Míšo, blíží se ti sedmé narozky a pak i Vánoce, začni si pomalu dělat seznam, co vše by sis přál.
Maminko, ale já vůbec nevím. Vždyť já přece všechno mám.
No ale určitě tě napadne něco, co ještě nemáš a udělalo by ti to radost.
Pro mě je hlavní, že mám tebe.
Lepšího chlapa jsem si porodit nemohla! Hlavně takovej zůstaň až si jednou najdeš ženu.
Kdo to tu u mě čte déle, tak ví, že toto naladění má už hodně let, tak kéž je to doživotní 🙂
Děti, včera jsem v noci nemohla spát a dívala jsem se na nebe a víte co? Viděla jsem padat hvězdu 🙂
Míša: "Jééé, a co sis přála?!"
Já byla tak v šoku, že ji vidím, že jsem si ani nestihla nic přát.
Míša: "Víš, co bych si přál já, kdybych ji viděl? Abys byla zase šťastná."
On je tak strašně divokej a kolikrát vypadá mimo realitu, ve svém světě...ale je to divný, ač je chlap, tak vždycky přesně ví, co ženě říct, aby ji potěšil 😀
Tak to mluví za vše ☹
Monička: "Maminko, budete se s tátou někdy ženit?"
Já: "Ne, Moničko, nebudeme."
M: "Vy už jste se ženili?"
Já: "Ne, ale už ani nebudeme. Tatínek už mě nechce."
M: "Budeš zase plakat?"
Já: "Doufám, že ne."
M: "Já taky doufám."
Po cestě ze školky...
M: "Mami a co je po smrti?"
Já: "To nikdo neví. Někdo věří, že jde duše do nebe. Někdo, že se znovu narodí a někdo, že už potom není nic."
M: "Tak to já bych se chtěl znovu narodit."
Já: "A pročpak?"
M: "Protože nejdřív umřeš a narodíš se ty a já bych se chtěl narodit znovu tobě, abych tě měl znovu za maminku."
Monička ve svých 3 letech začala psát písmenka a dnes mi donesla seznam lidí bydlících v domě: Monička, Míša, Andrejka - máma, táta, děda, babička 😀
Teď už to nezakřiknu, už to nějakou dobu trvá...Tak hurááá. Po 5,5 letech se u nás spí celou noc. Nikdo nevolá o zakrytí, o pití, že chce čůrat...a já? Stejně jednou za noc jdu sama na wc a při té příležitosti je obejdu, zkontroluju a pohladím, když tak sladce spí 😅
2roky a 1měsíc - máme odplenkováno už i na noc 🙂 dmu se pýchou 😅
Porodila jsem si toho nejúžasnějšího chlapa na světě! Tulí se ke mě, hladí mě, pak ke mě zvedne ta svá nevinná krásná kukadla a povídá: "Maminko, mě se moc líbí tvé bříško. Já ho mám tak rád." Trošku v šoku se ptám: "A pročpak?" "Protože jsi v něm dokázala vyrobit dvě miminka, v nemocnici ti je pomohli vyndat a pak sis nás přivezla domů." Asi je vám jasné, že slza ukápla, láskou jsem ho málem umačkala...to vytahané zjizvené bříško totiž člověku jen tak někdo nepochválí. Moc lidí nebere jako omluvu proto to, jak vypadá, to co muselo zvládnout 😅
Vytratila jsem se ráno z postele do koupelny a nechala děti samotné 😅 A najednou jen tiše stojím za zdí a poslouchám..."Dobré ráno Moničko. Ty moje krásné miminko. Ty si chceš se mnou hrát? Ještě jsi malinká. Musím bumbat hodně mlíčka, potom ti narostou nožičky a potom odťapkáš ke mě do pokojíku a já ti půjčím hračky. Ty mě chytáš za ručičku? Takhle se podává ručička, koukej, zkus to. Budeme hrát na schovku? Kdepak jsi? Tady jsi princezno. A teď řekni, kde je Míša? Ahááá, musím tě naučit mluvit. No neplakej. Ty máš hladíček? Neboj, maminka se vrátí a dá ti mlíčko. Podívej, já nemám prsíčka, já mlíčko nemám...." No už jsem to nevydržela a šla za nimi. Monička má skvělého staršího brášku. Rozplývám se láskou hned po ránu 😅 😀
