Tento deník si píšu od začátku těhotenství. Mám v plánu ho jednoho dne přepsat a věnovat ho s nalepenými ultrazvuky svému dítěti... Mě by rozhodně takovýto deník od mojí maminky uděl radost..

Maminčin deník od 17.7.2013

4. týden-

Ještě nevím  že tě mám v bříšku, ale často jsem unavená a odpoledne zvracím.

5. týden-

22.7.2013 Ráno jsem se vzbudila a bylo mi zase špatně. Z lékárničky jsem vytáhla těhotenský test, udělala ho a hádej co... byly tam dvě čárky... a to znamená že je pozitivní. V životě mě v jednu chvíli nezaplavilo tolika emocí (až doposud). =o) Hned jsem šla k Dr. a po 2 hodinách čekání mi pan Dr. potvrdil že jsi opravdu v bříšku. Bylo 9:45hodin. Říkal že je ti asi 4 týdny a 4 dny. Dostala jsem hned fotečku jak si tam pěkně hovíš. jela jsem domů a tam tě ukázala tatínkovi. Měl taky moooc velikou radost, jako já. 

6. týden-

Tento týden začal celkem fajn. Nebylo mi zle. K Dr. jdu zase příští týden ve středu. Snad tě zase uvidím a dostanu fotečku. Tento týden by ti mělo růst srdíčko a ručičky, tak se na to soustřeď. Tento týden jsme řekli babičkám a dědovi že tě budeme mít. Všichni jsou moc překvapení, ale těší se.

7. týden-

První den je mi hned zle. 7.8.2013 Ahoj miláčku... Dnes jsme spolu byly na prohlídce. byla tam paní Dr. Lucka, to udělalo mamince radost. Podívala se na tebe ultrazvukem (12:10h) a řekla mi, že jsi veskutečnosti starší než nám řekl pan Dr. minule.

9. týden-

Takže teď jsi najednou o 11 dní větší a je ti asi 8+3tt. Dostala jsem novou fotku. Je na ní vidět tvoje hlavička, tělíčko a nožičky. Měříš 15,2mm od hlavičky k zadečku. A to hlavní, viděla jsem poprvé tvoje srdíčko. Bylo to nádherné... Veliká úleva že jsi v pořádku, chtělo se mi i plakat z radosti. Dnes je mi krásně, pusu Mamka..  

9.8.2013 Dnes jedeme s Kamarádkou Dančou za dědou Radkem na jih. Je to 200km cesty, tak doufám že mě moc nepotrápíš cestou a nebude mi zle. Hezky odpočívej srdíčko moje, pa.

10. týden-

Tento týden se neděje nic zvláštního. Jen je mi většinu dní zle. Příští týden bude další kontrola.

11.týden-

V úterý jsme spolu byly na kontrole. Byla tam paní primářka. Podívala se na tebe ultrazvukem a já jsem koukala a divila se, jak se tam mrskáš... Už máš na ručičkách a nožičkách krásně vidět prstíčky a umíš je zmáčknout v pěstičku. Vypadáš téměř jako hotovej človíček. Jen máš pouhých 3,2cm. Jsi úžasné miminečko, už aby jsme tě měli v náručí. Nabrali mi krev na testy.

12. týden-

Tento týden jsem byla v nemocnici. Pořád a pořád zvracím, šla jsem na pohotovost a už si mě tam nechali. Dostala jsem kapačku a bylo to lepší. Když mě propustili, zůstala jsem u babičky a dědy v N. abych nebyla doma sama.

13. týden-

V pondělí na kontrole bylo vše v pořádku. Tentokrát jsem tě neviděla, ale uvidím tě ve středu v GENNETU. 

Středa Gennet- Dnes jsme byly na screeningu v 1. trimestru. Viděla jsem tvůj mozeček, žebra, páteř, tvůj obličej a na něm nosánek.... Jsi nádherné, moc tě miluju, moc, moc, moc... Ještě musím do pondělí počkat na výsledky krve. Na ultrazvuku pan Dr. říkal že měříš přesně 6cm od hlavičky k zadečku. A průměr hlavičky je 2cm.

14.týden-

Tento týden jsem často u babičky v N. Protože zvracím i několikrát do hodiny. Hlídají mě.

15. týden-

Tento týden mi bylo chvíli dobře a tak jsem si užívaly výlety. Byla jsem za kamarádkou Verunkou v Praze. Má malinký miminko doma, Haničku. Budeš taky tak boží??? A hádej co, dostalo jsi od Verunky spoustu oblečků milé miminko... Jsou krásné, malilinkaté a barevné. Když jsem je donesla domů, vysypala jsem si je na hromadu a se všema jsem se ňuchňala.. =o) Ale další den jsem zase začala zvracet a kolabovat a už jsme frčely do nemocnice. Na 4 dny. Jak jsem hodně zvracela už jsem zhubla 10kg. Vypadám jako těhotná scvrklá rozinka.. Aspoň už si tě ale můžu představovat kde asi jsi, protože tě začínám mít vidět na bříšku.

16.týden-

Tento týden je mi konečně celkem dobře. Chodím do přírody a když se s někým potkám na ulici, pod šaty už poznávají že se tam rýsuješ... Příští týden jdeme na další větší ultrazvuk. Asi je ještě brzo na to aby mi pani Dr. řekla jestli jsi holčička nebo chlapeček. Ale ráda bych to už věděla aby jsem ti mohla kupovat modré, nebo růžové věcičky. Kamarádky ,,čarodějnice'' od babičky Lenky tvrdí, že podle kyvadla budeš holčička, tak uvidíme co ukážeš.. 🙂 Doma už máš spoustu hraček a oblečků. Babička Lenka se zbláznila a pořád něco nakupuje. Budeš báječné miminko, mamka...

17. týden-

Tento týden máme úplně plný návštěv u Dr. Byly jsme v Praze v Gennetu na krvi do 2. trim. screeningu a 31.10.2013 tam pojedeme zase na ultrazvuk. Teď  jsme ale zatím byly na ultrazvuku v N.. Bylo jsi otočené zádičkami k nám, takže jsem viděla prd. Ale mám to celé prd natočené na videu. Viděla jsem tvoje srdíčko a jak se hýbeš.

18. týden-

Tento týden je zatím náš nejůžasnější... V úterý jsi od babičky Lenky dostalo kočárek. Je krásnej, má na sobě namalovaný ptáčky. Hned jsme si ho všichni ozkoušeli a  už se těšíme až budeme drandit ulice..

A teď ještě něco důležitějšího. 7.10.2013 ( v pondělí ) jsem poprvé doopravdy cítila tvoje kopáníčko. Úplně se kolem mě zastavil svět a čas. Soustředila jsem se jenom na tebe. Bylo to jako by mi v bříšku plavali rybičky, nádhera....

19. týden-

V pondělí jsme byli v poradně, neviděla jsem tě, ale protože se mi v bříšku hýbeš, cítím že jsi v pořádku. Pan Dr. mi změřil metrem bříško a řekl že vše odpovídá. Už jsem přibrala 2kg.

20. týden-

Tento týden jsem při brouzdání na internetu objednala nějaké malinké oblečky a rukavičky do porodnice a sobě super těhotenské jeansy. Teď už poznávají snad všichni že tě budeme mít, protože už mám pořádnej pupík. Byla jsem nakupovat nějakou kosmetiku a měli v akci plínky, no už to doma syslím.. Začínáme se na tebe připravovat. Často se mi o tobě zdá a přes den si s tebou povídám a ve vaně ti zpívám. ( To se ti teda zrovna moc nelíbí =o)  hehe) Miluju tě Maminka...

21. týden-

Největší týden ze všech??? Už máme půlku za sebou. Ještě 140 dní a jsi tu.

31.10.2013- 10:00hod. vyšetření v Gennetu  Dnes jsem vyrazila do Prahy, byla obří kolona ale nakonec jsme dorazily včas. Přijal nás pan Dr. Hynek. Mladý sympatický pan Dr., mezi dveřmi mi podal ruku a odvedl mě na ultrazvuk. Řekla jsem mu, že bych moc chtěla vědět tvoje pohlaví a aby mi vytiskl nějakou pěknou fotečku.. Pan Dr. mi přiložil sondu na břicho a už jsem tě viděla. Ooo miláčku, nožičky, ručičky, na nich prstíčky ( všude pět ). Potom mi ukazoval tvoje očička, nosánek, pusinku s našpulenými rtíky a celý obličej. Prostě nádhera... A pak to přišlo, ještě jednou se mě pan Dr. Zeptal jestli chci vědět pohlaví a já jsem mu řekla, že moc chci a že jsem se s tebou v 5. týdnu domluvila, že musíš být holčička, že si to moc přejeme. A pan Dr. řekl.,, No to jste se domluvily dobře,  je to holčička.'' A já jsem začala brečet, ach miláčku, tak jsem plakala... Byla jsem moc šťastná. Pan doktor se mi smál, řekl že jsem roztomilá maminka.. a pokračoval v ultrazvuku. Našel  znova tvojí krásnou hlavičku a vyblejsknul mi jí. Takže mám báječnou fotečku. Řekl mi že vážíš přibližně 390 gramů a měříš asi 20cm. A víš co? Jsi tááák krásná, jsi holčička, moje malá holčička... Ještě teď když píšu tak pláču. Dáme ti jméno Andělka, protože jsi takovej můj malej anděl, přišla jsi když už jsem přestala doufat a nejmíň to čekala. Všichni jsme se do tebe zamilovali okamžitě. Kopeš mě do bříška a já se pokaždé těším až kopneš znovu... Miluju tě... Všichni tě milujeme...  Když jsem šla od pana Dr. napsala jsem tatínkovi že budeme mít holčičku a měl obrovskou radost, taky si přál abys byla holčička. Hladím bříško a posílám pusu Andělko. mamka

22. týden-

V pondělí jsme byly v poradně a rosteš jako blázen. V úterý jsem vyprala pračku růžového oblečeníčka. Je to tak majinký.

23.týden-

V pátek jsme jely za tetou Verunkou do Prahy. Vzala jsem jí do ikei a tam jsem ti koupila do pokojíčku lustr, kytičky a věšáčky.. Teta Verřa mi pořád hladila bříško a čekala až se jí opřeš patičkama do dlaní. Já takhle čekám několikrát denně, kdy se mi konečně opřeš nožičkama o dlaň a představuju si tvoje maličký chodila jak mi hladí bříško zevnitř.V chytrých knihách píší, že už jsi téměř hotová. Teď  ještě dotáhnout k dokonalosti plíce, mozek, nabalit tuk a hotovka. Ale na to máš ještě 17. týdnů čas.

24. týden-

Tento týden se nic zvlášť neděje. tvoje nožičky a ručičky cítím stále častěji a je mi s tebou krásně. Často mi v bříšku tancuješ a je cítit a VIDĚT jak se otáčíš a pořád něco pracuješ.

25. týden-

V pondělí jsem tě na maličký moment zahlídla na ultrazvuku a jsi tááák veliká. Objednala jsem nás do Gennetu na 4D ultrazvuk. Pojedeme tam 13.12.2013 a pojede s námi babička Lenka, je na tebe moc zvědavá. Necháme si vytisknout zase nějakou pěknou fotečku. tak se na mě usměj miláčku. Tento týden jsem ti zařídila pediatričku ke které budeme chodit po porodu. Myslím na tebe.. není to tak dávno co jsi měla v 11tt 3,2cm a teď jsi obřík. Představuju si jak se usmíváš a mračíš, jak mačkáš pěstičky a hraješ si s pupeční šňůrou, jestli si cucáš paleček... A tečou mi u toho slzy jako hrachy, ale slzy štěstí. Štěstí a maminkovský hrdosti. Miluju tě, miluju tě jako nikdy nic a nikoho na světě a to jsem tě ještě pořádně ani neviděla. Těším se až si sáhnu na tvojí voňavou kůži a čuchnu k ní, už si pohladím tvoje chmýříčko na hlavě a přitulím si tě k sobě.. Pohladím bříško a líbám tě celičkou Andělíčku můj, tvoje maminka naměkko.

26. týden-

Tento týden jsem s tatínkem vymalovala tvůj pokojíček. poštou přivezli tvojí postýlku. Dostaneš jí k vánocům od babičky Lenky a dědy Radka. Za 3 týdny je Ježíšek, náš první s tebou. Copak asi dostaneš dalšího? Už mám pořádnej pupík, tvůj drahý tatínek mu říká bubínek...

27. týden-

Hurááá... máš hotový pokojíček.. Je růžově vymalovaný s novým vínově fialovým kobercem s obrázky listů. Na okně je krásnej novej závěs a pod oknem stojí moje postel aby jsem mohla spát s tebou v pokojíku. Vedle postele je skříňka s přebalovacím pultem a v ní jsou tvoje oblečky. A v rohu je tvoje nová voňavá postýlka s kolotočem a peřinkou.

Tento týden jsem byla s babičkou Lenkou v Gennetu na tom 4D ultrazvuku. Zase jsme tě šmírovali, hehe... Jsi tedy pěkná stydlivka, to tedy po mě nemáš...  Zakrývala jsi si obličej ručičkama a když tě to přestalo bavit, pro jistotku sis i dala na obličej šňůru. Ale potom jsi se ukázala a.... Boooože... jsi tááák krásná.. Máš baculatý tvářičky a krásnej čumáček ( myslím že tátův ), očíčka jsi měla zavřený a le otevírala a zavírala jsi pusinku. Občas se tam mihla i nožička a ručička. Potom jsem taky slyšela tvoje srdíčko, bimbá jako vánoční zvon, nádhera. Taky nám paní co dělala ultrazvuk ukázala znovu že jsi holčička abych měla jistotku že nebudeš chlapeček v růžovím pokojíčku... 🙂  A jooo  jsi holčička... moje malá Andělka. mám dvě krásný fotky. hned co jsem dorazila domů jsem je zarámovala a taťka je pověsil v pokojíčku na zeď. ňuňuňu...

28. týden-

Ahoj Andělko, co ty tam pořád pracuješ  v tom bříšku? Otáčíš se a meleš. pan doktor říkal že jsi zatím koncem pánevním ( hlavičkou nahoru) ale to se ještě může změnit. Všichni kdo viděli ultrazvuk z 4D říkají že jsi a budeš nádherná. Jo a mojí kamarádce se tento týden narodil chlapeček Vašíček. Tak si spolu třeba budete hrát.

29. týden-

Ahoj má nejmilejší holčičko... V pondělí jsme byly v poradně a už nejsi koncem pánevním. Otočila jsi se hlavičkou dolů a připravila ses tak k porodu. 🙂 V úterý byly Vánoce. Dostala jsi od babičky Lenky a dědy Radka tu postýlku a doma jsi dostala kosmetiku na koupání a přebalování. Protože tě moc milujeméééééééé... Andělko má milá, 83 dní do porodu, to to utíká co? Hladím bubínek a posílám moc pusinek. Jsi úžasná, maminka.

V sobotu ( 28+6 ) jsi měla svojí první škytavku...

30. týden-

Ještě 77. dní... Na to že tam máš ještě 10. týdnů být už mám pořádné bříško, ale pořád se s ním dá pohybovat. dokonce si i dosáhnu na špičky nohou.. 🙂 Měla jsem představu že ve 30tt už budu úplně neschopná.. Ležím v posteli a hladím bříško a ty se mi tulíš do dlaně.. to je tak jedinečnej pocit. Děkuji ti že jsi.

2.1.2014 biometrie-  Ahoj Andulko, dnes jsme byly na biometrii a... plánuješ se narodit jako slůňátko??? Jsi totiž prý nějaká veliká... Já skoro nejím jak tě mám plný bříško, ale tobě je to očividně buřt.. 🙂 

Paní Dr. říkala že máš přibližně 1703 gramů

BPD ( průměr hlavičky ) - 78,5mm

HC ( obvod hlavičky ) - 279mm

AC ( obvod bříška ) - 264mm

FL ( délka stehenní kosti ) - 61mm

měly by jsme být 29+4tt ale podle ultrazvuku jsme 30+2tt. To jsi teda pořádnej kus ženský, celá maminka.

31. týden-

Tento týden nic zvláštního. Na kontrole vše v pořádku, takže se jen válíme doma a čekáme na březen.. 🙂

32. týden-

Koupili jsme ti krásnou skříň na oblečky a další hračky. Zbalila jsem tašku do porodnice- znovu!! Musim mit pořád jistotu že je všecko připrvené. U doktora vypadá vše dobře.. ale už je znát že se blížíme do cíle.. 

Někdy máš svůj den, to je jako když je 10 štěňat v krabičce. Meleš se a kopeš a mě se dělají boule na bocích a pod žaludkem.. prosté jsi pěkná treperenda.. ;0)

V poradně byl pan Dr. Vanko. teď už chodíme do poradny každý druhý týden. Sestřička mi vypsala žádanku na Mateřskou dovolenou na kterou nastoupím 2.2.2014.. Hurááá.. Už budu papírově maminka.. 🙂

33. týden-

Tento týden jsem se definitivně dohodla s Lucinkou, že mi bude dělat porodní asistentku. Příští týden s ní mám první schůzku. Moc se na to těším. Přibrala jsem další jeden kg, takže teď už mám jen -5kg. PA se diví, že jsem zázrak přírody.. 🙂

34. týden-

V pondělí jsme byly na pohotovosti Anělko. Pejsek nám načůral v pokojíčku na zem a já jsem se strašně rozzlobila. Začali mi kontrakce po 20ti mintách a ty ses mi natlačila hlavičkou až dolů. Paní Dr. se na tebe podívala a říkala že je vše v pořádku. Dostala jsem Magnézium a kontrakce nakonec rozehnala horkou vanou a teplým obkladem bříška. Musela jsem pár dní jenom ležet a dávat na nás pozor.. Už jsi sice velká holka, ale pořád by bylo ještě moc brzo aby ses vyklubala... :o)

V sobotu jsem se sešla s Lucinkou... Bylo to super... Popovídaly jsme si o porodu, o přípravách, o všem co jsem potřebovala vědět. Moc pěkně to umí vysvětlit. Mamka jí má moc ráda. 🙂 Změřila mi pánev, aby věděla jestli pěkně prolezeš, změřila bříško, koukla na prsa aby se v nich připravovalo mlíčko pro tebe. Natočila mi 10 minut CTG o kterém řekla že na konec 34. týdne jsi stráááášně šikovná že je krásně slyšet srdíčko. Byla to nádherná hudba. 🙂 Hladila bříško a sahala ti na nožičky a potom ti hladila hlavičku. Ona přesně ví kde a jak jsi tam naskládaná, pozná to. 🙂 Šla jsem od ní domů tááák spokojená a potěšená. Už se těším na další schůzku. A na porod s Lucinkou. Až tě její jemné laskavé ruce přivítají na svět. Ona bude první kdo tě uvidí a podá mi tě do náručí. Pomůže mi v těžkých chvilkách u porodu a vůbec se zůčastní té nejdůležitější chvíle - našeho prvního setkání zvenčí. Miluju tě.

35. týden-

V pondělí jsme byly v další poradně. Od včerejška jsem ofiko na MD. Juchůůů... Pan Dr. mi oznámil že všecky kravní testy jsou v pořádku.

Jak jsem ke smyslu života přišla...

Jmenuji se Petra, za 10 dní mi bude 23let. Dítě z rodiny, která nezačala v rodinném domku, ale u babičky v domě. Ale celkem rychle se to obrátilo a jako roční miminko jsem se s rodiči stěhovala do města. Toho času to bylo město kde se lidi o práci nemuseli prát a mít na každým rohu známost.

Vyrůstala jsem celkem normálně, ale vzhledem k hypotéce jsem moc nejezdila na tábory, školy v přírodě a lyžáky. Byla jsem oplácané dítě s né přliš kamarády a navíc jsem jezdila do školy 10km mimo město. A tak jsem u nás na sídlišti nikoho neznala. Většinou na mě někdo pokřikoval párečku a podobně, všichni víme jak umí být děti zlí... V 15letech jsem se (nejspíš proto) rozhodla pracovat se zvířaty. bylajsem v zoo, tam jsem se zeptala co můžu mít za nejlepší vzdělání pro to aby jsem mohla dělat ošetřovatelka a byla mi doporučena škola na kterou jsem si hned podala přihlášku. Po přijímacím pohovoru a měsíci nervů, dorazil dopis se slovy: přijímá se do studia... paráda.. Trošku jsem bojovala první rok, druhý rok jsem se skamarádila se třídou a mojí současnou nejlepší kamarádkou Verunkou ( o té později)...  Ve třeťáku jsem začala blbnout, poslouchat punk a flákat se..z toho jsem se probrala az ve tretaku. Po zkušenostech s klukama mího věku jsem měla plný zuby dětství a chtěla jsem být dospělá. Vedle o 11let staršího kluka jsem se cítila dospělá.. 🙂 přišlo naše první společné bydlení a já jsem dodělala maturitu.. No, spíš jsem jí dostal za účast, přiznávám se. Doufám že moje děti budou mít víc rozumu než já.

Po maturitě jsem začala hledat práci, protože živit se v oboru vážně nešlo. Kdybych to tak tušila v prváku... Jezdit kůli 10.000,- do Prahy kde jsem 3.500,- utratila za dopravu.. to se fakt nedá. Rozeslala jsem 36životopisů a byla na snad miliardě pohovorech než jsem přesně na den za rok od maturity podepsala svojí první pracovní smlouvu. Odstěhovali jsme se s panem dokonalim do nového bytu. Nehorázně luxusní byteček 3+1kk uprostřed města. Brutální darda realitce a 3x 11.500,- záloha na byt se složila a my jsme se stěhovali. Nádobí nebylo, věci do koupelny nebyly.. nic nebylo.. objížděli jsme ikeu a podobně a nakupovali. Asi za 2 měsíce jsem se konečně zařídili. Ale moje práce stála za prd. Peníze dobrý ale změnili mi po 4 měsících smlouvu z 8hodinové směny na 12ti hodinovou a to jsem nedávala. hodinu a pul mi k těm 12 trvala cesta tam a zpět. byla jsem vyšťavená jak borůvka a začala jsem ztrácet výkonnost. Smluva na 6 měsíců mi skončila a vzhledem ke snížení produktivity mi nebyla nabídnuta nová. A opět bez práce. V bytě za 11.500,- měsíčně.. Uff.. Brigády a další obíhání všeho... hrůza. Do toho zdravotní gynekoligický problémy. Už rok jsme se snažili o miminko a nic.

Jednoho dne když jsem měla veliké bolesti skočila jsem si na gyndu a bylo mi řečeno že se jedná buďto o cystu nebo o těhotenství, že je ještě brzo, ať příjdu za 3dny... Tři dny byly nekonečný, pořád jsem potkávala těhotný a známí oznamovali že čekají.. Už jsem byla připravená říct to našim... Do toho jsem si často volala s už dříve zmíněnou Verunkou která se taky snažila o miminko a zrovna se zadařilo. Toho dne mi volala že její miminko není v pořádku. byla asi v 6 nebo 7týdnu. já jsem stála v kuchyni u okna a plakala jsem do telefonu s ní..  Moc mě to mrzelo a já jsem druhý den šla taky na gyndu. Tam když jsem dorazila Dr. mi při ultrazvuku zdělil že to není ani cista ani těhotenství, že se to vytratilo a já jsem ještě ten den odpoledne dostala menstruaci asi o 14dní dřív. Prý se nejspíš jednalo o nezdařený pokus vajíčka uhnízdit se ve slyznici. Odpoledne jsem Volala Verunce která šla do nemocnice na operaci. Opět jsem stála v kuchyni u okna a se slzama jak hrachy jsme obě plakaly...  Nikdy nezapomenu na tu bolest.

V tomhle období se kolem nás všude známím rodila spousta dětí a já měla deprese jako hrom. Často jsem se složila jak domeček z karet. Na přítele jsem byla protivná a připadala jsem si jako žena naprosto k ničemu a nefunkční.... Copak sakra ve 21letech to jde? Vždycky jsem si myslela že takovými problémy bych měla trpět až přez 30. 

Jednoho dne jsem šla okolo naší městské nemocnice. Napadlo mě zeptat se na práci tam. Šla jsem jen tak na blint a hadejte co??? 🙂 Měli tak málo personálu, že jsem nastoupila hned druhý den ráno. Začím dostačovalo to že jsem vyučená jako veterinární asistent a mám základní hygienické návyky. A největší gól na tom byl, že jsem nastoupila na porodnici a gynekologii.. 🙂 Pomáhoala jsem u porodů, připravovala sály k císařům, rozdávala jídlo, stlala postele, žehlila.... Prostě jsem se starala o celé oddělení.. Začala jsem si zároveň dělat kurz aby jsem byla kvalifikovanější a mohla tam zůstat. Svojí práci jsem milovala nadevše. Na nočních směnách jsem si mohla pochovat miminko po císaři když jeho maminka odpočívala. Viděla jsem spoustu porodů a narození.. Bylo to krásný.. při pohledu na první porod a nastřižení hráze mě drobátko zamrazilo, ale pak jsem asistovala ráda. Stokrát jsem si poplakala při pohledu na zmuchlané miminko od krve a ještě s mázkem jak ho maminka dostala poprvé do ruky, poprvé ho políbila a někdy i s tatínkem ho vítali na svět. Párkrát jsem i musela odejít utřít slzu za roh. Musím říct že už v životě se mi nemůže naskytnout lepší zaměstnání. Do práce jsem chodila o hodinu dřív a domů mě musel přítel nahánět..  Měla jsem okolo sebe tolik miminek, že jsem se srovnala trošku s tím že doma žádné nemáme. Vždycky jsem se šla ponňuňat na dětskej box s novorozeňátka a byla jsem spokojená.

Během mojí práce na gynekologii jsem řešila svůj gynekologickej problém s paní primářkou. Zjistili jsme, že neovuluju. Potom jsem přestala i menstruovat. Měsíc co měsíc jsem očekávala menstruaci která nepřišla a já skupovala těhotenský testy z lékáren.. Každý mě ovšem zklamal. Začala jsem každé tři měsíce chodit na injekce aby jsem si odmenstruovala a vyčistili se mi vejcovody a děložka. Už byla v plánu i nějaká ta operace na profouknutí a celkovou kontrolu celího systemu okolo dělohy. 

V nemocnici nastaly změny, přišlo na akreditaci a nové požadavky a mě nestačil můj kurz. Za dalších 10.000,- jsem se přihlásila na novej, jenže škola ho neotevřela a já jsem musela odejít z nejkrásnějšího místa na světě.  Našli jsme si s přítelem byt 15km od původního a já jsem tam našla i novou práci. Ukončila jsem tedy smlouvu na dobu určitou a druhý den jsem hned nastoupila do nové práce. Z nové práce mi bylo na blití.. Zustala jsem v čemsi jako je zdravotnictví. pečovala jsem o lidi v domácnostech. Většinou se jednalo o lidi kolem 80-90let. Úklidy, nákupy pomoc při hygieně... Ale přistup lidí k nám jako k ukízečkám kor ke mě, jako k 22letýmu cucákovi...  Děsný... Nsvíc jsem od 9 do 14 hodin roznášela po městě obědy. 60obědů do domácností, někde nandat, někde umejt nádobí, hlavně všecko honem, mile a s úsměvem...

Letošní léto (2013) bylo to děsný horko... Já s kolegyní od 9do 14hodin v autě, přez poledne v těch vedrech... hnus... Bejvalo mi blbě.. chodila jsem poslední dobou domů a zvracelajsem jako kůň...  Ještě jsem si s kolegyní dělala srandu že jsem těhotná a ona mi pořád tvrdila že je to z těch veder. Po zkušenostech s předchozími těhu testy jsem nechtěla ten další modrobílej papírek ani vidět...

22.7.2013 po problitý noci jsem si ráno udělala test, muselo mi bejt asi hodně zle, protože jsem ani nic neočekávala.. vzala jsem test počůrala hoa šla jsem si čistit zuby jako bych čekala až se uvaří voda na čaj co vařím každé ráno... píchla jsem kartáček do hrnečku na zrdcadle a otočila jsem se na pračku. tam ležel test s //........

Zírala jsem na něj a přišel mi nějakej divnej... jinej... utíkala jsem do kuchyně do odpadkového koše znovu rozbalit příbalovej leták a přesvědčit se kolik tam vlastně má bejt čárek. Klečela jsem před vysypanym košem, hrabalajsem v něm a horlivě rozbalovala letáček. To už jsem měla za zády přítele co na mě zíral a byl připravenej mě odvézt do blázince, protože jsem mu neřekla že jdu dělat test a on mě jen viděl rochnit se v odpadcích...  Konečně jsem se dostala k tomu praštěnýmu návodu, asi 4x jsem si ho přečetla dokola, řekla sem suše... seber to... a odešla jsem zpátky k pračcce. On šel zamnou a koukal na mě, myslím že mu to konečně doteko... otočila jsem test na něj o on říká: DVĚ.. a já. NO, DVĚ... a on: ALE VŽDYCKY JE JEDNA... a já: NO, VŽDYCKY JE JEDNA, ALE TEĎ JSOU DVĚ....  

A tak začíná příběh o nejšťastnější těhotný na světě, znáte to... ale to už bude někdy jinej článek..

P.S. za případné chyby a překlepování se omlouvám, nepsla jsem na pc od maturity... 🙂