Ahojky, 

ráda bych se podělila o svoji životní zkušenost při snaze o miminko. Je mi 38 let. 

Ve svých 18ti letech jsem se poprvé vdala. Za velmi inteligentního muže, který dokázal vydělat peníze, zajistit pro nás bydlení a stejně jako já toužil po rodině. Nikdy jsem nebrala antikoncepci a v podstatě ve chvíli dovršení mé plnoletosti jsme se snažili o početí vysněného miminka. Menstruaci i ovulaci jsem měla na den přesně. Myslela jsem si, jak snadno to půjde. Byli jsme mladí, zdraví, sportovali jsme. Jedli zdravě. Oba nekuřáci a abstinenti. Avšak, nedařilo se. Rok, dva. Bez úspěchu. Můj gynekolog mi vysvětlil, že se neplodnost dělí na malou a velkou. Malá, když se početí do roka nedaří. Velká, když se po dvou letech nedaří. 

Dnes  už si ani nevzpomenu, zda jsme u gynekologa absolvovali krevní odběry nebo spermiogram. Jako první si pamatuji, že jsme navštívili Centrum asistované reprodukce fakultní nemocnice Olomouc. První, co jsem slyšela přímo od tehdejšího primáře kliniky bylo, že bych měla zhubnout. Podotýkám, že mi bylo 20 let a dělala jsem florbal, badminton a běhala 3x týdně. Tehdy to byla moje nejlepší kondice, ale i přes to, podle pana primáře, jsem byla tlustá a to byl důvod, proč nemůžu otěhotnět. I přes tuhle nepříjemnou zkušenost jsme na klinice absolvovali pár inseminací a 3 IVF, transfer vždy dvou embryí. Zisk oocytů byl tehdy naprosto skvělý, 15 a více kusů. Avšak po oplodnění s bídou dvě embrya k transferu. Dle doktorů byl důvodem neúspěchu manželův špatný spermiogram. Absolvovali jsme samozřejmě krevní odběry, hormonální profily, genetiku. Dokonce imunologii v Plzni. Vše v pořádku. Až na ten spermiogram manžela. Nemusím podotýkat, že vše stálo peníze a čas. Poté jsme se s manželem rozhodli pro změnu kliniky. Vybrali jsme IVF clinic, rovněž v Olomouci. Zde jsem se zamilovala do paní doktorky s níž jsem absolvovala už pouze minimální stimulaci. Protože jsem třemi IVF po dvou embryích vyčerpala "kvótu", kterou pojišťovny ženám hradí. Kdyby byli transfery po jednom embryu, měla bych nárok na 4 IVF hrazené zdravotní pojišťovnou. To jsem samozřejmě tehdy nevěděla. Oba jsme brali vitamíny. Hormony potřebné ke zlepšení spermiogramu a stimulaci vaječníků. Pro naše těla to bylo náročné. Začala jsem přibírat na váze :( Bylo to deprimující. 

Postupem času jsem začala být zoufalá a odpoutala se od snahy mít dítě. Zaměřila jsem se na sebe a velkou hloupostí se seznámila s jiným mužem. Zamilovala se a svého prvního muže jsem opustila a spálila mosty. Do dnes si bývalý manžel myslí, že jsem šla za prvním, který by mi dal dítě. Avšak opět se nedařilo. S novým partnerem jsme se od počátku nechránili a nebránili se představě početí miminka. Bohužel partner byl alkoholik a to mělo obrovský vliv na jeho spermiogram. Nebyl ani ochotný chodit na další vyšetření, případně zákroky. I přes to jsem si tohoto muže vzala. Dával za vinu mě, že spolu nemáme dítě. Po šesti letech jsme se rozvedli, rovněž bez dětí. Zkusili jsme různé čaje, bylinky, vložky Tiande a různé doplňky stravy. Rovněž bez úspěchu. Víc druhý ex manžel absolvovat nechtěl. Dnes vím, že bylo moje štěstí nemít s tímto mužem dítě. 

Po rozvodu jsem potkala svého třetího životního partnera. Pro mne muže snů. Je mezi námi 14 let rozdílu. Partner má z prvního manželství dvě dospělé děti. Po prvním roce vztahu jsme se začali snažit o miminko. Opět bez úspěchu. Partner mi miminko moc chtěl dopřát. Toužil po něm i sám. Aby si ještě dokázal, že by zvládl dítě vychovat. Máme za sebou 3 inseminace, hormonální léčbu partnera a dvě minimální stimulace. Při první jsme bohužel neměli žádné embryo k transferu. Při druhé jsem měli jedno embryo ve stádiu blastocysty. Pripaltili jsme si tzv. embryo glue. Pro zvýšení šancí. 

Jsou tomu 2 dny, kdy jsme se dozvěděli, že ani tento pokus nevyšel. Vzhledem k mému věku a cenové náročnosti, už to byl pro mne poslední asistovaný pokus v životě. Vzdávám se. Smiřuji se nyní se skutečností, že nikdy nebudu máma. Je tomu 20 let. Co jsem se aktivně snažila o otěhotnění... Moje mysl, moje tělo, už nemají sílu dál pokračovat. Ani mi to vše ještě nedochází. Dokonce jsem neplakala, když mi sestřička do telefonu sdělila, že můj hcg test je znovu negativní. Jsem už imunní. Zvykla jsem si, že nikdy neuvidím dvě čárky na těhotenské testu 

Se vším co mám za sebou už bych mohla školit IVF kliniky. Nejde vše ani popsat. 20 let, každý měsíc menstruace. Zoufalství. Někdy si říkám, že by pro mě bylo lepší, kdyby mi lékaři řekli, že děti mít nemůžu. Ale není tomu tak. Neustále mi říkají, že jsem v pořádku. Že mám ukazkovou sliznici. Že mám zdravou, pravidelnou menstruaci i ovulaci, co by mi jiné ženy mohly závidět. Partnerův spermiogram se zlepšil po více jak půl roce užívání hormonů. Avšak nic z toho nepomohlo. 

Píšu tyto řádky, abych vše dostala ze sebe. Kdyby zde byl někdo, kdo je v podobné situaci, ráda budu sdílet svoje zkušenosti a postřehy. 

Všem snažilkám přeji trpělivost a štěstí 

Hlavně pozitivně myslet, to je asi jediné, co bych dříve změnila.. 

Dnes už je pro mě pozdě.