Jak se ztratil pes

Můj pejsek oslaví 17.10. své 11 narozeniny, dle našich  let. Jmenuje se Santiago a je to Německý špic. Pejsek je to zlatý, moc hodný. Nikdy neutíkal, hlídá si své páníčky. Akorát můj dvouletý syn mu dává trošku zabrat. Přeci jen vždycky byl středem pozornosti a najednou se tu objeví ten miničlovíček. 

Včera jsem s ním šla na procházku sama, jelikož syn je nemocný tak byl doma s prarodiči. Vzala jsem si tašku, že nasbíráme šišky na věnce. Za "opravnami" ho pustím z vodítka ať si zaběhá. Hlídám ho, pak se mnou sbírá šišky (zkoumá zda to není něco k jídlu). Přejdeme zase o kus dále a zase sbíráme. Seberu šišky, pes vedle mě, jdu dát šišky do tašky a pes pryč. Tak ho volám, kam se mi schoval že. Jenomže ono nic. Zpozorněla jsem. Volám, hledám a nic. Ptám se lidí, nikdo nic neviděl. Tak hold běžím domů. Vletím pak a říkám pes se ztratil. Děda: Já se z tebe pos.... Beru auto a jedu hledat zda neběhá v ulicích. Babi se mnou, dítě v sedačce s námi. Hledáme ptáme se. Volala jsem i na policii, zda jim někdo nehlásil volně pobíhajícího pejska. Bohužel nic. Zkoumáme i větší okolí. NIC. Tak jedeme domů. Napít, vylulat a jdu hledat.

Dojdu na místo "činu" a volám hledám. Najednou mi zvoní mobil a číslo ze Slovenska. Zvednu a tam se ozve. Dobrý den máme Vašeho pejska. Je v Lidlu , jenomže já rozuměla v Diku (takový malý obchod), vzdálený asi 10 minut do kopce. Tak já tam běžím (nejsem sportovec). Dojdu tam a ptám se, nikdo nic neví. Volám zpět na číslo a tam mi říkají že je v LIDLU (předtím jsem od něj byla 5 minut daleko-ach jo) takže zase běžím z kopce( aspoň že tak), vletím domů (je po cestě) vezmu klíče od auta a jedu pro něj. 

On šťastný jako blecha, že mě vidí. Paní prodavačka též. Moc jsem jí děkovala a ptala jsem se jak na mě přišla. A musím říct je to byla zajímavé. Pejsek si lehl ke kávovaru do vestibulu a čekal. Když mu už bylo smutno, tak šel prostě dovnitř-asi nakoupit a tím si ho všiml personál. Vzali, koukli na známku, tak je jméno naší veteriny, zavolali, řekli že našli pejska, na veterině jim dali mé číslo a hurá pejsek je doma.

Jen co došel domů, napil se, dal mi mňamku a usnul. Dnes na procházce na mě koukal jak to že ho nepustím z vodítka. Povídám, že má útrum. Útěkář..na starý kolena 🙂

Šťastný konec.