Jak jsem ke smyslu života přišla...

Jak jsem ke smyslu života přišla...

Jmenuji se Petra, za 10 dní mi bude 23let. Dítě z rodiny, která nezačala v rodinném domku, ale u babičky v domě. Ale celkem rychle se to obrátilo a jako roční miminko jsem se s rodiči stěhovala do města. Toho času to bylo město kde se lidi o práci nemuseli prát a mít na každým rohu známost.

Vyrůstala jsem celkem normálně, ale vzhledem k hypotéce jsem moc nejezdila na tábory, školy v přírodě a lyžáky. Byla jsem oplácané dítě s né přliš kamarády a navíc jsem jezdila do školy 10km mimo město. A tak jsem u nás na sídlišti nikoho neznala. Většinou na mě někdo pokřikoval párečku a podobně, všichni víme jak umí být děti zlí... V 15letech jsem se (nejspíš proto) rozhodla pracovat se zvířaty. bylajsem v zoo, tam jsem se zeptala co můžu mít za nejlepší vzdělání pro to aby jsem mohla dělat ošetřovatelka a byla mi doporučena škola na kterou jsem si hned podala přihlášku. Po přijímacím pohovoru a měsíci nervů, dorazil dopis se slovy: přijímá se do studia... paráda.. Trošku jsem bojovala první rok, druhý rok jsem se skamarádila se třídou a mojí současnou nejlepší kamarádkou Verunkou ( o té později)...  Ve třeťáku jsem začala blbnout, poslouchat punk a flákat se..z toho jsem se probrala az ve tretaku. Po zkušenostech s klukama mího věku jsem měla plný zuby dětství a chtěla jsem být dospělá. Vedle o 11let staršího kluka jsem se cítila dospělá.. 🙂 přišlo naše první společné bydlení a já jsem dodělala maturitu.. No, spíš jsem jí dostal za účast, přiznávám se. Doufám že moje děti budou mít víc rozumu než já.

Po maturitě jsem začala hledat práci, protože živit se v oboru vážně nešlo. Kdybych to tak tušila v prváku... Jezdit kůli 10.000,- do Prahy kde jsem 3.500,- utratila za dopravu.. to se fakt nedá. Rozeslala jsem 36životopisů a byla na snad miliardě pohovorech než jsem přesně na den za rok od maturity podepsala svojí první pracovní smlouvu. Odstěhovali jsme se s panem dokonalim do nového bytu. Nehorázně luxusní byteček 3+1kk uprostřed města. Brutální darda realitce a 3x 11.500,- záloha na byt se složila a my jsme se stěhovali. Nádobí nebylo, věci do koupelny nebyly.. nic nebylo.. objížděli jsme ikeu a podobně a nakupovali. Asi za 2 měsíce jsem se konečně zařídili. Ale moje práce stála za prd. Peníze dobrý ale změnili mi po 4 měsících smlouvu z 8hodinové směny na 12ti hodinovou a to jsem nedávala. hodinu a pul mi k těm 12 trvala cesta tam a zpět. byla jsem vyšťavená jak borůvka a začala jsem ztrácet výkonnost. Smluva na 6 měsíců mi skončila a vzhledem ke snížení produktivity mi nebyla nabídnuta nová. A opět bez práce. V bytě za 11.500,- měsíčně.. Uff.. Brigády a další obíhání všeho... hrůza. Do toho zdravotní gynekoligický problémy. Už rok jsme se snažili o miminko a nic.

Jednoho dne když jsem měla veliké bolesti skočila jsem si na gyndu a bylo mi řečeno že se jedná buďto o cystu nebo o těhotenství, že je ještě brzo, ať příjdu za 3dny... Tři dny byly nekonečný, pořád jsem potkávala těhotný a známí oznamovali že čekají.. Už jsem byla připravená říct to našim... Do toho jsem si často volala s už dříve zmíněnou Verunkou která se taky snažila o miminko a zrovna se zadařilo. Toho dne mi volala že její miminko není v pořádku. byla asi v 6 nebo 7týdnu. já jsem stála v kuchyni u okna a plakala jsem do telefonu s ní..  Moc mě to mrzelo a já jsem druhý den šla taky na gyndu. Tam když jsem dorazila Dr. mi při ultrazvuku zdělil že to není ani cista ani těhotenství, že se to vytratilo a já jsem ještě ten den odpoledne dostala menstruaci asi o 14dní dřív. Prý se nejspíš jednalo o nezdařený pokus vajíčka uhnízdit se ve slyznici. Odpoledne jsem Volala Verunce která šla do nemocnice na operaci. Opět jsem stála v kuchyni u okna a se slzama jak hrachy jsme obě plakaly...  Nikdy nezapomenu na tu bolest.

V tomhle období se kolem nás všude známím rodila spousta dětí a já měla deprese jako hrom. Často jsem se složila jak domeček z karet. Na přítele jsem byla protivná a připadala jsem si jako žena naprosto k ničemu a nefunkční.... Copak sakra ve 21letech to jde? Vždycky jsem si myslela že takovými problémy bych měla trpět až přez 30. 

Jednoho dne jsem šla okolo naší městské nemocnice. Napadlo mě zeptat se na práci tam. Šla jsem jen tak na blint a hadejte co??? 🙂 Měli tak málo personálu, že jsem nastoupila hned druhý den ráno. Začím dostačovalo to že jsem vyučená jako veterinární asistent a mám základní hygienické návyky. A největší gól na tom byl, že jsem nastoupila na porodnici a gynekologii.. 🙂 Pomáhoala jsem u porodů, připravovala sály k císařům, rozdávala jídlo, stlala postele, žehlila.... Prostě jsem se starala o celé oddělení.. Začala jsem si zároveň dělat kurz aby jsem byla kvalifikovanější a mohla tam zůstat. Svojí práci jsem milovala nadevše. Na nočních směnách jsem si mohla pochovat miminko po císaři když jeho maminka odpočívala. Viděla jsem spoustu porodů a narození.. Bylo to krásný.. při pohledu na první porod a nastřižení hráze mě drobátko zamrazilo, ale pak jsem asistovala ráda. Stokrát jsem si poplakala při pohledu na zmuchlané miminko od krve a ještě s mázkem jak ho maminka dostala poprvé do ruky, poprvé ho políbila a někdy i s tatínkem ho vítali na svět. Párkrát jsem i musela odejít utřít slzu za roh. Musím říct že už v životě se mi nemůže naskytnout lepší zaměstnání. Do práce jsem chodila o hodinu dřív a domů mě musel přítel nahánět..  Měla jsem okolo sebe tolik miminek, že jsem se srovnala trošku s tím že doma žádné nemáme. Vždycky jsem se šla ponňuňat na dětskej box s novorozeňátka a byla jsem spokojená.

Během mojí práce na gynekologii jsem řešila svůj gynekologickej problém s paní primářkou. Zjistili jsme, že neovuluju. Potom jsem přestala i menstruovat. Měsíc co měsíc jsem očekávala menstruaci která nepřišla a já skupovala těhotenský testy z lékáren.. Každý mě ovšem zklamal. Začala jsem každé tři měsíce chodit na injekce aby jsem si odmenstruovala a vyčistili se mi vejcovody a děložka. Už byla v plánu i nějaká ta operace na profouknutí a celkovou kontrolu celího systemu okolo dělohy. 

V nemocnici nastaly změny, přišlo na akreditaci a nové požadavky a mě nestačil můj kurz. Za dalších 10.000,- jsem se přihlásila na novej, jenže škola ho neotevřela a já jsem musela odejít z nejkrásnějšího místa na světě.  Našli jsme si s přítelem byt 15km od původního a já jsem tam našla i novou práci. Ukončila jsem tedy smlouvu na dobu určitou a druhý den jsem hned nastoupila do nové práce. Z nové práce mi bylo na blití.. Zustala jsem v čemsi jako je zdravotnictví. pečovala jsem o lidi v domácnostech. Většinou se jednalo o lidi kolem 80-90let. Úklidy, nákupy pomoc při hygieně... Ale přistup lidí k nám jako k ukízečkám kor ke mě, jako k 22letýmu cucákovi...  Děsný... Nsvíc jsem od 9 do 14 hodin roznášela po městě obědy. 60obědů do domácností, někde nandat, někde umejt nádobí, hlavně všecko honem, mile a s úsměvem...

Letošní léto (2013) bylo to děsný horko... Já s kolegyní od 9do 14hodin v autě, přez poledne v těch vedrech... hnus... Bejvalo mi blbě.. chodila jsem poslední dobou domů a zvracelajsem jako kůň...  Ještě jsem si s kolegyní dělala srandu že jsem těhotná a ona mi pořád tvrdila že je to z těch veder. Po zkušenostech s předchozími těhu testy jsem nechtěla ten další modrobílej papírek ani vidět...

22.7.2013 po problitý noci jsem si ráno udělala test, muselo mi bejt asi hodně zle, protože jsem ani nic neočekávala.. vzala jsem test počůrala hoa šla jsem si čistit zuby jako bych čekala až se uvaří voda na čaj co vařím každé ráno... píchla jsem kartáček do hrnečku na zrdcadle a otočila jsem se na pračku. tam ležel test s //........

Zírala jsem na něj a přišel mi nějakej divnej... jinej... utíkala jsem do kuchyně do odpadkového koše znovu rozbalit příbalovej leták a přesvědčit se kolik tam vlastně má bejt čárek. Klečela jsem před vysypanym košem, hrabalajsem v něm a horlivě rozbalovala letáček. To už jsem měla za zády přítele co na mě zíral a byl připravenej mě odvézt do blázince, protože jsem mu neřekla že jdu dělat test a on mě jen viděl rochnit se v odpadcích...  Konečně jsem se dostala k tomu praštěnýmu návodu, asi 4x jsem si ho přečetla dokola, řekla sem suše... seber to... a odešla jsem zpátky k pračcce. On šel zamnou a koukal na mě, myslím že mu to konečně doteko... otočila jsem test na něj o on říká: DVĚ.. a já. NO, DVĚ... a on: ALE VŽDYCKY JE JEDNA... a já: NO, VŽDYCKY JE JEDNA, ALE TEĎ JSOU DVĚ....  

A tak začíná příběh o nejšťastnější těhotný na světě, znáte to... ale to už bude někdy jinej článek..

P.S. za případné chyby a překlepování se omlouvám, nepsla jsem na pc od maturity... 🙂