monitorovací pásy po celou dobu na břiše
Lékařkou „odstraněná“ branka
Tlačení v polosedu na zádech
Skákání PA po břiše
Nástřih hráze
Vakuumextrakce
Manipulace s hlavičkou, jakmile byla venku
Nedotepání pupečníku
Okamžité odnesení – vážení, měření
Pár minutový bonding
Zahousenkování
Špatné přilození k prsu – byla zahousenkovaná
Odnesení na novorozenecké odd.
Julinku mi přinesli v 16h na přiložení, které sestra ani nezkontrolovala. Julča stejně spinkala. Po 20minutách jí odnesla a večer mi jí dali na pokoj až ve 22hodin. Do sprchy mi pomohli až po 6hodinách po porodu, protože nikdo neměl čas.
Někomu to možná přijde jako normální a standardní porod, ale pro mě to byla hrůza hrůz. Noční můra. A proč jsem jim neřekla, že to chci jinak? Baby friendly porodnice by to přece všechno měla dělat automaticky a vůbec by to nemělo být něco, co budu vyžadovat já sama jako nějakou alternativu. Byla jsem ze všeho hrozně vyjukaná, překvapená z té velké bolesti, komplikací a nějak jsem vůbec nepřemýšlela. Dneska si to hrozně vyčítám ☹
Na mě i na Julince to zanechalo velké šrámy. Julinka byla hodně nervózní a uplakané miminko. Snažím se jí vše vynahradit kontaktním rodičovstvím. Od příchodu domů spolu spíme v posteli, nosím jí v šátku, kojím jí, kdy si řekne, když byla úplně maličká, pořád jsem jí chovala, byla naprosto neodložitelná. Uspávala jsem jí v náručí. Dneska usíná u prsa nebo v šátku. A chovat už se moc nechce, jsem ráda, že jsem si to těch předchozích 10 měsíců mohla užívat 🙂
A příští porod bude jiný!!!!
Doporučujeme
Je mi moc líto, že to byl tak šílený porod ☹. Už jen to chování personálu je strašné. Nic méně k tomu zákazu pití a jídla..bylo to zřejmě proto, kdyby museli dělat sekci v celkové narkóze, ale teď už stačí nepít max 2 hodiny. Ale to je povinost personálu poučit pacienta..držím palce ať se bloku vy i Julinka zbavíte a další porod ať je přesně podle představ 😉
uffff holka!!!! A právě proto jsem ráda, že jsem prvně v životě stihla v noci sepsat porodní plán a přání během průběhu porodu! Už bych tohle nedala! nikdy! a to, že nedají dítko hned po vytlačení na bříško... to mě traumatizovalo hrozně. Nejde ani o to, kolik toho leckdy musí matka protrpět, než její dítko spatří světlo světa, ale v první řadě mi trhalo a trhá srdce to, jak moc musí být takový průběh porodu traumatizující pro to maličké stvořeníčko, které sakra těší na ten okamžik: LUP! světlo a matka!!! Zkusila jsi si dost, a moc ti přeji, aby ti to příště vyšlo tak, aby jste ty i miminko měli z porodu/narození jen krásné štastné vzpomínky!
ježiš, to mě mrzí!!!! :o(
Mne strasne psychicky pomohlo kdyz jsem svou zkusenost poslala jako zpetnou vazbu do nemocnice. 3x primari porodnice, primari detskeho a rediteli. Trvalo to rok nez jsem toho byla schopna. Mit to napsane tak jako ty,tak jim poslu primo tento syrovy pribeh. Je tezke takovou zkusenost zpracovat. Tohle je prvni krok.
@veru1974 Jsem už po porodu 10 měsíců, ale stejně je to pro mě těžký jako kdyby to bylo včera ☹ Už hodně lidí mi říkalo, abych napsala stížnost nebo prostě poslala svou zkušenost do porodnice, ale já nevím, jestli to chci. Asi nechci, aby se v tom šťourali ještě oni. Stačí, že se v tom budu muset šťourat já, abych se z toho dostala.
Míšo, to je opravdu strašný ☹ Mrzí mě to za Tebe.. Věřím, že příští porod Ti to vynahradí, nebo aspoň tyhle hrozné zážitky trochu vyblednou.
Míšo, držím palce, mám za sebou taky jeden hpnp porod, který nakonec skončil sekcí. Myslím, že ti rozumím. Zpracovávala jsem to strašně dlouho. Už to jsou 4 roky, rok po druhém porodu, který proběhl přirozeně (samozřejmě ne na 100%, primář se stavil na vizitu, tak mi aspoň tu branku musel zajít on :D) a myslím, že už je dobře. Jen kolem druhho porodu se trochu oživilo, protože jsem si říkala jak mě mrzí o co všechno jsme byli se synem ochuzeni. Je to bolestná zkušenost, ale nakonec se to může obrátit v dobré, může z toho být zkušenost, která Vás posílí. Ale bohužel by bylo lepší být o tuto zkušenost chudší.
Osobne jsem vnimala a dosud vnimam jako nesmirne zranujici nepochopeni ze strany pratel a blizkych. Reci o tom,ze nemuzu vedet,jake by to bylo bez intervenci a manipulaci ze strany personalu. Reci o tom at jsem rada ze mam zdrave dite a ze zapomenu. Chapu,ze kazdy jsme jiny. Moje cesta je snazit se to zmenit a vim,ze i muj dopis uz zmeny zpusobil. Ty presne vis co bylo spatne, nepochybuj o tom a o svych pocitech. Jakekoli obhajovani jejich zasahu je obhajovanim pachatele na ukor obeti. Casto si kladu otazku,kde budu rodit sve dalsi miminko (s kym uz vim),stejna otazka mne napada u tebe. Jak takova zkusenost zenu ovlivni v jejim dalsim chovani. Obeti domaciho nasili treba casto vyhledavaji stejne nasilne partnery jako byli ti od kterych utekly. Pokud pujdeme rodit zas do porodnice nejsme ve stejne situaci jako ony? Ale kde rodit, tak abychom se v pripade komplikaci nevracely o 100let zpatky,
Je mi moc líto, že máš takovouhle zkušenost. Já jsem na tom bohužel podobně :0( jsem skoro 7.měsíců po porodu a každej a vyrovnanám se svým porodem. Spoustu věcí si vyčítám... Snažím se zapomenout a radovat se se syna, který díky bohu žádné nasledky neměl. Moc Ti rozumim
Posílám hodně síly a srdíčko
Popsáno dokonale...bohužel ☹ moc mě mrzí, žes to musela zažít, ale budiž ti chabou útěchou, že nejsi sama...mám tutéž zkušenost...první porod děs a běs snad se všemi body, cos popsala a s epidurálem navíc ☹ miminko taktéž pak traumatizované, uplakané...já vystreslá, zoufalá a dodnes si to vyčítám...Druhý porod byl sice také vyvolávaný, ale miminku se začalo dařit špatně, tak se muselo...ale díky jinému přístupu porodnice i PA to byl pro mě zážitek, na který ráda vzpomínám dodnes 🙂 kdybych to tak mohla tomu prvňátku vynahradit...mrzí mě, že v téhle době se stále dějí takové věci, ze kterých má pak člověk šrámy na duši...drž se a super, že to jdeš řešit! Mně naštěstí pomohl ten pozitivní druhý zážitek 🙂
Cmacuba, nevycitej si to. Chovali se k tobe s prominutim jak hovada (jestli ceskym zdravotnikum pripada normalni porod stridave vyvolavat a zastavovat, tak sorry), bylas vycerpana, vystresovana... Jo, to oni umi, vydeptat rodicku😝 Naopak jsi dobra, ze to male tak vynahrazujes i ze to jdes resit s psycholozkou. At ti pomuze!
To je mi líto, že jsi to musela zažít! Úplně mi to připomnělo můj první porod,i když ty jsi to měla ještě mnohem horší- ale taky mi ho zastavovali při rozjetých kontrakcích, ať si odpočinu a na druhý den zas vyvolali. Mimino bylo pak uřvané, stresované, spalo do roka jen v mém naručí. Ale taky jsme chovali a muckali a teď má šest a je celkem v poho. Držím palce!
☹ Pak dej vědět, jak u psycholožky. Moc držim palce! Potřebovali by fakt nakopat zadek!
Míšo, no síla... Já věděla, proč razím názor, že do naší FN se musí jezdit zásadně až na poslední chvíli a nejlépe po 19 h večer, aby už bylo minimum personálu a nemohli se ti věnovat a páchat na tobě ty zvěrstva. No jukni do mých článků, mám tam svůj zážitek z porodu. Ten byl super, ale to co nastalo potom... Nedá se to pochopitelně srovnávat s tím, co udělali tobě. Ale jak se dá zpackat i to málo :(
ufff, četlo se to těžce, ale dočetla jsem ... přeju ti, atl se ti povede ten porod (nebo snad "porod") zpracovat a přístě ať je všecko podle tebe a miminka
Je to hrozný :( Mrzí mě to i za Tebe :( Nicméně jsem také rodila na Lochotíně a vím jací tam jsou, .... ačkoliv já měla oproti Tobě porod jako pohádka, úplně rozumím jak se cítíš, protože jsem měla taky úplně jinou představu a všechno bylo vlastně špatně....také jsem očekávala, že určité věci prostě dělají automaticky a stejně jako Ty vím jedno, příští porod bude jiný, lepší a hezčí zážitek!!!
teda to je čistá hrůza....
musím dát líbíka, ač se mi to fakt nelíbí taková zkušenost...to jen kvůli šíření ☹
Tak to sis tedy užila ☹ já tam rodila dvakrát a za pár týdnů mě to čeká zas. Byla sem s PA i dr max spokojená, ikdyž přiznám se, že ty "PA" , co se tam chodí asi jen podívat sou chytrý jak rádio a na kopnutí do huby, když mi stály u nohou. Ale neřekla bych, že je špatná porodnice. Spíš personál. A na ten bohužel můžeš narazit kdekoliv ☹
fuj, strasny :( Uplne se mi z toho stresu prestacel zaludek :( Moc drzim palce, at je druhy porod podle predstav!! I kdyz to stejne nenapravi ten prvni ...
Ahoj, taky jsem rodila dceru ve fn Lochotín, ale cisárskym rezem kvuli malé postave a velkému plodu, dcerka mela 3920g a 50 cm. Druhé miminko by jsem chtela rodit spontánne. Mužu se zeptat kolik meríš a vážiš když píšeš že ti taky hrozil cisársky rez kvuli malé postave? A to jsi měla celkem velké miminko 🙂
@martinahost Ahoj, měřím asi 163cm.
Já to čtu až dnes ...skoro jako já, taky nikdy nezapomenu, nejhorší je ta bezmoc, když rodis, nedokážeš.se v těch bolestech ubránit, ale příště se.nedáme 💗
Tak ja myslim, ze FN Lochotin Plzen pro me timto pribehem pada.....:/ strasne me mrzi, co vse ti udelali.....sileny, hororovy.... Ufff....Byt tebou, tak tu stiznost poslu, podle me se ti umevi a lepe se s rim srovnas....zeovna dnes jsem o nich cerla clanek, jak jsou uzasni... Ha ha ha....to tezko!!!!A ja hloupa jim to verila....
@maryshine Ovšem strašně zajímavý je, že ženský jsou tam spokojený. Ale to jen proto, že lékaři jim vnutí myšlenku, že mají být vděčné, že se některé věci tak dělají a prostě hotovo a vlak přes to nejede! Ale když to jde jinak, lépe a přirozeněji jinde, proč by to nešlo tady. Mají před sebou ještě velký kus cesty... Ty jsi z Plzně? 🙂
Prave jsem znovu prozila svuj porod ve stodske nemocnici jen byl delsi 36 hodin. 2 noci bez spanku a 2 dny bez jidla. Pit jsem rekla ze proste budu a hotovo. Uz nikdy vic. Priste bude po mem a beda jak ne! 🙂
Jo a presne jak ty. Myslim si, ze syn byl porodem taky poznamenany. Je velmi citlivy a kontaktni. Je narocny, ale zvladame to a snazim se aby byl spokojeny. Bohuzel dnes civilizovanost je vic nez instinkty ☹ Preju obema zdravicko 😉
@cmacuba zažila jsem stejně odpudivý porod jako ty a mám stejné pocity.. nemůžu se s tím srovnat. akorát sem zavrsila přirozenost produ sekci. úplně zbytečné celé. celé těhotenství absolutně v normě a bez komplikací. jen špatně zvolená porodnice a málo zkušeností a víra v to, že oni vědí víc než já..
naprosto šílená indukce, kdy se střídavě vyvolávalo a zase zastavovalo...finále a samotné tlačení typická česká nemocniční rutina. Mně PA talčila bradu na hrudník, poloha na zádech, dr tlačila loktem na břicho, oxytocin do žíly abych nevěděla kdy tlačit, nástřih až do nevím kam, a pak mi dítě s docela dobrým apgar (7-8-8) odnesli na 5hod pryč. apgar bylo kvuli zkalené plodovce a omotanému pupečníku, podle mně mi ho mohli donest rychleji než po 5hod ☹
@cmacuba Zdravim, doufam, ze moc neotravuju, nemas nahodou tip na dobrou porodnici v Plzenskem kraji?
Začni psát komentář...
bych to vytiskla a poslala do ty porodnice.. debilove.. se nedivim, ze mas trauma.. jen si to nevycitej, nemuzes za to ty, ale ten personal..