Ego a ztrata miminka.

Kazdy mame pravo na svoje emoce, pocity.

Jdeme kazdy svoji vlastni cestou, na ktere jsme si nasbirali vlastni zkusenosti a na svet kolem sebe se divame svyma vlastnima ocima.

Tento pohled je ten jediny spravny. Jsme to my, kdo rozhoduje o svem zivote. 

Jsem ted potreti tehotna. Mam jednu narozenou dcerku, druhe miminko, pravdepodobne syn je nyni v brisku, mam uz polovinu tehotenstvi za sebou.

U prvniho miminka jsem prodelala zamlkle tehotenstvi. Vnimala jsem to jako tragedii a porad se ptala proc. Hledala zeny, ktere si tim taky prosly a i presto, ze jsem se tvarila, ze se nic nedeje, tak jsem tim trpela a divila se, ze moje blizke okoli, ktere vedelo, co se stalo, netrpi tak jako ja.

Cas to odnesl a ja byla v sedmem mesici tehotenstvi s dcerkou. Lekar mi prisel na nejake mimo tabulkove hodnoty v krvi a zacalo martirium po doktorech a strach. Vyvolany strach, jeste vetsi nez ten, ktery jsem cele tehotenstvi mela. Vse dopadlo skvele, nic se nepotvrdilo.

Narozenim dcerky jsem dostala prostor pro sebe a paradoxne se zacala venovat vice sobe nez predtim, kdyz jsem byla sama. Zacala jsem si uvedomovat co citim, proc a kde bych si prala byt. Materstvi me mimo jine i diky tomuto velmi nadchlo. 

Treti tehotenstvi prislo v dobe, kdy jsme se stehovali do zahranici. Prislo necekane, rychle. O to vice nadseni z nej jsme. O miminku vim od poceti, jiz druhy den jsem vedela, ze tam je a citim jak jsme na sebe napojeni. V 9. Tydnu mi brali krev, kde prisli na to, ze mam v krvi aktivni virus, ktery kdyz je v tuto dobu aktivni, prinasi velkou sanci poskozeni plodu a pokud se prokaze, ze je virus v plodove vode, navrhnou lekari ukonceni. Nejdrive vsak ve 23. Tydnu, coz znamena porod mrtveho miminka.

Zni to desive. Ovsem ja jsem naprosto v klidu. Vim o tom  jiz 10 tydnu a mnoho dnu si na to ani nevzpomenu. Udelala jsem s miminkem dohodu, ze pokud neni v poradku, ze muze odejit samo, a zbytek casu si predstavuji, jak tam plave v ciste, zive a krasne plodove vode. Jak v ni dela kotrmelce, polyka ji a usmiva se. Je to nadherna predstava a ja si vedome vytvarim situaci, ze porodim nadherne zdrave dite. Strachy jsou zavrene v koute.

Citim, ze i kdyby mu najednou prestalo byt srdicko, tak je to v poradku, jeho mala dusicka si sama vybrala, kam vstoupi a potrebovala ziskat prave tuto zkusenost, kterou ja jsem mu umoznila. Svet je velmi dokonaly a maly bude mit mnoho dalsich sanci se znovu narodit. Verim v to, ze duse se sem vraci. Co se stane pokud bude virus v plodovce ted neresim, rozhodovat se budeme az tak jak se v tu chvili budeme citit. Kazdopadne tehotenstvi si uzivam kazdy den.

Diky teto zkusenosti a novem pohledu si take uvedomuji, ze moje trapeni ze ztraty prvniho miminka byl pouze obraz meho vlastniho ega. Ja jsem si prala miminko, ja jsem si prala byt plodna, byt matkou. A ono to najednou tak nebylo. Ouha, me dokonale ja se zritilo. Neslo v tu chvili o miminko, ale o me. Byla jsem zklamana ze sve "neschopnosti" donosit dite a to bylo to, to co me trapilo. Spolecnost a verejny program tomu nahrava. Ztrata ditete je brana jako tragedie, zmar mladeho zivota, trapime se tim. Prisel ke me nazor, ze cim vic se clovek zabyva vecmi, ktere ho zranily, tim vic si umoznuje je znovu prozit a vice se trapit. Souznim s tim. Placeme pro miminka ale ve skutecnosti placeme pro sebe.

Libi se mi predstava, ze miminka a deti jsou vyzrale bytosti, ktere se samy rozhodly do jake rodiny vstoupi a jak dlouho a jak budou zit. Jsou to uzasne bytosti se svym vlastnim zamerem. My jsme jim pruvodci, v rane fazi zivota i jistota zajisteni zakladnich potreb. Citim potrebu partnerstvi se svoji dcerkou, denne se toho od ni tolik ucim. Zejmena ciste radosti a bezprostrednosti. Snazim se zasahovat co nejmene. Ukazuji ji, co bezne delame a jak a ona to s detskou dychtivosti opakuje. Je to nadherne toho zazit, je nadherne se ucit zase snit. Ale to uz jsem se zase vratila zpet ke svemu egu a tomu, co chci pro sebe 🙂

Jsem stastna za to, ze jsem si dovolila ziskat tyto zkusenosti i za to, ze jsem dnes zacitila potrebu to sem napsat. Napsat presne tak, jak to citim. Zaviram oci a predstavuji si, jak maly plave ve sve zivotadarne vode a je stastny. Ja jsem stastna.