13+1 a nevolnosti útočí

Taky jste si tak malovaly, jak utrpení skončí zároveň s prvním trimestrem? Já v to doufala neustále... Začátkem minulého týdne začaly ty šílené stavy vážně trochu polevovat a já si občas dovolila se cítit jako člověk. 

Středu a čtvrtek jsem měla náročnější, takové cestovací - schůzka s dulou, prvotrimestrální screening... byla jsem poté dost vyčerpaná a opět se mi dělalo dost špatně. Přičítala jsem to tomu, že jsem ještě přepískla své síly. No těžko říct, ale fakt je ten, že o víkendu jsem odpočívala na maximum, přítel se o mě krásně staral... ale už v neděli se vrátilo peklíčko v podobě šílených nevolností a bolesti žaludku přesně v takové intenzitě jako na začátku (tedy nějaký ten 7 týden). Pokračovalo to v noci a dnes v pondělí. Opět jsem sáhla po Torecanu, který mě na hodinku omámil do polospánku... aspoň nějaký odpočinek. 

Při pročítání některých diskuzí na MK trnu hrůzou z příběhů, že někomu nevolnosti trvaly do pátého, šestého měsíce.. nebo dokonce do porodu! No nechám se překvapit, nic jiného mi nezbývá.

Co mě nejvíc štve? Že v mém blízkém okolí je brané jako samozřejmost, že s prvním trimestrem tohle skončí a budu happy a fit a vrátím se do práce. A co když prostě ne? Už takhle se na mě dost lidí dívá jako na podivný případ. (A ne jedenkrát jsem slyšela teorii, že to je tím, že nejím maso 😀 Tak určitě! Jo pak taky je dobrá ta, že to je mým věkem, že jako mladší by se mi to nestalo.. aha!)

Díky internetu vím, že v tomhle nejsem sama a jsem za to hrozně vděčná. Už se ani neodvažuju doufat, že to brzy přejde. Kdyby jo, tak to bude aspoň příjemné překvapení. Kdyby ne, tak prostě budu muset těch pár měsíců ještě přežít a užívat si vzácné hodiny, kdy je mi líp. A cucat svoje ledové kostky z citronové a grepové šťávy 😀 Takže podobně postižené budoucí maminky, nebojte se, nejste v tom samy!