Tak abych si v tom po letech udělala trochu pořádek a taky, protože jsem na neschopence a mám najednou hromadu času, začala jsem datlovat do PC, co máme zdárně za sebou:

červen 2005: vysazení HA, jelikož se moje nožka podobá nožce nějaké stoleté babrdlinky

duben 2006: dali jsme sbohem i Pharmatexu. Po sedmi měsících bez antikoncepce se můj cyklus změnil, MS začalo předcházet několikadenní špinění a ve mě se probudily moje badatelské sklony, vrhla jsem se na měření BT, musím říct, že to bylo zábavné a zajímavé sledovat nejrůznější souvislosti. Všechny moje křivky byly bifázické, no nádhera :o) To jsem ještě netušila jak tím budu později nápomocná k určení diagnozy.

květen 2007: spermiogram OK, hormonální profil - všechny hormony nízké, ale prolaktin vysoký, přesto folikulometrie prokázala ovulaci, na prolaktin jsem dostala Mysalfon. Jeho hladina ale neklesala, tak jsem byla odeslaná do Endokrinologikého ústavu, kde pan doktor „podivín, amatér" či jak ho nazvat, zjistil, že je prolaktin v normě a tudíž nemá, co řešit a vrátil mě bez ohledu na to, že x-předchozích odběrů vyšlo nad limit, k mému doktorovi. Chudák, tomu jsem zamotala hlavu, u něj byly výsledky opakovaně vysoké. Takže jsem do března 2008 vyzkoušela Dostinex a Parlodel.

březen 2008: vstupní prohlídka v CARu znovu prokázala zvýšený prolaktin a to opravdu hodně 130 ng/ml, takže jsem do čtveřice všeho dobrého vyzkoušela pro mě největší ze všech prolaktinových sajrajtů Medocriptine, byla zjištěna trombofilní mutace heterozygot MTHFR, spermiogram OK :o)

červen 2008: laparoskopie, hysteroskopie – zjištěny na obou stranách rozsáhlé srůsty, levá strana v pořádku, ale pravý vejcovod hůře průchozí se známkami chronického zánětu, což mě nepřekvapilo, když tomu v 15 letech předcházelo prasklé slepé střevo se zánětem pobřišnice a následně ileus. Bylo mi doporučeno odstranění pravého vejcovodu po 1. neúspěšném IVF.

červenec 2008: pokračovala léčba s Medocriptinem, na který jsem si asi už zvykla a byla jsem odesláná na MR, kde mě šokovala 5 měsíční objednací doba a bylo mi řečeno, že se nemám objevit v CARu dřív než bude prolaktin v pořádku.

září 2008: nakonec byla MR provedena jinde a rychleji :o)  na hypofýze bylo zjištěno ložisko, s největší pravděpodobností mikroadenom. Do konce roku jsem docházela k nejúžasnější endokrinoložce, která poprvé vyslovila hypotézu, že se bude jednat o makroprolaktinémii, vzhledem k ovulačním cyklům. Všechny ty srágory na snížení prolaktinu jsem pravděpodobně nemusela užívat, ale já byla šťastná, že se kapitolka „Prolaktin“ po 1,5 roce vyřešila. Mohla jsem se vrátit k dalším akcím do CARu :o)

únor 2009: 1. IUI se stimulací, 5 folikulů, ale přesto IUI provedena, pokus skončil biochemickým těhotenstvím.

duben 2009: 2. IUI se stimulací neúspěšné a další nebylo doporučeno vzhledem k horšímu spermiogramu.

červenec 2009: imunologické vyšetření, v srpnu jsme se dozvěděli naše katastrofální výsledky :o( Měla jsem výrazně zvýšené protilátky proti spermiím, zvýšené protilátky proti trofoblastu a u manžela antispermatické protilátky, byla zahájena striktní "gumová" terapie a léčba Prednisonem, s tím, že IVF za takových podmínek není možné.

Trávili jsme nádhernou podzimní dovolenou, která naše myšlenky nasměrovala jiným směrem, o kterém jsme sice uvažovali už dřív, ale jen v rovině teoretické – rozhodli jsme se pro adopci :o)

listopad 2009: vyzvedli jsme si formuláře

prosinec 2009: kontrola imunologie - buněčná imunita zlepšena, antispermatické protilátky v mezích normy, jen u mě zjištěny pozitivní markery srážlivosti, takže jsem začala užívat Anopyrin, Prednison byl snížený na polovinu, no a samo styk s kondomem pokračuje.

leden 2010: podařilo se nám zkompletovat všechny formuláře pro osvojení a už je máme odevzdané. V CARu jsem se dozvěděla, že můj zdravotní stav dovoluje provedení IVF, to je náhodička, najednou se to všechno nějak rozběhlo.

březen 2010: 1. IVF (krátký protokol s antagonisty: Puregon, Orgalutran, Ovitrelle a k tomu Prednison na snížení protilátek), ale bohužel jsem na hormony nereagovala ideálně, při OPU bylo nakonec milé překvapení odběr 5 vajíček. Vzhledem k horšímu spermiogramu jsme se rozhodli 2 vajíčka oplodnit ICSI a zbývající přirozeně IVF. Oplodnily se 4 vajíčka (2 po  ICSI a 2 po IVF), takovou úspěšnost jsme nečekali :o) Každý den jsem volala, jak se embryjkům daří, po dobu tří dnů mi bylo vždy řečeno, že se drží všechny 4 a ET proběhne následující den, ale každý den embrya nabírala větší a větší zpoždění a tak se ET odkládal, až mě 4. den embryoložka připravila na variantu, že ET možná neproběhne, protože embryjka stagnujou :o( Tak jsem 5. den volala jen formálně a BUM ho, měla jsem se za 2 hodiny dostavit, embryjka po IVF se přestala vyvíjet, ale po ICSI byly držáci :o) Ale bohužel ne dostateční. V den a vlastně pár minut po tom, co jsme se dozvěděli negativní výsledek TT, nám přišel e-mail s pozvánkou na přeadopční kurz :o)

duben, květen, červen 2010: absolvujeme předadopční kurzy a psychotesty a díky tomu se setkáváme s laskavými lidmi, kteří svojí práci dělají dobře a rádi :o) A já cítím, jak mě celý ten proces nabíjí a obohacuje :o)

červen 2010: laparoskopické odstranění jednoho případně obou vejcovodů doporučené po 1. neúspěšném IVF dopadlo tak, že mi to hlava nebrala. Po laparce jsem měla pořád oba vejcovody, protože byly průchozí bez známek zánětu a tak se aspoň rozrušily srůsty.

 Není ten život plný překvapení..... A doufám, že tím to nekončí....

červenec 2010: doktor před dalším IVF doporučil ještě zkusit IUI. Co by jsme to nezkusili, ale mám pocit, že teď už jsem nasměrovaná trošku jiným směrem a čas mě netlačí, takže zatím neřeším, kdy....

září 2010: dlouho očekávané psaní je tady :o) Jsme zařazeni do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli :o)

duben 2011: rozhoupali jsme se a naše čekání si "okořeníme" ještě jedním IVF. Ale všechno se zas posouvá, kvůli pokusu o snížení prolaktinu, který se zas do normy nenacpal, jak by mohl, že. Takže jsme tam, kde jsme byli, makroprolaktinemie je jedna z hypotéz a já zase dlabu Medocriptine :o(

červenec 2011: kontrolu na imunologii jsem už odmítla, vždyť bychom se nikam nedostali a navíc to vyvstanulo až po té, co jsem se ptala na Prednison, takže kdybych se nezmínila, tak to nikoho nenapadne, takže HURÁAA - začínám stimulaci, stejně jako posledně protokol s antagonisty (Puregon, Cetrotide, Ovitrelle) a samozřejmě Prednison.

Naše 2. IVF dopadlo neslavně, reakce na Puregon byla nulová a bohužel se to nezlepšilo ani po zvýšení dávky o 50 %, vytvořilo se jen jedno jediné vajíčko jako v normálním cyklu :o( S paní doktorkou jsem se rozloučila a poděkovala za snahu a péči nám pomoct, setkáme se s ní totiž za delší dobu při naší snaze o druhé miminko. S manželem jsme se totiž dohodli, že tohle bude naše poslední IVF před případným kouzelným telefonem. Jsem ráda, že za touhle kapitolou můžeme udělat tečku.

A teď už budeme jen čekat na naše adopčátko :o)