...tedy pokud má mít dovča stále ten stejný význam 😉 ale popořádku. Všichni všude píšou jak jezdí s dětmi už od narození a jak je to skvělě. Hmm. Tak já vám povím jak to také skvěle být vůbec nemusí 😂😂 zvlášť pokud máte jako já rok a půl starého raubíře, který umí být pěkně paličatý a vzteklý! 

Celý život jsem byla zvyklá cestovat, téměř každý rok jsem minimálně 1x jela někam k moři, takže téměř 3 letý výpadek mi byl už dlouhý a já chtěla zase někam vyrazit. Tak jsem si našla nedalekou destinaci Korfu, hotel jako stvořeny pro rodiny s dětmi. Super, začátek června, to ještě nebude takový vedro, jedeme. 

Peklo začalo už na letišti,  kdy můj malý smraďoch odmítal kdekoliv čekat, ani v náručí být nechtěl. Chtěl lítat po hale, ideálně se nechat zavřít do samootevíracích dveří. Když jsem se konečně zbavila kufru, malého jsem spacifikovala a ten alespoň 5 minut seděl kočárku. Další záchvat přišel při kontrole u rentgenu, kdy musel odevzdat svou lahvičku s pitím na kontrolu 😂 no po hodině a půl honění se mezi turisty a obchody s parfémy jsme konečně nastoupily. Bylo 7h vecer a já pevně věřila že malý usne....neusnul.....2 hodiny letu po mě rajtoval, ječel, řval, chtěl lézt po sedačkách, prostě dělat všechno jenom ne sedět. Co jsem taky měla čekat. Říkala jsem si, že jestli přežiju cestu, bude to už pak pohodička. Malej přece miluje písek i vodu, celé dny nedělá na zahradě nic jiného než že se hrabe v pískovišti a leje na sebe vodu z hadice, to bude pro něj úplná paráda. No tvrdě jsem narazila, má naivní představa spokojeně si hrajícího dítěte na pláži je ta tam. 

Po příletu nás čekala ještě 1,5 cesta busem, to už malý spal a já skoro a ním. Hned ráno jsme  vyrazily na snídani. Restaurace plná lidí, velký šrumec kolem, na to malý není vůbec zvyklý,  takže sezení v židličce bylo to poslední co ho zajímalo. Během minuty jsem zhltla jedno vajíčko, kus melounu a hrnek kafe a raději mazala pryč z restaurace, než tady spáchá nějaké větší škody (myslím že rozmachaný jogurt po stole i podlaze bohatě stačí). Tak a honem na pláž, pořádně namazat padesátkou, a jdeme stavět babovky. První den to ještě šlo,  ale druhý den už to byl mega voprus a miláček se začal dost hlasitě nudit. Nepomahalo ani dělat kraviny. Tak zkusíme jít do vody. První den to zcela bojkotoval, třeba to chce čas a dnes už to bude lepší. Prd! Řev se nesl po vodní hladině tak intenzivně,  že zvedal z lehatek i ty nejvíc flegmatické německé důchodce, kteří mají snad pochopení pro vše. Dobře, dobře,  koupání v moři asi nebude taky to pravé ořechové. No tak co s tebou?? Vyzkoušely jsme zde už téměř vše, dětský koutek, prolejzačky, tobogány, chodím s nim sem a tam, jen ho co nejvíc zabavit, hlavně ať broboha neječí!!  Tenhle scénář se opakuje stále dokola. V restauraci dělá bordel, sní 3 lžičky a chce pryč (doma jí naprosto vzorně) takže už tam s ním odmítám chodit a beru mu jídlo na pokoj, sice taky dělá scény, ale aspoň to nikdo nevidí. Na pláži vydrží 15 minut a začne se nudit (doma si na zahradě hraje sám klidně hodinu a nevím o něm) takže zítra vyrážíme autem na výlet do hlaviho města, nevím jestli je to dobrý nápad, ale jsem v koncích. Takhle malé dítě prostě nespolupracuje, nebo alespoň ne to moje, nedomluvite se s ním na ničem, třeba takový já tě teď namažu a pak půjdeme pro pití neexistuje. Hotel je skvělý, má super program pro děti,  ale až tak od 3 let, kdy už trochu fungujou! Měla jsem tomu dát ještě čas a jet klidně až za dva roky. Upřímně si myslím že tomu dítěti to nic nedá, tomu je úplně jedno kde si staví bábovky, takže pokud váháte, zda jet nebo ne a máte dítě podobné nátury,  tedy živější, neposedné a hůře zvladatelné, dobře to zvažte, ať nemáte zkaženou dovolenou. Já už dnes byla ve fázi, kdy jsem objednavala letenku na dřívější odlet domů, ale skoro 8tis se mi zase dávat nechce, to už ty 3 dny přežiju 😂😂😂