Osel
Petr měl osla. Šílenýho. Hracího. Zmáčkla se tlapka, zahrál Jingle Bells. Bál se ho. Dostal ho, když mu byly 4 měsíce. Před deseti měsíci ho vzal na milost a zase jsme ho uložili. Neviděl ho od roku. Dneska jsme koupili hrnek s obrázkama, krom tygra i.....osel. Takovej malinkej, divnej, ale osel. A Petr chodil s hrnkem a pořád dokola lálálá, lálálá, lálálá. Říkám si, asi těm zvířátkům zpívá. Omyl, poo se vydal do pokoje, otevřel skřín a chtěl z horní police vytáhnout krabici, kde jsou uložené hračky, které ho neba. Našel tam osla a lálálá, lálálá....skoro rok si pamatoval, že měl osla, co zpíval.
Doporučujeme
🙂))), no jo, ale já neumím uvažovat po tom jeho způsobu.-)))), pamatuju si věci, který jsou důležitý pro mě, a on si pamatuje ty důležitý pro něj...a to se dost rozchází🙂)))). škoda, že nepochopíme nikdy to jejich uvažování....
Začni psát komentář...
No, holt se musíme smířit s tím, že to prostě nejsou žádní malí hlupáčci:o)