SPRAVNA STRAVA PRO DETI

Je ta, kterou svému dítěti dáte a jste s ní v souladu.

Jíme všichni, jídlu každý rozumí. Není snad většího tématu na světě než jídla. Jídlo nám dává prožitek, vášeň. Dává nám pocit " Já jím, tak jsem na jidlo odborník." Je dnes tolik směrů a každý si může pro sebe vybrat to nejlepší. A zpravidla, co si vybere pro sebe, dává i svým dětem.
Co je to nejlepší?Nejlepší jídlo je to, které s chutí s ním, sním ho s vědomím, že je pro mě a mé tělo to nejlepší, a že mi dá přesně to, co si přeji proto, abych byla Štastná. Je to pro mne jídlo, které mne naplní energií a umožní mi se věnovat svému naplněnému životu.Za tu dobu, co jsem na světě jsem ochutnala již spoustu věcí. Nejdříve jsem jedla dle vzoru ostatních, potom jsem začala objevovat jídla, která se v mém okolí neobjevovala a v poslední době jsem se chtěla přesvědčit, zda existuje jídlo, které mi skutečně chutná a dodá mi energii.A zjistila jsem, že mým vítězem je živá strava. Když jím raw, tvořím a jsem plná energie, mám pozitivní myšlenky a raduji se. Jím li převážně vařené, tento krásný pocit mizí a já jídlo dávám do úst jako náhradu za záměrné tvoření svého života. Když jim vařené, prozitek konci polknutim.Zaběhlé programy jsou silné, ale radost z vlastního tvoření je umožňuje bourat a tvořit si programy nové, vlastní. Mohu jíst co chci, mohu i nevařit, pokud mi to udělá dobře, je to vše jen a jen na mě 🙂Děti?Děti na rozdíl od nás programy nemají. Ony neví, že se jí pečený chléb s máslem, neví, že po jídle je dezert. A tak doma servíruji dcerce spoustu ovoce, zeleniny, oříšků, raw chlebíky a raw sladkosti. Jí to s chutí a říká si o to. Vařené jíme také. Je ho ovšem čím dál méně a spolu s tím jak nám z talířů ubývá, roste radost, kterou společně tvoříme.Jak na návštěvách?Hostitel nám dává na stůl to, co je pro něj to nejlepší. Já mám právo si vybrat, co z toho budu jíst. Nic víc za tím není. Emoce spojené s tím, že kuchařka stráví čas v kuchyni tím, že připraví jídlo, které nechci, jsou zbytečné. Buď se mne zeptá předem a s radostí připraví něco, co ráda sním. Nebo se neptá a sama s radostí tvoří jídlo, které chce. Na tom je důležité to, že v tu chvíli dělá něco, co ji baví. To jestli to sním s tím už vůbec nesouvisí. Nesouvisí to s mým respektem k hostiteli. Často je to spojované, ale velmi zbytečně. Stejně tak jako já, má i moje dítě právo vybrat si, co bude jíst. Jeho zdraví záleží i na spoustě jiných faktorů, jídlo není pupkem světa a já mu nechávám volbu, i v případě, že jsou to věci, které bych vědomě do svých úst s chutí opravdu nevložila. I malé dítě má svůj názor a chutě. A pokud na návštěvě sní něco "šíleného",čímz pro někoho mohou být hranolky, pro někoho párky, čokoláda, cokoli, tak je to jen a jen kapka v moři s tím, co jí obvykle. A vyvolávat kvůli tomu hádku s hostitelem a brát to dítěti z rukou je mi opravdu vzdálené.
Jít příklademVycházím li z předpokladu, že jsem zde průvodcem ditete, tak jsem i průvodcem v říši jídla. Mohu dítěti opakovat svoje postřehy a sdílet s ním radost a zdraví, kterou mi má volba přináší. Zároveň stále pamatuji na to, že dítě je vlastní bytost s vlastními názory, které respektuji. A rozhodne-li se pro úplně jiný jídelníček než mám já, je to jeho volba.Jsem štastná, že jsem si umožnila si toto uvědomit a přijmout za své. Každý jsme zodpovědný sám za sebe. Vždy.