Kontaktní matka a nekontaktní manželka
Bylo nás v malé místnosti asi 15 a k tomu kupa dětí. Pomrkávaly jsme po sobě a pokoušely jsme se korigovat děti, aby se nezabily. Postupně jsme si začaly povídat o kontaktním rodičovství, jehož jsme všechny byly zastánkyněmi a kvůli kterému jsme se společně sešly. V prvním kole povídání jsme se pochlubily, co které dítě už umí a které počuralo nejméně plen v životě a tvářily se hrdě, s vědomím, co vše už jsme zvládly.
V druhém kole jsme se otevřely více a zjistily jsme, že aplikovat kontaktní rodičovství v nekontaktní společnosti je pěkná fuška.
Ono to celé totiž vychází z toho, že na ty děti není ta máma sama. Sama, tím nemyslím, že pomáhá táta prcka. Co si budeme říkat, to také není moc přirozené a je to trendem až posledních let, že tatínek je aktivním rodičem od prvního dne a zastane roli matky kdykoli, kdy si to matka tajně zapřeje. Že to tak někdo má, není srovnávacím měřítkem a pokoušet se o to násilím, je cestou do pekel. Vím to.
Ale zpátky k tomu SAMA. Předpokladem kontaktního rodičovství je to, že máma má čas na sebe, nadechnout se. A je jedno, jestli potřebuje minutu nebo půl dne. Potřebuje být fit, aby směrem k malému pokladu mohla být matkou kontaktní na 100%. Takže kolem sebe potřebuje mít ideálně rodinu či jiné důvěryhodné blízké. Jenže většinou to tak není. Takže mamka je kontaktní mamkou co jí síly stačí. Jenže pak už jí nestačí síly na to být kontaktní manželkou. A už vůbec nemá sílu na to být v kontaktu sama se sebou.
Hold on! Takto to přeci být nemělo. VŠE OBRÁTIT.
Na prvním místě jsem JÁ. Moje bytost, moje vědomí. Ve chvíli, kdy se dokáži dostat do klidu a pohody, tak mohu předat kousek partnerovi a nebýt pro něj jen matkou jeho dítěte, které stejně odejde, ale manželkou. A tím nemyslím, že má dostat vyprané a vyžehlené prádlo, teplou večeři a středeční sex. Ale měly bychom být schopny mu dát část své bdělé pozornosti a ne si všechnu nechat jen pro malé. Partner by měl mít šanci zažít i část naší dobré nálady a neposlouchat jen, co dítě zase skvělého udělalo. Také bychom mohly poslouchat i my, co zajímavého se dělo u něj v práci, i přesto, že si dnes už myslíme, že pravidla v práci jsou jen pravidla legrační hry, kterou jsme se rozhodly žít. Nic víc, nic míň. A hlavně nečekejme, že manžel přijde z práce, řekne miláčku, měla jsi toho dnes moc, vezmu si robátko a ty si běž ke kadeřníkovi.
Pokud to udělá, tak to udělá sám od sebe, protože bude chtít, ne proto, že ho k tomu někdo dotlačí. I když na druhou stranu, nezapomínejme na sílu toho UMĚT SI ŘÍCT O POMOC a zkusme vyjádřit naše potřeby, kdykoli je ucítíme. Pokud nečekáme, že když vyslovíme žádost o pomoc, že jí druhá strana ihned bezpodmínečně vyhoví, tak nás to může pouze mile překvapit. A pokud se ukáže, že prostě s malým dítětem být nemůže nebo nechce, tak si najdu někoho jiného (teď nemyslím manžela, ale třeba chůvu nebo náhradní babičku), která mi svoji péčí udělí hodinu svobody denně.
To, že partner krátkodobě nezastane roli matky neznamená, že se nestará a nezajímá, a je špatným partnerem. Zvlášť u malého dítěte. Ne každý ví, jak a co s ním a není jim hormonálně daná ta trpělivost, kterou máme my, abychom to celé přežily. Ale pokud se chová skvěle k nám a stále nám voní, tak jeho doba otcovství ještě přijde. Braly jsme si ho jako úžasného partnera, se kterým máme hodně společného. A to trvá, jen si to musí uvědomit oba.
Naše přehlídka kontaktního rodičovství tedy končila tím, že jsme si uvědomily, že musíme běžet domů a s láskou se zadívat na toho, po jehož boku žijeme a prcka nechat klidně chvilku svému vlastnímu osudu. On to přežije. Dítě je naprogramováno tak, aby přežilo.
Hodně štěstí v kontaktním rodičovství a partnerství přeji 🙂
Zdroj obrázku zde
Doporučujeme
Amen!
Skvěle napsané! A aplikovatelné i na ne 100% kontaktní rodiče 😉
neumím si představit, že bychom si s mužem neudělali večer, přes den chvíli pro sebe, hlavně večer si povídáme jaký jsme oba měli den, vyslechneme se, společně najíme.....tou fází "potřebuju chvíli pro sebe" jsme si už prošli a sám pochopil, že raději mě nechat ráno půlhodinu spát, že je to lepší než tucet čokolád 🙂
Je to tak a vždy je třeba vztah rozvíjet
tak tak, vždy jsou manželé číslo jedna a děti až na druhém místě. A je potřeba na to myslet. I když nás dítko cele naplňuje a uspokojuje naši kontaktnost, tak to večer při společném čase s partnerem musí jít stranou.....
Članok pridavam do Vybrali sme.
svatá pravda, super článek 🙂
Koukám, že to tady ožilo, a to jsem to psala zhruba před rokem. Dneska bych to už napsala asi trošku jinak. Urazili jsme další kus cesty 🙂
@martindurina Dneska mám svůj den 🙂 Dva články do vybrali jsme! 🙂 🙂
Jo!
krasa! Jdu mu to dat precist...sama bych to nevyjadrila lip
@biscuittt mě by zajímal i ten další kus cesty🙂
a souhlas, trefně napsáno. než já pochopila, že kontaktní neznamená furt si vyčítat, že potřebuju i pár minut pro sebe a že právě pro ten kvalitní kontakt bude dobrý, když budu i psychicky odpočinutá...! 🙂
uzasna je veta, dokud nam voni....🙂 to je mazec...fakt za ni dekuju 🙂 vlasten za ely clanek. U nas doma to byo hodne divoke a jak moc si muzete precit v mem clanku. S cim jsem se neskutecne moc potykala a potykam neustale, kdyz si prijde pro dceru a musim snest jeho pritomnost je, ze temer nedycham, Zazitky minule i soucasne jsou tak silne, ze jeho pach mi zpusobuje nevolnost. Je to jako kdyz lovena zver citi pach predatora v blizkosti a zavetri nebezpeci 🙂 za to vune meho soucasneho partnera je jako aromaterapie 😀
Upřímně? Mně to přijdou hrozný kecy 😀. Hrozně se motá páté přes deváté, odporuješ si na několka místech, vyznění je tak nějak nejasné a nekoresponduje příliš s obsahem... no, nějak nechápu a nesouhlasím. Asi moc esoterična na můj vkus 😀.
Asi jsem se zasekla ve fázi "seženu si někoho jiného, díky komu budu mít hodinu svobody denně." Ne že by se mi to nehodilo, ale tolik peněz na rozdávání fakt nemám (řeknemě průměrných 21 pracovních dní v měsíci - 21x průměrných třeba 150 máme něco málo přes 3 tisíce, a to mám RP maximální, teda 11500, ale dát více jak čtvrtinu jen za to, že si hodinu denně můžu udělat volno a věnovat se sama sobě nebo svým zájmům nebo relaxaci nebo něčeho, to je trošku moc). Každopádně těm, které si to dovolit můžou, to přeju, neberte to zle 🙂.
@kacii Už vidím ty babičky nadšené do přebalování látkových plenek, neposazování/nevodění za ručičky, atp. :D Myslím že by to moc nefungovalo ani kdyby tady něco takového bylo 🙂. Ale chápu, že někde ty možnosti asi jsou (to nezmiňuju ani respektující výchovu, stravu a další problémy, např. pochybuju, že kdokoliv starší bez diskuze akceptuje, že dítě pije jenom vodu, nejí sladké, atp.). Každopádně k nám do vsi taková novota stejně ještě nedošla a hned tak nedojde, takže je to bezpředmětné 🙂. Tím však nechci říct, že to pro někoho jiného nemůže být řešením 🙂.
@verdos jj to je nekdy problem, na te vesnici se divaji na vsechno skrz prsty, znam to sama...obcas mi bylo lito ze jsem nebyla na meste kde by to nikdo neresil...tak jsme si vypomahaly s kamaradkou...jak jmely holky uz tak pul roku, tak jsme si navzajem hlidaly...hilky byly stejne stare, na sebe a na nas zvykle 🙂 tak to bylo jak na hodinu mit dvojcata 🙂
@rebarborar ten dalsi kus cesty je na dlouhe vypraveni...ale mam li to shrnout, tak z boje o energii, jak to sam formuluje Dusek, jsme se posunuli k tomu, ze je radost pomahat ostatnim, pouze kdyz je clovek sam spokojeny. Krasne to funguje 🙂
@biscuittt jj, Dušek je prostě jednička! jeho knihy jsou balzám pro duši, že? 🙂
@rebarborar je to velkej pohodar 🙂 my od nej poslouchame videa na youtube..
@biscuittt jestli jste nečetli, tak doporučuju- TVARY TMY A ZE MĚ vnitřní svět J.D. nádhera... 🙂
Začni psát komentář...
škoda, že to takto nevidí i někteří muži