Láska ke sportu
"Budujte v dětech lásku ke sportu!" "Obezita je největší pandemíí současnosti - hýbejte se!" "Největší výzvou Sokola je vybudovat lásku ke sportu u široké členské základny." "Učte děti se hýbat - zůstane jim to celý život."
... Pracuji ve volnočasovém sportu bezmála 25 let. Dělám to, protože mě to baví... a protože to zjevně baví ty děti. A protože to považuju za vhodný způsob růstu, trávení volného času a tak... Ano, dělám to především pro radost. Nevychovala jsem žádného olympionika, ani reprezentanta republiky. Za to jsem vychovala už desítky krásných, mladých lidí se zdravým sebevědomím a obstojnou figurou. A možná i fyzičkou. Nevím. většinu těch holek vídám na ulici, zatímco mě unáší tramvaj na druhou stranu města za mými vlastními dětmi. ... Vlastně ano, buduji lásku ke sportu u širokých mas "normálního obyvatelstva".
Mno a protože sport je fajn, rozhodla jsem se, že moje děti jsou konečně taky dost staré na organizovaný sport, který nepovedu sama. A protože jsou to kluci a rádi koukají na youtube (a protože se namanul kroužek tady u nás na kopci), zvolila jsem moderní, rychle se rozvíjející sport: parkour. Ten bez koní.
Tak, a teď jak je to s tou láskou k pohybu z pohledu matky.
Láska k pohybu se projevuje tím, že děti považují pohyb za cenný - potud dobrý. Jenže to, že je něco cenného, znamená, že je třeba to sdílet s okolím, ukazovat, nechat se za to chválit a podobně. Prostě je třeba machrovat a chlubit se.
... Takže náš byt ve druhém patře bytového domu, se tímto mění na překážkovou dráhu. Děti neustále běhají, z něčeho skáčou, na něco lezou, prapodivně padají, zkouší nové pohyby a vykládají mi něco o saltu dozadu, když neumí ani obyčejnej kotoul. Velku lezou na každý obrubník a sloupek, aby z něj mohly vzápětí skočit na druhý... nebo taky minout a spadnout do silnice. Neustále se někde válí, bláto nejen na botách, ale kolenou, loktech, předloktích, břichu vlasech... protože se "plazili jako voják" nebo hráli "země-láva" nebo "jezdili na skluzavce" ... kterou si samočinně vyrobily ze stráně a mokrého listí.
A přesně tohle je ta adorovaná láska ke sportu - vidět možnost k pohybu všude. Chtít se hýbat. Chtít zkoušet nové věci. Chtít objevovat a překonávat své možnosti... Ale maminky, ruku na srdce, která z nás na to má nervy? ... A když už je najde ona, kterou z nás vzápětí nesrazí starostlivá sousedka nebo babička proto, že "to dítě si ublíží" nebo "ničí věci"?
Jak to tedy je - opravdu chceme v dětech probouzet lásku k pohybu? ... já nevím, jak vy, ale já bych dneska večer už uvítala chvíli lásky k ležení na gauči...
Doporučujeme
@zebruska Já přiznávám, že mě hlavně "šokoval" ten posun za dva měsíce s "hloupou" jednou hodinou týdně organizovaného sportu. Tak jsem se musela podělit o uvědomění 🙂 . (Jo, v létě mě donutili po dvaceti letech sednout na kolo... protože pěšky už jim nestačím. Au, můj zadek - těch 20 kg navíc je sakra znát.)
Vecery byly s detma (zejmena predskolniho veku) zasadne ve stylu reckorimskeho zapasu😅. Jeste to neumelo chodit, ale vylezt po zebriku az ke stropu, to jim slo. Dcera, vetsi strelec, ale tintitko, te ta laska ke sportum, rekla bych, zustala. Obcas si jde zabehat, do posilovny, atd. Syn se nyni v patnacti nachazi v obdobi jakehosi mezicasu. Jeste rok aspon bude ve sportovni tride a dokonce ma letos i sportovni krouzek. Jinak sam od sebe se nehne od pocitace, ktery si v lete postavil. Ale do lonska se hybal s radosti a furt, nekdy az moc😅. Tak doufam, ze tam ty koreny take zustanou. Protoze zaklady, kdy oba lezli na kazdy druhy strom, chodili po zabradli na moste, ci metali hvezdy na dovolenych pri nakupech jidla v nakupakach, maji opravdu bohate😂
Dokud byli malí, dělali se mnou všechno. Když jsme odešli od manžela, bylo jim 6 a 4,5, to už zvládli oba ujet na kole 20 Km. Chodili jsme na túry do lesa. V 6 začal syn trénovat kolo organizovaně, dcera ještě nějakou dobu jezdila s námi. Asi v 10 se sekla a nechce ze sportu dělat nic, ale miluje malování a čtení. Syn už několik let závodí na kole a já s nim objíždím jak tréninky tak závody.
Nedovedu si představit žít bez jakéhokoli pohybu, ale miluju 🚴♀️
Od malicka jsem deti nechavala zkouset vsemozne lezeni, behani a tak, samozrejme trochu s ohledem na vek a bezpecnost. Oba jsou od malicka zvykli se mnou hodne chodit a pohyb vyhledavaji neustale. Kaci si pak sama zvolila moderni gymnastiku (prisla s tim ve 3 letech, ale dala jsem ji do pripravky az o rok pozdeji) a tam to vygradovalo v neco, co nikdo z nas necekal a ani to nebylo nejakym nasim cilem. Obcas si rikam, ze kdyby skoncila, budeme bohati nejen casove ale i financne🤣🤣🤣 krom toho miluje brusle zmini i inline, plavani, lyze, milovala kolo, coz chvili umrelo kvuli nevhodnym poznamkam dedecka, ale opet lasku v kole nasla, miluje behani, s klukama chodi kopat na hriste a i doma se porad nejak hybe. Malej ten zatim na nejaky vice organizovany sport nevypada (i skrze diagnozy) ale pohyb miluje, ve skolce si uziva 2x tydne sportovky), jezdi zatim tedy na kolo odrazedle, leze vsude mozne a tak. Miluje plavani, zkousi rad ledni brusle....
Jsem rada, ze oba maji z pohybu radost a verim, ze ten zaklad v sobe proste uz maji polozeny
U nas neni den, kdy by se nesportovalo. Decka chodi do Sokola, maji florbal a tanecky, co se tyce organizovaneho sportu. S nami: brusle, inline, plavani, kolo, turistika, lyze a casem mozna tenis, ale zatim nemaji o lekce zajem. Prakticky porad jsou v pohybu s kamosema venku. Kolem sebe mame podobne zalozene rodiny, takze je to jednodussi. Oba maji spoluzaky ve skole, kdy ti rodice nic nedelaji, ani na prochazku nejdou, decko tim pádem taky nic nedela a jedna treba neumi v 9 letech ani na kole. bydlime na vesnici, takze je to snazsi nez ve meste. Pak se pomalu ale jiste odcizuje tem nasim, kdyz se radeji jedem nekam projet kolem vesnice a ona resi jen mobil a hry. A uz je ji trapne, kdyz jsem navrhovala, ze ji to zkusime naucit (ja uz bych ji asi ani neudrzela) a rodice se tvari, ze je to v pohode.
Naše děti taky jedou, tenis, volejbal, jóga - holka, kluk plave a zamiloval se do parkouru, jsem ráda.. já sama chodím dvakrát týdně na tréninky bojového sportu, dělám to už od dětství, miluju kolo, plavání, běhání.. letos dostanou běžky, máme dráhy hned za barákem. Kluk kdyby nebyl nucen, tak by asi úplně sportu neholdoval, ale je to hubeňour tak jen ať má nějaké svaly a holka je nezmar. Ta je vyloženě moje, má potřebu zkoušet a hledat se, navíc na co sáhne, to jí vesměs jde. Jsem ráda, že se sportu nevyhýbají, nebojí. Přijde mi to automatický, měla jsem to tak i doma jako dítě, Pohyb byl automatická součást, ale vidím v okolí, že ne všichni to tak mají.
Parkour chce dcera taky vyzkouset, jsem si jista, ze ji nadchne. Je nevybitelna a ja se desim. Prijde ze skoly, jde na pohybovy krouzek 1, sni svacu, jde na pohybovy krouzek 2. Prijde domu, postavi si prekazkovou drahu (knizky slouzi vyhradne jako pyramidy pro preskakovani) a beha po 4 a preskakuje nebo jen preskakuje nebo jen rotuje po dome. Je nezastavitelna. Dneska napr podklouzla ponozka a myslela jsem, ze si zlomila nos co to bylo krve po narazu do zdi. O 15 minut pozdeji uz se zase jen otrasa dum jak beha a skace. A ja si musim hodne opakovat, ze je to prece hezke :D
Ja sama jsem taky sportovni nadsenec, co chce lasku ke sportu sirit dal 🙂 Jako ucitel telocviku, doufam ze se mi povede byt jim na castecny uvazek a zbytek uvazku volnocasove aktivity 🙂 Ale moje deti zatim zadny organizovany sport nepoznali, ale ten nejstarsi bude ted mit teprve 5 let 🙂 Zaroven ani nejsem unich moc ambiciozni ohledne treba jizdy na kole atd ten nejstarsi se to letos naucil, ale byl na nem jen parkrat. Nemame tu vhodna mista pro jizdu na kole a nest detem kola 2km kde je vhodny teren, nebo kocarem a s kolama autobusem? Nebo i autem - nakladat kola, poutat deti - to radeji vybehneme do lesa a necham je tam vyradit mnohem vic : To stejne plavani - rikam si, jestli mi to stoji za to jit plavat s jednim ditetem a se vsema je to prozatim nerealne... Jsem zvedava, jak to jednou budeme mit. Za me jsou v jistych ohledech dost jasna pravidla - v lese, na poli a hristi at si skacou a delaji blbiny, ale na chodniku, lavecce, mistech kde jezdi auta atd. se nesportuje, doma se jim snazim pro to udelat aspon trochu podminky :D No tak snad nam to takhle vydrzi :D
Začni psát komentář...
Kluci hrajou fotbal a chodí na atletiku. Když jsou doma, tak hrajou fotbal v pokojíčku (loni dostali pěnový mic, aby to bylo "bezpečné"), dnes mladší vytáhl moji podložku a posiloval 🤣 jako občas si říkám, že mít doma "počítačové blázny", nebyla bych taxikář a nemrzla na trénincích a zápasech, ale kdy jindy jim dát základy nějakého sportu, než teď. Nečekám, že z nich budou fotbalisti nebo atleti, ale jsem ráda, že dělají to, co je baví. Akorát je někdy náročné s nimi držet krok 🤣🚴