"V tehu SPI, co to pujde" rikali... "PAK uz se nevyspis" rikali...

Mrtva padam do postele v 22:00...

Lehnu si na jeden bok a za chvilku me boli klicni kost.. Je to celkem unosne, tak lezim dal. Za 5 minut se ozyva kycel a musim si lehnout jinak. Otacim se na druhy bok a pri zapreni nohy pri otaceni myslim, ze mi kycel praskne...

Dobry, na druhy bok jsem se dohrabala, snad uz ted usnu.

A jej! Zjistim, ze mam i druhou klicni kost a druhou kycel. Po chvilce prijde mala na to, ze mamca chce spat a rozhodne se, ze bude delat "bugr". Predvede mi par ukazkovych premetu, ze by ji kdovi jaka gymnastka mohla zavidet. Po radne namaze nasleduje oblibene protahovani, kdy se zapre nozickama o muj mocovy mechyr a hlavickou se opre uz o tak utiskovany zaludek a ostatni organy. Chvili to snasim, ale pak me zacina byt spatne od zaludku, jakobych tu gymnastiku cvicila ja. S bolavyma kyclema se zvedam a prochazim se po pokoji. Po dvaceti minutach usoudim, ze uz bude klid a pro jistotu jdu jeste "curknout", at se za par minut nezvedam znova.

Tak, vsechno vyrizene, jsem opet v posteli, hodinova rucicka uz prekrocila jednicku a ja jsem opet na boku s polstarem mezi kolenama. Moje kycle si asi mysli, ze ten polstar mam jen na okrasu a opet se zacinaji ozyvat. Lehnu si na zada a je mi uplne jedno, co na to rika nejaka duta zila!

Po 15 minutach zkoumani stropu nad posteli, opet oziva ta moje podnajemnice. Pripada mi, ze mam v brise cihlu, ktera se cas od casu otoci, nebo se sem tam vybouli. Po dalsich dvaceti minutach to vzdavam a pracne se otacim na bok. Mala je konecne tuha, akorat pri me smule si ustlala na mocaku a ja zas musim na zachod.

Po prichodu do loze menim jeste tisic poloh, nez se dohrabu na bricho. No co, spala jsem tak pred tehu, spim tak i ted, kdyz uz vazne nevim, jak si lehnout. Na mou omluvu a klid v dusi, pokrcim jednu nohu a sikovne se podlozim polstarem, abych rano nemela bricho promackle az na zadech.

Konecne v dobe, kdy jsem driv chodivala z flamu domu, usinam.

No ale "hepi jend" necekejte! Od zacatku tehu me trapi zive sny. Samozdrejme poradne morbidni a katastroficke.. Utikam pred zombikama a najednou se vzbudim. Driv bych se ladne otocila a spala dal. Ale ted? Muj mozek nedobrovolne zacne premyslet o tom, kam se pred nema schovat, kde shanet zasoby a zbrane. "Domlouvam" mu, at me necha spat, ale naschval mi zacne pripominat vsechno od mych detskych let az po to, co male jeste vsechno koupit, co a jak zaridit, az priijde na to, ze by se hodila snidane.

Za hodinu to vzdavam a se snidani si sedam k televizi, kde prave prestaly svitit barevne pruhy a Horst Fux se v plne energii snazi zaujmout s panvickou v ruce.

Pokud jsem dnes 23+0tt, jsem zvedava, kdo za me bude spat za dva mesice😱

Jooo....spi v tehotenstvi, co to pujde!! PAK uz se nevyspiiiis !!!!

A co vy holky? 🙂 co pomaha k usinani Vam ? 🙂