Mam dve holcicky 5 a 7 a taky jsem doufala, ze budou vetsi kamaradky. Hraji si spolu hodne, ale vzdycky to konci hadkou. Dela to ale ta starsi, ty vadi, ze vedle ni i dycha, nesnese kdyz se ji dotyka, prijde mi, ze ma i radost, kdyz se ji neco stane. Pritom si dobu, kdy byla jen sama s nami nepamatuje. Duvod zarlit nema, vzdy jsme se ji hodne venovali, ted si myslim ze i na ukor te mladsi. Mrzi me to, hlavne kvuli mladsi, ktera ji ma fakt rada a casto place, ze by chtela sestricku, co na ni bude hodna. Nemyslim si, ze jsme udelali nejakou chybu, holt asi je to takova povaha sobecka. Doufam, ze v dospelosti si rozumet budou.
Tohle je dost různé, záleží na povahách dětí a spoustě dalších okolností. Mám mezi klukama 2 roky rozdíl, od narození se brášci zbožňovali, největší radost pro staršího bylo toho mladšího rozesmát. Dělali vše spolu, nešel ve 3 letech do školky, až ve 4 (mladšímu byly v tu dobu 2) a jen na dopoledne. Trochu skřípat to začalo až po narození dalšího dítěte, to jim bylo 6 a 8, najednou se začali štengrovat a soutěžit o pozornost mimina. Trvalo to pár let, teď jsou zase nerozluční. Nikdy jsem nekupovala hračky 2x, větší věci měli vždy dohromady, mladší samozřejmě víc věcí dědí, tak to prostě je, sem tam si povzdychne, ale že by vyloženě žárlil, to pocit nemám. Kamarádka má dcery o 2 roky a jsou taky jako dvojčata. Jiná má kluka a holku o 4 roky a katastrofa, od malinka (dnes už jsou oba puberťáci). Nevím, jsem vděčná za to, že se naši vzájemně mají a mají se rádi. Nemáme nikoho na hlídání, na vše jsme byli vždy sami, takže kdyby se nám ještě hádaly děcka, nevím, jak bychom to s mužem dali. Jako ne, že nikdy svár nevznikne, to jo, ale 90% času je to o.k., kluci se i vzájemně svěřují, takže se sem tam od toho druhého dá něco vytáhnout o tom prvním (v pubertě se to hodí).
S dovolenim se pripichnu. Mezi detmi rozdil 26 měsíců. Syn ani ted po 15 mesicich nezacal segru brat. Pořád do ni busi, strka ji, všechno ji bere. Vubec nevim co s tim. Snažím si vyhradit cas jen na nej, zapojuji oba dva do her, dělám vsechno mozne a je to spis cimdal horší
Od zacatku sou partaci, maj mezi sebou neceke 3 roky. Musim rict, ze jsem to od zacatku dost resila a snazila se nepouzivat - jsi starsi, nech to brachovi apod. Umi se dokopat a dostipat a minutu na to sedi u televize zamotani do sebe. Jsou jim necelych 4 a 6apul.
Mám kluky 8 a 6. A je to řev pořád. Je teda fakt, že už je to lepší. Ale u nás je to asi tím, že mají oba vývojovou disfazii a jeden je Adhd a druhý Add.
Holčičky 5 a 1 a jsou od malinka neuvěřitelné, ta malá velkou žere jak modlu, ta velká malou miluje a stará se o ni jako o svou nejmilejší sestřičku. Tak doufám, že to zůstane přinejmenším podobné. Jak už tu někdo psal, je to asi spíš o povaze než o tom věkovém rozdílu a tom, jak je rodiče připravují.
Ja se s dovolenim 📌 a proctu vase zkusenosti
Syn a prostredni dcera maji dva roky a samozrejme, ze maji obcas konflikt, je nekdy rev, ale ve vetsine casu jsou muj a moja. Pro dceru je syn buh, a syn ma dceru rad. Pak mame jeste treti -dceru (ta je o 3 a 5 let). Uz ma 3 roky a jejim velkym vzorem je prostredni dcera -ma k ni bliz a samozrejme stejne holcici zajmy. 🙂) Taky se pohadaji. Ale dohromady se maji vsichni radi a nikdy by se nedali.
Syn 3,5r a dcera 8m, boj byl když se narodila, ale od doby co malá leze, tak je velký brácha co ji opatruje a hlídá. Pochopil, že ségra není soupeř a ona se moc milují, snad jim to dlouho vydrží.
Mam také dvě dcerky, jsou take dva roky od sebe. Jejich soužití bych charakterizovala slovy, ze se jen hádají o hračky, věci, místa, zájem lidí. Když ta starší po naši promluvě, že je přece rozumnější, ustoupí, stejně to skončí pláčem. Není nikdy klid. Na druhou stranu, ta starší tu mladší neustále zmiňuje, když se baví s cizimi lidmi, nechce bez ní chodit na přespání k babičce, říká nám ze ji má ráda. Jen ty činy 🙂 Když jedna z nich něco provede a zvysime na ni hlas, tak ji ta druhá utěšuje. To vzdycky taju...ale to je asi vse. Jinak to u nás probíhá také jako na nějakém kolbišti. 🙈
Naši jsou od sebe 15 měsíců a od mala mají k sobě pěkný vztah, když byla dcerka v půl roce týden v nemocnici tak manžel říkal že bylo vidět že synovi chybí, chtěl alespoň panenku a dělal a ní stejné věci jako se sestřičkou, když jel syn v 5 letech poprvé na školku v přírodě tak dcerka plakala že ji chybí, ještě dneska v 8 a skoro 7 spolu kolikrát spí v jedné posteli.
Ale samozřejmě že mají i chvilky kdy po sobě křičí, perou se, navzájem si závidí, to je prostě normální mezi sourozenci.
V říjnu se nám letos narodila mladší dcera a ta starší ( 3 roky), ji má ráda , vůbec nežárlí,dává pusinky ,mazlí se s ní, půjčuje jí hračky,čekám že až mladší vyroste a bude ji brát hračky ,tak se začnou hádat,tak uvidíme
Z jineho uhlu...mam starsi sestru o 2 rody.kamaradit se a rozumnet si spolu jsme zacali az kdyz koncila stredni skolu.jinak jsme proste vedle sebe jen zily.nejlepsi to bylo,kdyz jsme zacaly obe pracovat a co mame deti😁.tak se drzte.dopadne to urcite dobre👍
Mam dcerky od sebe 3.5r.mladsi aktualne 2roky a starsi 5.5. Jsou partacky a chovaji se k sobe fakt hezky. Uz si spolu krasne hrajou. Ale samozrejme mladai nestaci te starsi...
Je mi 36, sestře 41 a doteď mě nevydýchala... Je to o povaze 🤷🏽♀️
Já mám holky 2 a 4, láska na první pohled, milují se neskutečně, ale taky si pořád něco berou a křičí a hádají se, ono to k té lásce patří. Pak se zase obejmou a začnou se pusinkovat, je to jak na houpačce, ale jinak na sebe nedají dopustit.
hehe - zatím jim to vydrží vždy jen chvíli a to výjimečně většinou někde v lese - pár hodin nebo půl dne. Jinak se furt hádají a řežou jako koně - už 11 let🙄😅
Mám 2 děti - dceru 6let a syna 2,5roku a nedají bez sebe ani krok, vlastně od narození mladšího syna to tak je...