Jak potratit a nezbláznit se
Jedeme se podívat na náš budoucí dům. A jedeme se podívat už ve čtyřech. 3.května jsem našla na testu //, po 10m snažení a jednom sp. potratu. Dům se nám líbí, a tak po spoustě byrokracie a vyjednávání je náš!
V červenci jedeme na týden k našim a potom se těšíme na prvotrimestriální screening, v sobotu říkám mamce, že se vůbec necítím těhotně. Intuice na mě řve jako blázen, nepřipouštím žádný problém. V pondělí 11.7. v 11h jdeme s manželem na Genetiku do Plzně. Dcerka měla jet s námi. Na poslední chvíli měním plán a necháváme jí u tchýně, cítím, že to nebude dobrý, do kabelky přihazuju další balíček papírových kapesníků…
Intuici mi potvrzuje velmi příjemná doktorka, která jedná naprosto citlivě a profesionálně. Naše miminko se přestalo vyvíjet v 9+2tt, dle MS mělo ten den být 13+4. Přichází další lékař, vše potvrzuje. Pláču. Doktorka píše zprávu a doporučuje okamžitou revizi dělohy. Já jen brečím, mozek mi nefunguje. S manželem se složíme v autě, objímáme se, pláčeme spolu. Co budeme dál proboha dělat… Proč to potkalo zrovna nás? Máme spoustu otázek, na které nikdo nedokáže odpovědět…
Jedeme do FN Plzeň, chci to mít co nejdříve za sebou, pořád jsem v šoku. Čekáme 2hodiny mezi těhulema. Horko, dusno, klepu se, přemýšlím. Vlastně na revizi nechci, tak proč tu sedím… No, nic, do 13.30 jim dám šanci, pak odcházím. Ve 13.28 volají moje číslo 😀 Doktor opět potvrzuje, že miminko zemřelo a ptá se, co mám v plánu. Ptám se ho na přírodu, zda by bylo možný to nechat na ní, přece jen moje tělo není hloupé… Sestra se zatváří pohrdavě a doktor mi řekne, že očividně se k tomu příroda zatím vůbec nijak nestaví a jestli chci umřít na zánět dělohy, vykrvácet nebo být neplodná. O rizicích revize nepadá ani slovo. Ptám se, jak teda revize probíhá. Doktor mi řekl, že mrtvý plod vycucnout takovým brčkem jako od mekáče a následně vyčistí kyretou dělohu. Zírám a nevěřím vlastním uším. Mám chuť mu nacpat brčko od mekáče do zadku! Ptám se na rizika revize. Samozřejmě jsou, tady máte papír a přečtěte si to doma v klidu a podepište. Super, takže vlastně souhlasím s tím, že když to někdo udělá blbě, tak mi vezmou celou dělohu a protože jsem podepsala, nikdo za nic nemůže. Uf. Po mírném nátlaku manžela, který je stále v šoku a doktor mu barvitě vylíčil, jak do týdne zhynu bídnou smrtí, mi sestra bere krev a objednávám se na ráno na revizi. Odcházíme.
Doma přemýšlím, hledám podporu žen, které prošly tou samou situací a jak jí řešily. V soukromé skupině na FB narážím na dvě úžasné duše, které mě podporují v tom, že to můžu zkusit. Na revizi můžu jít vždycky. A hlavně jinam! K doktorovi s brčkem z mekáče ne! Večer volám do FN a revizi ruším. Mají řeči, ale já nejsem debil a rizik jsem si vědoma. Potom, co jsem ve FN zažila u porodu už mě jen tak něco nevystraší.
A tak čekám… čekání je zdlouhavý a na palici, naštěstí mě rozptyluje začínající rekonstrukce na baráku. Připomíná mi to přenášení v těhotenství. Taky nevíte, kdy to přijde, jaký to bude atd.
V úterý 19.7. jsem byla na kontrole u své gynekoložky. Ta by mě samozřejmě nejradši viděla už na revizi jako 9,9 z 10 zdravotníků, ale je velmi respektující, neprudí, nezastrašuje, nevydírá. Vyšetří mě na mou žádost, udělá ultrazvuk. Placenta je už hodně nabobtnaná, vyplňuje skoro celou dělohu, pod ní se tvoří krevní sraženina. Už to prý dlouho trvat nebude. Klade mi na srdce, ať mám připravenou tašku, kdyby cokoliv. Z ordinace odcházím s úsměvem. Jsem ráda, že někdo respektuje moje rozhodnutí. Doktorka je výborná!
Poprvé začínám špinit 22.7. v noci. V pátek přijela máma, miminko se potřebovalo rozloučit s babičkou, už mi to docvaklo. Popovídaly jsme si, pobrečely jsme si, objaly jsme se a v noci přišlo špinění. Od té doby jen špinění a pobolívání podbřišku.
26.7. večer mám pravidelné kontrakce, ale dají se zaspat. Tak teda nic no ☹ Další den ticho po pěšině, já se chovám jako nechutná zmije, dítě nespí, asi něco cítí.
28.7. v den, kdy bych měla být v 16+0tt mi je od rána zvláštně, moc nepracuju, ráno nemám ani chuť snídat, brečím a vztekám se, že už chci, aby se narodilo, už mě nebaví čekat a dávám mu čas do neděle a pak půjdu na revizi. Píšu to do soukromé skupiny na FB, holky mě podporují, hned je mi lépe. Manžel souhlasí. Miminko si výhružku asi vzalo k srdci, protože kolem 13h začínám cítit něco v podbřišku, vařím těstoviny k obědu, obědváme. Informuju manžela, že se něco děje, ať už si nedává pivo, kdyby něco… Jsme sice na baráku, ale koupelna je tu použitelná. Spíme tady už od víkendu, kdy přijeli naši, abychom nemuseli pořád pendlovat do Plzně a zpátky. Jdeme si s Julou lehnout, samozřejmě nespí a já mám vlny po 7-10minutách. Koukáme na Shreka, občas už si zafuním. Kolem 16h už to začíná být hodně zajímavý, zaujímám různé pozice v posteli a hučím do polštáře. V 16.34 mi praskla voda. Valí se ven, rychle běžím do koupelny, volám manžela, ať zabaví dceru. Cítím takové divné vyklouznutí, nastavuji ruku a mé miminko mi vyklouzlo do dlaně. Je krásné! Má asi 3cm, hlavu jak ufounek, dvě oči, maličké ručičky a na nich pět prstíčků. Nožičky jako žabička. Volám manžela, společně si ho prohlížíme, dáváme ho do misky.
Ovšem potom následuje slušný hardcore. Vypadá to jak kuřecí játra a musím toho mít v děloze tak 10kg, jinak si to neumím vysvětlit. Z vany v podstatě nemám šanci vylézt, každou 1-2minuty se dostavuje kontrakce, kdy mám chuť vytrhat zubama dlaždičky v koupelně. Učinila jsem jen dva pokusy. Při prvním jsem si sedla na židli v kuchyni. Když jsem po třech kontrakcích vstala, vypadlo to, že v kuchyni někdo někoho minimálně hodně zranil 😀 Lezu zpátky do vany, nemá to smysl. Dítě občas přijde zkontrolovat situaci, hlásí po celým baráku, že je všude krev a zase si odchází hrát. V 19h už jsem z toho dost unavená, nejím, nepiju, v hlavě mi běží scénář, že takhle teda umřít nechci. Manželovi říkám, že pobalíme nejnutnější a vrátíme se do Plzně. V půl osmé konzultuju po telefonu s PA situaci. Shodneme se, že do 21h je adekvátní doba čekat, pak jet do nemocnice. Je mi na zvracení, beru si vodu a kýbl, vracíme se do Plzně. Po cestě div v kontrakcích nevyvrátím dveře od auta, dítě usnulo a mě je o moc lépe. Doma není nic k jídlu, stavujeme se v Lidlu pro pečivo, na umření se necítím, tohle se dneska konat nebude. Děloha šílí, celou dobu. Nutně se potřebuje něčeho zbavit. Já už šílím taky. Z posledních sil vylezu 3patra bez výtahu, odhazuju nasáknutý ručník krví a skáču do naší krásný vany. Najednou se něco valí ven. Uvízlo to na půli cesty… a příčina všeho se právě narodila. Placenta. Velká jako moje dlaň. A s ní další obrovský sraženiny krve. Volám manžela, díváme se na placentu. Dítě to ohodnotilo slovy: „no, ty vole, mami, ty máš bobek. To je macek.“ Co na to říct, směju se, je mi nádherně. Kontrakce okamžitě ustaly, přestala se valit krev. Sprcha, lezu ven, vařím si kontryhel a řebříček, volám PA, že má vše šťastný konec. A je právě po 21h. Žádný další brutální krvácení se nekoná, podbřišek pobolívá, děloha se zatahuje, dítě se kojí, takže tomu aktivně pomáhá. O půlnoci jdu spát. Unavená, ale šťastná! I přesto, že mi dítě zemřelo, dokázala jsem ho důstojně porodit a v sobotu se s ním rozloučíme. Pohřbíme ho i s placentou v zahradě. U domu, který měl být jeho novým domovem. Bude tam s námi napořád 🙂
Článek píšu den po, je mi fajn, ani očistky nejsou žádný šílený krvácení, cítím se dobře, piju pořád čaj z kontryhele a řebříčku a jsem zase o velkou zkušenost silnější 🙂
Chtěla bych poděkovat všem, kteří se dočetli až sem a všem, kteří mě podporovali a věřili mi, že to zvládnu! Největší dík patří mému manželovi a dcerce, kteří to čekání se mnou vydrželi. A obrovský dík patří holkám do skupiny na FB, které mě podpořily a podporují stále, respektující doktorce a vlastně i mojí mamince, která si nechala svoje předsudky a fandila mi, ať už se rozhodnu jakkoliv. Díky moc všem 🙂
Na otázky, které jsem si kladla na začátku. Proč zrovna my? Jsem si vlastně časem odpověděla sama. Prostě to tak mělo být, celá situace mi ukázala další směr, další rozměr a dokázala jsem sama sobě, že moje děloha rozhodně nemá žádný slabý kontrakce(jak jsem měla v propouštěcí zprávě z porodnice) a dokáže porodit další dítě. Možná jsem potřebovala odstranit nějaký blok, potřebovala jsem si dokázat, že to dám. Je toho spoustu a vydalo by to na další dlouhý článek, ale rozhodně mě tohle všechno hodně posílilo 🙂
P.S. Tento článek rozhodně není žádným návodem na spontánní potrat, je to jen má zkušenost a jiné zkušenosti se mohou hodně lišit 😉
Doporučujeme
Libi se mi, jak jsi statecn a vis, co je pro tvoj telo nejlepsi. Preju, at si brzy k vam najde cestu zdrave miminko.
Je mi to strašně líto 😪
Čtu to se slzama v očích a vůbec ani v nejmenším si nedokážu představit, že bych to měla zažít. Jste silná žena ❤
Já ve FN v Plzni rodila a ten "humor" s brčkem mi pasuje na jednoho doktora . Je mi jasné, že to nechcete napsat veřejně, ale šlo by do IP jméno toho lékaře (pokud ho samozřejmě víte).
Přeji hodně sil...určitě se brzy dočkáte a o to víc si to budete užívat ❤
Pracovala jsem na genetice a musím říct, že si nedokážu představit, že by se někdo z našich lékařů choval k pacientce tak necitelně!
Jinak moc obdivuji tvůj přístup i PA, která to vše dokázala vyhodnotit. Jako zdravotník mám tendence věřit doktorům, ale čím víc toho čtu, tím mi přiadá, že šikovná PA je lepší než nějaký necita.
Držím moc palečky, ať se v domečku zabydlíte, jste tam šťatní a miminko si najde ten svůj správný čas
Za me velmi silny clanek,pri samotnem popisu porodu mrtveho miminecka mi bylo sice trochu nevolno ( coz je podle me notmalni reakce,kdyz clovek cte neco tak silneho) ,ale obdivuji te. Citim z toho i ohromne souzneni dusi s manzelem. A vase dcerka,to je teda prdelka,to jsem se zasmala ,deti umi vaznou situaci mnohdy krasne rozvolnit. At si k vam miminko najde cestu 🙂.
myslela jsem na tebe, jak to všechno dopadlo. Moc děkuju, že ses o svůj příběh podělila. Přeji ti hodně štěstí.
díky moc za článek ♥
jsi statečná! je moc krásné - měla si možnost se s miminkem rozloučit ( což v nemocnici by bylo "jak píšeš vycucnuto" jako infekční materiál)
klobouk dolu!... jake jsou rizika po revizi vim, po jedne se mi vytvořili resudia a začla jsem nezastavitelně krvácet, takže mám všehovšudy za sebou tři... Ale ze mě spadla šílená úleva, když mě vyčistili, nedovedu si představit a asi bych to ani nezvládla, čekat dalších více jak 14 dní co se bude dít dál...
Misiiii😥 nemam slov... ksi koc statecna🍀🍀🍀 posilam hodne sik a stesti!
Nádherně napsané ❤ ta soukromá fb stranka je "porod v domácím prostředí" že? Pamatuju si vás podle doktora s brčkem od mekace....ste skvělá a silná Žena 😊
Děkuji za sdílení tak silného příběhu.Obdivuji jak jsi schopna o tom psát.Myslím že tím pomůžeš spoustě žen. 💗
Ku mne sa chovali lekari tiez necitlivo a to bolo v Prahe na Bulovke a prezila som si podobny pribeh ako ty, ale nakoniec sa nam podarila mala Lucka. Urcite to vyjde nabuduce.
je to zvláštní, ale z Tvého psaní necítím smutek, takový ten zabíjející žal, ale klid, pokoru, lásku a vidinu dnů budoucích. Děkuji Ti za Tvůj příběh, chtělo to odvahu
@stverakovaj Lékař se jmenuje MUDr. Kosťun. Zřejmě si myslel, že to je legrace a situaci se snažil odlehčit, ale mít brčko po ruce, má ho nejen v zadku, blbeček.
@michaelasvo Na Genetice byla doktorka naprosto skvělá. Vyjádřila lítost, empatická, milá. Té nemám co vytknout. Lékař ve Fakultní nemocnici v Plzni se choval jako blbeček.
@panickatlamicka Chápu, na každého to působí jinak. Kdyby mi někdo ukazoval 10týdenní embryo v lihu, tak by mi asi taky bylo blbě, ale když si ho porodíš do ruky, pohlížíš na to úplně jinak. Viděla ho i dcera a moc se jí líbilo 🙂
@cmacuba myslím, že lékař na takovémto oddělení, by měl mít jiný přístup. Vím jak bylo pro moji maminku těžké, když byla na ,,ženské" operaci a i když byla po přechodu, tak musela na svůj pokoj chodit kolem pokojů maminek s novorozenci ...
@michaelasvo Troška empatie a pochopení pro ženu, která právě zjistila, že její dítě je mrtvé by rozhodně neškodilo. Ale tohle se na fakultách holt neučí. Buď to má člověk v sobě nebo ne...
@rzymani
@elikup Není to smutek, je to sdílení zkušenosti s dobrým koncem. A ten dobrý konec pramení v tom, že jsem se mohla rozloučit, důstojně porodit a pohřbít svoje dítě. A ne se probudit s prázdným břichem a myšlenkou, že moje dítě skončí ve spalovně ☹ A získala jsem obrovskou zkušenost, moje tělo mi ukázalo jak moc je silné a zjistila jsem, že s manželem máme opravdu silné kořeny! Je mi obrovskou podporou.
@cmacuba to je pravda, někteří lékaři jsou velmi netaktní, o to víc si vážím těch, kteří se o mě opravdu zajímají, v tuto chvíli mám bezvadného gynekologa a obvodní lékařku. Paní doktorka neřeší jen následky, ale má zájem i o příčinu problému (např. problémy v rodině, starosti s dětmi, atd.)
@cmacuba tak to jo, není nic lepšího než najít někoho kdo všechno chápe 😊 neuvěřitelně tě obdivuju že ses rozhodla porodit miminko doma. Já chtěla druhé miminko rodit doma, když v květnu Maxim ve mě zemřel, tak sem přemýšlela, že to nechám přírodě, ale podlehla sem asi strachu a porodila ho v porodnici, ale krásně a klidně 😊 moc vám přeju aby si vás 3ti miminko našlo co nejdřív ❤
@cmacuba to verim 🙂
jsi úžasná a statečná.. Je mi líto děťátka a přeju vám, ať si k vám brzy najde cestu další sluníčko.
V podstatě ten samý příběh jsme si s manželem prožili, když jsem porodila ve 12tt už 5 týdnů zamlklá dvojčátka. Spontánní porod se vším všudy byl pro mě velikým zážitkem (měla jsem v té době 2 děti porozené akutním císařem) a hlavně to byl tolik očisťující a důstojný odchod našich miminek, že jsme se s tím skvěle srovnali. Také jsem čerpala zkušenosti na fb a vděčím skupince a tamtím ženám za velikou podporu.
Mrzí mě to i ten přístup zdravotníků...je to o lidech...Jsi velmi silná žena, smekám!!!
Mrzí me,ze jsem si tvůj článek neprecetla drive,v dubnu jsem byla na revizi. Ptala jsem se na prirodu,ale bylo mi to vymluveno.
Míši...čtu to jedním dechem... Celou dobu jsem na Tebe myslela jak to asi dopadlo. Jsi moc statečná! Udělala jsi dobře, takhle ses mohla s miminkem rozloučit tak důstojně, jak si to zaslouží každé dítě, každý člověk, jen je to bohužel u nás velmi opomíjeno a někteří lékaři berou pacientky a jejich dětičky (byť nenarozené) jako kus masa, jako věc a ne jako člověka, který má duši. Z Tvého článku dýchá smíření - to je moc dobře a je to právě díky tomu, že ses nenechala zviklat k něčemu, co nechceš, násilím. Pokoj dušičce vašeho andělíčka a vám hodně sil a taky štěstí na cestě za dalším děťátkem! ❤
@cmacuba mam plne oci slz. Jsi silna zena, ani si neumim predstavit doho drobecka..ani sebe jak bych to vse zvladala.. muze mam uzasneho..pri porodu mi byl nejsilnejsi oporou.ale tohle by nas asi dohnalo k panice.nevim. .. taky jsem mela ve 13tt zamlklost.ja na revizi musela.bala jsem se. Trpim na krecove zily a uz jsem tmave spinila s boleti v podbrisku. Jit do te nemocnice ..podat ty papiry..podstoupit ta vysetreni je opravdu strasne na psychiku. Ja jen brecela brecela brecela. Na sale jsem uz byla tak vycerpana , ze pustili narkozu hned jsem byla ve spanku. Probudila se az po 2 h na pokoji...potom jsem po 6.ti nedeli a prvni MS opet otehotnela. Dnes mam rocni poklad ale stejne nikdy nezapomenu. Prez to ze uz jsem mela 2 deti.. tak to " treti`` co to vzdalo 😢 je u me v srdicku a nikdy nezapomenu. 💜. Preji ti hodne stesti !!!!
Dekuju ti za clanek.. Je krasny.. Krasne rozlouceni. Jine nemaji to stesti se rozloucit..
Krásne napsane. Upřímně jsem o tyhle možnosti nikdy nepremyslela. Nevěděla jsem ze je možnost teto volby ( i když mi to ted přijde logické). přeji mnoho stesti !
Byla jsem na revizi pro ZT a upřímně jsem byla ráda, že to mám rychle za sebou. ZT mě bylo diagnostikováno ve čtvrtek v pátek jsem měla narozeniny tak jsem šla v pondělí. Revizi jsem podstoupila dvakrát. Já osobně bych zas psychicky nedala tento zdlouhavý proces několika dní čekání ještě s druhým dítětem. Ač zdravotník bych teda nesnesla pohled na potracené. Ale každý je jiný já nejsem zastánce až tak přírodních věcí.
Rozhodně mě přijde divné nechat na to vše koukat dítě na placentu krev atd. V 10 tt je množství plodové vody jen 10ml což je opravdu nic. Těhotenství se přestane vyvíjet, ale hlavně plod odumírá změnšuje se. Toto vše mě vysvetloval dloue lékař a i něco málo si pamatuji ze ZŠ.
Každopádně přeji hodně štstí v dalším těhotenství.
I přes to, že je to moc smutný a silný příběh, tak je sepsán nádherně, vyrovnaně a cítím z něj ten hřejivý pocit klidu. Stále víc a víc věřím na to, že vše špatné co se děje (i když to jsou někdy hodně těžké chvíle), má svůj důvod. Má nám to něco dát, někam nás to posunout, něco nás to naučit a nějak nás to posílit. Přeji hodně zdraví a štěstí, ať si k vám miminko najde brzy zase cestu! 🙂
ahoj! jsi silná ženska! i já jsem si prošla dvěma potraty a do dneška lituju, že jsem se s miminkama nemohla důstojně rozloučit jako Ty... škoda, že jsem o nečem takovém vůbec nevěděla :(...
džte se! posílám vám pusinky!!
Přečteno jedním dechem.. Smekám a držím palce ✊ ať se v budoucnu daří všechno jak si přejete
@lucykal Každý má svůj názor, já ti ho samozřejmě neberu. Někdo na tohle prostě nemá... Rozhodně mi nepřijde divné nechat koukat starší dítě na placentu. Kdyby rodil kůň, tak by dítě vidělo taky krev a placentu atd. Když se řízne do ruky, taky uvidí krev. Je to normální koloběh života, nevidím na tom nic špatného. Kdybych jí říkala, fůůůj, tady je všude krev, sem nechoď, tak bych jí nejspíš zadělala na pěkné životní trauma. Krev, měsíčky i očistky jsou prostě normální věc. Netřeba se za ně stydět a schovávat je 🙂 Plodové vody bylo opravdu málo, max. 100ml. Ale kdybych neměla vložku, mám celý gatě mokrý. Takže to rozhodně nebylo nic. A velikost mého dítěte odpovídala naměřené velikosti na utz, čili bych neřekla, že se zmenšoval. Díky za tvůj názor 🙂
@golla Mně jí hodně vymlouvali. Nejen zdravotníci a lékaři, ale širší rodina úplně šílela... Podpořili mě rodiče (spíš mamka, táta na to nic neříkal) a manžel. A prostě už vím, jak lékaři dokáži manipulovat lidmi strachem, takže jsem se obrnila a navíc revize nikdy nebyla naprosto vyloučená možnost. Pořád tam byla, pořád jsem se mohla rozhodnout a jít v podstatě ihned. Ale potřebovala jsem čekat, rozloučit se. Dneska, když jsme ho pohřbívali na zahradě, bylo to ještě těžší než ho porodit.
@lucykal
promin, ale jako zdravotník bys měla mít trochu empatie - copak useklá noha je stejné jako dítě?
obrečíš svoji amputovanou nohu tak, jako když Ti zemře dítě?
jinak teda na každé vysoké škole v anatomickém muzeu jsou naložené embrya - po všechny stádia těhotenství i děti mrtvě narozené v láku.... stejně tak zakonzervované vypitvané děti pro ukázku vedení cév, nervů, orgánů atd - aby si studující mohl dobře zmapovat, jak a co a kde... takže opravdu bych mé mrtvé miminko ráda někde pochovala ( at už v jakémkoliv stádiu ) a přišlo by mi to daleko méně hnusné, než naložené mimina u nás n a škole.....
@mrs_v Jsem také po ZT takže mco dobře vím co to je. Navíc popředčasném porodu.
@eficenka V tomto týdnu nelze nazývat dítětem, ale to je vedlejší. Já bych třěba brala jak píšu amputovanou nohu daleko hůř než ZT nebo SP. Tu už ti nikdo nevrátí. Opravdu mě přijde, že je zbytečné se v tom pitvat a způsobovat si větší bolest. Tím bych děbatu ukončila je to můj názor a ten člověk může říct.
@lucykal
ano, názor ano - ale trochu empatie by neškodilo - bohužel asi i od tebe jako zdravotníka - pokud pochopíš, že některé ženy své dítě milují od prvního dne spojení spermie + vajíčka ´= pro ně malé miminko - které roste, v tomto týdnu už má založeno srdce a postupně vše, co má mít.. je to už živý tvor...
@mrs_v Pro mě taky ne. Milovala jsem ho od první chvíle, kdy jsem cítila, že je něco jinak. Test mi to potvrdil. A v 8+5tt na utz, kdy jsem ho viděla naposledy živé, mával ručičkama a skákal tam jak gumový medvídek, takže pro mě to rozhodně nebyl kus tkáně ani žádný bezejmenný plod. Ale každý to cítí jinak. Každopádně k paní výše bych se jako ke zdravotníkovi asi nechtěla dostat... Připomíná mi to doktora s brčkem z mekáče ☹
@lucykal promin,jestli se tě dotknu,ale u tohoto článku podle mě není vůbec prostor k diskusi,co je správné a co ne. Každá to cítíme jinak a nesouhlas s autorkou beru jako znevazovani jejího rozhodnutí. A podrthuje to i hláška o amputovane nože. To fakt ne,to už je over a myslim,ze by bylo vhodne,kdybys svůj názor neobhajovala. Samozřejmě chapu,jak to myslis,urcite pro většinu národa je tvůj názor schudnejsi,ale jak rikam,nech to autorce tak,jak to má. Vypadá to pak nečitelné a neuctive.
@michaelasvo necitelně? Mě v gennetu tehdy řekli větu "Jestli to chcete zachraňovat, roďte v Motole" ... byla jsem cca 33tt a čekala jsem Adélku, ne TO...☹
@hansed no pokud někdo popíše způsob zákroku jako vycucnutí brčkem, tak ano, to je dle mého názoru necitelné
@michaelasvo špatně jsem to napsala... myslela jsem tím, že mě to nepřekvapuje ta necitelnost..viz moje další věta...
@eloana oni tu doktorku pokryli... a ani nevíš, v jaký p*deli jsme byli, my jsme nic nechápali, bylo to jak ve zlým snu ☹ do víš kam je pak poslal manžel v Motole, kde chtěli, abychom podepsali, že můžou brát Adélce vzorky mozku apod. a zkoumat....
@hansed Jo takle, už to chápu. K nám se takle i jedna paní dostala, že hledala, kde skončil plod po potratu, aby se vyšetřilo, jestli to nebylo něco genetického a musím říct, že jsem z toho dva dny byla špatná a to se mě to vpodstatě netýkalo
Je mi to strašně líto vim jaké to je když je doktor s prominutim drvil taky jsem takového zažila mám za sebou dvě zt ,jedno nevydařené ivf a vše během jednoho roku v mich 23 letech ted podstupuneme druhé. Posilam moooc sílí
Páni 😢 To je hrozne a breim jako mala holka, jak moc me ten vas pribeh dojal.. Zvládli jste to uzjasne a je moc dobre ze mate miminko u sebe.. Tak by skončilo nekde v kosi.. Brrr😔 Přeji hodne sily a verim ze se k vam jednoho dne zase vrati a udělá vas štastnymi❤️🙏
Ahoj, uzasny clanek,jsem moc rada kvuli tobe,protoze mam pocit,ze tim,ze jsi to udelala podle sebe a dala jsi na sve telo,to psychicky zvladas mnohem lip,mohli jste se rozloucit,aspon muj dojem je,ze kdyby ses nechala "vycucat" v nemocnici,tak by jediny pocit byl prazdnota... ja jsem mela s.p.asi v 8 tt a musim rict,ze me nikdo do niceho nenutil,nastesti-naopak mi doktori na gynde rekli,ze telo si s tim poradi,ale ze kdybych nechtela cekat,tak mam zpravu amuzu jet do nemocnice.Vecer jsem brecela a v duchu rikala svemu miminku,ze ho moc milujeme,ale jestli musi odejit,tak ze se nezlobime a nechame ho jit. A mam pocit,ze po tom,co jsem tu "dusicku" takhle "propustila",tak to pak druhy den odpoledne zaclo,v klidu,byla jsem u rodicu a poprosila jsem mamku,aby me chodila v noci kontrolovat,jestli nekrvacim moc,ale u me to bylo v pohode-taky to nebylo tak stare tehotenstvi. Ale myslim,ze jsem to taky od zacatku "vedela",ze to neni ok. Preju hodne sil a zdravi a brzy krasne zdrave miminko (nebo dve 😉).
Tohle je neuvěřitelný článek. Ani jsem netušils,že toto jde. A obdivuju Tě,že jsi si stála za svým. Mohla ses takto aspoň rozloučit se svým miminkem. A fakt Tě obdivuju,že jsi to zvládla. Já bych to určitě nezvládla. Věřim,že přijde den a přijde k vám zdravé miminko. Hodně štěstí a ať se vám krásně žije v novém domečku.
tak to je mazec, tohle mě opravdu dostalo, nikdy jsem na nic takového nepomyslela, Tvůj příběh jsem přečetla jedním dechem. Je to fascinující, příroda to má prostě dobře zařízené, tělo vědělo co má dělat, a věřím že tě to posunulo dál.
Hezky napsané, i když smutné. Sama mám podobnou zkušenost, ale měla jsem štěstí, že mi můj lékař řekl, že možnost je nejen revize, ale také samovolný potrat. A bez strašení. Byl to takový malý porod. Nejhorší asi bylo pro mě čekání na den, kdy to samo přijde a vyrovnat se s tou ztrátou. Pak jsme počkali jednu menstruaci a další těhotenství přišlo hned poté - dnes mám doma 3-měsíční krásnou holčičku. S dalším mimi držím palce.
@kotul Tak to jsi měla opravdu osvíceného lékaře. Mně strašili snad úplně všichni. Vším možným - od otravy krve, přes vykrvácení až po možnou neplodnost. O rizicích revize nepadlo ani slovo... Porod to byl, u mě teda zrovna né malý a krátký. Na můj vkus to trvalo docela dlouho, hlavně porodit placentu. Vyrovnat se s tou ztrátou je pořád strašně těžký. Kdybych šla na revizi, asi bych se zbláznila, takhle šílím míň. Ale čas to jen obrousí, ale bolet to nikdy nepřestane ☹
Tak tohle me teda uplnerozhodilo. Moc me mrzi cim jsi si musela projit. :-/
Fandim ti ze si to tak zvladla, bez ohladu na ostatne prispevky.Keby niekto videl nazivo ako vyzera revizia delohy mozno by tiez popremyslal.To ze to videlo dieta, nic sa neda robit....stejne to brala tak ze to bol bobek 😉 drzim palce az sa znova zadari ☺
To jsem si poplakala, jste silná ženská! Je skvělý vidět, jak některý lidi uměj čerpat sílu i z nepříjemných věcí. Ať se vám brzy zadaří a máte zdravé voňavé prospívající miminko!!! 🙂
Ja jen ziram 😳 jsi moc statecna, klobouk dolu pred tebou ❤️
Je mi to líto ☹ a zároveň tě obdivuju. Držím pěstičky, aby se brzy zase zadařilo s úspěšným koncem 🙂
Jako mazec 😮 obdivuju te 👏🏻👍🏻
Neskutečné. Je mi to líto, zároveň té obdivuji. Jsem taky po ZT i já řešila se svým dr, že bych byla ráda, kdybych to nechala na přírodě. Podle dr nejsme ve středověku, kdy na to ženy umiraly. A tak přemohl mě strach, co kdyby se to fakt nepovedlo a podstoupila revizi. Chybělo mi to správné rozloučení a stále se s tim špatně srovnávám. Prostě před tebou smekam.
Úplně si mě rozbrečela, ale jsi moc statečná. To co jste dokázali, jen tak někdo nezvládne. Určitě Vás to hodně posílilo a s manželem ještě více spojilo. Moc držím palce s novým mimískem. Hodně sil, i když to musí být těžké.
Velmi silny a emotivni clanek! Jen me osobne take zarazila pritomnost dcerky... Se zviraty bych to neporovnavala, vidim v tom stejny rozdil, jako videt v detstvi parit se zviratka a milovat se rodice... Oboje by na moji psychiku urcite zapusobilo jinak, nechtela bych jako dite videt svoji milovanou maminku v takove situaci, ackoliv by to na me dolehlo asi az v dospelosti.
Drzim Vam palce pro lepsi zitrky!
Jsi moc statecna a preju hodne stesti!
prosla jsem si potratem tez akorat ja sla na revizi. nemela jsem odvahu prave s tou otravou krve atd. akorat co nechapu ze nas prcek ''umrel '' 9+1 a 10+5 jsem byla na revizi a uz byl rozlozeny. ze uz po prckovi nebyla ani pamatka. a vam i po x tydnech vydrzel neporuseny a cely?
Že si chce tohle někdo prožít v soukromí, naprosto chápu. Že z missedu dělá porod a detaily ukazuje manželovi a dcerce,chápu o něco méně... A že to někdo spisuje v takových podrobnostech na internet teda nechápu vůbec.... Každopádně mne primární situace mrzí.
Váš článek jsem četla jedním dechem. Už jsem potratila 4x a vždycky jsem podlehla doktorům a šla na revizi. Díky vašim slovům se posílila moje důvěra v intuici a otevřela se mi cesta, kterou jsem po špatných zkušenostech raději uzavřela. Z vašeho článku cítím smíření, které v tomto smutném konci je nesmírně důležité a hluboké. Děkuji.
Si statečná a svá a to je úžasné v dnešní době pásového systému kdy všichni tlačí co jak má být hlavně bez přírody! Přesně jak říkáš, Dítě si své rodiče vybírá samo a ví jestli se narodí nebo ne a kdy 🙂 ♡ Posílám veliké obejmutí ☆
Uff. I já tu brečím. Je mi to moc líto a zároveň Tě obdivuji že jsi to takhle zvládla. Teď už bude jenom dobře uvidíš 🍀🍀🍀🍀
Uzasny pribeh. Precetla jsem to jednim dechem. Prozila jsem totez. Akorat dite bylo v 8tt a spontanni potrat byl nekdy ve 13tt, takze dite bylo mnohem mensi. Taky me vsichni zrazovali, posilali na revizi. Nevim, jestli bych to zvladla i v tomto pokrocilejsim stadiu. O to vic me tvuj pribeh dojal. Vim, ze toto neni cesta pro kazdeho. A ta rizika revize... V okoli mam nekolik zen po revizi a musely opakovane. Napada me, ze s tim zasahem se prece jenom telo nevyrovna tak dobre, jako kdyz jde o prirozeny proces. Ja sama jsem zase bez problemu otehotnela a toto tehotenstvi uz je ok. V okoli vidim, jak nektere zeny mely od revizi uplne zjizvene delohy, kazde dalsi tehotenstvi mely rizikovejsi a rizikovejsi... Takze jenom doufam, ze casem zacnou zdravotnici zase vice duverovat prirode.
A preju ti brzke a uspesne tehotenstvi. Hodne zdravi!!!
prave jsem videla, jak na tvuj clanek reagovaly zeny na emiminu.
Prosim te hlavne si z toho nic nedelej, je to tvuj zivot, tvoje telo, tvoje detatko, tvoje rodina... at uz slovnik tve dcerky (znam to sama, i moje dite je celkem prostoreke, no jako ja :D) nebo to jak a kde jsi se rozhodla detatko porodit, nikdo nema pravo te za to kritizovat... zij a nechej zit, respektuj a bud respektovan, to bohuzel moc neplati na internetu, kde se kazdy schova za klavesnici a troufa si soudit druhe bez jakehokoliv poneti o citech, pocitech a zivote dane osoby.
Hlavne ze jsi v poradku a preji, at se tobe a tve rodine dari jen dobre...
Je mi to moc lito.. A obdivuju te ze jsi to dokazala prozit po svem a bez tech hruz v nemocnici. Chtelo to hodne odvahy.
Drzim palce at se brzo zadari a narodi se vam zdrave miminko!
Teda.... to bych nedala. Jsi odvážná. Takhle čekat, co bude, kdy to přijde, a jestli to proběhne ok.... já bych se z toho čekání asi zhroutila.... Obdivuju tvoje odhodlání.
Já jsem na to neměla. Oznámení o smrti miminka bylo necitelné, přístup lékařky otřesný. Okamžitě jsem změnila lékařku. Byla jsem v šoku, odjela jsem s manželem k rodičům a čekala čtrnáct dní. Byly zrovna vánoce. Nic se nestalo, tělo pořád jelo dál, tak jsem na začátku ledna šla do nemocnice na revizi. Nechali mě ještě tři dny čekat doma, protože měli plno a stále nic, takže jsem nakonec revizi podstoupila. Ještě při příjmu jsem si vyslechla od jedné necitlivé neinformované lékařky jakto že nemám papíry k dobrovolnému potratu... ani se neomluvila, když zjistila, že to tak není. Jen řekla, to je jedno. Zákrok byl rychlý a i potom proběhlo vše v klidu. Půl roku jsme počkali a za dalších devět měsíců se narodila Anežka a za patnáct měsíců po ní Eliška.
Obdivuji, že jsi to zvládla a prožila si to doma v klidu. Pro mě byla schůdnější tato cesta. Jsi opravdu silná žena.
Ahojky, mě se stalo něco podobného, ale už v 8 tt., jsem z Brna a doktoři byli úžasný, na revizi jsem teda šla, byla jsem tak nějak mimo, takže jsem o rizicích vůbec nepřemýšlela, a tím že doktoři fakt super ani mě nenapadlo to nechat volně..KLOBOUK DOLŮ, a co můžu říct, to že jsi o to přišla, tak nechat to samo odejít je odvaha, fakt jsi borec🙂 a přeji hodně štěsít🙂))
Hmmm...,no já zamlklý potrat zažila jednou a pak další tři SP....no a abych čekala kdy sama "porodim" mrtvé miminko by mne musel šlak trefit....já byla na prášky jen z toho že musím s mrtvým mimi ve mně čekat až do druhé dne na kyretáž....😥😥😥smutný to pocit!! takže celkem paní nechápu.
Hm,tak nejak nechapu ten sled - dite rika ty vole mami a pak ze je kojeno,to jako to same dite?No,to me podrz...cele mi to prijde ujete.Ani ne jako pribeh silne zeny,ale spis ujete.To at se na me nikdo nezlobi...
Ja mela jednou spontalni samovolny potrat a asi bych se bala cekat doma co se bude dit.zalezi od zeny kazda jsme jina a a podle me ma kazda z nas dostat sanci se sama rozhodnou at je to jake koli rozhodnuti.
Naprosto rozumím tomuto rozhodnutí.Sama jsem prožila ZT ve 3.měs těhu,odmítla jsem revizi a do 10dní to odešlo samo když jsem měla být 11+0..jen chvíli křeče a pak.. žádná voda, placenta, nic....jen jsem pak pár dní krvácela a pak na gyndě za týden kontrola a vše čisté..Jsem šťastná,že jsem nešla na revizi,ptže třetí měsíc po potratu jsem otěhotněla a za týden rodím 🙂
Já zase nechápu,že holky hned letí na revizi,nechají se komplet vyškrábnout.. Já cítila,že dám šanci přirozenosti,že si tělo poradí samo.. Naštěstí doktorka mě podpořila,jen mi řekla,že kdybych začala hodně krvácet + horečka,tak hned vyrazit na revizi.. ZT se stalo mé kamarádce,podepsala reverz o odmítnutí revize,odešlo jí to samo a 2měsíce na to otěhotněla znovu a rodí za 2 dny...Tak mám dobrý pocit,že jsem pomohla..Jo a hned jak jsem se dověděla o ZT,tak jsem nasadila kontryhel,věřím na něj hodně
Začni psát komentář...
Je mi to moc líto 😢 Brecim jak mala holka 😞 Ale věřím, ze brzy porodíš krasne zdravé miminko!!! ❤️