Jak se nám povedlo odstavit

Otázku jak odstavit dítě potkávám na maminkovských webech tak často, že jsme se rozhodla nasat tento článek - asi i proto, abych nemusela odpověď vvždy znovu vypisovat. Ale asi bych měla začít úplně od začátku.

V listopadu 2015 se nám narodil náš první syn. Porod byl rychlý a bezproblémový, i když byl vyvolávaný. Navíc v době, kdy se malovalo v Podolí a Motolské šestinedělí praskalo ve švech. I to se asi podepsalo na tom, že když jsme po čtyřech dnech odcházeli z porodnice, syn byl převážně na příkrmu. I když v porodnii jsem vzorně krmila po prstě, abych kojení nezkazila, doma jsem na shánění stříkaček neměla náladu a malý dostal svou první lahev. I když jsem měla pocit, že z prsou neteče vůbec nic, poctivě jsem přikládala... a malý měl zjevně jiný názor než já i váha.

Jeden z největších objevů těch dní mi předala moje maminka "prostě si ho vem do potele a takle přilož k prsu, budete to mít oba pohodlnější." Jelikož jsem tou dobou ještě skoro nemohla sedět, byl objev kojení vleže skutečným objevem Ameriky. Strávili jsme tak prakticky zbytek šestinedělí - malej se asi po třech dnech doma rozhod, že příkrm už nechce a prostě prso nedá z tlamičky. 

Kombinací živé a mechanické odsávačky jsme produkci mléka nakonec dostali na velmi uspokojvou míru a nedospotřebovali ani tu první pixlu příkrmu.

Malej byl opravdu kozomil - prso neodmítl snad nikdy a především v polospánku to byl veliký dravec, který měl prso i místo dudlíku... a tak všeobecně pro kontrolu, že máma je pořád tady a nikam nezmizela.

Mělo to ovšem i svou stinnou stránku: malý preferoval prso před čímkoli jiným a příkrmům nikdy moc nedal. Z toho důvodu mi bylo odstavení doporučováno už od přibližně roka. To se ale zas nehtělo mě - prostě jsme mu prso nemohla vzít.

Ve dvou a čtvrt roce jsem se ale nakonec rozhodla odstavit z důvodu zvýšení šance na sourozence. Tou dobou jsme kojila stále i přes den na požádání a hlavně kojením uspávala.

Začala jsem tím, že jsem několik dní, když začal vyžadovat prso, nejdřív poctivě nabídla pití a několik druhů jídla... to trvalo tak 3 týdny až měsíc, než začal víc rozlišovat, kdy má hlad a kdy chce prostě mazlit. Pak jsem jednoho dne prohlásila, že prso už jen na spaní. Naše chytrá, malá opička záhy pochopila a když chtěla prso, tak rovnou hlásila, že "hají"... chvíli jsme tedy paktikovali "kojím jen v posteli", pak další asi dva týdny "kojím jen v době, kdy obvykle usínáš"...

A pak nastal krok, kterého jsem se bála nejvíc - sebrat prso na spaní. Bylo třeba ho večer hodně utahat, jít spát později a ráno dřív vstávat . První den šel spát natolik pozdě, že během asi svou výměn "pršo?" "už jsi velkem broučku, prso už není, spinkej", záhy usnul. Několik dalších dnů bylo spíš horších, ale žádné vzteklé scény a neutěšitelný pláč - prostě nic, čeho jsme se tolik bála. Během asi týdne usínal bez potíží...

Ne, že by si nevzpomněl vůbec, ale nechal si to vysvětlit a prso prostě nebylo. Asi tři dny jsem ještě občas odstříkávala, ale produkce mlíka záhy ustala. A malej poprvé usnul třeba sám u televize.

Jen jsme tím přišli o denní spánek - teď přes den usne jen v autě nebo když je nějak rozhozený (brzké vzbuzení/nemoc). A samozřejmě malý odstav následně odstonal (rýmičky a šestá nemoc následující asi dva měsíce). Asi tři měsíce mě nesměl vidět nahou (koupání, převlíkání)... do těď (po víc jak půl roce) když prso vidí tak se občas přicucne. Ale mlíko už není tak ho to tak nebaví