Jako dítě jsem prý mívala rukavičky, abych se nerozškrábala. Zhruba kolem jednoho roku se u mne začaly projevovat sklony k alergiím a astmatu. Celé dětství až do maturity jsem zápasila s úpornými stavy, buď mi tekla vodová rýma, jezdili jsme na pohotovost, když jsem se dusila nebo jsem škrábala ekzém. Přinášelo to takové chvilkové uspokojení. Léčebna nezabrala, o zdravé stravě se toho moc nevědělo. O to víc mne zabolelo, když mi řekli v několika měsících dcerky o atopickém ekzému.

Okamžitě jsme se obě vrhly na eliminační dietu. Já už tedy na dietě byla kvůli histaminové intoleranci, ale bylo nutné to ještě zpřísnit. A to hlavně, aby přes kojení dcera nedostávala zakázané potraviny. Něco jako dvojitá dieta. Dieta po dietě. Trošku psycho. 

První flíček se jí objevil krátce po prvním očkování. Nato jsme se ocitly v nemocnici s bronchitidou. To mne tolik vlastně neděsilo, protože to je jako můj stín z dětství. Bylo mi líto dcerky, protože si vzpomínám, kolik úsilí mne stálo jít do školy po noční laryngitidě. Začala jsem tedy koukat po heslech jako "netoxická domácnost", začala prát v octu a pracím gelu, když se začaly zavádět příkrmy, první ovoce, babičky dostaly instrukce k tomu, co mohou malé vozit na mlsání a pečlivě to dodržovaly. Viděly, co to stojí úsilí číst v obchodě seznamy, obcházet lékaře. V té době jsme také cvičily Vojtovku, já rehabilitovala ochrnutý lícní nerv (následek prochlazení po porodu v nemocnici) a v té době jsme také hodně řešili výsledky z imunologie, kde se ještě objevila v první měsících jejího života také trombocytopenie. Je vám asi jasné, že trvalo zhruba rok, než jsme vybředly z toho všeho. Naučily jsme se vařit, odmítat na návštěvách "zakázané věci". Nyní po třetí dávce očkování, které jsme kvůli zdraví rozložily do období zdraví a klidu, se zase objevilo cosi jaterního. Takže nyní zkoumám Gilbertův syndrom a jak podpořit imunitu. 

Do budoucna mám obavy ze dvou věcí - jídlo ve školce a MMR, které budeme na jaře doočkovávat. Všechny tyto věci, včetně alergie na bílek, aj. jsou jen dočasnou kontraindikací. Takže nezbývá, než věřit celostní medicíně a doporučením naší pediatričky (díky Bohu za ni!). 

Bude to znít divně, po týdnu nevyspání ze střevní chřipky, ale zázraky se dějí zejména v detailech. Třeba, že nám babičky vozí borůvky a maliny místo jiných produktů. Že zkouším různá mléka, nemléka. Že už skoro nepeču, protože to vlastně nemůžeme. A to, co můžeme, že si vychutnáváme vklidu. Bez výčitek. Že jíme spoustu věcí, které jsme neznali (quinou, tapiokové dezerty) a chroupeme mrkev. Čerstvou, drobnou, protože jí dělá dobře, ikdyž je na seznamu zakázaných potravin. Je to alchymie, každému atopikovi totiž to tělíčko funguje jinak. 

A protože psychika je také velmi důležitá, snažíme se naší "posádce" udržovat přiměřeně dobrou náladu. Ikdyž to není vždycky snadné. 

Na Facebooku je skupina Atopický ekzém u dětí, když vídám ty fotky, je důležité také včas řešit případné zhoršení a jít na stěry. Hrozí totiž riziko, když se ekzém rozškrábe, že tam bude stafylokok. A samozřejmě často mluví lidé o kvasinkové infekci (pozor na cukry) a obtížích při běžných onemocněních typu neštovice. 

Je to běh na dlouhou trať. Učím dcerku překonávat tyto nepříjemnosti, protože další lidé mají zase jiné. Ráno mne potěšila, když viděla karimatku na cvičení jógy, přišla, sedla, dala ručičky podle mne k srdci a říkala: "Máma, oooo...". 

Mluvívám s kamarádkou na hřišti, je smutná, nedávno jí o atopii u její dcery také řekli. Přišlo mi, že hodně řešila zejména tu dietu. Možná i kvůli ní jsem tohle chtěla sepsat.  

Zaujmout syna na výtvarné činnosti bylo snadné. Dalo by se říci, že to byl způsob, kterým jsme společně celé jeho předškolní období úspěšně komunikovali. Dnes už je mu 11 let a chodí tvořit pod vedením lektorů z atelieru, ale moc ráda vzpomínám na to období, kdy se mnou připravoval velkoformátové výkresy (obvykle z balícího papíru) na témata dle ročního období nebo svátků.

Přeskočili jsme jen prstové barvy a titěrné lepící modelační kuličky. Byl velmi rychlý a byla to dost zkouška mých nervů (zejména při práci s nůžkami). Proto jsme více tvořili z papíru, korku, toho, co zrovna doma bylo, lepili Herkulesem nebo tavnou pistolí. Rád vyráběl dárečky učitelkám ke dni učitelů. Teď v páté třídě spíše shovívavě předá, co jsem vymyslela já. Ale pak nás zaskočí třeba dárkem pro spolužačku nebo skicami, o kterých nemluví. Nacházím je, když sbírám prádlo po jeho odchodu do školy. 

Nikdy u nás nechyběly akrylové barvy, barvy na sklo, voskovky, které narozdíl od dcery neměl zapotřebí ochutnávat. Vlastně v tomto ohledu byl úplně skvělý. Prakticky nic nežužlal. I dnes je pro něj snazší se vyjářit vizuálně, jsem ráda, že jsem s ním mohla chodit do galerií v Istanbulu (naše nomádské období). Vsadím se, že jsme pokreslili takovou spostu bloků, výkresů, balícího papíru, rolí z Ikeii a omalovánek, že bychom z toho mohli vydláždit silnici kolem vesnice, kde bydlíme. Občas se účastnil školních soutěží "recyklovaného umění" a býval velmi paličatý v realizaci. Usměrňovat se obvykle nenechal.

Dcera se narodila do jiného, usedlejšího období, kdy jsme stěhovali na moravskou vesnici. Myslím, že kreslí jen ze závisti k bratrovi. Písi, písi tomu říká. V září jí byly dva, výtvarně se oproti němu moc neprojevuje. Shovívavě se na mne dívá, když jí kreslím domácí omalovánky, udělá čmrk, čmrk a je to. Pastelky drží pěkně, jen se jí spíše líbí ten košík, do kterého jsem je dala. Možná byl synek unikát. Možná má dcera raději pohyb. Ale o našem jógovém domácím cvičení zase příště. 

A jak je to u vás? Je skutečně každé dítě jiné? Nebo mají podobné zájmy?

Od sobotního večera, kdy dcerka začala pobrekávat bez zjevného důvodu, jsem čekala, co to bude za jobovku tentokrát. Synova oslava se vydařila, kluci nerfkou nikoho nepicnuli, svíčky hořely, ale radost mi kalila ta maličká. Obvykle ráda ochutnává a začala se nervózně kroutit. Teplotu neměla, jen chladné dlaně. Dnešní dopoledne jsme prožily na poliklinice, kam jsme jely odevzdat vzorek moči, vysedět frontu k lékařce a nakonec tam budeme muset i zítra. V noci musím znovu sbírat moč do pytlíku, který jí mám nalepit tam dolů. Včerejší brusinkovo-borůvkovo-řepná kúra nepomohla, dnes jsme tedy obstaraly ještě brusinkový sirup a kromě teplé dečky, musím pořád myslet, abych ji pronásledovala s pitím. Dnes budeme pokračovat s omýváním aloe vera sprejem první pomoci a večer sedací heřmánkovou koupelí (jak nám lékařka radila). Docela ráda bych slyšela, jaké máte zkušenosti s léčbou zánětu močového měchýře u batolat vy ostatní... 

PS: A k těm dalším pohromám. Kocourek musel na veterinu také. Manžel dostal angínu a můj táta taky. Psi vyhrabali minulý týden zasazenou rostlinku a roztrhali větev, se kterou jsem ji zakryla před mrazem.