Můj vysněný porod

Vzhledem k tomu, že Natálka je naše první dítě, tak jsem se o porod hodně zajímala, četla jsem diskuze, knihy a chodila na předporodní kurz (ten bohužel doporučit nemůžu - za ty prachy!). Poměrně brzo jsem se dle dostupných informací rozhodla pro porod ve Vyškově, ač bydlíme v Brně, okolí kroutilo hlavou, ale manžel i rodina moje argumenty přijali. Bydlíme na kraji Brna, takže do Bohunic by to bylo skoro stejně daleko🙂Do Vyškova jsem chtěla hlavně kvůli tomu, že je to malá porodnice s rodinnou atmosférou a je zde možnost rodit s vlastní porodní asistentkou. S PA jsem měla několik schůzek už v těhotenství, vše jsme spolu probraly - mou anamnézu, mé pocity, přání, obavy, průběh těhotenství, představy o porodu, péči o miminko v porodnici, šestinedělí, kojení atd. Bylo opravdu úžasné, že mě znala, tykali jsme si a já jí mohla plně důvěřovat. Byla velkou oporou nejen mně, ale i manželovi, nabádala ho jak mi pomoct, jak ulevit při porodu, namasírovat záda, informovala nás o postupech a o tom co se bude dít. Za mě můžu jen vřele doporučit, byly to nejlépe investované peníze, příště rodím zase s ní!

V noci z neděle na pondělí (40+0) jsem se začala od tří do šesti budit mírnou bolestí v podbřišku a ráno mi odešla velká část hlenové zátky. Bolesti byly asi jako před menstruací celé pondělí, ale jinak se nic nedělo. Kolem osmé večer přišel manžel a to už se bolest trochu prohloubila a tak jsem si stáhla aplikaci na měření kontrakcí. Kolem 10 večer jsem si napustila horkou vanu, muž seděl u mě a měřil kontrakce (nepravidelné po 5-7minutách), já si v klidu holila nohy, ale věděla jsem, že už to vážně začalo. Přesunula jsem se do postele, ale spát už jsem nemohla, kontrakce jsem pěkně prodýchávala a mezitím odpočívala stále s úsměvem na rtech. Kolem jedné hodiny jsme volali PA, že stahy jsou po 4-5 min a je to už celkem síla, ale voda neodtekla, cítím se dobře, jen dost unavená, bolest stále sílí. Ve 4 ráno přijíždí, kontroluje miminko a jsem otevřená na 2 prsty těsně. Tak to mě dostalo, myslela jsem, že už pojedeme do porodnice! Nechává nás v soukromí a já si hekám dál. Později k ránu už bolest vystřeluje i do zad, hekám nahlas. V troubě nahřívají ručníky a dávají mi je kolem břicha a kolem zad, zkouším do sebe dostat banán a čokoládu. Celou dobu ležím na jednom nebo druhém boku s kojícím polštářem a ten tisknu. Kolem 7 ráno nález cca 3 cm, ozvy jsou v pořádku, ale já už bych jela do porodnice. PA volá, mají plné všechny tři boxy i čekací pokojíček, do Brna nechci, takže zůstáváme doma. Manžel dobaluje poslední věci a až ve 12 vyrážíme s tím, že se asi brzy jeden box uvolní. Cesta v autě bylo peklo, ale dálnice je krásně opravená a byla úplně prázdná. Ještě chvíli čekám, než mě přijmou, mají plno (všechny papíry už jsem měla vyplněné předem s PA, takže se mě nikdo nevyptává, vše zařizuje PA, pak už ultrazvuk (odhad 3100g) a monitor - ten jsem dost protrpěla, navíc byl zrovna den otevřených dveří, takže za plentou chodili budoucí rodiče (snad jsem je mým řevem moc nevystrašila). V jednu hodinu nález na 5 cm, jdeme na box. Opět si lehám na bok na žíněnku na zemi s kojícím polštářem. Střídavě chodím do sprchy a hlavně na záchod, tam se mi dobře sedí a otvírám se. Bolest je neskutečná, ale tím, že dobře dýchám, tak malá má ukázkové ozvy. Už to chci mít za sebou. Manžel mi dává napít, hroznový cukr, studený obklad na čelo a na zátylek. Pak už ztrácím pojem o čase, stále odchází hlenová zátka a na záchodě i praská voda. Kolem páté hodiny souhlasím s kontrolou od lékaře - 8 cm. V boxu jsem jen já, manžel a PA. Jsem unavená, mezi kontrakcemi upadám do mikrospánku, ale soustředím se na dech. Zkouším si stoupnout, kleknou, ať trochu pomůže gravitace. K porodu vybíráme pozici na boku, dle postavení miminka napravo, nohu mám na rameni PA a druhou se jí zapírám do kolene. Cítím hlavičku doslova mezi nohama, ale moc to nepostupuje. Ozvy jsou v pořádku. Klekám si na všechny čtyři, PA nahřívá obklady a přikládá mi je na hráz. Hlavička už vykukuje, sahám si na ni. Manžel se přesunuje k mé hlavě a pak ještě na několik zatlačení rodím hlavičku, snad centimetr po centimetru. Nakukuje doktor, zda je vše ok, pak přijde po porodu znova, zda bude PA šít, a přichází novorozenecká sestra, sedá si do kouta. Ticho, klid a přítmí. Rodím hlavičku a na další zatlačení je malá venku, hned mi ji dají na hrudník. Manžel je dojatý, já šťastná a plná euforie, energie, cítím se jako bohyně, že jsem to zvládla. Dotepe pupečník, manžel stříhá, to už se s malou mazlíme. Trochu si lokla plodovky, tak souhlasíme s odsáním - asi za dvě minuty už ji manžel nese zpět. Krásně se přisaje k prsu. Placenta hned následuje, vše je ok, bez nástřihu, bez poranění, bez šití. Užíváme si bonding. Nakonec má 49 cm a 3220 gramů. Navíc břicho mi okamžitě splasklo, jako bych ani nebyla těhotná! 🙂 Bylo to dlouhé a náročné, bez PA v jiné porodnici by mi už asi něco cpali na urychlení, na bolest, píchali vodu atd. Já na svůj porod vzpomínám s láskou a klidně si to ještě zopakuju, stojí to za to!  Natálie se narodila v úterý 18.7. 2017 v 19:05 (40+1).