MUJ SYN JE BOJOVNÍK....
Kde začít...
termín porodu jsem měla stanovený na 27.5.,což dle všeho odpovíalo...od 38 tt jsem chodila pravidelně na monitory a vždy byl problém,ale při opakovaném monitoru,bylo zase vše ukazkové...bylo po termínu a ja chodila na monitory obden,předposlední monitor byl opravdu hodně znepokojující,tak mi Dr navrhl pro jistotu zatěžovej test+dlouhy monitor,ten dopadl dobře..
Malemu se ale na svět stale nechtělo...při poslední prohlídce mi Dr udělala již druhého hamiltona,ale s tím,že malej je vysoko a k porodu to vubec není,otevřena pouze na špicku prstu..domluvili jsme tedy nastup do porodnice na vyvolaní porodu-bylo to ponděli 7.6. na 7-7:30 rano...11 dní po termínu porodu...
6.6. jsem ale začala cosi pocitovat.
Přijela segra s neteří,že bude hlídat Alenku,až rano vyrazíme.
Nikomu jsem nejak moc nic neříkala,ale mě začaly kontrakce-manžel podotknul,že snad porodím ze strach z vyvolání..
Kolem pulnoci už ale byly kontrakce silné a zacaly se dostavovat v pravidelných intervalech...každou jsem si s usměvem prodychala-ja se z těch kontrakcí tešila 🙂) Těšila jsem se na porod,ja se na nej během chvilky naprosto připravila,byla jsem sna v nejake euforii...dala jsem nekolikrat vanu,chodila po byte-tiše-jako lev kleci a smskovala jsem si celou noc s moji nejlepsi kamaradkou.
Rano jsem vzbudila manžela,v klidu se připravila,přijel kamarad,že nas odveze.
Do porodnice jsme dorazili v 7:30h chvilku čekali na chodbě,ja stale s usměvem prodychvala krasné pravidelné kontrakce a stale opakovala "TAK DNESKA "TO"DAM" :o))
Po,ja nevím 15 ti minutach mě zavolali,že sepíšeme "nutnosti" a natočíme monitor.
Napojili mě v chodbě pře porodníma boxama a ja ještě vtipkovala,aby si vzali ten nejvetší pas,že mam opravdu obří pupek 🙂
Najednou jsem videla trošku zděšení v obličeji sestry,ta me položila na lužko a dala na jiny monitor,u toho mě na zapestí měřila pulz-to už jsem veela,že je neco spatně,protože ty padajicí ozvy jsem slyšela i ja-PAK VYKŘIKLA,TO ALE NENÍ PULZ MAMINKY TO JE MIMINKO !!! OKAMŽITE POJDTE NA BOX.
Zacala jsem se strašně bat,najednou u mě bylo mraky lidí...doktor mi oznamil,že pichne vodu,aby mohl lepe posĺechnout ozvy.Šermoval tam s tím dlouhym kovovým nastrojem,dloubal se ve me...už to zacalo bolet-kousala jsem do rtu...
Pak že pry udela neco,co bude bolet...bolet??Slabé slovo,ja myslela,že se zblazním,-měl to byt hamilton,ale takova bolest-pry-to nepomuže,paní není ani na tui spicku prstu...
Vodu se prasknout nepodarilo,ani po nekolikaterem "štouraní"
Pak přišlo na řadu,že malemu napichnou sondičku přímo do hlavičky...další bolest,to už jsem kousala bolestí do košile,zatínala pěsti-nikdy jsem nezažila horší bolest,potichu,bez jedinného vykřiku,stenu,jsem plakala...
Dr říka-nemohu se k hlavičce dostat,díte je moc vysoko,tak si mi sestra klekla na briicho a maleho tlacila dolu...¨bolestí se mi dělalo už zle...nakonec maleho napojili...
Mezi tím se ptali na to a to a ja odpovídala ani nevim na co a ani nevím jak...
Další doktor oznamil,že musím okamžitě na sal,že to jinak miminko nezvladne-s plačem jsem poprosila,aby zavolai manžela,ten když me videl,zbelal,všude krev a ja pološílena strachy a unavena z bolesti...nakonec bylo slovo cisar jako vysvobození....jeste na sale jsem plakala...plakala strachy a také zklamanim,jak jsem se na porod těšila.
Probudila jsem se na JIP,o malem nikdo nic...pak dvěma maminkam,co šli po mě,přinesli miminka,viděla jsem jen dva košiky s miminkama...bože jen dva košiky,jak to jsme tady 3....
Pak přišla doktorka...
maminka,Vaše miminko ma potíže,muselo na ARO,mělo hodně omotany pupečník okolo krčku a do toho se nalokalo,ale i vdechlo zkaženou vodu,bohužel v té vodě byla i prvni novorozenecka stolice-smolka tu vdechl...Vaše miminko nemuže samostatně dychat,je na přistrojích,,,
Druhy den jsem šla na normalni pokoj šestineděk. Okamžitě jsem chtela videt maleho...naše první setkaní bylo šílené...muj chlapeček je tak krasny,ale všude ma samé hadičky,všude samý přistroj...
musela jsem pryč,musela jsem si sednout a poradně se vybrecet...
na pokoji jsem usnula..
Večer přisla doktorka...miminku se přitížilo,museli jsme do dat do umělého spaku...ptam se "Zvladne to?" Dr.nevíme,musime doufat...
Rano mi Dr řekla,že je muj chlapeček v kritickém stavu...chodila jsem za nim stale,dvala se na nej a v duchu prosila at to zvladne...velikou oporou mi byly mé "virtualní kamaradky"hodně mi to dodavalo silu.
Po par dnech se zacal snad co hodinu lepšit...probudili ho z umeleho spanku a malej zacal řadit 🙂 Ja ho chodila přebalovat,krmit střikackou pres sondičku..byla jsem štastna...
Chodila jsem co tři hodiny odstříkavat mličko,bohužel se stres podepsal a ja i před veškerou snahu nedala ze sebe ani kapicku.Dostaval tedy mlíčko od jiných maminek,bylo mi to tak lito...
Postupně si malej sam-ANO SÁM 🙂 zacal "vyškubavat" hadičky,tak ho nechali apak prisla zprava-JIŘÍČEK UŽ DYCHA SAM !!!!!!!!!!!!!
Pak jsem se dočkala a maleho mi přivezli na norálni pokoj,kontrolovali mu jen zrychleny dech...ten se stale lepšil...
A pak přisla zprava dalsí-MUŽETE DOMUUUUUUU
Tak už ame toho našeho chlapaka doma....stale ho chovam,pozoruji...jsem tak štastna..už ted vím,že mam doma silného a houževnateho bojovníka...A JA PŘESNE VÍM,PO KOM JE...JE PO MEM DĚDOVI...JE JAKO ON...NEJHOUŽEVNATĚJŠÍ CHLAP,KTEREHO JSEM ZNALA...
Doporučujeme
Uf, dobře to dopadlo, četla jsem se zatajeným dechem..Malý je opravdu veliký bojovníček! 🙂 Přeju mu opravdu krásný život, když se ten start tak úplně nepovedl..Ale teď už to bude jen a jen dobré 🙂
prožili jste si peklo :o četla jsem to sama bez dechu. Naštěstí všechno dobře dopadlo a tak vám můžu ze srdce přát hodně štěstí a zdraví. Jiříček je úžasně krásný klučík a opravdu největší bojovník jakého znám :D
Ahoj ceeruti...Musím reagovat po přečtení tvého příběhu..☹To snad ani není možný,že tě nechali takhle trápit a ohrožovali malýho...☹A to jsi rodila v Praze?Já měla s Tomem něco podobného,ale jen měl rychlé ozvi a já přes 38 a možná vděčím štěstí,že tam byl můj gynekolog a ten mě vzal na sál hned..Nechápu na co čekali,když malej šel pulzama dolů!!!!Vždyť i vyvolávaný porod mohl trvat hodiny!!!!Jste oba moc stateční a klobouk dolů...Hlavně,že je drobek už v pohodě a můžete být spolu...😉Přeji hodně zdravíčka!!!!
Dojemný příběh plný bolesti,ale s nádherným koncem. Přeju hodně štěstí a zdraví do budoucna a ať malý nadělá plno rošťáren jako správný kluk.
jee to je krásný.uplně mi tu kapaly slzičky..je to fakt bojovník velký chlap i když má teprve 2 týdny 🙂)
želám vela šťastíčka a zdravíčka,drobček má byť po kom taký statočný má totiž statočnú mamičku.
Akorát jsem si dočetla celý příběh a bráním se slzám jen proto, že sedím s kolegy v kanceláři....Malej je tedy pořádný bojovníček!! Přeji vám, ať už vás nic špatného nepotká a máte se všichni čtyři jen a jen dobře!!
Přesně to, co jsem si pořád říkala: jestli se má něco potento, tak ať jsem to proboha já. Držím pěsti, ať už je jen a jen lépe!
Děkujeme moc,zatím je vše v poradku,ted nas čeka kontrola srdíčka a pak kvuli nizkému apgaru neurologie.Ale určitě ma malej to nejhorsi za sebou.Je to teda stale nespokojené a řvavé miminko,ale jemu to budiž k dobru 🙂 Za to,čím si prošel.Nepřála bych to ani nejhoršímu nepřitěli,tohle by se proste miminkum nemělo stavat..
ahoj cerr, teda to je příběh, hlavně že je Jiřík v pořádku a kontroly dopadnou určitě dobře. Já měla porod podobný. Vyvolávaný, nejdříve taky tím hnusným bolestivým hamiltonem, který nepomohl, pak prasknutím vody, oxytocyn, epidural, a nic. Po 15 hodinách trápení malej nesestupoval, i když jsem byla na 9cm. Vůbec nenahmatali hlavičku. Díky bohu byl monitor v pořádku. Tak nastal čas na akutního císaře. No malýho bych nikdy nevytlačila - měl 4x omotanou šňůru kolem krku, naštěstí se nedusil. Při vyndavání si lokl vody, ale to vyřešili hned na sále a byl dobrej. Doufám že druhý porod bude domluvený císař s epiduralem. To budu spokojená;o) Moc ti přeju aby bylo vše už ok.
Cerr......uuuuf, hlavně, že to takhle dopadlo ani né tak díky doktorům :o/ ale díky Jiříčkovi, je to silný kluk a přeji vám aby ho ta vůle žít stále držela a dělal Ti jen a jen radost, když si vzpomeneš(až bude zlobit) na tento zážitek, vše hodíš za hlavu .o)
Ještě teď mám husinu...............
Ceeruti, teda taky jsem zamáčkla slzu. Jiříček je BOJOVNÍK!!! Teď už bude určitě vše v pohodě. Krásný článek - krásný proto, že má dobrý konec 🙂
Ceeruti, nejprve velká gratulace, že jste to takto zvládli!!!!
Hlavu vzhůru teď už bude dobře. Kryštof se narodil 35+5, podobná situace (maminkám na JIPce děti dali a mě nic, jen info, že nedýchá sám). Pomalu a jistě se vše zlepšovalo (leželi jsme na P-5 a IMP-1). Chodili jsme na neurologii, cvičili Vojtovku (u nás špatné Apgar + nezralost) a včera nás slavnostně "vykopli" z neurologie, že už nás nechtěji vidět! To je ta neúčasnější zpráva co znám! Takže hlavu vzhůru! Jen ještě jedna malá rada. Pohlídej si, ať vás pošlou v 6 měsících na oční. Ten kyslík může malinko poškodit očička a když se na to příjde v čas, tak je to ok (Chodíme na Karlák do VFN na dětské oční)
Přeju hlavně zdraví,vytrpěli jste si oba svoje a bude trvat než se úplně vzpamatujete,ty i malý! Ale,že neudělali lékaři císaře a takto tě vystavovali zbytečně bolesti,nechápu ☹ Držte se!!!
Ali koukám, že jsi taky neměla jednoduchý porod, hlavně, že je Jiříček v pořádku. Při tvém popisu mi tekly slzy, držte se🙂
Ceeruti, Felika hlásí, co se s vámi děje, takže máme přehled. Dneska mám chvilku volného času (malý je venku na procházce s taťkou), takže jsem vlítla po dlouhé době na Modrého koníka. Právě jsem dočetla Tvůj článek a žulím tady jako želva. Neumím a ani si nechci něco takového představit. Muselo to pro vás být šílené. Tolik starostí a bolesti. Hlavně, že to dobře dopadlo, a doufám, že vás to jako rodinu zase pořádně stmelilo dohromady. Přejeme vám hodně štěstíčka a malému bojovníčkovi a Alence posíláme pusinku. Monika ze Zoufalek
jsi statečná maminka!!my taky měli omotaný pupečníik,malej šel nakonec kleštěmi,ale na přístrojích nebyl.Na nás se celý ten porod podepsal totální nespavostí.Teď,po 13-ti měsicích máme ˇuž trochu klid,malý se uklidnil,ale radeji ´tukám...ťuk ťuk ťuk...
teda kočko máš můj obdiv...brečim jako želva a to se mě to netýká. Hlavně že vše dobře dopadlo je to šikulka statečnej 🙂 moc na vás myslim at uý jste jen ajen zdraví 🙂
Holky,děkuji všem za krasné vzkazy...jste zlaté,všem přeji to nejduležitější a to zdravé děti i Vam a Vašim blízkym...mě to otočilo život na ruby..ale myslím,že tím spravnym směrem...
Jinak co tyka spaní...no to je hruza..plače,nespí ,ale je to nasledek,mužou byt další,ale duležité je,že žije...nikdy by mě nenapadlo,že se mi muže něco takového stat..že by mohlo zemřít dítě....ale patřím mezi ty štastné...nestalo se to...
Začni psát komentář...
četla jsem si tvůj příběh a brečím u něho ☹ něco podobneho potkalo i mě, ale s tím že udělali hned císař a netrápili nás.... chuďátka, co jste si museli vytrpět.... hlavně, že to je už za vámi a jste oba v pořádku 🙂 Přeji vám hlavně zdravíčko to je na celém světe nenahraditelné..... 🙂