....poznatek z nemocnice Motol...nikdy, opravdu nikdy více... :( a o to víc mě mrzí, že jsem tam s dcerkou jela s nějakou nadějí...věděla jsem a byla dokonce smířena s výsledkem mnohem dřív, než jsem verdikt věděla, ale přístup na dětském ORL mě naprosto šokoval od samého začátku...ale postupně... Týnka se narodila nejspíš se sluchovou vadou, toto opravdu řešíme již hned od narození...ale až nyní více...doslala se do logopedické třídy, kde smekám před paní učitelkami, protože již za dva měsíce se naučila naprosto bravurně vyslovovat písmeno L, které před tím neuměla. ...ale Týnce hned po porodu nebyl naměřen sluch, řešilo se to asi rok, kdy ji nakonec byl diagnostikován jednostranná sluch, ale protože se řeč nerozvíjí tak, jak bych si představovala, dostaly jsme se až do Motola na vyšetření SSEP v narkóze. už jen přijetí pro mě byl šok, protože na mě sestra vyštěkla že já musím na ubytovnu a dcerku tam nechat...tak to jsem razantně odmítla, že u ní klidně budu sedět jen na židli, třeba celou noc...tak nakonec po asi hodině mi bylo sděleno, že mám nárok na lůžko...fajn...v neděli byl nástup před polednem, dcerka měla nárok až na večeři, ale s tím jsem počítala...jídlo jsem měla svoje...vše proběhlo v neděli o.k., v pondělí měla jít na hodinu pod narkózu....takže povel, že od osmi od rána nesmí nic jíst, ani pít, že v deset pujde na zákrok...o.k. vše zvládla v pohodě, ale když se ani v poledne nic nedělo, tak už jsem byla hodně nervní...Týnka už opravdu hodně nervozdní, prosila mě o jídlo i pití a já neustále vysvětlovala ,že opravdu nesmí, že už musí jen malou chviličku vydržet...na řadu přišla ve TŘI odpoledne...ano, od osmi od rána nic nejedla, ani nepila..pusinku měla úplně rozpraskanou, kůži bledou :( byli mi ji tak lito.. :/ na vyšetření před námi vzali chlapečka tmavší pleti, i když byli přijmuti po nás....takže Týnka mohla jít o hodinu dříve...fajn, zvladla to, i když už opravdu hodně hystericky...a to jsem si s ní lehla), už do postele ( do "její" postele) myslela jsem si, že jak plakala, že usne, jak byla vyřízená...a vtrhla do pokoje sestra, co si jako dovoluju ležet v její posteli..to už jsem se opravdu nedala a vyštěkla, že to mi přijde opravdu jako to nejmenší, když se snažím ji uklidnit v posteli...tak sestra stahla krovky a řekla, že jako by prý nic neviděla....no, o pár minut později mi Týnku na hodinu odvezli...ty očička, a křik, proč ji opouštím uvidím už na vždy před sebou....ale s tím opravdu nešlo nic udělat....na sál jsem s ní nemohla....Ta hodina byla pro mě asi nejhorší  v životě....

přivezli mi kočičku naprosto běsnou :( po tolika hodinách, kdy nemohla pít a jíst musela vydržet další dvě hodiny bez jídla a pití....její stav po narkoze bych nikomu opravdu nepřála...prala se se mnou, věděla, kde je schovaný pití a brala jako podraz, že ji ho nechci dat...křičela, že chce botičky a bundu a že pro ní děda přijede autem... :( opravdu hruza

v tu dobu slouztil lékařský "bratr", ne sestřička a dal ji po hodině a půl napít...on byl opravdu jediný lidský článek v ten den :(

hrozně moc jsem na motolskou nemocnici vsázela...ale po konzultaci s kamarádkou lékařkou, Motol je pouze nemocniční Fabrika...a opravdu jsem se tam i tak cítila...žádný cit...a to to bylo dětské oddělení.

po zákroku mi bylo pouze chladně řečeno,, že dcerka má na jednom oušku lehkou nedoslýchavost a na druhém střední nedoslýchavost...ale s tím jsem tak nějak počítala, že tam nějaká vada bude...

jela jsem do MOtola opravdu s nějakou nadějí, že je tam luxusní přístup a kapacity...a hrozně moc mě to zklamalo...

proto sluchadla a další péči o dcerku si budu radši řešit u nás na maloměstě, než ve větších nemocnicích, které si hrají jen na to jméno :(

kvůli jejich "blbosti", jsme si musely s Týnkou hospitalizaci prodloužit o jeden den...protože se vše protáhlo a místo v deset šla na sál ve tři a musela zůstat v nemocnici šest hodin po narkoze a v nemocnici propouští pouze do 18.00.  když nás další den propouštěli v deset dopoledne a ještě jsem neměla odvoz, tak jsem s poděkováním vzala zprávu a řekla, že na tomto oddělení už nepočkám ani vteřinu a radši budu na auto čekat někde v kantýně....opravdu by sestřičky měly zamyslet nad tím, že pracují na dětském oddělení :( za mě MOTOL nikdy více :(