Narodil se Maxík – maminkou podruhé

Myšlenka na druhé mimčo u nás byla aktuální brzy po porodu Nelinky. Chtěli jsme minimální rozdíl mezi dětmi. Otěhotnět se mi podařilo na první pokus a celé těhotenství bylo naprosto bezproblémové. Nabrala jsem pouze 4kg, neměla otoky, poslíčky, tvrdnutí břicha. Prostě reklama na dokonalé těhotenství. A vlastně i na dokonalý porod J

Termín porodu vycházel na 18.10.2014. Od začátku jsem doufala, že to nevyjde a malý se nám narodí jako dárek k výročí svatby – 20.10.2014. nevyšlo ani jedno a naše malá váha si vybrala své datum – 19.10.2014.

Ve čtvrtek jsem byla na kontrole, kde mi dr. Řekl, že plodová voda trošku ubyla, ale je jí pořád dost. A na další týden mě objednal už na kontrolu do porodnice. Odcházela jsem s tím, že jí v klidu absolvuji, protože stejně jako u Nelinky – zcela zavřená, čípek dlouhý, tvrdý. Činnost dělohy nulová.

Během soboty a pak nedělní noci jsem měla pořád pocit, že učůrávám nebo mám výtok, protož jsem měla vlhké kalhotky. V neděli ráno nám to tedy nedalo, povolali jsme hlídání pro Nelinku a vyrazili se ukázat do porodnice, zda to není plodová voda náhodou. No náhodou byla. Po sonu bylo zřejmé, že odtekla všechna voda. Což jsem teda moc nechápala, ale měla radost, že se bude něco dít. Nechali mě ubytovat na pokoj pro čekatelky na porod, protože kontrakce žádné nebyly. Manžel jel domů s tím, že se ozvu jak něco začne.

Na pokoji jsem ležela od 11-19 hodin. Čas jsem vyplnila čtením, koukáním na tv, sledováním internetu. Po celou dobu se nedělo vůůůůůůbec nic. Byla jsem jak na dovolené. V 17,45 přišla doktorka s tím, že se podívá co se děje uvnitř. Nic. Zjistila ale, že se občas vytvoří sekundární vak blan a zablokuje mimčo. To se stalo i mě. Tak mi ho píchla a odešla, že uvidíme co se bude dít a případně ráno začneme vyvolávat. Byla jsem úplně hotová – nechtěla jsem nic umělého, nic „navíc“ než je nutné..

Nebylo to třeba. V 18,21 jsem si všimla, že mi začaly kontrakce. Slabounké, ale pravidelné po 5 minutách. Za půl hodiny jsem zpozorovala, že už jsou po 4 minutách – pořád slabé. Za 20 minut už byly po 3 minutách a byly silnější. Zavolala jsem sestru a říkám jí to. Nechtěla ani věřit, koukla do mě a vidí, že jsem na 4 prsty! Takže jsem volala manžela a následoval přesun na porodní sál.

Než dojel manžel kontrakce sílily. Po jeho příjezdu jsem dostala klystýr, což jsem uvítala a vůbec to nebylo nic strašného. Pro mou psychiku to bylo uklidnění, že se při porodu nedostane ven nic nežádoucího. Potom jsme šli do sprchy, ale nebyla moc příjemná a tak jsem zase honem rychle vylezla. Asi půl hodiny jsem zkoušela skákat na míči a manžel mi masíroval záda.

Kontrakce byly silnější, ale pořád to šlo. Potom mě napojili na monitor. Bylo asi 21,45. PA přišla na pokoj, podívala se na mě a řekla, že jsem na 7 prstů. Potom začala chystat lůžko pro mimčo. Tak jí říkám – už se připravujete jo? A ona – no, už to nebude dlouho trvat. Tak hodinku, max 2. Já vyvalila oči a říkám – coo?? To nedám, to je šíleně dlouho. Pak přišla silnější kontrakce, když jsem jsem manželovi drtila ruku. Druhá taková. Třetí už jsem nevydržela, zatlačila. Půl hlavičky venku. Přiběhla PA, která stále něco rovnala na tom lůžku, chytla mi nohu. Já během té stejné kontrakce zatlačila ještě jednou a malý vylezl. Sama jsem takovou rychlost nečekala. Neměla jsem žádnou trhlinku, jen malou odřeninku na 2 kosmetické stehy. Nic mě nebolelo. Bylo to vlastně „fajn“. Ikdyž půl hodiny před tím jsem málem umírala J. Malého mi hned dali na břicho, celého špinavého ale krááásného a plného chuti do života. Tak krásně na mě koukal a podařilo se mu přisát se! Maxík se narodil v 22,13 19.10.2014.  S váhou 3308g a 49cm  a obvodem hlavičky 35cm. Je to můj chlap života. Spolu s jeho tatínkem!

Ps. Malý dodatek těhotenství Nelinka x Maxík

Oba pozitivní testy jsem objevila v pondělí. Oba pondělky byly s datem 10. Obě děti se narodily v neděli. Ve 22 hodině. Na stejném porodním sále v plzeňské porodnici. Zcela neplánovaně jsem zjistila, že i manžel měl stejné tričko jako před rokem a já stejnou noční košili J no, řekla bych, že těch náhod je celkem dost – tak snad si naše „dvojčátka“ budou spolu rozumět J