Prostě nemůžu mít štěstí. Včera radost ze //. Následná šílená bolest v podbřišku a dnes jsem totálně bez příznaků. Prsa nebolí, nezvracím, únava taky není a špiním. Takže každou chvilku čekám, kdy se mi to rozjede. Už potřebuji naději, že se fazolka udrží. Nevím, co mám dělat víc, beru vitáminy, šetřím se a je to k ničemu. Kde má člověk pořád brát sílu? Snažím se myšlenku na potrat odehnat, ale víc než radost z // mám strach, že zase odejde. V jednu chvíli si řikám, to zvládnu a potom na mě padne šílená beznaděj. Chudák přítel, prožívá to semnou snaží se být u mě a podpořit a kdo podrží jeho? Komu se má svěřit, co ho trápí? Mě to neřekne, bojí se, že budu ještě víc smutná než jsem...